1 VSOL 1005/2013-A-17
KSBR 32 INS 15747/2013 1 VSOL 1005/2013-A-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Gabriely anonymizovano , anonymizovano , bytem Prostějov, náměstí T. G. Masaryka 130/14, PSČ 796 01, o insolvenčním návrhu navrhovatele-věřitele Radovana anonymizovano , anonymizovano , bytem Prostějov, Žeranovská 3801/23, PSČ 796 01, rozhodl o odvolání věřitele Radovana anonymizovano ze dne 7.10.2013 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11.9.2013, č.j. KSBR 32 INS 15747/2013-A-12, t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11.9.2013, č.j. KSBR 32 INS 15747/2013-A-12, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ustanovení § 5, § 108 odst. 1, odst. 2, § 144 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) dále s odkazem na ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. uložil věřiteli (dále jen též navrhovateli), aby ve stanovené lhůtě zaplatil na označený účet soudu, nebo v hotovosti zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V důvodech soud prvního stupně uvedl, že posoudil insolvenční návrh věřitele a shledal je důvodným. Z insolvenčního návrhu a listin ve spise založených vyplývá, že dlužnice má více peněžitých závazků u více věřitelů. Dlužnice nesplnila povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1 IZ, kterou jí uložil insolvenční soud, má se tedy dle ust. § 3 odst. 2 písm. d) IZ za to, že není schopna plnit své peněžité závazky. Dlužnice nesplňuje zákonné podmínky možnosti zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku (§ 144 IZ), je vyloučena z možnosti řešení svého úpadku reorganizací a stejně tak oddlužením, neboť ve stanovené lhůtě nepředložila návrh na povolení oddlužení (zásilka s výzvou dlužnici a s přiloženým insolvenčním návrhem byla uložena u poštovního doručovatele k vyzvednutí dne 13.6.2013, za doručenou se výzva považuje desátým dnem, tedy 24.6.2013; lhůta k podání návrhu na povolení oddlužení uplynula marně dne 24.7.2013). Vzhledem k výše uvedenému lze důvodně předpokládat, že úpadek dlužnice bude řešen konkursem. Soud proto přistoupil k uložení zálohy navrhovateli ve výši 50.000 Kč, neboť nahlédnutím do katastru nemovitostí zjistil, že dlužnice není vlastníkem nemovitého majetku a z insolvenčního návrhu, včetně přiložených listin nevyplývá, že by dlužnice byla vlastníkem hodnotnějšího majetku movitého, či peněžní částky, jež by postačovala k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Jediným možným způsobem jak tedy postavit najisto, že v případě řešení úpadku dlužnice konkursem budou náklady insolvenčního řízení hrazeny nikoli státem (k úhradě nákladů insolvenčního řízení ze strany státu dochází pouze v krajních případech), je složení zálohy na náklady insolvenčního řízení a to insolvenčním navrhovatelem. Účelem této zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, resp. hrozícím úpadku, a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Bez pohotových finančních prostředků, zajištěných právě složením zálohy na náklady řízení, nemůže insolvenční správce svoji funkci, bezprostředně po zjištění úpadku do doby zpeněžení majetku, řádně vykonávat. Složená záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužnice, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty. Institut zálohy slouží taktéž k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, není-li možno tyto výdaje zcela uspokojit z majetkové podstaty dlužníka. Proto považuje insolvenční soud v daném případě složení zálohy na náklady insolvenčního řízení, a to ve výši 50.000 Kč, za nezbytné.

Proti tomuto usnesení podal navrhovatel včasné odvolání. Namítal, že dlužnice pracuje a má příjem minimálně 15.000 Kč měsíčně, proto v případě konkursu bude v majetkové podstatě dostatek prostředků na náklady insolvenčního řízení i na odměnu správce. Vzhledem k tomu má za to, že by v daném případě postačovala záloha na počáteční náklady tohoto insolvenčního řízení ve výši 10.000 Kč. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a uložil navrhovateli zaplatit zálohu ve výši 10.000 Kč.

Dlužnice se k podanému odvolání nevyjádřila.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele není důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2 IZ platí, že insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovně právních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Ustanovení § 108 odst. 3 IZ dále stanoví, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V přezkoumávaném případě ze spisu soudu prvního stupně odvolací soud především shodně se soudem prvního stupně zjistil, že insolvenční návrh navrhovatele je projednatelný a vše nasvědčuje tomu, že dlužnice je v úpadku z důvodu insolvence. Je rovněž správný závěr soudu prvního stupně, že úpadek dlužnice bude nutno řešit konkursem. Nicméně na výzvu soudu prvního stupně k předložení seznamu majetku a závazků dlužnice nereagovala a majetková situace dlužnice (v tom směru, zda dlužnice vůbec vlastní nějaký majetek), nevyplývá ani z návrhu navrhovatele, avšak ani z jeho odvolání. Pokud odvolatel namítal, že dle jeho informací dlužnice pracuje a má příjem minimálně 15.000 Kč měsíčně, pak jednak neuvedl, kde dlužnice pracuje a odkud má jím tvrzený příjem, navíc i tato částka pro počáteční činnost insolvenčního správce není dostačující.

Na základě těchto zjištění odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že v daném případě je záloha na náklady insolvenčního řízení v maximální možné částce 50.000 Kč potřebná, neboť tato částka poslouží ustanovenému insolvenčnímu správci bezprostředně po rozhodnutí o úpadku dlužnice k úhradě výdajů správce a je rovněž zárukou pro úhradu jeho odměny (§ 38 odst. 2 IZ) pro případ, že majetek dlužnice se nezdaří zjistit a zpeněžit alespoň v rozsahu potřebném na úhradu těchto nákladů a odměny správce, která při řešení úpadku konkursem, je-li zpeněžováno, činí minimálně 45.000 Kč.

Dále je třeba souhlasit se soudem prvního stupně, že jestliže by se v dalším řízení, po rozhodnutí o úpadku ukázalo, že nebude možno dohledat a zpeněžit majetek dlužnice v potřebném rozsahu (alespoň na úhradu nákladů insolvenčního řízení), pak by při nezaplacení zálohy (kterou je možno požadovat pouze do rozhodnutí o úpadku) veškeré náklady tohoto insolvenčního řízení nesl stát a nadto by věřitelé dlužnice nebyli uspokojeni ani poměrně, čímž by celé insolvenční řízení ztratilo svůj smysl.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti a důvody dospěl odvolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné, a to včetně výše stanovené zálohy. Proto je odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; navrhovateli se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 7. listopadu 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu