1 VSOL 1023/2013-A-9
KSOS 38 INS 25833/2013 1 VSOL 1023/2013-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Milana anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrava-Svinov, Hrabyňská 198/11, PSČ 721 00, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, k odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3.10.2013, č.j. KSOS 38 INS 25833/2013-A-3

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3.10.2013, č.j. KSOS 38 INS 25833/2013-A-3 se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi podle ustanovení § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V odůvodnění uvedl, že lze očekávat zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1, písm. b) IZ, neboť se zřetelem ke všem okolnostem nelze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nebude dosahovat alespoň 30 % jejich pohledávek, když dlužník má vyživovací povinnost k manželce a jednomu dítěti, závazky ve výši 460.314 Kč a příjem ve výši 10.720 Kč měsíčně. Za situace, že úpadek dlužníka bude řešen konkursem dle ust. § 396 IZ a při tomto způsobu řešení úpadku činí minimální odměna insolvenčního správce ve výši 45.000 Kč bez DPH, přičemž dlužník nemá žádné pohotové finanční prostředky, které by mohly být na náklady insolvenčního řízení použity, je nezbytné uložit zálohu.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání, ve kterém mimo jiné uvedl, že pro případ oddlužení bude mít pravidelný měsíční příjem z darovací smlouvy ve výši 2.500 Kč . Současně předložil darovací smlouvu ze dne 16.10.2013 uzavřenou mezi jeho manželkou Jarmilou Hluštíkovou jako dárcem a dlužníkem jako obdrarovaným.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212 a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že rozhodnutí nelze potvrdit ani změnit.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem ze dne 16.9.2013, doručeným soudu dne 17.9.2013, domáhal rozhodnutí o úpadku a navrhoval, aby byl řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře. Návrh podal na předepsaném formuláři a v kolonce 06 uvedl, že v současné době má nezajištěné závazky vůči 5 věřitelům ve výši 460.314 Kč. Obecně konstatoval, že všechny peněžité závazky jsou již po lhůtě splatnosti a neplní je již po dobu delší 3 měsíců. V kolonce 18 uvedl 1 nevykonatelný závazek, ze kterého nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění, a to z titulu půjčky vůči věřiteli Home Credit a.s. ve výši 68.404 Kč. V kolonce 20 uvedl 5 vykonatelných závazků, ze kterých vyplývá právo na uspokojení ze zajištění vůči ČSOB, a.s. ve výši 41.560 Kč a ve výši 123.078 Kč, vůči AB-CREDIT a.s. ve výši 56.787 Kč, vůči věřiteli Český Triangl, a.s. ve výši 46.370 Kč a vůči ESSOX s.r.o. ve výši 124.115 Kč s tím, že u každého z těchto vykonatelných závazků uvedl spisovou značku, pod kterou je veden výkon rozhodnutí, nikoliv však datum jeho vydání, případně jiný údaj, z něhož by vyplývalo, že se jedná o závazky, které jsou více než 30 dnů po splatnosti. Stejným způsobem tyto závazky pak uvedl v seznamu závazků. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty první IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle ustanovení § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu pěti let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto způsobu zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že je jím sledován nepoctivý záměr (písm. a/), nebo že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (písm. b/).

Podle ustanovení § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolání, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ust. § 3 odst. 2 IZ se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplní-li povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný a nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Odvolací soud především konstatuje, že insolvenční návrh dlužníka postrádá uvedení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek, tedy úpadek tak, jak je definován v ustanovení § 3 odst. 1, 2 IZ, neboť v něm schází tvrzení o splatnosti jednotlivých závazků, takže není osvědčena existence peněžitých závazků po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst.1, písm. b/ IZ), a proto bylo předčasné zabývat se splněním podmínek pro povolení oddlužení a ukládat zálohu. Insolvenční návrh musí mít náležitosti dle ust. § 103 a 104 IZ, návrh na povolení oddlužení náležitosti dle ust. § 391 IZ, přičemž podmínkou pro projednání návrhu na povolení oddlužení je podání bezvadného insolvenčního návrhu. K náležitostem insolvenčního návrhu srov. např. rozhodnutí NS ČR ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSCR 1/2008, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod pořadovým č. 88/2010). Obecně platí, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , není ve smyslu § 103 odst. 2 IZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010 sp. zn. 29 NSČR 22/2009, publikovaný v časopise Soudní judikatura 2/2012 na str. 141). Povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na jakýkoliv listinný důkaz, který připojil k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (srov. např. usnesení NS ČR ze dne 26.2.2009, sp. zn. 29 NSČR 7/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod pořadovým č. 91/2009). Odkaz na listinný důkaz lze výjimečně připustit pouze u insolvenčního návrhu dlužníka, je-li odkazováno na seznam závazků jako povinnou přílohu dlužnického návrhu dle ust. § 104 odst.1 IZ., ovšem dlužník popsal závazky v seznamu závazků stejným způsobem jako v návrhu, tj. bez data splatnosti.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že rozhodovací praxe soudů se ustálila na závěru, že vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit jen do rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního návrhu dle § 128 odst.1 IZ (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2008, sp. zn. KSPH 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11/2009). Dále odvolací soud zdůrazňuje, že podle ust. § 128 odst. 1, poslední věta IZ se nepoužije ust. § 43 o.s.ř, takže nelze spravedlivě očekávat, že insolvenční soud bude vyzývat insolvenčního navrhovatele k odstranění vad insolvenčního návrhu. Pokud dlužník na základě tohoto rozhodnutí neprodleně (do rozhodnutí o odmítnutí návrhu) odstraní vytčené vady návrhu, tj. uvede splatnost jednotlivých závazků a ve smyslu ust. § 3 odst. 2 IZ, uvede skutečnosti, z nichž bude možné usoudit, že a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo že je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti nebo že c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplní-li povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud, bude se soud prvního stupně zabývat otázkou z jakých prostředků hodlá manželka dlužníka dar poskytovat a v závislosti na tom k daru buď přihlédne a oddlužení povolí nebo nepřihlédne a opětovně rozhodne o záloze.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako předčasné dle ust. § 219a o.s.ř. zrušil a podle ust. § 221 odst. 1, písm. a) věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 20. listopadu 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu