1 VSOL 101/2012-A-14
KSBR 26 INS 17348/2011 1 VSOL 101/2012-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Luďka anonymizovano , anonymizovano , bytem Veselí nad Moravou, Břehy 342, PSČ 698 01, k odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25.1.2012, sp. zn. KSBR 26 INS 17348/2011-A-9

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25.1.2012, sp. zn. KSBR 26 INS 17348/2011-A-9 se m ě n í tak, že insolvenční návrh dlužníka se n e o d m í t á .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl podle ust. § 128 odst. 1 z. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ) insolvenční návrh dlužníka s odůvodněním, že nesplňuje náležitosti dle ust. § 103 odst. 2 IZ ve spojení s ust. § 3 odst. 1, 2 IZ, neboť zejména neosvědčil, že má více věřitelů, neboť specifikoval pouze jednoho (Wüstenrot-stavební spořitelnu) a zbývající dva věřitele, o kterých se v návrhu obecně zmiňoval, neidentifikoval vůbec. Není přitom rozhodující, zda tito věřitelé byli uvedeni v přílohách k návrhu, přičemž na podporu tohoto závěru odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.2.2009, sp. zn. 29 NS ČR 7/2008, ve kterém je formulován závěr, že povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání, ve kterém namítal, že další dva věřitele, které zmiňoval v kolonce 06 návrhu, identifikoval v kolonce 20 insolvenčního návrhu. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem ze dne 26.9.2011, doručeným soudu téhož dne, domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby byl řešen oddlužením formou splátkového kalendáře. Návrh podal na předepsaném formuláři a v kolonce 06 uvedl, že v současné době má dva věřitele, u kterých má dva peněžité-nezajištěné závazky po splatnosti v celkové výši 1.417.839,-Kč, které není schopen splácet a nesplácí od r. 2006, resp. od r. 2008, tj. po dobu delší tří měsíců. Dále má jeden závazek vůči Wüstenrot-stavební spořitelně a.s. ze smlouvy o stavebním spoření ve výši nejméně 274.000,-Kč, který není schopen ze svých příjmů hradit a tento až dosud splácí pouze částečně. Dlužník má tedy tři závazky celkem ve výši 1.671.839,-Kč. V kolonce 18 návrhu uvedl a popsal nevykonatelný závazek, ze kterého nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění, vůči Wüstenrot-stavební spořitelně a.s., IČ: 47115289 ze smlouvy o stavebním spoření č. 20443589 ze dne 17.12.2002 ve výši 254.000,-Kč. V kolonce 20 návrhu uvedl a popsal dva vykonatelné závazky (na základě rozsudku Okresního soudu Hodonín), ze kterých nevyplývá právo na uspokojení, vůči 1) GE Money Bank, a.s., IČ: 25672720 ve výši 1.180.064,-Kč ze smlouvy o hypotečním úvěru ze dne 9.12.2002, reg. č. HI02355700, a 2) Raiffeisen stavební spořitelně a.s., IČ: 492 41 257 ve výši 237.775,-Kč ze smlouvy o úvěru ze stavebního spoření č. 4574444012 ze dne 5.12.2005. Pokud se týká bližšího popisu závazků u obou, odkázal na přiložený seznam závazků, opatřený prohlášením o jeho správnosti a úplnosti, ve kterém identifikoval tři věřitele včetně výše závazku a právního důvodu vzniku, a to shodně s kolonkou 18 a 20 insolvenčního návrhu, a navíc u jednotlivých závazků doplnil termín poslední platby, a to tak, že na závazek vůči věřiteli Wüstenrot -stavební spořitelně a.s. byla poslední platba v 9/2011, na závazek vůči GE Money Bank, a.s. byla poslední platba 1.3.2004 a na závazek vůči Raiffeisen stavební spořitelně a.s. byla poslední platba 31.5.2005. Soud prvního stupně kolonku 18 a 20 insolvenčního návrhu zřejmě přehlédl, k údajům uvedeným v seznamu závazků nepřihlédl a odvoláním napadeným usnesením rozhodl pouze na základě údajů uvedených v kolonce 06 insolvenčního návrhu.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný a nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Podle ust. § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ust. § 3 odst. 2 IZ se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplní-li povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud konstatuje, že insolvenční návrh musí mít náležitosti dle ust. § 103 a 104 IZ, návrh na povolení oddlužení náležitosti dle ust. § 391 IZ, a že podmínkou pro projednání návrhu na povolení oddlužení je podání bezvadného insolvenčního návrhu. K náležitostem insolvenčního návrhu srov. např. rozhodnutí NS ČR ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod poř. č. 88/2010).

V posuzované věci byl návrh podán na předepsaném formuláři, ve kterém dlužník popsal rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek, když uvedl, že má tři závazky u tří věřitelů v celkové výši 1.671.839,-Kč, přičemž závazek vůči Wüstenrot -stavební spořitelně a.s. splácí pouze částečně, zatímco závazek vůči věřiteli GE Money Bank, a.s. a věřiteli Raiffeisen stavební spořitelně a.s. nesplácí od r. 2006, resp. od r.2008, což v seznamu závazků, na který odkazoval již v insolvenčním návrhu, blíže upřesnil. Již ze samotného insolvenčního návrhu vyplývá, že dlužník má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, jakož i to, že zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků a dva z nich neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. Nelze tedy přisvědčit soudu prvního stupně, že v insolvenčním návrhu schází tvrzení o úpadku dlužníka ve smyslu ust. § 3 odst. 1, písm. a) IZ.

Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud konstatuje, že insolvenční návrh dlužníka splňuje náležitosti dle ust. § 103 odst. 2 IZ, neboť jsou v něm uvedeny skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ , jakož i tvrzení o platební neschopnosti dle ust. § 3 odst. 2, písm. a) i b) IZ.

Odvolací dále soud konstatuje, že při posuzování úplnosti vylíčení rozhodných skutečností, je třeba přihlížet i k jiným částem návrhu (srov. rozhodnutí NS ČR ze dne 20.5.2010, sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSCR 22/2009, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod poř. č. 26, ročník 2011, ve kterém dovolací soud formuloval a odůvodnil závěr, že při posuzování úplnosti vylíčení rozhodných skutečností je třeba přihlížet i k seznamu závazků, jejichž obsah je definován insolvenčním zákonem a který tvoří povinnou přílohu insolvenčního návrhu dlužníka dle ust. § 104 odst. 1 IZ). V seznamu závazků dlužník označil všechny své věřitele, takže splňuje náležitosti ust. § 104 odst. 3 IZ a podporuje tvrzení, která dlužník uvedl již v insolvenčním návrhu (srov. rozhodnutí NS ČR ze dne 15.7.2008, sp. zn. 29 Odo 742/2006, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod poř. č. 38/2009).

S ohledem na shora uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že insolvenční návrh dlužníka je projednatelný, nemá vytýkané vady, tj. neosvědčení mnohosti věřitelů, a ani jiné vady, které by odůvodňovaly jeho odmítnutí podle ust. § 128 odst. 1 IZ, a proto odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně dle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 7. března 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová Předsedkyně senátu