1 VSOL 1012/2015-A-16
KSBR 24 INS 11032/2015 1 VSOL 1012/2015-A-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníků a) Jarmily Žáčkové, narozené 21. března 1953, identifikační číslo osoby: 876 70 356, b) Jiřího Žáčka, narozeného 19. února 1956, oba bytem v Brně, Merhautova 1063/210, PSČ 613 00, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 24 INS 11032/2015, o insolvenčním návrhu dlužníků spojeném se společným návrhem manželů na povolení oddlužení, o odvolání dlužníků ze dne 5.6.2015 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. května 2015, č.j. KSBR 24 INS 11032/2015-A-8,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. května 2015, č.j. KSBR 24 INS 11032/2015-A-8, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ustanovení § 395 odst. 1 písm. b), § 396 odst. 1 a § 108 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) uložil dlužníkům, aby ve stanovené lhůtě od právní moci tohoto usnesení zaplatili společně a nerozdílně na označený účet soudu nebo v hotovosti v jeho pokladně, zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V důvodech uvedl, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu 27.4.2015 se dlužníci-manželé, domáhali vydání rozhodnutí o jejich hrozícím úpadku a povolení společného oddlužení. Z tohoto návrhu a jeho příloh vyplývá, že dlužníci mají vůči 16 věřitelům 21 závazků v celkové výši 905.344 Kč, přičemž součet všech pravidelných měsíčních splátek dosahuje částky 36.815 Kč, všechny jejich závazky jsou nezajištěné. Dlužnice a) pobírá starobní důchod ve výši 3.194 Kč, dále má příjem z podnikatelské činnosti v průměrné výši 6.044 Kč měsíčně (průměr za rok 2015) a důchod na základě smlouvy o důchodu ve výši 2.000 Kč měsíčně. Dlužník b) je zaměstnán u interMALB, v.o.s., jeho průměrná měsíční čistá mzda v roce 2015 činila 10.101 Kč. Dlužníci kromě vzájemné vyživovací povinnosti nemají další vyživovací povinnost, jejich majetek tvoří movité věci-vybavení domácnosti, v odhadované celkové hodnotě 25.950 Kč. Soud po zjištění, že insolvenční návrh splňuje náležitosti a jsou k němu připojeny zákonem vyžadované přílohy, nejprve posuzoval, zda je osvědčen (hrozící) úpadek dlužníků. S ohledem na skutečnost, že dlužníci mají 16 věřitelů, vůči nimž mají 21 závazků, z nichž většina je po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (splatnost většiny závazků nastala v dubnu 2015) a tyto závazky nejsou dlužníci schopni plnit, jelikož součet měsíčních splátek převyšuje částku 36.000 Kč a měsíční čisté příjmy dlužníků dosahují necelých 20.000 Kč, má soud za osvědčený úpadek dlužníků. Dále soud zkoumal, zda dlužníci splňují podmínky pro povolení oddlužení a konstatoval, že oddlužení může probíhat buď formou zpeněžení majetkové podstaty, nebo formou plnění splátkového kalendáře. V daném případě, s ohledem na rozsah a hodnotu majetku dlužníků (25.950 Kč) je jejich oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty vyloučeno. Pokud jde o oddlužení plněním splátkového kalendáře, pak soud přihlédl k tomu, že dlužníci mají nezajištěné závazky v celkové výši 905.344 Kč, z čistých příjmů dlužnice a) ve výši 9.238 Kč (tj. 3.194 Kč starobní důchod + 6.044 Kč z podnikání) a při zohlednění vyživovací povinnosti k manželovi, lze pro účely oddlužení srazit částku 1.060 Kč, k této částce je třeba přičíst příjmy ve formě důchodu ve výši 2.000 Kč; z příjmů dlužnice je tak možné ve prospěch oddlužení srazit částku 3.060 Kč. Z čistých příjmů dlužníka b) v průměrné výši 10.101 Kč lze pro účely oddlužení při zohlednění vyživovací povinnosti k manželce srazit částku 1.636 Kč. Z příjmů dlužníků je tedy možné pro účely oddlužení získat částku 4.696 Kč. Od této částky je třeba odečíst zálohu na odměnu a na hotové výdaje insolvenčního správce ve výši 1.350 Kč, resp. 1.633,50 Kč, tj. včetně 21% daně z přidané hodnoty. Za pět let by se tak nezajištěným věřitelům dostala částka 200.760 Kč, tj. 22,17 % jejich pohledávek, resp. částka 183.750 Kč, tj. 20,29 % jejich pohledávek. Žádný z věřitelů nesouhlasil s plněním nižším než 30% jeho pohledávky. S ohledem na výše uvedené dlužníci nesplňují podmínky pro povolení oddlužení, neboť nezajištěným věřitelům se nedostane částka odpovídající nejméně 30 % jejich pohledávek a úpadek dlužníků lze řešit pouze prohlášením konkursu na jejich majetek. Proto je pro další insolvenční řízení potřebné zaplatil zálohu na jeho náklady. V další části svého rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil smysl a účel požadované zálohy, včetně její výše.

Proti tomuto usnesení podali dlužníci včasné odvolání, v němž namítali, že soud prvního stupně nepřihlédl ke všem rozhodujícím skutečnostem a jeho zjištění je proto nesprávné. Insolvenční zákon dlužníkům ukládá povinnost (§ 391 odst. 1 IZ), doložit soudu příjmy za poslední 3 roky a tuto povinnost dlužníci splnili; přesto soud při svém výpočtu vycházel pouze z údajů za leden-duben 2015, které svědčí v jejich neprospěch. Dle jejich propočtu, z příjmů za poslední 3 roky je však možné pro oddlužení získat částku 4.691 Kč nikoliv částku 3.063 Kč, jak uvedl soud prvního stupně, přičemž by věřitelům uhradili za 5 let 281.460 Kč nikoliv 183.750 Kč. Dále dlužníci namítli, že vzniklý rozdíl v jejich příjmech je důsledkem zaměstnání dlužníka b), který má v letní sezóně vyšší příjmy, než po zbytek roku. Proto předložení příjmů za delší časové období má tyto sezónní výkyvy eliminovat, a to i v souvislosti při zkoumání splnění podmínek pro oddlužení. Zabavitelná částka, ke které dospěl soud prvního stupně je tak nesprávná a zavádějící a rozhodnutím soudu jim bylo odejmuto právo využít dobrodiní institutu oddlužení. Navrhli, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 IZ platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2 a odst. 5 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníků není důvodné.

Předně odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že insolvenční návrh dlužníků (doručený soudu dne 27.4.2015 a dle výzvy soudu doplněný podáním ze dne 14.5.2015), který spojili se společným návrhem manželů na povolení oddlužení (§ 394a IZ), je projednatelný a vyplývá z něj, že dlužníci jsou již v úpadku, neboť v něm tvrdí nezajištěné závazky v počtu 21 vůči 16 věřitelům v celkové tvrzené výši 905.344 Kč s tím, že se staly převážně splatnými v dubnu 2015; jsou tedy déle jak 30 dnů po lhůtě splatnosti a s ohledem na celkovou měsíční výši dlužníky udávaných splátek 36.815 Kč a výši tvrzených příjmů dlužníků 21.782 Kč, je zřejmé, že dlužníci nebyli schopni tyto své závazky řádně hradit.

Dále dlužníci v návrhu uvedli, že v rámci pětiletého splátkového kalendáře budou schopni uhradit svým věřitelům pohledávky v rozsahu cca 32%, neboť dlužnice a) podniká s průměrným měsíčním příjmem 6.146 Kč čistého, pobírá starobní důchod 3.194 Kč měsíčně, pro oddlužení si zajistila příjem na základě smlouvy o důchodu ve výši 2.000 Kč měsíčně. Dlužník b) v návrhu tvrdil, že z pracovního poměru má příjem 12.442 Kč měsíčně čistého. Ke svému návrhu dlužníci doložili všechny zákonem vyžadované seznamy, listiny ke svým závazkům a listiny prokazující jejich příjmy za poslední tři roky.

Z dlužnicí a) tvrzených a doložených daňových přiznání vyplývá, že v roce 2012 činily její příjmy celkem 27.807 Kč, v roce 2013 celkem 29.925 Kč, v roce 2014 celkem 73.757 Kč, za měsíc leden-duben 2015 činily (po odpočtu výdajů) její příjmy celkem 24.178 Kč. Dlužníkem b) tvrzené a doložené příjmy z pracovního poměru činily v roce 2012 celkem 138.091 Kč, v roce 2013 celkem 131.547 Kč, v roce 2014 celkem 149.315 Kč a za leden-duben 2015 celkem 40.407 Kč. Ze smlouvy o důchodu uzavřené mezi Markétou Žáčkovou jako plátcem na straně jedné a dlužnicí a) jako příjemcem na straně druhé vyplývá, že dlužnice si pro oddlužení opatřila další měsíční příjem 2.000 Kč a dle doloženého oznámení České správy sociálního zabezpečení činil ke dni 17.12.2014 starobní důchod dlužnice 3.194 Kč. Ze seznamu majetku dlužníků vyplývá, že dlužníci vlastní jen movité věci pořízené od roku 2004-2011 v udávané pořizovací hodnotě 25.950 Kč.

Na to vydal soud prvního stupně nyní odvoláním napadené usnesení.

Po vydání napadeného usnesení dlužník b) doložil, že jeho čisté měsíční příjmy z pracovního poměru činily za leden 2015-červen 2015 (včetně) celkem 64.447 Kč a ze sdělení České správy sociálního zabezpečení datovaného 2.9.2015 vyplývá, že starobní důchod dlužnice a) činí od ledna 2015 měsíčně 3.202 Kč.

Podle ust. § 395 odst. 1 IZ platí, že insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Ustanovení § 396 IZ stanoví, že jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle ust. § 108 odst. 1 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Na základě všech shora uvedených zjištění a citovaných zákonných ustanovení dospěl odvolací soud shodně se soudem prvního stupně k závěru, že s ohledem na rozsah a hodnotu movitého majetku, dlužníci nesplňují podmínky pro oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty, neboť ze svého movitého majetku by neuhradili svým nezajištěným věřitelům prakticky ničeho, natož požadovaných 30% jejich pohledávek.

Pokud jde o oddlužení plněním splátkového kalendáře, odvolací soud z doložených příjmů při svém propočtu vycházel z doložených příjmů dlužníků za posledních 12 měsíců. V případě dlužnice a) z jejích příjmů z podnikání za posledních 12 měsíců zjistil, že za celý rok 2014 činily její příjmy 73.757 Kč (v průměru měsíčně 6.146 Kč), za leden až duben 2015 činily její příjmy 24.178 Kč, celkem za uvedených a doložených 12 měsíců činily její průměrné měsíční příjmy z podnikání 6.112 (tj. v roce 2014 8 x 6.146 = 49.168 Kč + 24.178 Kč za 4 měsíce roku 2015, celkem příjem 73.346 : 12 = 6.112). Při zohlednění starobního důchodu dlužnice a) v aktuální výši 3.202 Kč se jedná o částku 9.314 Kč měsíčně. Z tohoto příjmu je dlužnice schopna pro oddlužení poskytnout (po odpočtu nezabavitelné částky) měsíčně 1.110 Kč + 2.000 Kč příjem ze smlouvy o důchodu, tedy celkem 3.110 Kč. Dlužník b) měl za poslední doložených 12 měsíců (tj. za dobu od července 2014 do června 2015 včetně) příjem 140.353 Kč, což činí v průměru 11.696 Kč měsíčně čistého. Z tohoto průměrného čistého měsíčního příjmu by dlužník b) byl schopen pro oddlužení poskytnout, po odpočtu nezabavitelné částky, celkem 2.698 Kč. Dlužníci jsou tak schopni ze svých příjmů pro oddlužení poskytnout celkem 5.808 Kč. Po odpočtu zálohy na odměnu a výdaje insolvenčního správce v rozsahu 1.350 Kč-1.633,50 Kč měsíčně (podle toho, zda by ustanovený insolvenční správce byl či nebyl plátcem daně z přidané hodnoty a je nutno uvést, že převážná většina správců je plátcem této daně) by zůstalo pro oddlužení 4.174 až 4.458 Kč a dlužníci by byli schopni za 5 let uhradit (z celkové výše udávaných závazků 905.344 Kč) částku 267.480 Kč až 250.470 Kč, opět podle toho, zda by správce byl či nebyl plátcem daně z přidané hodnoty, to je 27,67%-29,54%. Z uvedených propočtů je tedy zřejmé, že dlužníci nejsou schopni uhradit ze svých aktuálních příjmů za poslední 1 rok, včetně příjmu dlužnice a) ze smlouvy o důchodu (2.000 Kč), požadovaných nejméně 30% z jimi tvrzené výše závazků 905.344 Kč (to je nejméně 271.603 Kč).

K odvolacím námitkám dlužníků, že soud prvního stupně měl při výpočtu jejich průměrných příjmů vycházet ze všech doložených příjmů, je nutno uvést následující. Z doložených příjmů dlužnice a) z podnikání za poslední 3 roky a 4 měsíce, činil její průměrný měsíční příjem 3.891 Kč, nikoliv 6.112 Kč jako je tomu za poslední rok (viz propočet shora); spolu s důchodem 3.202 Kč by se jednalo o částku 7.094 Kč (nikoliv o částku 9.314 Kč). Průměrný čistý měsíční příjem dlužníka b) za polední doložené 3 roky a 6 měsíců činil 11.509 Kč, nikoliv 11.696 Kč jako je tomu za polední rok. Z tohoto je zřejmé, že takový propočet by jednak byl pro dlužníky daleko méně výhodný, nehledě k tomu, že je nutno vycházet z aktuálních příjmů. Propočet za poslední 1 rok provedl odvolací soud zejména s ohledem na námitky, že dlužník b) má v letní sezóně příjmy vyšší. Jak vyplývá ze zjištění odvolacího soudu shora, i při zohlednění této námitky, dlužníci podmínky pro oddlužení nesplňují. K tomu lze dále pro úplnost dodat, že doložení příjmů dlužníků za poslední tři roky je významné především z hlediska posouzení, zda příjmy dlužníků, kteří o oddlužení žádají, jsou pravidelné a zda lze očekávat, že jsou schopni si příjmy opatřit a zákonným podmínkám oddlužení dostát. Nejde o svévoli soudu, ale požadavek zákona, který při splnění všech podmínek dlužníkům umožňuje zbavit se dluhů a není výjimkou, že se takto dlužníkům promíjí až 70% jejich závazků.

Odvolací soud na základě shora uvedeného uzavírá, že postup soudu prvního stupně byl správný, neboť dosavadní výsledky řízení nasvědčují tomu, že úpadek dlužníků bude nutno řešit konkursem. Proto je záloha na náklady insolvenčního řízení, a to v požadované výši potřebná. Účel a smysl zálohy, včetně její výše dlužníkům vyložil již soud prvního stupně, proto odvolací soud na tuto část odůvodnění v celém rozsahu odkazuje.

Ze všech uvedených důvodů odvolací soud postupoval dle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. c/ o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 27. listopadu 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu