1 VSOL 1009/2015-A-107
KSBR 44 INS 21796/2014 1 VSOL 1009/2015-A-107

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Karly Trávníčkové v insolvenční věci dlužníka GB Consulting, s.r.o., se sídlem Tovární 726/11, Chrlice, Brno, PSČ 643 00, IČ: 292 01 705, zastoupeného Mgr. Robertem Rotreklem, advokátem se sídlem Brno, Milady Horákové 329/26, PSČ 602 00, o insolvenčním návrhu věřitelů: a) POTRUBNÍ SYSTÉMY s.r.o., se sídlem Rychvald 1958, PSČ 735 32, IČ: 286 07 155, zastoupeného Mgr. Bc. Pavlem Kozelkou, advokátem se sídlem Písek, Velké náměstí 7/12, PSČ 397 01, b) Zdeňka Vavřiny, bytem Kyjov, Jugmannova 1232/4, PSČ 697 01, IČ: 763 24 141, zastoupeného Mgr. Vladimírem Kůsem, advokátek se sídlem Praha 2-Nové Město, Vyšehradská 420/19, PSČ 128 00, c) TERMOENGINEERING, s.r.o., se sídlem Čechyňská 419/14a, Trnitá, Brno, PSČ 602 00, IČ: 253 18 811, zastoupeného Mgr. Bc. Pavlem Kozelkou, advokátem se sídlem Písek, Velké náměstí 7/12, PSČ 397 01, d) Ing. Josefa Kohuta, bytem Mosty u Jablůnkova 960, PSČ 739 98, IČ: 732 30 987, zastoupeného Mgr. Bc. Pavlem Kozelkou, advokátem se sídlem Písek, Velké náměstí 7/12, PSČ 397 01, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20.8.2015, č.j. KSBR 44 INS 21796/2014-A-81,

t a k t o:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 136 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ), rozhodl o úpadku dlužníka GB Consulting, s.r.o. (výrok I.), na majetek dlužníka prohlásil konkurs (výrok II.), vyslovil, že účinky rozhodnutí o úpadku a účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výrok III.), insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Václava Rožce, se sídlem Brno, Kobližná 19, PSČ 602 00, IČ: 66245397 (výrok IV.), rozhodl, že konkurs na majetek dlužníka bude projednán jako nepatrný (výrok V.), vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby své pohledávky přihlásili do dvou měsíců ode dne rozhodnutí o úpadku s tím, že k pozdě podaným přihláškám insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují a poučil věřitele o náležitostech přihlášek (výrok VI.), vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, aby napříště plnění neposkytovali dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci (výrok VII.), vyzval věřitele, aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatňují na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách s tím, že pokud tak neučiní, mohou odpovídat za škodu nebo jinou újmu vzniklou tím, že do majetkové podstaty nebude včas sepsán majetek dlužníka sloužící k zajištění nebo tím, že nebudou včas zjištěna zajišťovací práva; s tím, že to neplatí, jsou-li tato zajišťovací práva zřejmá z veřejného seznamu (výrok VIII.), nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů (výroky IX. a X.), uložil dlužníkovi, aby do 10 dnů sestavil a odevzdal insolvenčnímu správci seznamy svého majetku a závazků s uvedením svých dlužníků a věřitelů (výrok XI.), uložil insolvenčnímu správci, aby nejpozději do 2.11.2015 předložil soudu zpracovaný seznam přihlášených pohledávek a zprávu o své činnosti a zprávu o hospodářské situaci dlužníka (výrok XII.), vyslovil, že rozhodnutí insolvenčního soudu budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku (výrok XIII.) a uložil navrhovatelům a), b), c) a d), aby do tří dnů od právní moci usnesení zaplatili společně a nerozdílně soudní poplatek za podaný insolvenční návrh ve výši 2.000 Kč (výrok XIV.).

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl k pohledávce navrhovatele a), že navrhovatel a) vystavil dlužníku na základě objednávek dlužníka fakturu č. 1301095 ze dne 19.12.2013 na částku 532.550 Kč za realizaci ORC zařízení BPS Kyselov se splatností dne 9.1.2014, fakturu č. 1301101 ze dne 31.12.2013 na částku 268.647 Kč za dodání materiálu včetně dopravy na stavbu Zugov se splatností dne 10.1.2014, fakturu č. 1401006 ze dne 1.2.2014 na částku 1.000.000 Kč za realizaci díla ORC zařízení na BPS Jihlava Rumpold se splatností dne 21.2.2014, fakturu č. 1401005 ze dne 18.02.2014 na částku 25.400 Kč za úpravu filtru na stavbě ORC Rumpold Jihlava se splatností dne 28.2.2014, fakturu č. 1401007 ze dne 26.02.2014 na částku 400.000 Kč za realizaci ORC zařízení na BPS Olešnice se splatností dne 10.03.2014, fakturu č. 1401012 ze dne 10.03.2014 na částku 42.500 Kč za provedené vícepráce při napojení chladiče na stavbě Olešnice se splatností dne 24.3.2014, fakturu č. 1401020 ze dne 10.04.2014 na částku 333.710 Kč za dodávku a montáž technologie na stavbě Rumpold Jihlava se splatností dne 24.4.2014, fakturu č. 1401040 ze dne 26.2.2014 na částku 979.717,37 Kč za dodaný materiál a montáž na stavbě Zugov se splatností dne 12.3.2014, fakturu č. 1401041 ze dne 26.02.2014 na částku 379.374,29 Kč za dodaný materiál a montáž na stavbě Zugov se splatností dne 10.3.2014, fakturu č. 1401043 ze dne 14.03.2014 na částku 254.840 Kč za dodaný materiál na stavbu Zugov se splatností dne 28.3.2014, fakturu č. 1401044 ze dne 14.03.2014 na částku 262.016,04 Kč za dodaný materiál na stavbu Zugov se splatností dne 26.3.2014, fakturu č. 1401045 ze dne 14.03.2014 na částku 192.537,35 Kč za dodaný materiál na stavbu Zugov se splatností dne 28.3.2014 a fakturu č. 1401046 ze dne 14.03.2014 na částku 85.736,86 Kč za dodaný materiál na stavbu Zugov se splatností dne 26.3.2014. Částky vyúčtované uvedenými faktury, případně jejich nedoplatky, dlužník zaplatil až dne 1.9.2014, tj. po lhůtě splatnosti, čímž se dostal do prodlení a navrhovateli a) vznikl nárok na úrok z prodlení. Jelikož dlužník netvrdil a nedoložil, že v době platby určil, na jakou část pohledávky navrhovatele a) plní, navrhovatel a) si správně podle pořadí určeného zákonem započetl platby nejdříve na příslušenství pohledávek a poté na jistinu. Po tomto zápočtu nebyly pohledávky navrhovatele a) vůči dlužníkovi zcela uhrazeny a navrhovatel a) má i po platbě ze dne 1.9.2014 peněžité pohledávky vůči dlužníkovi a je tedy ve věci aktivně věcně legitimován. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi navrhovatelem a) a dlužníkem byla uzavřena smlouva o dílo na akci stavba Levice , na jejímž základě navrhovatel a) dlužníku vystavil fakturu č. 1401052 ze dne 1.7.2014 na částku 1.152.000 Kč se splatností dne 14.7.2014 a fakturu č. 1401053 ze dne 1.7.2014 na částku 7.740.000 Kč se splatnosti dne 15.7.2014. Dlužník u těchto vyúčtovaných částek nerozporoval poskytnuté plnění, nýbrž pouze výši své platební povinnosti, přičemž pro posouzení věci je konkrétní výše pohledávky navrhovatele a) nerozhodná, rozhodné je, že existuje, byť v nižší výši, což navrhoval a) doložil nejméně co do částky 158.761,58 Kč. Dalšími tvrzenými pohledávkami navrhovatele a) se soud prvního stupně z důvodu ekonomie a rychlosti řízení nezabýval, neboť aktivní legitimace navrhovatele a) byla osvědčena jinak. Ohledně aktivní legitimace navrhovatele b) vzal soud prvního stupně za prokázáno, že mezi dlužníkem a navrhovatelem b) byla uzavřena dne 17.8.2011 smlouva o spolupráci, na základě níž se navrhovatel b) jako poskytoval zavázal vyvíjet činnost a vést jednání směřující k uzavření kupních smluv mezi dlužníkem a třetími osobami, jejímž předmětem bude dodání výtopny na biomasu nebo absorpčního chladícího systému nebo ORC turbíny, včetně uvedení zařízení do provozu, případně kombinace těchto dodání, za odměnu stanovenou podílem z hodnoty zakázky. Soud prvního stupně uzavřel, že dlužník uznal vůči navrhovateli b) v zápisech o přiznání odměny ze dne 18.6.2012 co do důvodu a výše nárok na odměny v souhrnné výši 802.305 Kč vycházející z výše uvedené smlouvy o spolupráci s tím, že na úhradu této odměny zbývá doplatit částka 690.438 Kč s příslušenstvím s tím, že jednotlivé odměny byly vyúčtovány fakturami č. 2012008 ze dne 5.8.2013, č. 2012029 ze dne 5.8.2013, č. 2012010 ze dne 5.8.2013, č. 2012011 ze dne 5.8.2013, č. 2012012 ze dne 5.8.2013 a č. 2012013 ze dne 5.8.2013. Soud prvního stupně poukázal na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.8.2009, sp.zn. 28 Cdo 40/2008, uvedl, že uznání závazku zakládá vyvratitelnou právní domněnku existence závazku v době uznaní, a proto věřitel nemusí prokazovat existenci ani výši uznaného závazku a povinnost důkazní k prokázání neexistence uznaného závazku přechází na dlužníka a uzavřel, že navrhovatel a) doložil svou splatnou pohledávku za dlužníkem, neboť dlužník její existenci kvalifikovaným způsobem nevyvrátil. Dlužník se nadto chová rozporně, když na jedné straně pohledávku navrhovatele b) jako celek neuznává, na druhé straně však na její úhradu zaplatil dne 19.5.2015 částku 39.780 Kč. Ve vztahu k pohledávkám uplatněným navrhovatelem c) vzal soud prvního stupně za prokázáno, že mezi navrhovatelem c) a dlužníkem byla dne 2.12.2013 uzavřena smlouva o spolupráci a technické pomoci, na základě níž si dlužník objednal objednávkami č. 50/2013 ze dne 2.12.2013, č. 51/2013 ze dne 2.12.2013 a č. 52/2013 ze dne 2.12.2013 zpracování projektových dokumentací, které byly dlužníku předány předávacími protokoly č. PP13/031/1 ze dne 7.11.2013, č. PP13/029/1 ze dne 28.11.2013, č. PP13/024/1 ze dne 7.11.2013 a provedené práce navrhovatel c) vyúčtoval dlužníkovi fakturami č. 2013024 ze dne 28.11.2013 částkou 30.250 Kč, č. 2013023 ze dne 7.11.2013 částkou 30.250 Kč a č. 2013022 ze dne 7.11.2013 částkou 30.250 Kč, čímž byly pohledávky navrhovatele c) osvědčeny. Soud prvního stupně se dále zabýval tvrzeným zánikem této pohledávky z důvodu započtení uplatněného dlužníkem, které navrhovatel c) rozporoval. Vyšel přitom ze závěru, že doloží-li insolvenční navrhovatel, že má vůči dlužníkovi splatnou pohledávku, lze insolvenční návrh zamítnout z důvodu nedostatku aktivní legitimace navrhovatele pouze tehdy, když dlužník prokáže opodstatněnost své obrany založené na tvrzení, že pohledávka insolvenčního navrhovatele zanikla započtením (viz. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.6.2012, sp.zn. 29 NSČR 42/2011). Dlužník vůči navrhovateli c) oznámením o zápočtu závazků a pohledávek ze dne 24.3.2014 jednostranně započetl své pohledávky z titulu náhrady škody, které však doložil toliko vystavenými fakturami a výpisem č. 8 k účtu č. 19-6907370277/0100 ze dne 21.8.2014, z něhož vyplývá, že dne 11.8.2014 poukázal na úhradu závazků vůči navrhovateli c) částku 38.308 Kč. Na tomto základě soud prvního stupně konstatoval, že dlužník se svojí obranou spočívající v námitce započtení neuspěl, neboť faktura sama o sobě není důkazem o existenci smluvního vztahu mezi účastníky a navrhovatel c) tudíž svou splatnou pohledávku vůči dlužníkovi doložil. Nadto navrhovatel c) částku zaplacenou dlužníkem ve výši 38.308 Kč v souladu se zákonem započetl nejprve na úroky, neboť dlužník ani netvrdil, že by určil, na jaký závazek plní. Ve vztahu k pohledávce uplatněné navrhovatelem d) soud prvního stupně uzavřel, že navrhovatel d) svou splatnou pohledávku za dlužníkem nedoložil, protože k jejímu prokázání předložil pouze faktury, které existenci závazku nedokládají. Soud prvního stupně uvedl, že v řízení byla prokázána aktivní legitimace navrhovatelů a), b) a c), čímž byl osvědčen rovněž úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti, a proto rozhodl o úpadku dlužníka a o prohlášení konkursu. Insolvenčního správce ustanovil podle opatření předsedy Krajského soudu v Brně ze dne 3.7.2015 (§ 25 IZ) a závislé výroky III., VI. až XIII. vyslovil dle ust. § 136 IZ. Jelikož je dlužník osobou splňující předpoklady stanovené v ust. § 314 odst. 1 IZ, rozhodl, že konkurs na majetek dlužníka bude řešen jako nepatrný a soudní poplatek za podaný insolvenční návrh navrhovatelům uložil dle ust. § 2 odst. 1, § 4 odst. 1, písm. e) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění a dle položky 4 bodu 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků.

Proti výrokům I. a II. usnesení podal dlužník odvolání, v němž namítal, že soud prvního stupně rozhodl na základě nesprávných skutkových zjištění a věc nesprávně právně posoudil. Dlužník nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že navrhovatel a) řádně vyúčtoval úrok z prodlení a že provedl řádné započtení platby ze dne 1.9.2014 nejprve na úrok z prodlení a poté na jistinu, ani se závěrem, že neurčil a neprokázal, na jakou část nároků navrhovatele a) platbu ze dne 1.9.2014 plnil. Uvedl, že navrhovatel a) v návrhu i v přihlášce pohledávky tvrdil toliko pohledávky z titulu neuhrazené jistiny bez příslušenství (tj. bez úroku z prodlení) a na výzvu k zaplacení reagoval tak, že jednotlivé dlužné jistiny zaplatil a platby označil variabilním symbolem shodným s číslem jednotlivých faktur. Jednotlivé platby tedy byly řádně určeny, přičemž byly provedeny v době, kdy navrhovatel a) nepožadoval úhradu příslušenství. Jednání navrhovatele a), který následně provedené platby použil nejprve na úhradu úroku z prodlení, je protiprávní a z hlediska určení, na co byly platby použity, neúčinné. Po provedené platbě dne 1.9.2014 navrhovatele a) vyrozuměl o zaplacení dlužných částek v intencích insolvenčního návrhu a podané přihlášky a tuto skutečnost rovněž sdělil soudu a tudíž není pochyb o tom, že jednotlivé platby byly řádně určeny a že došlo k zaplacení jistin jednotlivých částek. Soud prvního stupně pochybil rovněž tím, že při hodnocení nároků navrhovatele a) dle smlouvy na akci Levice zcela pominul jeho tvrzení, že navrhoval a) plnil něco jiného, než vyplývalo ze smlouvy, přičemž vyúčtoval plnění dle smlouvy. Z uvedeného vyplývá, že smlouva pro nesplnění zanikla a navrhovatel a) svoji dodávku dosud řádně nevyúčtoval a ohledně této jiné dodávky dosud nebyla uzavřena ani dohoda o ceně. Soud prvního stupně nesprávně posoudil pohledávku navrhovatele b), neboť se dostatečně nezabýval argumentací a důkazy navrženými dlužníkem jako žalovaným v rámci vedeného soudního sporu. Zápisy o přiznání odměn nelze považovat za uznání závazku, neboť toto nebylo úmyslem dlužníka. Účel platby ve výši 39.780 Kč dlužník určil přípisem ze dne 19.5.2015 a účel částky vyplývá z probíhajícího nalézacího řízení. Soud prvního stupně nesprávně posoudil rovněž existenci pohledávky navrhovatele c), neboť dlužník doložil, že pohledávky navrhovatele c) buď řádně zaplatil nebo tyto zanikly započtením. Účel platby ze dne 11.8.2014 dlužník určil v písemném zápočtu, a proto si ji navrhovatel c) nemohl započítat na jiné své nároky. V průběhu odvolacího řízení dlužník předložil znalecký posudek č. 145-2014 Ing. Jindřicha Čudy k prokázání tvrzení, že navrhovatel a) neprovedl řádně dílo na akci Levice s argumentací, že navrhovatel a) dodal z velké části jiné komponenty a materiál a provedl jiné výměry prací apod. s tím, že podle znaleckého posudku činí cena uskutečněného plnění 6.276.230 Kč bez DPH, na jejíž úhradu dlužník poskytl navrhovateli a) zálohu 1.000.000 Kč a oprávněný nárok navrhovatele a) tedy činí maximálně částku 5.276.230 Kč, a nikoliv částku 7.892.000 Kč. Dlužník uvedl, že cílem insolvenčního návrhu bylo paralyzovat obchodní činnost dlužníka a zneužít insolvenční řízení k uspokojení neexistujících a neoprávněných nároků. Dlužník navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. změnil tak, že se jeho úpadek nezjišťuje a konkurz na jeho majetek se neprohlašuje.

Navrhovatelé a), c) a d) navrhli usnesení soudu prvního stupně potvrdit jako věcně správné. Uvedli, že dlužník mohl napadat rozhodnutí soudu prvního stupně o úpadku toliko ze dvou důvodů, a to jednak proto, že na dlužníka nelze úpadek prohlásit, což však není případ dlužníka nebo z důvodu, že úpadek dlužníka nebyl osvědčen. V řízení však bylo prokázáno, že dlužník má závazky vůči navrhovateli a) v souvislosti s pracemi, které navrhovatel a) pro dlužníka vykonal na akci Levice , neboť dlužník převzal dílo i fakturu od navrhovatele a) a z tohoto titulu navrhovateli a) dluží 8.000.000 Kč. Nadto dlužník sám uznává závazek vůči navrhovateli a) z tohoto titulu nejméně ve výši 6.276.000 Kč, který není schopen zaplatit. Vůči navrhovateli a) má dlužník i další závazky, na které částečně plnil, čímž došlo k uznání zbývající části dluhu. Navrhovatelům c) a d) byl dlužník ochoten plnit pouze částečně za situace, že se zbývajících částí svých nároků vzdají, z čehož vyplývá, že jejich nároky částečně uznával. Z uvedeného je evidentní, že dlužník naplňuje znaky úpadku, neboť má více věřitelů (což vyplývá i ze seznamu závazků) a je insolventní a navíc je předlužen (což vyplývá ze seznamu majetku). Ze soupisu majetkové podstaty navíc vyplývá, že dlužník aktuálně nevlastní ani majetek uvedený v seznamu majetku.

Navrhovatel b) se k odvolání dlužníka vyjádřil tak, že je nedůvodné a navrhl rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdit. Uvedl, že soud prvního stupně správně uzavřel, že zápisy o přiznání odměn ze dne 18.6.2012 mají účinky uznání závazku a bylo tudíž na dlužníku, aby vyvrátil právní domněnku existence závazku, což však neučinil. Po celou dobu trvání insolvenčního řízení se dlužník chová účelově, rozporuje všechny tvrzené pohledávky všech navrhovatelů, přitom je nepravděpodobné, že by si všichni navrhovatelé všechny závazky vůči dlužníkovi vymysleli. Nadto ze zprávy insolvenčního správce ze dne 4.11.2015 plyne, že dlužník je předlužen. O účelovosti jednání dlužníka svědčí i skutečnost, že až po prvním jednání ve věci zaplatil navrhovateli b) částku 39.780 Kč, když původně všechny nároky uplatněné navrhovatelem b) popíral, následně si však uvědomil, že v nalézacím řízení o těchto nárocích měl jinou obranu a částku 34.988 Kč uznával, a proto ji také po prvním jednání v posuzované věci zaplatil.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v celém rozsahu, tj. v napadených výrocích I. a II., jakož i ve všech ostatních výrocích závislých na rozhodnutí o úpadku (výroky III.-XIV.), včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 8.8.2014 insolvenčním návrhem navrhovatele a). Navrhovatel a) uvedl, že pro dlužníka realizoval montážní práce, dodávky v oblasti instalace strojních technologií a montáže ocelových konstrukcí, dodávku dokumentace a asistenci při zprovozňování technologií a v souladu s uzavřenými smlouvami dlužníkovi vyúčtoval za poskytnuté práce sjednanou cenu následujícími fakturami: fakturou č. 1301095 ze dne 19.12.2013 se splatností dne 9.1.2014 částku 532.550 Kč za realizaci ORC zařízení na BPS Kyselov, z níž dlužník zaplatil dne 14.2.2014 částku 526.200 Kč a je v prodlení s úhradou částky 6.350 Kč, fakturou č. 1301101 ze dne 31.12.2013 se splatností do 10.1.2014 částku 268.647 Kč za dodání materiálu včetně dopravy na stavbu Zugov, z níž dlužník zaplatil dne 17.2.2014 částku 200.000 Kč a je v prodlení s úhradou částky 68.647 Kč, fakturou č. 1401006 ze dne 1.2.2014 se splatností dne 21.2.2014 částku 1.000.000 Kč za realizaci díla ORC zařízení na BPS Jihlava Rumpold, z níž dlužník zaplatil dne 21.2.2014 částku 821.100 Kč a je v prodlení s úhradou částky 178.900 Kč, fakturou č. 1401005 ze dne 18.2.2014 se splatností do 28.2.2014 částku 25.400 Kč za úpravu filtru na stavbě ORC Rumpold Jihlava, na jejíž úhradu dlužník ničeho nezaplatil a je v prodlení s úhradou částky 25.400 Kč, fakturou č. 1401007 ze dne 26.2.2014 se splatností do 10.3.2014 částku 400.000 Kč za realizaci ORC zařízení na BPS Olešnice, z níž dlužník zaplatil dne 4.7.2014 částku 350.000 Kč a je v prodlení s úhradou částky 50.000 Kč, fakturou č. 1401012 ze dne 10.3.2014 se splatností dne 24.3.2014 částku 42.500 Kč za vícepráce při napojení chladiče na stavbě Olešnice, z níž dlužník ničeho nezaplatil a je v prodlení s úhradou částky 42.500 Kč, fakturou č. 1401020 ze dne 10.4.2014 se splatností do 24.4.2014 částku 333.710 Kč za dodávku a montáž technologie na stavbě Rumpold Jihlava, z níž dlužník ničeho nezaplatil a v prodlení s úhradou částky 333.710 Kč, fakturou č. 1401052 ze dne 1.7.2014 se splatností do 14.7.2014 částku 1.152.000 Kč za montáže na stavbě Levice, na jejíž úhradu dlužník ničeho nezaplatil a je v prodlení s úhradou částky 1.152.000 Kč, fakturou č. 1401053 ze dne 1.7.2014 se splatností do 15.7.2014 částku 7.740.000 Kč za dodaný materiál na stavbu Levice, z níž dlužník zálohově zaplatil dne 3.4.2014 částku 1.000.000 Kč a je v prodlení s úhradou částky 6.740.000 Kč, fakturou č. 1401040 ze dne 26.2.2014 se splatností do 12.3.2014 částku 979.717,37 Kč za dodaný materiál a montáž na stavbě Zugov, z níž dlužník ničeho nezaplatil a je v prodlení s úhradou částky 979.717,37 Kč, fakturou č. 1401041 ze dne 26.2.2014 se splatností do 10.3.2014 částku 379.374,29 Kč za dodaný materiál a montáž na stavbě Zugov, z níž dlužník nezaplatil ničeho a je v prodlení s úhradou částky 379.374,29 Kč, fakturou č. 1401043 ze dne 14.3.2014 se splatností do 28.3.2014 částku 254.840 Kč za dodaný materiál na stavbu Zugov, z níž dlužník ničeho nezaplatil a je v prodlení s úhradou částky 254.840 Kč, fakturou č. 1401044 ze dne 14.3.2014 se splatností do 26.3.2014 částku 262.016,04 Kč za dodaný materiál na stavbu Zugov, z níž dlužník ničeho nezaplatil a je v prodlení s úhradou částky 262.016,04 Kč, fakturou č. 1401045 ze dne 14.3.2014 se splatností do 28.3.2014 částku 192.537,35 Kč za dodaný materiál na stavbu Zugov, z níž dlužník ničeho nezaplatil a je v prodlení s úhradou částky 192.537,35 Kč, fakturou

č. 1401046 ze dne 14.3.2014 se splatností do 26.3.2014 částku 85.736,86 Kč za dodaný materiál na stavbu Zugov, z níž dlužník ničeho nezaplatil a je v prodlení s úhradou částky 85.736,86 Kč. Navrhovatel a) dále uvedl, že má vůči dlužníkovi nárok na úrok z prodlení v zákonné výši a v návrhu označil další věřitele dlužníka-společnost INECO s.r.o., společnost TERMOENGINEERING, s.r.o. a Ing. Michala Řezníčka. Z těchto skutečností dovozoval, že je dlužník v úpadku. Soud prvního stupně vyzval dlužníka usnesením ze dne 18.8.2014, č. j. KSBR 44 INS 21796/2014-A-6, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení vyjádřil k insolvenčnímu návrhu, aby předložil seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků, seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů a seznam svých zaměstnanců a dlužníka podrobně poučil o náležitostech těchto seznamů. Usnesení spolu s insolvenčním návrhem bylo dlužníku doručeno 20.8.2014. Podáním doručeným soudu dne 1.9.2014 dlužník sdělil, že nemá vůči navrhovateli a) žádné závazky, neboť dne 1.9.2014 navrhovateli a) zaplatil částku 2.859.728,91 Kč, čímž uhradil všechny dlužné částky vyčíslené v návrhu, vyjma částek vyúčtovaných doklady č. 1401052 a č. 1401053, které ve vyúčtované výši neuznává. Faktury č. 1401052 a č. 1401053 mu byly doručeny e-mailem až dne 21.8.2014 ve formě prostých kopií a při obvyklé splatnosti 15 dnů tedy nejsou dosud splatné, nadto splatnost ceny díla na akci Levice nebyla mezi navrhovatelem a) a dlužníkem sjednána. Dlužník se dále vyjádřil k tvrzeným pohledávkám navrhovatele c) tak, že eviduje daňové doklady navrhovatele c) č. 2013022 na částku 30.250 Kč, č. 2013023 na částku 30.250 Kč a č. 2013024 na částku 30.250 Kč, které však byly dne 24.3.2014 uhrazeny v rozsahu částky 52.442 Kč jednostranným zápočtem dlužníka oproti fakturám vystaveným dlužníkem č. 14FV0010 na částku 18.900 Kč, č. 14FV0011 na částku 13.250 Kč, č. 14FV0012 na částku 20.929 Kč a zbývající částku 38.308 Kč dlužník navrhovateli c) zaplatil na účet dne 11.8.2014. Podáním doručeným soudu dne 3.9.2014 dlužník k pohledávkám navrhovatele a) vyúčtovaným fakturami č. 1401052 a č. 1401053 doplnil, že navrhovatel a) podstatným způsobem porušil povinnosti ze smlouvy o dílo pro akci Levice , neboť dodal jiný materiál a jiné komponenty, než ke kterým se zavázal, nicméně vyúčtoval cenu díla dle objednávky a původního položkového rozpočtu a na výzvy dlužníka k řádnému vyúčtování nereagoval. Podáním doručeným soudu dne 19.9.2014 dlužník předložil seznamy majetku, závazků a zaměstnanců a podáním doručeným soudu dne 2.12.2014 navrhovatel a) vznesl námitky proti předloženému seznamu majetku s tím, že v něm dlužník neuvedl peníze na bankovních účtech ani obchodní podíl ve společnosti GB Consulting SK, s.r.o., se sídlem Slovenská republika, Velký Krtíš, SNP 29, IČ: 46686851. K těmto námitkám dlužník sdělil, že obchodní podíl ve společnosti GB Consulting SA, s.r.o., opomněl uvést, neboť se jedná o menšinový podíl a k bankovním účtům uvedl, že je má vedeny, peněžní prostředky na nich však nejsou jeho majetkem. Dne 30.1.2015 byl soudu prvního stupně doručen insolvenční návrh navrhovatele b), v němž navrhovatel b) tvrdil, že na základě smlouvy o spolupráci ze dne 17.8.2011, uzavřené mezi ním a dlužníkem, vyvíjel pro dlužníka činnost a vedl jednání směřující k uzavření smluv mezi dlužníkem a třetími osobami, jejímž předmětem bylo dodání ORC turbín a vedl a koordinoval obchodní strategii dlužníka, zejména kontaktoval třetí osoby, jednal s nimi, sjednával podmínky smluv, poskytoval informace a podklady o ORC turbínách a požadavcích na jejich instalaci a zajištoval odborné subdodavatele a dopravu zařízení do místa instalace. Na základě této činnosti navrhovatele b) dlužník uzavřel smlouvy s těmito osobami: ENERGO spol. s r.o., STAVOS Brno, a.s., EnviTec Biogas Central Europe s.r.o., BIO VM s.r.o., POTRUBÍ SEIDLER s.r.o. a Engul, s.r.o. a navrhovateli b) vznikl nárok na odměnu ve výši 116.367 Kč ze zakázky ORC Fosfa, z níž nedoplatek činí 4.500 Kč (faktura č. 2012008), ve výši 50.063 Kč ze zakázky ORC Zemplínské Teplice (faktura č. 2012009), ve výši 81.606 Kč ze zakázky ORC Strážnice (faktura č. 2012010), ve výši 82.500 Kč ze zakázky ORC Stavos Brno (faktura č. 2012011), ve výši 229.400 Kč ze zakázky ORC Moravská Třebová (faktura č. 2012012) a ve výši 242.369 Kč ze zakázky ORC Vysoké Mýto (faktura č. 2012013). Dlužník potvrdil nárok navrhovatele b) na odměny v zápisech o přiznání odměn ze dne 18.6.2012, čímž svůj závazek písemně uznal. Splatnost posledního daňového dokladu nastala dne 5.9.2013, se zaplacením dlužných částek je tedy dlužník v prodlení od 6.9.2013 a navrhovatel b) má nárok na odměnu ve výši 690.438 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 6.9.2013 do rozhodnutí o úpadku. Dne 6.2.2015 byl soudu prvního stupně doručen insolvenční návrh navrhovatele c). Navrhovatel c) uvedl, že u něj dlužník ústně objednal vypracování technologického schématu a dispozičního umístění v rámci akce Levice za odměnu 500 Kč bez DPH za hodinu výkonu práce a ztrátu času. Navrhovatel c) podle smlouvy v září 2013 vykonal služební cesty z Brna do Levic a z Brna do Bratislavy, zpracoval požadované technologické schéma a dispoziční umístění v Levicích za 20 hodin a dílo předal dlužníkovi, za což mu náleží odměna ve výši 27.225 Kč včetně DPH. Dlužník dále u navrhovatele c) objednal vypracování kompletní projektové dokumentace GM v rozsahu specifikovaném ve smlouvě pro projekt Kyselov za sjednanou odměnu 30.250 Kč včetně DPH, navrhovatel c) dílo zhotovil a dlužníku předal. Dlužník u navrhovatele c) objednal vypracování kompletní projektové dokumentace GM v rozsahu specifikovaném ve smlouvě pro projekt Olešnice za sjednanou odměnu 25.000 Kč bez DPH. Navrhovatel c) dílo provedl a předal dlužníkovi a odměnu dlužníkovi vyúčtoval fakturou č. 2013022 ze dne 7.11.2013 částkou 30.250 Kč včetně DPH se splatností 7.12.2013. Dlužník objednal u navrhovatele c) vypracování kompletní projektové dokumentace GM v rozsahu specifikovaném ve smlouvě pro projekt Slavíkov, odměna byla sjednána ve výši 25.000 Kč bez DPH. Navrhovatel c) dílo provedl a předal dlužníkovi a odměnu dlužníkovi vyúčtoval fakturou č. 2013023 ze dne 7.11.2013 částkou 30.250 Kč včetně DPH se splatností dne 7.12.2013. Dlužník objednal u navrhovatele c) vypracování kompletní projektové dokumentace GM v rozsahu specifikovaném ve smlouvě pro projekt Rumpold za sjednanou odměnu 25.000 Kč bez DPH. Navrhovatel c) dílo zhotovil a předal dlužníkovi a sjednanou odměnu dlužníkovi vyúčtoval fakturou č. 2013024 ze dne 28.11.2013 částkou 30.250 Kč včetně DPH se splatností dne 28.12.2013. Dne 2.12.2013 byla mezi dlužníkem a navrhovatelem c) uzavřena smlouva o spolupráci a technické pomoci, která písemně potvrzuje dosavadní smluvní ujednání mezi účastníky. Dlužník na úhradu svých závazků zaplatil dne 11.8.2014 částku 38.308 Kč, aniž by uvedl, na který závazek plní, a proto si navrhovatel c) poskytnuté plnění započítal nejprve na závazek dlužníka z titulu náhrady nákladů spojených s vymáháním pohledávky, poté na zákonné úroky z prodlení a na jistinu (způsob zápočtu v návrhu podrobně popsal) s tím, že mu dlužník dosud dluží z titulu smlouvy o dílo, jejímž předmětem byla projektová dokumentace GM pro projekt Kyselov, částku 26.063,93 Kč na jistině a částku 1.028,95 Kč na úroku z prodlení za dobu od 11.8.2014 do 6.2.2015, z titulu smlouvy o dílo, jejímž předmětem byla projektová dokumentace GM pro projekt Olešnice, částku 30.250 Kč na jistině, částku 1.452 Kč na nákladech spojených s vymáháním pohledávky a částku 2.848,76 Kč na úroku z prodlení za dobu od 8.12.2013 do 6.2.2015 z částky 30.250 Kč, z titulu smlouvy o dílo, jejímž předmětem byla projektová dokumentace GM pro projekt Slavíkov, částku 30.250 Kč na jistině, částku 1.452 Kč na nákladech spojených s vymáháním pohledávky a částku 2.848,76 Kč na úroku z prodlení za období od 8.12.2013 do 6.2.2015 z částky 30.250 Kč, z titulu smlouvy o dílo, jejímž předmětem byla projektová dokumentace GM pro projekt Rumpold, částku 30.250 Kč na jistině, částku 1.452 Kč na nákladech spojených s vymáháním pohledávky a částku 2.688,64 Kč na úroku z prodlení za období od 28.12.2013 do 6.12.2015 z částky 30.250 Kč. Podáním doručeným soudu dne 9.2.2015 navrhovatel a) doplnil insolvenční návrh o další splatné pohledávky vůči dlužníkovi (těmito dalšími tvrzenými pohledávkami navrhovatele a/ se však soud prvního stupně z důvodu ekonomie řízení nezabýval). Podáním doručeným soudu dne 13.2.2015 se dlužník vyjádřil jednak k pohledávce navrhovatele b) tak, že ji neuznává, neboť o této pohledávce účastníci vedou soudní spor u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 4 Cm 109/2013 a jednak k pohledávce navrhovatele c) tak, že vůči navrhovateli c) nemá žádný závazek, neboť z pohledávek navrhovatele c) eviduje jako oprávněné pouze částky vyúčtované fakturami č. 2013022, č. 013023 a č. 2013024, které byly uhrazeny co do částky 52.442 Kč jednostranným zápočtem dlužníka ze dne 24.3.2014. Dlužník použil k započtení své pohledávky za navrhovatelem c) vyúčtované fakturami č. 14FV0010 v částce 18.900 Kč, č. 14FV0011 v částce 13.250 Kč a č. 14FV0012 v částce 20.929 Kč a zbývající částku 38.308 Kč navrhovateli c) zaplatil na účet dne 11.8.2014. Dne 27.4.2015 byl soudu prvního stupně doručen insolvenční návrh navrhovatele d). Navrhovatel d) uvedl, že dne 9.1.2012 byla mezi dlužníkem jako objednatelem a navrhovatelem d) jako poskytovatelem uzavřena smlouva o spolupráci, na základě níž se navrhovatel d) zavázal poskytovat dlužníku činnost technického poradce v oblasti ORC cyklu, popřípadě dalších technologických celků v dispozici dlužníka a dlužník se zavázal platit za poskytnuté plnění úplatu dle smlouvy. Služby za srpen 2012 navrhovatel d) dlužníkovi vyúčtoval fakturou č. 2012121 ze dne 10.9.2012 částkou 104.004 Kč včetně DPH se splatností do 17.9.2012, dlužník na úhradu tohoto závazku ničeho nezaplatil a dluží navrhovateli d) částku 104.004 Kč na jistině, částku 1.452 Kč na nákladech spojených s uplatněním pohledávky a 20.338,70 Kč na zákonném úroku z prodlení od 18.9.2015 do 27.4.2015. Podáním doručeným soudu dne 6.5.2015 se dlužník vyjádřil k pohledávce navrhovatele d) tak, že ji neuznává, neboť veškeré oprávněné nároky navrhovatele d) uhradil. Dne 7.5.2015 se konalo u soudu prvního stupně jednání, u něhož navrhovatel c) k dlužníkem tvrzenému započtení namítl, že pohledávek uplatněné dlužníkem k započtení z titulu náhrady škody jsou neexistentní. Dlužník předložil seznamy majetku, závazků a zaměstnanců k datu

6.5.2015, jimiž soud prvního stupně provedl důkaz a jednání odročil na den 28.5.2015. Podáním doručeným soudu dne 20.5.2015 dlužník oznámil, že dne 19.5.2015 navrhovateli b) zaplatil částku 39.780 Kč s tím, že částka 34.988 Kč byla určena na úhradu jistiny z daňového dokladu č. 2012013 a částka 4.792 Kč byla určena na úhradu zákonného úroku z prodlení z této částky za dobu od 6.9.2013 do 19.5.2015. Dne 28.5.2015 se konalo u soudu prvního stupně jednání, u něhož soud prvního stupně provedl dokazování listinami. Předseda Krajského soudu v Brně opatřením ze dne 3.7.2015 určil pro posuzovanou věc insolvenčním správcem Mgr. Václava Rožce, se sídlem Brno, Kobližná 19, PSČ 602 00, IČ: 66245397. Na tomto základě soud prvního stupně rozhodl ve věci odvoláním napadeným usnesením.

Odvolací soud zopakoval a doplnil dokazování čtením podstatného obsahu následujících listin: -přihlášky pohledávky věřitele Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení ze dne 20.10.2015, evidované pod č. P18, z níž zjistil, že tento věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávky v celkové výši 40.401 Kč, mimo jiné pohledávku č. 1 sestávající z jistiny ve výši 7.347 Kč představující dlužné pojistné vyčíslené platebním výměrem OSSZ Brno-venkov č. 4/462/15/773 ze dne 22.4.2015 a penále ve výši 2.037 Kč. Splatnost celé dlužné částky 9.384 Kč nastala dne 8.5.2015 a je vykonatelná, -platebního výměru Okresní správy sociálního zabezpečení Brno-venkov č. 4/462/15/773 ze dne 22.4.2015, z něhož zjistil, že dlužníku bylo vyměřeno dlužné pojistné ve výši 7.347 Kč a penále ve výši 2.037 Kč, platební výměr nabyl právní moci a stal se vykonatelným dne 8.5.2015, -přihlášky pohledávky věřitele Finanční úřad pro Jihomoravský kraj ze dne 9.10.2015, evidované pod číslem P16, z níž zjistil, že tento věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávky v celkové výši 140.061 Kč, mimo jiné pohledávku ve výši 97.955 Kč včetně příslušenství ve výši 3.321 Kč, splatnou dne 8.7.2015, z titulu daně z příjmů právnických osob, vykonatelnou na základě platebního výměru ze dne 20.7.2015, č.j. 3093700/15/3005-52522-7084, -platebního výměru Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 20.7.2015, č.j. 3093700/15/3005-52522-708490, z něhož zjistil, že tímto platebním výměrem byla dlužníku vyměřena daň z příjmů právnických osob za období 1.1.2014-31.12.2014 ve výši 379.050 Kč, -přihlášky pohledávky věřitele Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky ze dne 14.9.2015, evidované pod č. P13, z níž zjistil, že tento věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka vykonatelnou pohledávku ve výši 224 Kč představující penále z dlužného pojistného zjištěného na základě kontroly plnění povinností plátce pojistného na všeobecné zdravotní pojištění za období od 1.7.2014 do 30.4.2015, vyměřené výkazem nedoplatků ze dne 1.6.2015, č.j. 1544003833/6410-1,

-výkazu nedoplatků Vojenské zdravotní pojišťovny České republiky ze dne 1.6.2015, č.j. 1544003833/6410-1, včetně doručenky a z těchto listin zjistil, že dlužníku bylo vyměřeno penále z dlužného pojistného ve výši 224 Kč, splatnost penále nastala dne 5.6.2015, -oznámení o zápočtu závazků a pohledávek ze dne 24.3.2014, vyhotoveného dlužníkem, z něhož zjistil, že dlužník oznámil navrhovateli c), že jednostranně započítává své pohledávky za navrhovatelem c) z faktury č. 14FV0010 se splatností 24.3.2014 ve výši 18.900 Kč částkou 18.900 Kč, z faktury č. 14FV0011 se splatností 24.3.2014 ve výši 13.250 Kč částkou 13.250 Kč a z faktury č. 14FV0012 se splatností dne 24.3.2014 ve výši 20.292 Kč částkou 20.292 Kč oproti závazkům dlužníka vůči navrhovateli c) z faktury č. 2013024 se splatností 28.12.2013 na částku 30.250 Kč částkou 18.900 Kč s tím, že zbývá uhradit 11.350 Kč, z faktury č. 2013022 se splatností dne 7.12.2013 na částku 30.250 Kč částkou 20.292 Kč s tím, že zbývá uhradit 9.958 Kč a z faktury č. 2013023 se splatností dne 12.12.2013 na částku 30.250 Kč částkou 13.250 Kč s tím, že zbývá uhradit 17.000 Kč. Závazek dlužníka vůči navrhovateli c) zůstává ve výši 38.308 Kč, -odůvodnění odporu žalovaného proti platebnímu rozkazu ze dne 10.6.2014 ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 4 Cm 109/2013, z něhož zjistil, že se týká řízení ve věci žalobce-navrhovatele b) proti žalovanému-dlužníkovi. Dlužník jako žalovaný v rámci obrany proti platebnímu rozkazu uvedl, že uznává jako důvodné nároky navrhovatele b) z daňového dokladu č. 2012012 ve výši 91.760 Kč a z daňového dokladu č. 2012013 ve výši 96.948 Kč, na něž započítává své pohledávky za navrhovatelem b), a to nevyúčtovanou zálohu na odměnu ve výši 105.000 Kč, pohledávku z neuhrazené faktury č. 12FV00025 na částku 42.000 Kč splatnou dne 25.9.2012 za provedené školení a pohledávku z neuhrazené faktury č. 12FV00026 na částku 6.720 Kč se splatností dne 25.9.2012 za administrativní služby s tím, že po provedeném zápočtu zůstává oprávněný nárok žalobce (navrhovatele b/) ve výši 34.988 Kč, -faktury č. 2012106 ze dne 11.3.2012, vystavenou navrhovatelem d) dlužníkovi, z níž přejímá jako správná skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně s tím rozdílem, že fakturou byla vyúčtována částka 48.744 Kč, -faktury č. 2012109 ze dne 26.5.2012, vystavené navrhovatelem d) dlužníkovi, z níž přejímá jako správná skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně s tím rozdílem, že fakturou byla vyúčtována částka 50.000 Kč, -fakturou č. 2012009 ze dne 5.8.2013, vystavené navrhovatelem b) dlužníkovi, z níž přejímá jako správná skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně s tím rozdílem, že v napadeném usnesení je tato faktura mylně označena číslem 2012029 namísto správného čísla 2012009.

Ostatní skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně odvolací soud přejímá jako správná a pro stručnost z nich vychází.

Z důvodu nadbytečnosti odvolací soud zamítl návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem Ing. Jindřicha Čudy č. 145-2014, neboť takové dokazování považoval za nadbytečné, v rozporu se zásadou ekonomie řízení, když již provedenými důkazy měl za dostatečně osvědčený skutkový stav nutný pro posouzení dané právní věci.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil-li povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 131 IZ, skutečnosti, na jejichž základě insolvenční soud rozhoduje, musí být v rámci projednání insolvenčního návrhu osvědčeny.

Podle ustanovení § 136 odst. 1 IZ, insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle ustanovení § 141 odst. 1 IZ, proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu dlužníka není odvolání přípustné. Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží.

Podle ustanovení § 141 odst. 2 IZ, je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel v průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení.

Ze shora citovaného ustanovení § 141 odst. 2 IZ vyplývá, že dlužník v rámci odvolacího řízení proti rozhodnutí o úpadku již může namítat pouze to, že se objektivně ve stavu úpadku nenachází. Odvolací soud v průběhu odvolacího řízení tedy na základě odvolání dlužníka tvrdícího, že úpadek nebyl osvědčen, nebo namítajícího překážky bránící v rozhodnutí o úpadku, posuzuje skutkový stav ke dni vydání rozhodnutí insolvenčního soudu jako soudu prvního stupně z pohledu osvědčení úpadku. V důsledku toho odvolací soud může provést zjišťování na základě skutečností existujících v okamžiku rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci úpadku dlužníka a potvrdit správnost vydaného rozhodnutí o úpadku dlužníka i za situace, že insolvenční soud prvního stupně nesprávně posoudil pohledávku insolvenčního navrhovatele. Došlo-li ke skutečnostem, jež nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, v odvolacím řízení se k nim nepřihlíží, skutkový stav se tedy posuzuje zásadně k okamžiku rozhodování insolvenčního soudu jako soudu prvního stupně, jenž posuzoval daný stav ve vztahu k úpadku dlužníka. V rámci odvolacího řízení tak již dlužník nemůže namítat absenci aktivní legitimace insolvenčního navrhovatele k podání insolvenčního návrhu. Pokud odvolací soud dojde k závěru, že pohledávka věřitele podávajícího insolvenční návrh není osvědčena či je osvědčena, avšak není splatná, není to důvodem pro zrušení nebo změnu rozhodnutí o úpadku za předpokladu, že úpadek dlužníka jinak osvědčen v odvolacím řízení byl (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.10.2010, sp. zn. KSÚL 69 INS 2347/2008, 29 NSČR 24/2009, dostupné na www.nsoud.cz).

Nejvyšší soud ČR sjednotil rozhodovací praxi soudů v insolvenčních věcech co do posuzování otázky, zda je dlužník ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1, odst. 2 IZ v úpadku ve formě platební neschopnosti např. v usnesení ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008, uveřejněném pod č. 96/2010 Sbírky rozhodnutí a stanovisek, jakož i v usnesení ze dne 20.5.2010, sen. zn. 29 NSČR 22/2009, dostupném na www.nsoud.cz a zde vysvětlil, že znak (ne)schopnosti dlužníka plnit peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ), může být již v rovině rozhodných skutečností obsažených v insolvenčním návrhu uplatněn tvrzením, z něhož lze usuzovat na některou z vyvratitelných domněnek obsažených v § 3 odst. 2 IZ. K tomu dodal, že nebyly-li takové domněnky v průběhu insolvenčního řízení dlužníkem vyvráceny, pak osvědčují dlužníkovu neschopnost platit své splatné závazky (znak uvedený v § 3 odst. 1, písm. c/ IZ). V rozhodnutí ze dne 1.3.2012, sen. zn. 29 NSČR 38/2010-A-62, uveřejněném pod č. 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, formuloval a odůvodnil závěr, že dlužník vyvrátí domněnku své platební neschopnosti ve smyslu § 3 odst. 2 IZ, jakmile v insolvenčním řízení osvědčí nebo prokáže schopnost uhradit všechny splatné závazky těch věřitelů, jež má insolvenční soud pro účely rozhodnutí o věřitelském insolvenčním návrhu za osvědčené. Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 26.10.2010, sen. zn. 29 NSČR 17/2009, uveřejněném pod č. 51/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, uzavřel, že nevyvrátí-li dlužník v průběhu insolvenčního řízení o insolvenčním návrhu věřitele některou z vyvratitelných domněnek dlužníkovy platební neschopnosti plynoucí z ust. § 3 odst. 2, písm. b) a d) IZ, je tím ve smyslu § 3 odst. 1, písm. c) IZ osvědčena dlužníkova neschopnost platit své splatné závazky.

Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že v řízení byla osvědčena aktivní věcná legitimace navrhovatelů a), b) a c), neboť v řízení bylo osvědčeno, že navrhovatelé a), b) a c) mají vůči dlužníkovi splatné pohledávky (§ 105 IZ).

Odvolací soud vychází shodně se soudem prvního stupně ze závěru, že navrhovatel a) realizoval pro dlužníka montážní práce a dodávky v oblasti instalace strojních technologií, montáže ocelových konstrukcí, dodávku dokumentace a asistenci při zprovozňování technologií dlužníkem a za poskytnuté práce dlužníkovi vyúčtoval sjednanou odměnu fakturou č. 1301095 ze dne 19.12.2013 částkou 532.550 Kč se splatností dne 9.1.2012, fakturou č. 1301101 ze dne 31.12.2013 částkou 268.647 Kč se splatností do 10.1.2014, fakturou č. 1401006 ze dne 1.2.2014 částkou 1.000.000 Kč se splatností dne 21.2.2014, fakturou č. 1401005 ze dne 18.2.2014 částkou 25.400 Kč se splatností do 28.2.2014, fakturou č. 1401007 ze dne 26.2.2014 částkou 400.000 Kč se splatností do 10.3.2014, fakturou č. 1401012 ze dne 10.3.2014 částkou 42.500 Kč se splatností do 24.3.2014, fakturou č. 1401020 ze dne 10.4.2014 částkou 333.710 Kč se splatností do 24.4.2014, fakturou č. 1401040 ze dne 26.2.2014 částkou 979.717,37 Kč se splatností do 12.3.2014, fakturou č. 1401041 ze dne 26.2.2014 částkou 379.374,29 Kč se splatností do 10.3.2014, fakturou č. 1401043 ze dne 14.3.2014 částkou 254.840 Kč se splatností do 28.3.2014, fakturou č. 1401044 ze dne 14.3.2014 částkou 262.016,04 Kč se splatností do 26.3.2014, fakturou č. 1401045 ze dne 14.3.2014 částkou 192.537,35 Kč se splatností do 28.3.2014 a fakturou č. 1401046 ze dne 14.3.2014 částkou 85.736,86 Kč se splatností do 26.3.2014. Dlužník žádné vyúčtování nezaplatil ve lhůtě splatnosti, a proto navrhovateli a) vznikl nárok na úrok z prodlení z dlužných částek za dobu ode dne následujícího po dni splatnosti do zaplacení, a to dle ust. § 369 obchodního zákoníku u závazků ze smluv uzavřených do 31.12.2013 a dle ust. § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen NOZ ) u závazků ze smluv uzavřených od 1.1.2014 (viz. § 3028 odst. 3 NOZ). Navrhovatel a) si tudíž v souladu s ust. § 330 odst. 2 obchodního zákoníku (u závazků ze smluv uzavřených do 31.12.2013), resp. v souladu s ust. 1932 NOZ (u závazků ze smluv uzavřených od 1.1.2014), započetl plnění dlužníka ze dne 1.9.2014 nejprve na příslušenství závazků v podobě úroků z prodlení a teprve poté na jistinu, neboť dlužník při uskutečnění plnění neurčil jinak. Obranu dlužníka, že platbou ze dne 1.9.2014 platil jistiny závazků vyúčtované výše uvedenými daňovými doklady, odvolací soud shledává nedůvodnou. Je sice pravdou, že dlužník specifikoval každou platbu ze dne 1.9.2014 číslem příslušného daňového dokladu-faktury, neurčil však, zda je platba určena na úhradu jistiny závazku vyúčtovaného touto fakturou, či na úhradu jeho příslušenství a platby dlužníka tedy bylo třeba nejprve započítat na příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení, jak správně učinil navrhovatel a). Z výše uvedeného vyplývá, že navrhovatel a) má vůči dlužníkovi dosud neuhrazené pohledávky představující nedoplatky výše uvedených faktur, jejichž splatnost nastala nejpozději dne 24.4.2014 (u nejpozději splatné faktury č. 1401020) a všechny tyto závazky byly ke dni vydání napadeného usnesení (§ 141 odst. 1 věta třetí IZ) po splatnosti více jak 30 dnů a více jak 3 měsíce.

Z uvedeného vyplývá, že navrhovatel a) má vůči dlužníkovi peněžité pohledávky po lhůtě splatnosti a je tudíž ve věci aktivně věcně legitimován.

Dalšími tvrzenými pohledávkami navrhovatele a) vůči dlužníkovi se odvolací soud z důvodu ekonomie řízení nezabýval, neboť pro posouzení dané právní věci je podstatný závěr, že navrhovatel a) má vůči dlužníkovi jiné splatné pohledávky.

Odvolací soud se rovněž ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že v řízení bylo osvědčeno, že navrhovatel b) má splatnou pohledávku za dlužníkem a je tudíž ve věci aktivně věcně legitimován. Je třeba zdůraznit, že skutečnosti, na jejichž základě insolvenční soud rozhoduje, musí být v rámci projednání insolvenčního návrhu alespoň osvědčeny a nikoliv prokázány (§ 131 IZ). Navrhovatel b) osvědčil své tvrzené peněžité pohledávky vůči dlužníkovi zápisy o přiznání odměn ze dne 18.6.2012, v nichž dlužník akceptoval, že navrhovateli b) dluží za činnosti vymezené v zápisech částky tam určené v souhrnné výši 802.305 Kč, na jejichž úhradu dlužník zaplatil před vystavením faktur částku 111.867 Kč. Navrhovatel b) podle těchto zápisů dlužníkovi vystavil fakturu č. 2012008 ze dne 5.8.2013 na částku 4.500 Kč se splatností 5.9.2013, fakturu č. 2012009 ze dne 5.8.2013 na částku 50.063 Kč se splatností dne 5.9.2013, fakturu č. 2012010 ze dne 5.8.2013 na částku 81.606 Kč se splatností dne 5.9.2013, fakturu č. 2012011 ze dne 5.8.2013 na částku 82.500 Kč se splatností dne 5.9.2013, fakturu č. 2012012 ze dne 5.8.2013 na částku 229.400 Kč se splatností dne 5.9.2013 a fakturu č. 2012013 ze dne 5.8.2013 na částku 242.369 Kč se splatností dne 5.9.2013, z čehož vyplývá, že tyto pohledávky navrhovatele b) byly ke dni vydání napadeného rozhodnutí (§ 141 odst. 1 věta třetí IZ) po splatnosti po dobu delší 30 dnů a po dobu delší 3 měsíců. Odvolací soud poukazuje na rozporný přístup dlužníka ve vztahu k pohledávkám uplatněným navrhovatelem b), když dlužník nejprve v celém rozsahu tyto pohledávky odmítal jako nedůvodné, následně v průběhu insolvenčního řízení však na jejich úhradu zaplatil dne 19.5.2015 částku 39.780 Kč a v rámci odporu proti platebnímu rozkazu v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 4 Cm 109/2013 uznával navrhovatelem b) uplatněné nároky ve výši 188.708 Kč a uplatnil proti nim námitku započtení. Jelikož pohledávky navrhovatele b) byly zápisy o přiznání odměn ze dne 18.6.2012 osvědčeny ve výši 690.438 Kč (po odpočtu platby 111.867 Kč) i při zohlednění platby ze dne 19.5.2015 a námitky započtení vznesené v odporu proti platebnímu rozkazu, trvají nejméně v osvědčené výši 501.730 Kč.

Odvolací soud se ztotožňuje rovněž se závěrem soudu prvního stupně ohledně aktivní legitimace navrhovatele c). V řízení bylo osvědčeno, že na základě objednávek dlužníka navrhovatel c) provedl pro dlužníka sjednané práce, které dlužník převzal a navrhovatel c) dlužníkovi vyúčtoval sjednanou odměnu fakturou č. 2013023 ze dne 7.11.2013 částkou 30.250 Kč se splatností dne 7.12.2013, fakturou č. 2013022 ze dne 7.11.2013 částkou 30.250 Kč se splatností dne 7.12.2013 a fakturou č. 2013024 ze dne 28.11.2013 částkou 30.250 Kč se splatností dne 28.12.2013. Dlužník důvodnost těchto vyúčtovaných částek uznával, bránil se však tím, že nárok navrhovatele c) zanikl částečně započtením a částečně zaplacením. K této obraně dlužníka soud prvního stupně správně uvedl, že insolvenční navrhovatel, který doloží, že má vůči dlužníkovi splatnou pohledávku, osvědčil svoji aktivní legitimaci, ledaže dlužník prokáže opodstatněnost své obrany založené na tvrzení, že pohledávka insolvenčního navrhovatele zanikla započtením. Jinými slovy řečeno, insolvenční navrhovatel není povinen kvalifikovaně zvrátit takto uplatněnou obranu dlužníka, nýbrž břemeno tvrzení a břemeno důkazní leží na dlužníku, který musí doložit, že má (měl) vůči insolvenčnímu navrhovateli pohledávku způsobilou k započtení. Neprokáže-li, respektive neosvědčí-li, dlužník tuto svou obranu, nelze insolvenční návrh pro nedostatek aktivní věcné legitimace insolvenčního navrhovatele zamítnout. Dlužník uplatnil k započtení své tvrzené pohledávky vůči navrhovateli c) z titulu náhrady škody, jež jsou sporné, přičemž jejich osvědčení by vyžadovalo rozsáhlé dokazování znaleckými posudky, výslechy účastníků řízení i svědků, což však přesahuje rámec insolvenčního řízení. Z uvedeného vyplývá, že dlužník se svou obranu, že má vůči navrhovateli c) důvodné pohledávky z titulu náhrady škody, jež využil k započtení, neuspěl (viz. závěry usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.6.2012, sp.zn. 29 NSČR 42/2011). Nadto navrhovatel c) si částku 38.308 Kč zaplacenou dlužníkem na úhradu zbývající části tohoto závazku v souladu se zákonem (viz odůvodnění výše u pohledávek navrhovatele a/) započetl nejprve na úhradu příslušenství v podobě úroků z prodlení, neboť dlužník neurčil, na jakou část závazku plní, zda na jistinu či zda na příslušenství, a proto nejméně v tomto rozsahu závazek dlužníka vůči navrhovateli c) trvá. Aktivní legitimace navrhovatele c) je tudíž dána. Pohledávky navrhovatele c) byly ke dni vydání napadeného rozhodnutí (§ 141 odst. 1 věta třetí IZ) po splatnosti po dobu delší 30 dnů a po dobu delší 3 měsíců.

Z výše uvedeného vyplývá, že v řízení byla osvědčena existence tří věřitelů dlužníka-navrhovatelů a), b) a c)-s peněžitými závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1, písm. a/ a b/ IZ), jakož i platební neschopnost dlužníka, neboť pohledávky těchto věřitelů jsou déle jak tři měsíce po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1, písm. c/, odst. 2, písm. b/ IZ).

Dokazováním provedeným odvolacím soudem bylo navíc osvědčeno, že dlužník měl ke dni vydání napadeného rozhodnutí (§ 141 odst. 1 věta třetí IZ) po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti další závazky vůči věřitelům Česká republika -Česká správa sociálního zabezpečení, Finanční úřad pro Jihomoravský kraj a Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky, přičemž závazky vůči věřiteli Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení jsou déle jak tři měsíce po lhůtě splatnosti.

Odvolací soud proto uzavírá, že v posuzované věci byla založena vyvratitelná domněnka platební neschopnosti dlužníka dle ustanovení § 3 odst. 1, písm. c), odst. 2, písm. b) IZ, kterou dlužník nevyvrátil a závěr soudu prvního stupně o tom, že se dlužník nachází v úpadku, je správný.

Soud prvního stupně rozhodl správně i o způsobu řešení úpadku dlužníka. Dlužník je podnikatelem a má závazky pocházející z podnikatelské činnosti, a proto u něj nepřichází v úvahu řešení úpadku oddlužením (§ 389 IZ). Návrh na povolení reorganizace v zákonem stanovených lhůtách nebyl podán (§ 316, § 318 odst. 1 IZ). Jediným možným způsobem řešení úpadku dlužníka je tedy konkurs.

Správné je rovněž rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku IV. o ustanovení insolvenčního správce Mgr. Václava Rožce, se sídlem Brno, Kobližná 19, PSČ 602 00, IČ: 66245397. Tento insolvenční správce byl určen do funkce insolvenčního správce pro posuzovanou věc opatřením předsedy Krajského soudu v Brně ze dne 3.7.2015 v souladu s ustanovením § 25 IZ. Skutečnost, že by ustanovený insolvenční správce nesplňoval podmínky pro ustanovení nebo že by byl podjatý, dlužník netvrdil (§ 26 IZ).

O povinnosti navrhovatelů zaplatit soudní poplatek za podaný insolvenční návrh soud prvního stupně rozhodl v souladu s ustanovením § 2 odst. 1, § 4 odst. 1 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění a podle položky 4 bodu 1, písm. c) Sazebníku soudních poplatků.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčním navrhovatelům a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 26.listopadu 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu