1 VSOL 1013/2013-A-22
KSBR 38 INS 27871/2012 1 VSOL 1013/2013-A-22

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Bc. Michaely anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Dubová 638/7, PSČ 637 00, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení, k odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3.10.2013, č.j. KSBR 38 INS 27871/2012-A-17

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3.10.2013, č.j. KSBR 38 INS 27871/2012-A-17 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici podle ustanovení § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), aby ve lhůtě 10 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V odůvodnění uvedl, že dlužnice ani na výzvu soudu neodstranila vady návrhu na povolení oddlužení, když nepředložila doklady o svých příjmech od počátku roku 2013. Soud tak nemá podklady pro posouzení podmínek pro povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1, písm. b) IZ, a proto zle očekávat, že návrh na povolení oddlužení bude zamítnut a současně bude podle ust. § 396 IZ rozhodnuto o způsobu řešení jejího úpadku konkursem.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice odvolání, ve kterém namítala, že za postačující lze považovat zálohu v rozmezí 15.000 Kč až 30.000 Kč, neboť lze očekávat přiměřený výnos ze zpeněžení jejího majetku. Navrhovala, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že rozhodne o nové výši zálohy v přiměřeně nižší částce nebo aby rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212 a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice se návrhem ze dne 9.11.2012, doručeným soudu téhož dne, domáhala rozhodnutí o svém úpadku a navrhovala, aby byl řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře. Návrh podala na předepsaném formuláři, ve kterém uvedla, že má vůči více věřitelům závazky ve výši celkem 405.740,49 Kč, které jsou po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti. Dále uvedla, že je svobodná, bezdětná a nemá žádnou vyživovací povinnost. V kolonce 10 návrhu uvedla, že je dosud bez zaměstnání s tím, že průběžně reaguje na různé nabídky pracovních příležitostí, ale prozatím bezúspěšně. V kolonce 16 (majetek, který není předmětem zajišťovacích práv) uvedla televizor v pořizovací ceně 12.193 Kč, chladničku Electrolux v pořizovací ceně 6.999 Kč a pračku v hodnotě 7.899 Kč. Usnesením insolvenčního soudu ze dne 18.7.2013, č.j. KSBR 38 INS 27871/2012-A-13 byla dlužnice vyzvána, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení doplnila přílohy k insolvenčnímu návrhu tak, že předloží aktualizovaný seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků a dále předloží doklady o svých příjmech od počátku roku 2013 dosud. Na tuto výzvu reagovala dlužnice podáním žádosti o prodloužení lhůty ze dne 26.6.2013, a to s odůvodněním, že existuje reálná možnost, že nastoupí do pracovního poměru a bude moci prokázat pravidelný příjem, což očekává v horizontu do konce měsíce září 2013. Insolvenční soud usnesením ze dne 18.7.2013, č.j. KSBR 38 INS 27871/2012-A-15 této žádosti vyhověl a lhůtu pro splnění povinností stanovených v předchozí výzvě prodloužil do 30.9.2013. Podáním ze dne 30.9.2013, doručeným soudu dne 1.10.2013, dlužnice opakovaně žádala o prodloužení lhůty s tím, že uzavření zmíněného pracovního poměru přichází v úvahu až od 1.12.2013. Této žádosti soud prvního stupně již nevyhověl a rozhodl odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty první IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle ustanovení § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu pěti let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto způsobu zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že je jím sledován nepoctivý záměr (písm. a/), nebo že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (písm.b/).

Podle ustanovení § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Na základě údajů uvedených v insolvenčním návrhu, lze dospět k závěru, že dlužnice je v úpadku a je zřejmé, že její úpadek bude nutno řešit konkursem, neboť jsou dány důvody pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle ustanovení §395 odst.1, písm. b) IZ, a to z důvodu, že lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, neboť dlužnice je bez pravidelného příjmu. Za těchto okolností je rovněž správný závěr soudu prvního stupně, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení, které vzniknou s prověřováním stavu dlužníkova majetku (§ 211 IZ), se soupisem, s oceňováním a zpeněžováním tohoto majetku, jakož i nákladů na odměnu a další hotové výdaje insolvenčního správce, je v daném případě nezbytné, neboť správce bude k této své činnosti nutně potřebovat pohotové finanční prostředky, které ovšem dlužník v majetkové podstatě nemá, a proto prostředky na úhradu těchto nákladů nutno zajistit uložením povinnosti zaplatiti zálohu. Institut zálohy má především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, a současně též poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Náklady související s insolvenčním řízením nelze přenášet na stát, který by hradil odměnu a hotové výdaje správce v případě, že by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku v potřebném rozsahu, to je v rozsahu alespoň na úhradu všech nákladů insolvenčního řízení. V tom je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, ve které zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .

Rovněž uložení zálohy ve výší 50.000 Kč považuje odvolací soud za důvodné, neboť podle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška ) činí při řešení dlužníkova úpadku konkursem minimální odměna insolvenčního správce 45.000,-Kč. Nutno zdůraznit, že odměna insolvenčního správce se určí úvahou soudu dle ust. § 5 vyhlášky, aniž by se použil § 1 odst. 5 vyhlášky o minimální odměně insolvenčního správce, jen v případě, že v průběhu řízení správce nezpeněží vůbec žádný majetek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.9.2010, sp. zn. MSPH 77 INS 8029/2009, 29 NSČR 27/2010, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. 64/2011). V posuzované věci lze předpokládat, že bude zpeněžován majetek dlužnice (když sama dlužnice se v odvolání dovolává očekávaného výtěžku zpeněžení), přičemž nelze vyloučit, že insolvenční správce při své činnosti zjistí další majetek dlužnice, případně majetek dalších osob, který by z hlediska institutů neúčinnosti, odporovatelnosti a neplatnosti právních úkonů dlužnice mohl též náležet do majetkové podstaty dlužnice (§ 205 a násl. IZ). Výpočet odměny dle § 1 vyhlášky (včetně jeho odst. 5) se přitom uplatní též v případě, že majetek bude zpeněžován byť i v nepatrném rozsahu. Navíc ani při určení odměny insolvenčního správce dle ust. § 5 vyhlášky nelze předem vyloučit, že s ohledem na okolnosti případu bude přiměřená odměna správce určená insolvenčním soudem případně odpovídat minimální odměně insolvenčního správce dle § 1 odst. 5 vyhlášky nebo ji dokonce bude převyšovat (např. při větším počtu věřitelů a rozsáhlejší činnosti správce). Insolvenční správce má mimo to právo na úhradu hotových výdajů, jejichž výši nelze rovněž předem odhadnout (§ 7 vyhlášky) a je-li plátcem DPH náleží mu k odměně a náhradě hotových výdajů i částka odpovídající této dani (§ 38 odst. 1 IZ).

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však též doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne19.listopadu 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu