1 VSOL 1021/2013-B-58
KSBR 40 INS 3937/2010 1 VSOL 1021/2013-B-58

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Antonína anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Trnkova 2785/144a, PSČ 628 00, IČ: 64419053, o insolvenčním návrhu věřitele Československá obchodní banka, a.s., se sídlem Praha 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, IČ: 00001350, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20.8.2013, č.j. KSBR 40 INS 3937/2010-B-31,

tak to :

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I., II. a III. p o t v r z u j e .

II. Odvolání dlužníka se v části, v níž směřuje proti výrokům IV., V., VI., VII., VIII., IX., X., XI. a XII., o d m í t á .

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně podle ustanovení § 136 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), zjistil úpadek dlužníka (výrok I.), podle ustanovení § 148 odst. 1 IZ na majetek dlužníka prohlásil konkurs (výrok II.), insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Petra Hromka, se sídlem Brno, Úvoz 1 (výrok III.), vyslovil, že účinky rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu nastaly okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výrok IV.), vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak uči nili ve lhůtě 30 dnů od zveřejnění rozhodnutí o úpadku s tím, že k přihláškám podaným později insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují (výrok V.), vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci (výrok VI.), vyzval věřitele, aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách (výrok VII.), nařídil přezkumné jednání, k němuž předvolal dlužníka a insolvenčního správce, svolal schůzi věřitelů (výrok VIII. až X.), uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení rozhodnutí sestavil a odevzdal insolvenčnímu správci seznam svého majetku a závazků s uvedením svých dlužníků a věřitelů (výrok XI.) a vyslovil, že rozhodnutí insolvenčního soudu budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku (výrok XII.).

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že v řízení byla osvědčena aktivní věcná legitimaci navrhujícího věřitele, neboť bylo osvědčeno, že dne 28.1.2008 byla mezi navrhujícím věřitelem a dlužníkem uzavřena dle ust. § 261 odst. 3, písm. d), § 497 obchodního zákoníku platná smlouva o úvěru č. 8/00253/5277, na základě níž věřitel umožnil dlužníkovi čerpat peněžní prostředky až do výše 300.000 Kč. Dlužník peněžní prostředky vyčerpal, ale ve stanovené lhůtě je věřiteli nevrátil. Navrhující věřitel zesplatnil pohledávky ze smlouvy o úvěru ke dni 22.5.2009 z důvodu trvající delikvence, z důvodu exekuce proti peněžním prostředkům na účtech dlužníka a z důvodu neuhrazených závazků vůči jinému peněžnímu ústavu. Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 20.5.2009 bylo dlužníku doručeno dne 22.5.2009. Tvrzení dlužníka o tom, že navrhujícím věřitelem předloženou úvěrovou smlouvu nepodepsal, a že mu žádné peněžní prostředky nebyly poskytnuty, vyhodnotil jako účelové. V tomto svém závěru odkázal na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.12.2009, sp.zn. 29 Cdo 3478/2007 a poukázal na skutečnost, že ve smlouvě o úvěru je dlužník identifikován mimo jiné i rodným číslem a identifikačním číslem, přičemž za navrhujícího věřitele smlouvu podepisovaly dvě osoby-Helena Mičková a Vladimíra Dvořáková a Helena Mičková na poslední straně smlouvy podpisem stvrdila, že ověřila podpis/totožnost dlužníka. Rovněž v žádosti o úvěr ze dne 23.1.2008 je dlužník identifikován rodným číslem a identifikačním číslem, bydlištěm a místem podnikání a pracovnice navrhujícího věřitele stvrdila podpisem, že ověřila podpis/totožnost dlužníka. Skutečnost, že dlužník úvěrovou smlouvu podepsal, vyplývá rovněž z dopisu dlužníka ze dne 27.5.2009, kterým reagoval na oznámení ze dne 20.5.2009 o zesplatnění úvěru, a v němž se zesplatněním předmětného úvěru nesouhlasil a argumentoval pouze druhotnou platební neschopností, nikoliv neplatností úvěrové smlouvy ani neposkytnutím peněžních prostředků a navrhoval snížení splátek. Soud prvního stupně vzal za osvědčenou i splatnou pohledávku známého věřitele č. 1 ve výši 467.015,13 Kč s příslušenstvím, a to na základě rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Karla Veverky, advokáta se sídlem Přerov, Boženy Němcové 2, ze dne 4.11.2008, sp. zn. RN 04/2008, který nabyl právní moci den 18.11.2008 a vykonatelnosti dne 22.11.2008. Na základě těchto skutečností vzal dle ust. § 3 odst. 1 a odst. 2 IZ za osvědčený úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti z důvodu mnohosti věřitelů s tím, že byly osvědčeny pohledávky nejméně 2 věřitelů, jejichž splatnost nastala více jak před 3 měsíci, které nebyly dosud uhrazeny. Podotkl, že dlužník navíc nesplnil výzvu insolvenčního soudu k předložení seznamů dle ust. § 104 odst. 1 IZ. Dále uvedl, že závazky, které byly věřiteli vůči dlužníku uplatněny, pocházejí z podnikatelské činnosti vykonávané pod IČ: 64419053, a proto je vyloučeno řešení úpadku dlužníka oddlužením, neboť dlužník není k podání návrhu na povolení oddlužení aktivně legitimován. Rovněž reorganizace není s ohledem na zjištěné skutečnosti o dlužníkovi přípustná. Na tomto základě rozhodl o řešení úpadku dlužníka konkursem. Insolvenčního správce Mgr. Petra Hromka ustanovil s odkazem na opatření předsedy Krajského soudu v Brně ze dne 16.8.2013.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání, v němž namítal, že v řízení nebyl osvědčen jeho úpadek, neboť nebyla naplněna podmínka úpadku spočívající v existenci více věřitelů a dále namítal, že soud prvního stupně procesně pochybil. Uvedl, že s insolvenčním návrhem nesouhlasí, považuje jej za nedůvodný, pohledávku navrhujícího věřitele neuznává a činí ji v celém rozsahu spornou. Navrhující věřitel nebyl a není aktivně věcně legitimovaný k podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení vzhledem ke skutečnosti, že jeho pohledávka neexistuje, neboť věřitel mu neposkytl žádné finanční prostředky a svou pohledávku ani řádně nedoložil pravými listinami. Podpis na předložené úvěrové smlouvě není jeho pravým a vlastnoručním podpisem, a tudíž smlouva mezi ním a navrhujícím věřitelem nebyla platně uzavřena a nemohla být ani zesplatněna, a proto ničeho nedluží. V řízení tedy vyšly najevo sporné skutečnosti, které nebylo možno osvědčit pouze listinami, ale bylo potřeba provést věcně opodstatněné důkazy, zejména znalecký posudek na ověření pravosti jeho podpisu na úvěrové smlouvě, který by prokázal, že smlouva není platná. Namítal, že průběhu insolvenčního řízení v rozporu se zákonem probíhají spory mezi ním a navrhujícím věřitelem a rovněž mezi navrhujícím věřitelem a jeho manželkou, a to ohledně pohledávky, kterou navrhující věřitel přihlásil do insolvenčního řízení. Jelikož manželka omylem nepodala námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 20.11.2009, č.j. 23 Cm 404/2009-12, byla proti ní vedena exekuce soudním exekutorem Mgr. Zdeňkem Ráčkem pod sp.zn. 179 EX 78/2013, v rámci níž pohledávku navrhujícího věřitele zaplatila. Zpochybňuje všechny přihlášené pohledávky s tím, že ohledně pohledávek Okresní správy sociálního zabezpečení a Všeobecné zdravotní pojišťovny podal rozklady, řízení o nichž byla z důvodu zahájení insolvenčního řízení zastavena. Uvedl, že jej soud nespravedlivě poškodil, když sice ve věci nařídil jednání, k němuž jej však vadně předvolal, neboť mu nedoručil předvolání k jednání tak, aby se jednání mohl zúčastnit a bránit svá práva a zájmy s tím, že mu nebyla zanechána výzva k vyzvednutí zásilky s předvoláním k jednání u soudu prvního stupně. Vysvětlil, že má na poště Brno 28 sjednáno, že mu jsou veškeré písemnosti vhazovány do obálky, z níž si je 2 x za týden vyzvedává, výzva k vyzvednutí zásilky však v obálce vložena nebyla. Soud jej rovněž nespravedlivě poškodil tím, že nerespektoval jeho žádost o odročení jednání.

Navrhující věřitel se k odvolání dlužníka nevyjádřil.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadených výrocích I., II. a III., jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, 5 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka v této části není důvodné. Odvolání dlužníka směřující proti výrokům IV. až XII. odvolací soud odmítl, neboť proti těmto výrokům odvolání není přípustné (§ 218, písm. c/ o.s.ř.).

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 15.4.2010 insolvenčním návrhem věřitele Československá obchodní banka, a.s., který se domáhal rozhodnutí o úpadku dlužníka a jeho řešení konkursem. Věřitel uvedl, že má za dlužníkem pohledávku více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne 28.1.2008, č. 8/00253/5277, na základě níž poskytl dlužníkovi peněžní prostředky formou kontokorentního úvěru do výše úvěrového limitu 300.000 Kč. Dlužník hrubě porušoval smluvní ujednání a řádně neplatil dohodnutí splátky úroků, poplatky ani jistinu, a proto úvěr ke dni 22.5.2009 učinil předčasně splatným. Aktuální výše pohledávky činí 375.000 Kč. V návrhu označil další věřitele, a to společnost FKK spol. s r.o., se sídlem Přerov, Dluhonská 1350/43, IČ: 60777095, s tím, že tato společnost má za dlužníkem pohledávku vyplývající z exekučního příkazu o provedení exekuce vydaného Exekutorským úřadem Kroměříž ze dne 22.1.2009, č.j. 122 EX 683/08-17, ve výši 467.015,13 Kč s příslušenstvím. Dále označil věřitele Českou spořitelnu, a.s. a Komerční banku a.s. Soud prvního stupně usnesením ze dne 19.4.2010, č.j. KSBR 40 INS 3937/2010-A-6, vyzval dlužníka, aby se ve lhůtě 15ti dnů od doručení usnesení vyjádřil ve věci, aby předložil seznam svého majetku, seznam svých závazků a seznam svých zaměstnanců a aby předložil účetní závěrku ke dni 31.3.20110. Výzva byla doručena dlužníku dne 14.5.2010 společně s insolvenčním návrhem. Na tuto výzvu reagoval dlužník opakovanými žádostmi o prodloužení lhůty k písemnému vyjádření odůvodněnými tím, že je v dočasné pracovní neschopnosti, není schopen vyjádření náležitě provést a předložit všechny požadované doklady. Uvedl, že s insolvenčním návrhem nesouhlasí, považuje jej za nedůvodný a nevzdává se práva účasti na případném projednání insolvenčního návrhu a nesouhlasí s projednáním insolvenčního návrhu bez nařízení jednání. K výzvě soudu sdělil věřitel FKK spol. s r.o., že má za dlužníkem pohledávku ve výši 467.015,13 Kč s příslušenstvím, která byla pravomocně přiznána rozhodčím nálezem rozhodce JUDr. Karla Veverky ze dne 4.11.2008, sp.zn. RN 04/2008. Další označený věřitel Česká spořitelna, a.s., k výzvě soudu sdělil, že má pohledávku za dlužníkem ve výši 925.532 Kč ze smlouvy o úvěru č. 0106783189 ze dne 18.10.2001, která je řádně splácena. Usnesením ze dne 20.7.2010, č.j. KSBR 40 INS 3937/2010-A-12, soud prvního stupně nevyhověl žádosti dlužníka o prodloužení lhůty k vyjádření do 26.7.2010 a uložil dlužníkovi, aby se k pohledávce navrhujícího věřitele vyjádřil ve lhůtě 5ti dnů. Usnesení bylo dlužníku doručeno dne 22.7.2010. Na tuto výzvu dlužník reagoval podáním doručeným soudu dne 27.7.2010, v němž sdělil, že s insolvenčním návrhem zásadně nesouhlasí, neboť je nedůvodný s tím, že neuznává pohledávku navrhovatele a činí ji spornou v celém rozsahu. Uvedl, že navrhující věřitel není a nikdy nebyl aktivně věcně legitimován k podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení, neboť mu neposkytl žádné finanční prostředky, což ani řádně nedoložil pravými listinami, neboť podpis na předmětné úvěrové smlouvě není jeho pravým vlastnoručním podpisem, a tudíž smlouva není platně uzavřena a nemohla být zesplatněna, a proto nemůže nic dlužit. Navrhl insolvenční návrh zamítnout. K výzvě soudu sdělil označený věřitel Komerční banka a.s. podáním doručeným soudu dne 10.9.2010, že má za dlužníkem pohledávku z titulu smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu č. 35-1369070257/0100 ze dne 27.4.2004, na němž se dlužník dostal do nepovoleného debetu, která činí ke dni 9.9.2010 částku 143.246,92 Kč s příslušenstvím ve výši 36.868,23 Kč. Usnesením ze dne 9.8.2011, č.j. KSBR 40 INS 3937/2010-A-54, soud prvního stupně zamítl návrh dlužníka na přerušení řízení a ustanovil dlužníku dle ustanovení § 29 odst. 3 o.s.ř. opatrovníka Mgr. Miroslava Sládka, advokáta se sídlem Brno, Jelínkova 26, z důvodu, že se s ohledem na svůj zdravotní stav nikoliv jen po přechodnou dobu nemůže účastnit jednání. Usnesení soudu prvního stupně bylo ve výroku o ustanovení opatrovníka potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29.3.2012, č.j. KSBR 40 INS 3937/2010, 3 VSOL 721/2011-A-80. Soud prvního stupně usnesením ze dne 25.10.2012, č.j. KSBR 40 INS 3937/2010-A-95, rozhodl o úpadku dlužníka, na majetek dlužníka prohlásil konkurs a insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Petra Hromka, advokáta se sídlem Brno, Úvoz 1. Toto usnesení bylo k odvolání dlužníka zrušeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30.1.2013, č.j. KSBR 40 INS 3937/2010, 3 VSOL 955/2012-A-102 a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Důvodem zrušení věci byla skutečnost, že soud prvního stupně k projednání insolvenčního návrhu navrhujícího věřitele nenařídil jednání. Dne 18.1.2013 byla doručena soudu prvního stupně zpráva o hospodářské situaci dlužníka a o činnosti správce, z níž se podává, že zdravotní důvody u dlužníka pominuly a dlužník je aktuálně v evidenci uchazečů o zaměstnání. Usnesením ze dne 13.5.2013, č.j. KSBR 40 INS 3937/2010-B-15, soud prvního stupně přiznal odměnu a náhradu nákladů za výkon funkce opatrovníka Mgr. Miroslavu Sládkovi a nadále již ve věci s opatrovníkem dlužníka nejednal. Soud prvního stupně nařídil jednání k projednání insolvenčního návrhu věřitele na den 14.8.2013 v 10.00 hodin, k němuž předvolal navrhujícího věřitele a dlužníka. Dlužníku zaslal předvolání k jednání obálkou typu I. na adresu uváděnou dlužníkem v podáních jako adresu bydliště-Brno, Trnkova 2785/144a, PSČ 628 00. Zásilka se vrátila zpět soudu se sdělením pošty, že dne 19.7.2013 nebyl adresát zastižen, zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 19.7.2013 a adresátu byla zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl. Jelikož si adresát zásilku nevyzvedl, byla dne 1.8.2013 vrácena soudu. Dne 9.8.2013 bylo vyvěšeno na úřední desce soudu i v insolvenčním rejstříku sdělení o doručení této zásilky dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. Dne 14.8.2013 v 9.26 hod. byla doručena soudu prvního stupně omluva dlužníka z jednání a žádost o odročení s tím, že na základě zjištění z portálu justice se omlouvá z jednání nařízeného na den 14.8.2013 v 10.05 hod s tím, že není schopen se včas na toto jednání dostavit z důvodu pozdního zjištění o konání jednání. Uvedl, že mu není nic známo o doručení předvolání poštou a žádal o odročení jednání na měsíc září. Prohlásil, že se nevzdává práva účasti na případném projednání insolvenčního návrhu navrhovatele a nesouhlasí s projednáním insolvenčního návrhu bez nařízení jednání. Soud prvního stupně žádosti dlužníka o odročení jednání nevyhověl a věc u jednání dne 14.8.2013 projednal za přítomnosti navrhujícího věřitele a po provedení dokazování listinami ve věci rozhodl napadeným usnesením.

V průběhu odvolacího řízení dne 17.10.2013 bylo doručeno soudu prvního stupně sdělení a návrh na změnu osoby insolvenčního správce, v němž insolvenční správce Mgr. Petr Hromek sdělil, že počínaje dnem 7.10.2013 mu byla v souladu s ust. § 9 odst. 1, písm. d) zák. č. 312/2006 Sb., pozastavena činnost insolvenčního správce, neboť na základě rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 16.9.2013, č.j. 213/2013-LO-INS0/4, které nabylo právní moci dne 7.10.2013, bylo povoleno vykonávat činnost insolvenčního správce veřejné obchodní společnosti AK2H insolvence, v.o.s., se sídlem Ústí nad Labem, Pařížská 1218/7, IČ: 01885073, pobočka Úvoz 1, u které je statutárním orgánem a ohlášeným společníkem, prostřednictvím něhož předmětná společnost vykonává činnost insolvenčního správce. Z uvedených důvodů požádal, aby v uvedeném insolvenčním řízení v rámci kontinuity probíhajícího řízení byla ustanovena novým insolvenčním správcem společnost AK2H insolvence, v.o.s.

Odvolací soud přejímá jako správná skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně ze smlouvy o úvěru ze dne 28.1.2008, č.8/00253/5277, uzavřené mezi navrhujícím věřitelem a dlužníkem, z výpisu z historie úvěrového účtu, z oznámení ze dne 20.5.2009, z fotokopie doručenek vážících se k tomuto oznámení, ze žádosti dlužníka o úvěr ze dne 23.1.2008, z dopisu dlužníka ze dne 27.5.2009 a na tato správná skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně pro stručnost odkazuje.

Odvolací soud doplnil a zopakoval dokazování čtením podstatného obsahu následujících listin: -poštovní zásilky pro dlužníka s předvoláním k jednání na den 14.8.2013, včetně sdělení o doručení dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř., zprávy České pošty ze dne 6.12.2013, včetně fotokopie poštovní zásilky určené dlužníku a z těchto listin zjistil, že zásilka určená dlužníku obsahující předvolání k jednání soudu prvního stupně nařízenému na den 14.8.2013 v 10.05 hodin byla dlužník doručována prostřednictvím České pošty obálkou typu I. na adresu označovanou dlužníkem v podáních jako adresa bydliště-Brno, Trnkova 2785/144a, PSČ 628 00. Zásilka přišla poště Brno 28 dne 19.7.2013 a týž den byla převzata k doručení. Po neúspěšném pokusu o dodání byla v místě doručení dne 19.7.2013 zanechána výzva a poučení odesilatele a zásilka byla uložena u pošty Brno 28.

Adresát si zásilku nevyzvedl, proto byla dne 1.8.2013 vrácena zpět odesilateli se zprávou o tom, že adresát nemá domovní schránku, -výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku ohledně dlužníka ze dne 14.1.2014, z něhož zjistil, že dlužník je evidován jako podnikatel podle živnostenského zákona s identifikačním číslem 64419053, a to s předmětem podnikání truhlářství, podlahářství a výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1-3 živnostenského zákona. Živnostenské oprávnění má od 27.7.1998 na dobu neurčitou. V období od 5.1.2010 do 31.12.2011 měl přerušení provozování živnosti oznámení podnikatelem, -přihlášky pohledávky věřitele FKK spol. s.r.o., se sídlem Přerov, Dluhonská 1350, IČ: 60777095, ze dne 5.11.2012, z níž zjistil, že tento věřitel přihlásil dne 6.11.2012 do insolvenčního řízení dlužníka nezajištěnou pohledávku za dlužníkem jako podnikatelem ve výši 810.362,32 Kč z titulu neuhrazených dodávek obchodního zboží s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení a nákladů rozhodčího řízení, vše s odkazem na rozhodčí nález vydaný rozhodcem JUDr. Karlem Veverkou ze dne 4.11.2008, sp.zn. RN 04/2008, -rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Karla Veverky ze dne 4.11.2008, sp.zn. RN 04/2008, z něhož zjistil, že rozhodčí nález byl vydán v právní věci žalobce FKK spol. s r.o., se sídlem Přerov, Dluhonská 1350/43, IČ: 60777095, proti žalovanému-dlužníku-označenému místem podniká a identifikačním číslem 64419053. Dlužník byl zavázán zaplatit žalobci částku 478.960,29 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení a nákladů rozhodčího řízení. Žalobce uplatnil nárok ze smlouvy o podmínkách uzavírání smluv na dodávky zboží č. 027/B/2007-A, uzavřené mezi společností FKK spol. s r .o. jako dodavatelem a dlužníkem jako odběratelem dne 12.2.2007. Rozhodčí nález nabyl právní moci dne 18.11.2008 a dne 22.11.2008 se stal vykonatelným, -smlouvy o podmínkách uzavírání smluv na dodávky zboží č. 027/B/2007/A ze dne 12.2.2007, z níž zjistil, že byla uzavřena mezi společností FKK spol. s r.o. jako dodavatelem a dlužníkem jako odběratelem, dlužník při uzavírání smlouvy vystupoval pod identifikačním číslem 64419053, -přihlášky pohledávky věřitele Optimakonzult, a.s., se sídlem Praha 1, Národní 28, IČ 25051814, ze dne 6.11.2012, včetně opravy přihlášky pohledávky ze dne 28.11.2012 a z těchto listin zjistil, že věřitel dne 6.11.2012 přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku za dlužníkem jako podnikatelem v celkové výši 48.670,52 Kč z titulu dlužného nájemného a nákladů řízení. Dluh na nájemném ve výši 6.990 Kč se stal splatným 15.8.2009, ve výši 4.870 Kč se stal splatným 16.9.2008 a ve výši 4.712 Kč se stal splatným dne 15.10.2008. Pohledávka byla přihlášena jako nezajištěná a vykonatelná na základě rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, č.j. 12 EC 15/2010-42, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka Jihlava, ze dne 27.10.2011, č.j. 54 Co 341/2011-141. Věřiteli byla pohledávka postoupena původním věřitele- společností Stavební doprava a mechanizace Praha, a.s., smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12.1.2012, -rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 21.4.2010, č.j. 12 EC 15/2010-42, z něhož zjistil, že se týká právní věci žalobce Stavební doprava a

mechanizace Praha a.s. proti žalovanému-dlužníkovi, který je označen jako podnikatel identifikačním číslem 64419053, o zaplacení částky 16.572 Kč s příslušenstvím. Žalobě žalobce bylo v celém rozsahu vyhověno tak, že žalovaný (dlužník) byl zavázán žalobci zaplatit částku 16.572 Kč s úrokem z prodlení z částky 6.990 Kč od 16.8.2008 do zaplacení, z částky 4.870 Kč od 17.9.2008 do zaplacení a částky 4.712 Kč od 16.10.2008 do zaplacení a náklady řízení ve výši 13.194 Kč. Rozsudek nabyl právní moci dne 2.12.2011, -rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě, ze dne 27.10.2011, č.j. 54 Co 341/2011-141, z něhož zjistil, že tímto rozsudkem byl potvrzen výše uvedený rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 21.4.2010, č.j. 12 EC 15/2010-42. Rozsudek nabyl právní moci dne 2.12.2011, -smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.1.2012, uzavřené mezi postupitelem Stavební doprava a mechanizace Praha a.s. a postupníkem Optimakonzult, a.s., z níž zjistil, že společnost Stavební doprava a mechanizace Praha a.s. postoupila společnosti Optimakonzult a.s. výše uvedené pohledávky za dlužníkem, -přihlášky pohledávky věřitele Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, se sídlem Praha, Orlická 4/2020, ze dne 19.11.2012, z níž zjistil, že tento věřitel přihlásil dne 21.11.2012 do insolvenčního řízení dlužníka nezajištěné pohledávky za dlužníkem jako podnikatelem v celkové výši 55.212 Kč. Přihlásil pohledávku č. 1 ve výši 38.302 Kč představující nedoplatek dlužného pojistného ve výši 17.482 Kč a penále ve výši 20.820 Kč zjištěného na základě vyúčtování pojistného na veřejné zdravotní pojištění ze dne 13.11.2012, pohledávku č. 2 ve výši 14.167 Kč přestavující nedoplatek dlužného pojistného ve výši 14.167 Kč vyměřeného vykonatelným platebním výměrem č. 4240900446 ze dne 3.4.2009 a pohledávku č. 3 ve výši 2.746 Kč představující penále vyměřené vykonatelným platebním výměrem č. 2140900445 ze dne 3.4.2009, -platebního výměru Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, Krajské pobočky pro kraj Vysočina, ÚP Žďár nad Sázavou, ze dne 3.4.2009, č. 4240900446, z něhož zjistil, že dlužníku jako osobě samostatně výdělečně činné bylo uloženo zaplatit dle § 15 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. dlužné pojistné ve výši 23.519 Kč vyčíslené na základě vyúčtování pojistného na veřejné zdravotní pojištění za dobu od 1.9.2006 do 28.2.2009. Platební výměr nabyl právní moci a stal se vykonatelným dne 23.4.2009, -platebního výměru Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, Krajské pobočky pro kraj Vysočina, ÚP Žďár nad Sázavou, ze dne 3.4.2009, č. 2140900445, z něhož zjistil, že dlužníku jako osobě samostatně výdělečně činné bylo uloženo dle § 18 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. zaplatit penále ve výši 6.746 Kč z titulu vyúčtování pojistného na veřejné zdravotní pojištění za dobu od 1.9.2006 do 28.2.2009. Platební výměr nabyl právní moci dne 23.4.2009 a stal se vykonatelným dne 12.5.2009, -vyúčtování pojistného na veřejné zdravotní pojištění za období 1.3.2009 až 24.10.2012, Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, ÚP Žďár nad Sázavou, ze dne 13.11.2012, z něhož zjistil, že tímto vyúčtováním byl dlužníku stanoven dluh

na pojistném za výše uvedené období 31.649 Kč, k 1.1.2010 dluh činil 33.059 Kč. Dále bylo za stejné období vyčísleno penále, -přihlášky pohledávky věřitele ČR-Česká správa sociálního zabezpečení Praha, se sídlem Praha, Křížová 25, ze dne 27.8.2013, z níž zjistil, že tento věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka dne 28.8.2013 pohledávku za dlužníkem jako podnikatelem v celkovém výši 53.947 Kč, sestávající z pohledávky č. 1 ve výši 24.925 Kč, která byla přihlášena jako nezajištěná a vykonatelná na základě platebního výměru č.j. 47016/130-9014-25.8.2009- 29734/PV453-1Sm, ze dne 25.8.2009, představující pojistné ve výši 19.146 Kč a penále ve výši 5.799 Kč a z pohledávky č. 2 ve výši 29.022 Kč, která byla přihlášena jako vykonatelná a nezajištěná na základě platebního výměru č. 47016/130-9014-30.11.2010-38412/PV1027-1OK, ze dne 30.11.2010, představující pojistné ve výši 26.063 Kč a penále ze výši 2.959 Kč, -platebního výměru Okresní správy sociálního zabezpečení Žďár nad Sázavou ze dne 25.8.2009, č. 453/2009, z něhož jistil, že dlužníku jako osobě samostatně výdělečně činné bylo tímto platebním výměrem uloženo zaplatit dlužné pojistné v částce 19.146 Kč a dlužné penále v částce 5.779 Kč, celkem částku 24.925 Kč. Platební výměr nabyl právní moci a stal se vykonatelným dne 11.9.2009, -směnečného platebního rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 20.11.2009, č.j. 23 Cm 404/2009-12, z něhož zjistil, že ve věci žalobce ČSOB a.s. proti žalovaným 1) Antonínu Habánovi a 2) Martině Habánové bylo uloženo žalovaným zaplatit žalobci společně a nerozdílně do tří dnů od doručení směnečného platebního rozkazu směnečný peníz 321.042,21 Kč s úroky ve výši 6 % ročně od 9.7.2009 do zaplacení, odměnu ve výši 1.070 Kč a náklady řízení ve výši 12.890 Kč nebo aby podali v téže lhůtě odůvodněné námitky, -výzvy ke splnění povinnosti ze dne 25.9.2013, č.j. 179 EX 78/13-14, z níž zjistil, že soudní exekutor Mgr. Zdeněk Ráček, se sídlem Velká Bíteš, Masarykovo nám. 67, vyzýval ve věci oprávněného ČSOB a.s. proti povinné Martině Habánové povinnou k dobrovolnému uhrazení pohledávky oprávněného ve výši 416.274,21 Kč, k zaplacení zálohy na náklady exekuce ve výši 42.023,30 Kč, tj. celkem k úhradě částky 458.297,51 Kč, -příjmového pokladního dokladu soudního exekutora Ing. Zdeňka Ráčka se sídlem Velká Bíteš, Masarykovo nám. 67, č. 179 EX 78/13, ze dne 6.11.2013, z něhož zjistil, že od Martiny Habánové, bytem Radňoves 3, byla přijata částka 60.708 Kč na úhradu vymáhané částky v exekučním řízení vedeném pod sp.zn. 179 EX 78/13, -dokladu o vkladu vystaveného ČSOB a.s., ze dne 6.11.2013, z něhož zjistil, že od Martiny Habánové byla přijata ve prospěch účtu č. 257153061/0300, VS 7813, název účtu: Mgr. Zdeněk Racek, částka 400.100 Kč. Zúčtována byla částka 400.000 Kč, poplatek činil 70 Kč, vráceno bylo 30 Kč.

Odvolací soud zamítl z důvodu nadbytečnosti návrh dlužníka na doplnění dokazování spisem Městského soudu v Praze sp. zn. 23 Cm 404/2009, neboť průběh a výsledky tohoto směnečného řízení nejsou pro posouzení dané právní věci významné.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil-li povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 104 odst.1 IZ, podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen seznam majetku ), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen seznam závazků ), c) seznam svých zaměstnanců, listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek.

Podle ustanovení § 131 IZ, skutečnosti, na jejichž základě insolvenční soud rozhoduje, musí být v rámci projednání insolvenčního návrhu osvědčeny.

Podle ustanovení § 136 odst. 1 IZ, insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle ustanovení § 141 odst. 1 IZ, proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu dlužníka není odvolání přípustné. Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží.

Podle ustanovení § 141 odst. 2 IZ, je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel v průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení.

Ze shora citovaného ustanovení § 141 odst. 2 IZ vyplývá, že dlužník v rámci odvolacího řízení proti rozhodnutí o úpadku již může napadat pouze to, že se objektivně ve stavu úpadku nenachází. Odvolací soud v průběhu odvolacího řízení tedy na základě odvolání dlužníka tvrdícího, že úpadek nebyl osvědčen, nebo namítajícího překážky bránící v rozhodnutí o úpadku, posuzuje skutkový stav ke dni vydání rozhodnutí soudu prvního stupně z pohledu osvědčení úpadku. V důsledku toho odvolací soud může provést zjišťování na základě skutečností existujících v okamžiku rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci úpadku dlužníka a potvrdit správnost vydaného rozhodnutí o úpadku dlužníka i za situace, že insolvenční soud prvního stupně nesprávně posoudil pohledávku insolvenčního navrhovatele. Došlo-li ke skutečnostem, jež nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, v odvolacím řízení se k nim nepřihlíží, skutkový stav se tedy posuzuje zásadně k okamžiku rozhodování insolvenčního soudu, jako soudu prvního stupně, jenž posuzoval daný stav ve vztahu k úpadku dlužníka. V rámci odvolacího řízení tak již dlužník nemůže namítat absenci aktivní legitimace insolvenčního navrhovatele k podání insolvenčního návrhu. Pokud odvolací soud dojde k závěru, že pohledávka věřitele podávajícího insolvenční návrh není osvědčena či je osvědčena, avšak není splatná, není to důvodem pro zrušení nebo změnu rozhodnutí o úpadku za předpokladu, že úpadek dlužníka jinak osvědčen v odvolacím řízení byl (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.10.2010 sp. zn. KSÚL 69 INS 2347/2008, 29 NSČR 24/2009, které je veřejnosti přístupné na stránkách www.nsoud.cz).

Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že v řízení byla osvědčena aktivní věcná legitimace navrhujícího věřitele k podání insolvenčního návrhu, tedy bylo osvědčeno, že dne 28.1.2008 byla uzavřena mezi navrhujícím věřitelem a dlužníkem smlouva o úvěru, na základě níž věřitel umožnil dlužníku čerpat kontokorentní úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši 300.000 Kč a dlužník peněžní prostředky vyčerpal, řádně však neplnil závazky ze smlouvy, a proto došlo k zesplatnění úvěru ke dni 22.5.2009. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že pro osvědčení pohledávky navrhujícího věřitele bylo nadbytečné zpracovávat znalecký posudek za účelem ověření podpisu dlužníka na této smlouvě, neboť skutečnost, že dlužník úvěrovou smlouvu podepsal, byla osvědčena listinnými důkazy, a to jednak samotnou smlouvou o úvěru, v níž je dlužník řádně identifikován a za navrhujícího věřitele smlouvu uzavíraly dvě osoby, z nichž jedna ověřila podpis a totožnost dlužníka. Rovněž podpis (totožnost) dlužníka na jeho žádosti o úvěr ze dne 23.1.2008 ověřila pracovnice navrhujícího věřitele, přičemž žádost o úvěr bezprostředně předchází datu uzavření úvěrové smlouvy. Skutečnost, že dlužník úvěrovou smlouvu podepsal, byla dále osvědčena jeho dopisem ze dne 27.5.2009, kterým reagoval na oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 20.5.2009 a v němž mimo jiné uvedl, že se zesplatněním předmětného úvěru nesouhlasí, nicméně neargumentoval neplatností úvěrové smlouvy ani tím, že peněžní prostředky od navrhujícího věřitele nečerpal, nýbrž pouze druhotnou platební neschopností a navrhoval snížení splátek. V tomto směru je tedy závěr soudu prvního stupně správný.

Odvolací soud má po doplnění a zopakování dokazování za osvědčenou existenci dalších 4 věřitelů dlužníka s vykonatelnými nezajištěnými pohledávkami, jejichž splatnost nastala nejpozději v roce 2009, tj. více jak tři měsíce před podáním insolvenčního návrhu. Jedná se o věřitele FKK spol. s r.o., jemuž byla pohledávka proti dlužníkovi pravomocně přiznána rozhodčím nálezem rozhodce JUDr. Karla

Veverky ze dne 4.11.2008, sp.zn. RN 04/2008, o věřitele Optimakonzult, a.s., jehož právnímu předchůdci byla pohledávka proti dlužníkovi pravomocně přiznána rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 21.4.2010, č.j. 12 EC 15/2010-42, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě, ze dne 27.10.2011, č.j. 54 Co 341/2011-141, o věřitele Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, jehož pohledávky jsou vykonatelné na základě platebních výměrů č. 4240900446 a č. 2140900445 a o věřitele Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení Praha, jehož pohledávka proti dlužníkovi je vykonatelná na základě platebního výměru Okresní správy sociálního zabezpečení Žďár nad Sázavou ze dne 25.8.2009, č. 453/2009. Argumentace dlužníka, že proti rozhodnutím Okresní správy sociálního zabezpečení Žďár nad Sázavou a Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR podal rozklady, o nichž nebylo dosud rozhodnuto, je irelevantní, neboť v insolvenčním řízení postačuje, když skutečnosti, na základě nichž insolvenční soud rozhoduje, byly alespoň osvědčeny, což se u pohledávek těchto věřitelů stalo na základě pravomocných vykonatelných titulů, jimiž byly proti dlužníku přiznány (§131 IZ).

S ohledem na výše uvedené lze tedy uzavřít, že dlužník má nejméně 2 věřitele, vůči nimž má peněžité závazky po dobu delší než 30 dní a déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti.

Z uvedeného vyplývá, že se dlužník nachází v úpadku, neboť má více věřitelů (nejméně 2), vůči nimž má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, protože závazky s ohledem na data jejich splatnosti neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. Nadto dlužník dosud nereagoval na výzvu soudu prvního stupně zrealizovanou usnesením ze dne 19.4.2010, č.j. KSBR 40 INS 3937/2010-A-6, k předložení seznamů majetku, závazků a zaměstnanců (§ 3 odst. 1, § 3 odst. 2, písm. b/, d/ IZ).

K odvolací námitce dlužníka, že jeho manželka v rámci exekučního řízení uhradila pohledávku navrhujícího věřitele, nelze přihlížet. Z příjmového pokladního dokladu soudního exekutora Ing. Zdeňka Ráčka ze dne 6.11.2013 a z dokladu o vkladu ČSOB, a. s., ze dne 6.11.2013 vyplývá, že k tvrzené úhradě pohledávky mělo dojít dne 6.11.2013, tedy po rozhodnutí soudu prvního stupně o úpadku dlužníka a k takové skutečnosti v odvolacím řízení nelze přihlížet (§ 141 odst. 1, poslední věta IZ). Navíc dle ust. § 141 odst. 2 IZ je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku. V posuzované věci byl úpadek dlužníka osvědčen nejméně 4 výše uvedenými vykonatelnými pohledávkami dalších věřitelů.

Soud prvního stupně správně, v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 IZ, rozhodl o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, neboť u dlužníka nepřichází v úvahu řešení jeho úpadku reorganizací ani oddlužením. Dlužník je sice podnikatelem, reorganizace je však s ohledem na ust. § 316 odst. 1 IZ u drobných podnikatelů téměř vyloučena. Dlužník nebyl osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení dle ustanovení § 389 odst.1 IZ ve znění účinném do 31.12.2013.

Dlužník podal odvolání též proti výroku III., kterým byl ustanoven insolvenčním správcem Mgr. Petr Hromek, se sídlem Brno, Úvoz 1. Ve vztahu k tomuto výroku však dlužník neuvedl žádné relevantní důvody, nenamítal tedy, že by ustanovený insolvenční správce nesplňoval podmínky pro své ustanovení nebo že není nepodjatý. Z obsahu insolvenčního spisu přitom vyplývá, že Mgr. Petr Hromek byl opatřením předsedy Krajského soudu v Brně ze dne 16.8.2013 podle ust. § 25 IZ, ve znění účinném do 31.12.2013, určen do funkce insolvenčního správce ve věci sp. zn. KSBR 40 INS 3937/2010. K nově tvrzené skutečnosti, totiž že ustanovenému insolvenčnímu správci byla dnem 7.10.2013 pozastavena činnost insolvenčního správce, nelze v odvolacím řízení přihlížet (§ 26 IZ).

Nelze přisvědčit odvolací námitce dlužníka, že řízení před soudem prvního stupně je postiženo vadou, neboť soud prvního stupně, ačkoliv ve věci nařídil jednání, dlužníka k jednání řádně nepředvolal a navíc nevyhověl jeho žádosti o odročení jednání, čímž mu znemožnil účastnit se jednání, hájit svá práva a zájmy a nespravedlivě jej poškodil. Soud prvního stupně nařídil k projednání insolvenčního návrhu navrhujícího věřitele jednání na den 14.8.2013. Předvolání k jednání bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku a vyvěšeno na úřední desce soudu dne 18.7.2013. K jednání soud předvolal zvlášť (ustanovení § 75 odst. 2 IZ) navrhujícího věřitele a dlužníka. Zvláštní způsob doručení insolvenční zákon neupravuje, a proto se při zvláštním způsobu doručení postupuje podle ustanovení občanského soudního řádu o doručování (§ 7 odst. 1 IZ, ve znění účinném do 31.12.2013). Soud prvního stupně doručoval dlužníku předvolání k jednání prostřednictvím provozovatele poštovních služeb obálkou typu I., tedy do vlastních rukou adresáta (§ 49 o.s.ř.), a to správně na adresu pro doručování označenou dlužníkem v jeho podáních-Brno, Trnkova 2785/144a, PSČ 628 00 (§ 46b o.s.ř.), neboť dlužník nemá datovou schránku (§ 45 odst. 2 o.s.ř.). Jelikož dlužník nebyl v místě doručení zastižen, byla mu dne 19.7.2013 zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl, včetně poučení odesílajícího soudu a zásilka byla téhož dne uložena u pošty Brno 28 (§ 49 odst. 2 o.s.ř.). Jelikož si dlužník zásilku nevyzvedl, považuje se písemnost 10. den ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, za doručenou (§ 49 odst. 4, věta prvá o.s.ř.). Z uvedeného vyplývá, že předvolání k jednání bylo dlužníku řádně doručeno na jím označenou adresu dne 29.7.2013. Jelikož zásilku nebylo možné vhodit do dlužníkovi domovní schránky z důvodu, že nemá označenu domovní schránku, doručující orgán vrátil písemnost soudu prvního stupně, který o doručení písemnosti vyvěsil v souladu s ust. § 49 odst. 4, poslední věta o.s.ř., sdělení na úřední desce soudu a sdělení rovněž zveřejnil v insolvenčním rejstříku. Z uvedeného vyplývá, že dlužník měl dostatek času k přípravě na toto jednání (§ 115 odst. 2 o.s.ř.). S ohledem na výše uvedené nebyla včasná a ani důvodná žádost dlužníka o odročení jednání nařízeného na den 14.8.2013 a soud prvního stupně proto nepochybil, pokud věc postupem dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti dlužníka dne 14.8.2013 projednal a následně ve věci rozhodl. Tvrzení dlužníka, že mu nebyla zanechána výzva k vyzvednutí zásilky, bylo vyvráceno zprávou České pošty ze dne 6.12.2013.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v napadených výrocích I., II. a III. jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í :. Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, navrhujícímu věřiteli a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 22. ledna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu