1 VSOL 1004/2016-A-10
KSOS 39 INS 8610/2016 1 VSOL 1004/2016-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Táni Šimečkové a JUDr. Karly Trávníčkové v insolvenčním řízení ve věci dlužníka Michala anonymizovano , anonymizovano , bytem Černá 1419/9, 747 05 Opava, adresa pro doručování: Na Letné 448/39, 779 00 Olomouc, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 5. 2016, č.j. KSOS 39 INS 8610/2016-A-5,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 5. 2016, č. j. KSOS 39 INS 8610/2016-A-5, se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně s poukazem na ustanovení § 108, § 395 odst. 1 a § 396 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ), uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci rozhodnutí zaplatil na označený účet soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Rozhodnutí odůvodnil tím, že dlužník se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu dne 13.4.2016, opětovně isir.justi ce.cz domáhal rozhodnutí o úpadku a jeho řešení oddlužením, formou plněním splátkového kalendáře. V návrhu označil celkem 11 věřitelů se 14 závazky v celkové výši 316.607 Kč, které není schopen splácet. V přiloženém seznamu závazků dlužník u 6 závazků uvedl, že neuhradil žádnou splátku. Soud zjistil, že dlužník dne 13.7.2015 uzavřel smlouvu o úvěru s věřitelem FERRATUM Bank Ltd., dne 15.7.2015 smlouvu o půjčce s TOMMY STACHI s.r.o., dne 23.7.2015 smlouvu o úvěru u společnosti Credit ON.cz, dne 6.8.2015 mu byl poskytnut úvěr od společnosti Fair Credit, dne 19.8.2015 uzavřel smlouvu zápůjčce s věřitelem HELP Financial s.r.o., dne 25.8.2015 smlouvu o zápůjčce s věřitelem Door Financial a.s., dne 3.9.2015 smlouvu o úvěru se společností JET Money s.r.o., dne 15.9.2015 smlouvu o zápůjčce s VATAONLINE s.r.o. a dne 15.9.2015 a 16.9.2015 mu byly poskytnuty dva úvěry od společnosti SIM Půjčka s.r.o. Ze seznamu závazků přiloženého k insolvenčnímu návrhu soud zjistil, že dlužník u závazků vůči věřitelům CreditON.cz, s.r.o., SIM PŮJČKA s.r.o., Simple Money Service s.r.o. a VATAONLINE s.r.o. uvedl, že nebyla uhrazena žádná splátka, takže tyto půjčky zůstaly splatné v plné výši. Z toho soud prvního stupně dovodil, že jednáním dlužníka je sledován nepoctivý záměr, kterým dlužník sleduje dosáhnout v insolvenčním řízení osvobození cca 70 % záměrně vytvořených dluhů a tím poškodit věřitele. Dlužník podal insolvenční návrh opětovně a v návrhu neuvedl žádnou novou skutečnost, ani se v něm k daným závazkům nijak nevyjádřil. Odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněném pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek soud konstatoval, že se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jednání dlužníka sleduje nepoctivý záměr ve smyslu ust. § 395 odst. 1 IZ a jediným možným řešením úpadku dlužníka je konkurs. Pokud bude dlužník na insolvenčním návrhu trvat i za cenu prohlášení konkursu je nezbytné zaplacení zálohy, kterou uložil v maximální možné výši 50.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž namítal, že své závazky v minulosti vždy plnil a činil tak do poslední možné chvíle. Nesouhlasí s názorem, že u šesti závazků v seznamu závazků uvedl, že nebyla uhrazena žádná splátka. Jednalo se o krátkodobé půjčky, tzv. mikropůjčky , které jsou splatné vždy jednorázově, tedy bez možnosti splátek-pouze na určitou krátkou dobu (cca 20 až 30 dnů). Tyto půjčky dlužník čerpal opakovaně a v minulosti je vždy v plné výši uhradil. Rovněž nesouhlasí s názorem soudu, že sleduje dosáhnout v insolvenčním řízení osvobození od cca 70 % záměrně vyrobených dluhů a tímto nepoctivým záměrem poškodit věřitele. Vzhledem ke svému měsíčnímu příjmu je schopen všem svým věřitelům uhradit 100 % svých závazků během následujících 5 let. Není tedy možné jakkoli tvrdit jeho zájem závazky věřitelům neuhradit. Tato situace však vzhledem k prodlevám nastane v případě, že se bude insolvenční řízení dále protahovat a někteří věřitelé uplatní své neadekvátní sankce z prodlení na úkor ostatních věřitelů. Možnosti zákonného oddlužení chce využít právě proto, aby své závazky již nadále nenavyšoval. Zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč není schopen uhradit, jelikož v současné době má finance pouze na úhradu nákladů na bydlení a sotva na jídlo a dopravu do zaměstnání. Pokud by soud na záloze trval, bude to znamenat pouze další navyšování dlužníkových dluhů. Z uvedených důvodů navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a povolil dlužníkovi možnost řešení úpadku oddlužením.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ust. § 7 IZ platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ust. § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ustanovení § 396 IZ jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 28. 7. 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněném pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek k otázce, kdy lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že návrhem na povolení oddlužení je sledován nepoctivý záměr, uvedl následující: Ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Vedle okolností příkladmo vypočtených

(jako ty, z nichž lze usuzovat na dlužníkův nepoctivý záměr při podání návrhu na povolení oddlužení) v ustanovení § 395 odst. 3 IZ, s nimiž je soud povinen se vypořádat (vyjdou-li v insolvenčním řízení najevo) vždy, tak bude závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. Jinak řečeno, nepoctivost dlužníkova záměru při podání návrhu na povolení oddlužení se nevyčerpává jednáními popsanými v § 395 odst. 3 IZ, když k úsudku ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) IZ mohou vést různá jednání dlužníka. Může jít např. o jednání směřující k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, o zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka a podobně.

Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 28. 3. 2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011, uveřejněném pod číslem 112/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále k ustanovení § 395 IZ uvedl následující: Posouzení, zda dlužník (ne)sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr [§ 395 odst. 1 písm. a) IZ] je logicky navázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla (stejně jako v tomto případě) před zahájením insolvenčního řízení. Přitom je ovšem třeba mít na paměti, že o způsob řešení svého úpadku oddlužením typově žádají i osoby, které si úpadkovou situaci (nebo hrozící úpadek) přivodily do jisté míry lehkomyslným, marnotratným nebo obecně málo zodpovědným přístupem ke svým majetkovým záležitostem (počínaje tzv. řetězením úvěrů a půjček a konče třeba i utrácením peněz v hracích automatech), ale v určité fázi života (zpravidla časově úzce propojené s dobou zahájení insolvenčního řízení) se rozhodly tento přístup změnit a své ekonomické potíže řešit smysluplnou cestou v insolvenčním řízení. Je-li taková proměna opravdová [o čemž by se měl insolvenční soud přesvědčit v insolvenčním řízení ve vazbě na vše, co v něm vyšlo najevo ve fázích rozhodování o návrhu na povolení oddlužení a o schválení oddlužení, a k čemuž v době po povolení oddlužení slouží schůze věřitelů dle § 399 odst. 1 IZ se zdůrazněnou povinností (v § 399 odst. 2 IZ) dlužníkovy účasti a odpovědí na dotazy přítomných věřitelů (i insolvenčního soudu)], není důvod vylučovat dlužníka a priori z režimu oddlužení. Nalézt hranici, po jejímž překročení lze z událostí předcházejících zahájení insolvenčního řízení dovodit, že dlužník sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr, může být v některých situacích obtížné, podstatné však je, zda nejpozději v době rozhodování insolvenčního soudu o schválení oddlužení je důvod usuzovat, že dlužník se poctivě snaží vypořádat s věřiteli a napravit stav vyvolaný předchozí nehospodárnou (jelikož k úpadku vedoucí) správou svého majetku. Přitom není vyloučeno ani to, aby jako dlužníkovy kroky směřující k poctivému vypořádání se s věřiteli zohlednil odvolací soud i jednání dlužníka, které může být (až v odvolacím řízení) i reakcí na důvody usnesení, jímž soud prvního stupně neschválil oddlužení.

Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 30.4. 2013, sen.zn. 29 NSČR 45/2010 (MSPH 93 INS 1923/2008), které je dostupné na stránkách www.nsoud.cz, uzavřel, že povinnost dlužníka sledovat navrženým oddlužením ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a/ IZ poctivý záměr, trvá po celou dobu oddlužení (i po schválení oddlužení); po celou tuto dobu je poctivost dlužníkova záměru při oddlužení povinen zkoumat insolvenční soud a reagovat (z úřední povinnosti) na skutečnosti, z nichž se podává, že dlužník nesledoval oddlužením poctivý záměr, jakmile vyjdou v insolvenčním řízení najevo. Vyjde-li po schválení oddlužení najevo, že dlužník navrženým oddlužením sledoval nepoctivý záměr, je to důvodem ke zrušení schváleného oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. a/ IZ.

Odvolací soud předně odkazuje na správná skutková zjištění soudu prvního stupně uvedená v napadeném rozhodnutí, na něž v celém rozsahu odkazuje a doplňuje, že z příloh přiložených k insolvenčnímu návrhu vyplývá, že dlužník uzavřel následující smlouvy o zápůjčce či úvěru: -dne 2.3.2015 mu byl poskytnut úvěr od společnosti Fair Credit na částku 10.000 Kč, splatný ve výši 17.690 Kč v týdenních splátkách po 305 Kč, zůstatek 9.150 Kč, -dne 25.5.2015 mu byl poskytnut úvěr od společnosti Fair Credit na částku 12.000 Kč, splatný ve výši 21.170 Kč v týdenních splátkách po 365 Kč, zůstatek 15.695 Kč, -dne 13.7.2015 uzavřel smlouvu o zápůjčce s FERRATUM Bank Ltd., na částku 10.000 Kč, splatná ve výši 13.300 Kč jednorázově dne 13.10.2015, -dne 15.7.2015 uzavřel smlouvu o zápůjčce s TOMMY STACHI s.r.o. na částku 20.000 Kč, splatná ve výši 46.225 Kč v měsíčních splátkách po 1.927 Kč, zůstatek dluhu 42.371 Kč , -dne 23.7.2015 uzavřel smlouvu o úvěru u společnosti Credit ON.cz, splatná jednorázově ve výši 15.770 Kč dne 22.8.2015 -dne 28.7.2015 uzavřel smlouvu o revolvingovém úvěru s PROFI CREDIT v celkové výši 80.954 Kč, splatný v měsíčních splátkách po 3.307 Kč, zůstatek 114. 542 Kč -dne 6.8.2015 mu byl poskytnut úvěr od společnosti Fair Credit na částku 7.000 Kč, splatný ve výši 12.354 Kč v týdenních splátkách po 213 Kč, zůstatek 11.500 Kč -dne 19.8.2015 uzavřel smlouvu zápůjčce s věřitelem HELP Financial s.r.o. na částku 12.000 Kč splatná ve výši 21.240 Kč v 59ti týdenních splátkách po 354 Kč počínaje dnem 20.8.2015, zůstatek 17.240 Kč -dne 25.8.2015 smlouvu o zápůjčce s věřitelem Door Financial a.s. na částku 15.000 Kč, splatná ve výši 18.000 Kč v 60ti týdenních splátkách, zůstatek 23.400 Kč -smlouvu o půjčce č. 108983 se Simple Money Service s.r.o. na částku 5.120 Kč, splatná jednorázově dne 27.8.2015 -dne 3.9.2015 smlouvu o úvěru se společností JET Money s.r.o. na částku 15.000 Kč, splatnou ve výši 25.000 Kč v měsíčních splátkách po 1.950 Kč, zůstatek 23.400 Kč -dne 15.9.2015 uzavřel smlouvu o zápůjčce s VATAONLINE s.r.o. ve výši 4.999 Kč, splatná 14.10.2015 ve výši 6.499 Kč jednorázově

-dne 15.9.2015 a 16.9.2015 mu byly poskytnuty dva úvěry od společnosti SIM Půjčka s.r.o. na částku 8.000 Kč splatnou ve výši 10.640 Kč dne 16.10.2015 a na částku 6.000 Kč splatnou ve výši 7.980 Kč dne 15.10.2015.

Předchozí insolvenční řízení dlužníka vedené pod sp. zn. KSOS 39 INS 26348/2015 bylo zahájeno návrhem dlužníka ze dne 21.10.2015 spojeným s návrhem na povolení oddlužení, v němž dlužník uvedl, že eviduje celkem 14 závazků vůči 10 nezajištěným věřitelům v celkové výši 311.242 Kč. Usnesením ze dne 9.11.2015 č.d. A-3 soud uložil dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu ve výši 50.000 Kč. Odvolací soud usnesením ze dne 9.2.2016 č.j. 1 VSOL 95/2016-A-9 rozhodnutí soudu prvního stupně o uložení zálohy potvrdil, když učinil závěr, že uzavíráním nových smluv o úvěru a smluv o zápůjčce bezprostředně před podáním insolvenčního návrhu, které již dlužník nebyl schopen splácet, sledoval dlužník nepoctivý záměr dosáhnout v insolvenčním řízení osvobození cca 70 % těchto záměrně vyrobených dluhů a tím poškodit tyto věřitele. Insolvenční řízení bylo zastaveno usnesením ze dne 31.3.2016 č.d. A-16 pro nezaplacení zálohy dlužníkem.

Předně odvolací soud konstatuje, že insolvenční návrh dlužníka je projednatelný a vyplývá z něj, že dlužník je v úpadku. Dále odvolací soud zdůrazňuje, že předmětné insolvenční řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení dne 13.4.2016, podaným pouhých 13 dnů po zastavení předcházejícího insolvenčního řízení dne 31.3.2016, v němž soudy obou stupňů shledaly nepoctivý záměr dlužníka při podání návrhu na povolení oddlužení dne 21.10.2015, neboť v době, kdy již dlužník neplnil své splatné závazky, uzavíral v období od 13.7.2015 až do 16.9.2015 nové smlouvy o úvěru a smlouvy o zápůjčce, které již nebyl schopen splácet, takže čtyřem věřitelům neuhradil ničeho, tedy ani první splátku. Ve skutkových tvrzeních se oba insolvenční návrhy dlužníka liší pouze v tom, že v původním návrhu dlužník tvrdil 14 závazků vůči 10 nezajištěným věřitelům v celkové výši 311.242 Kč a v projednávaném insolvenčním návrhu uvedl 11 věřitelů se 14 závazky v celkové výši 316.607 Kč a o jeden závazek, na šest závazků, navýšil počet závazků, u nichž neuhradil žádnou splátku.

Odvolací soud ve světle shora citované judikatury Nejvyššího soudu zcela souhlasí se závěry soudu prvního stupně, že přístup dlužníka, který uzavíral smlouvy o úvěru v krátké době za sebou (dne 13.7.2015, 15.7.2015, 23.7.2015, 6.8.2015, 19.8.2015, 25.8.2015, 3.9.2015, 15.9.2015) a jak vyplynulo ze seznamu závazků, vůči pěti věřitelům z šesti závazků dlužník uvedl, že nebyla uhrazena žádná splátka, takže tyto půjčky zůstaly splatné v plné výši, je jednáním, kterým je sledován nepoctivý záměr. Dlužník insolvenční návrh podal obratem po zastavení předcházejícího insolvenčního řízení, ačkoliv v němž soudy jednoznačně v jednání dlužníka shledaly nepoctivý záměr. V projednávané věci přitom dlužník neuvedl žádnou novou skutečnost, ani se k daným závazkům nijak nevyjádřil.

Lze tedy důvodně předpokládat, že návrh dlužníka na povolení oddlužení bude s největší pravděpodobností zamítnut a jeho úpadek bude řešen konkursem.

Proto je nutné, aby dlužník pro další řízení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení v požadované výši, jejíž účel a potřebnost dlužníkovi vyložil již soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení.

Ze všech uvedených důvodů postupoval odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. c/ o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 21. září 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu