1 VSOL 10/2014-A-14
KSOL 16 INS 23069/2013 1 VSOL 10/2014-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Stanislava anonymizovano , anonymizovano , bytem Brodek u Přerova, Přemyslova 114, PSČ 751 03, IČ: 74080199, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, k odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 2.12.2013, č.j. KSOL 16 INS 23069/2013-A-8

tak to :

Usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 2.12.2013, č.j. KSOL 16 INS 23069/2013-A-8 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi podle ustanovení § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), ve znění účinném do 31.12.2013, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V odůvodnění uvedl, že dlužník podle ustanovení § 389 odst. 1 IZ ve znění účinném do 31.12.2013 není oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, neboť nesplňuje kritéria vymezená v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.4.2009, sp.zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009-A, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79 v roce 2009, a to zejména proto, že ke dni podání insolvenčního návrhu se na dlužníka pohlíží jako na podnikatele ve smyslu § 2 odst. 2,písm. b) obchodního zákoníku a navíc podíl dlužníkových závazků z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazků činí cca 37 %, což již nelze považovat za pouze nepatrnou část. Jediným v úvahu přicházejícím způsobem řešení úpadku dlužníka je proto konkurs, a protože dlužník podle seznamu majetku nedisponuje pohotovými finančními prostředky a při řešení úpadku konkursem činí minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč bez DPH, bylo nezbytné zajistit prostředky ke krytí nákladů insolvenčního řízení uložením zálohy.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání, ve kterém především namítal, že byť 37 % závazků pochází z podnikatelské činnosti, soud prvního stupně dostatečně neodůvodnil, proč zrovna 37 % nelze považovat za nepatrnou část a dále se v odvolání dovolával nové právní úpravy účinné od 1.1.2014, která umožňuje sjednat si souhlas věřitelů s řešením jeho úpadku oddlužením. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání nelze upřít důvodnost.

Z obsahu předloženého insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem ze dne 19.8.2013, doručeným soudu dne 20.8.2013, který byl dále doplněn podáním ze dne 7.10.2013, doručeným soudu dne 8.10.2013, domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby byl řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře. Návrh podal na předepsaném formuláři a v kolonce 06 mimo jiné uvedl, že v roce 2006 začal podnikat, v současné době má sice ještě živnostenský list, ale živnostenské podnikání hodlá ukončit, neboť není schopen se jako podnikatel uživit. Nyní je zaměstnán u společnosti Private Invest Corporation s.r.o. a v tomto zaměstnaneckém poměru má čistou měsíční mzdu ve výši 20.000 Kč. Jeho splatné závazky činí přibližně 2.200.000 Kč. Pro případ oddlužení má přislíben dar ve výši 10.000 Kč měsíčně. Je si vědom toho, že část jeho závazků pochází z doby aktivního podnikání, přesto na podaném návrhu na oddlužení trvá. Na výzvu soudu dodatečně předložil seznam závazků opatřený prohlášením o správnosti a úplnosti ze dne 21.11.2011, ve kterém uvedl závazky ve výši celkem 1.903.710 Kč a u části těchto závazků uvedl, že se jedná o závazek z podnikání. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

V přechodných ustanoveních k zákonu č. 294/2013 Sb., kterým byl s účinností od 1.1.2014 novelizován insolvenční zákon, je stanoveno, že zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. od 1.1.2014) platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány (článek II.).

Podle ustanovení § 7 IZ ve znění účinném od 1.1.2014, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle ustanovení § 108 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Podle ustanovení § 389 odst. 1, písm. b) IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ustanovení § 389 odst. 2, písm. a) IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde.

Podle ustanovení § 397 odst. 1, ve znění účinném od 1.1.2014, nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník předloží seznam majetku a seznam závazků. Rozhodnutí o povolení oddlužení se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.

Podle ustanovení § 403 ve znění účinném od 1.1.2014, má-li insolvenční správce za to, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, upozorní na ně před rozhodnutím schůze věřitelů o způsobu oddlužení a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 3 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku (odstavec 1). Věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, mohou namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení, a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 10 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku. K později vzneseným námitkám a k námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží. Platí, že věřitelé, kteří včas neuplatnili námitky podle věty první, souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání.

S ohledem na shora citovaná přechodná ustanovení zákona č. 294/2013 Sb., kterým byl s účinností od 1.1.2014 novelizován insolvenční zákon, je třeba i v tomto odvolacím řízení rozhodovat podle insolvenčního zákona ve znění novely, která v ustanovení § 389 umožnila podat návrh na povolení oddlužení též fyzickým osobám, které podnikají, a to dokonce i za situace, že mají závazky vzešlé z podnikání, pokud s tím souhlasí věřitelé, o jejichž pohledávky jde. Tento souhlas věřitelů není vyjmenován mezi povinnými doklady k návrhu na povolení oddlužení v ustanovení § 392 odst. 1 IZ, a to na rozdíl od souhlasu věřitele s nižším plněním, než 30 %, takže nelze do budoucna přičítat k tíži dlužníků, že tento souhlas nepřipojili k návrhu, ale bude nezbytné postupovat dle ustanovení § 397 odst. 1 IZ a v pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, bude třeba oddlužení povolit a tuto otázku prozkoumat v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí.

S ohledem na novou právní úpravu, podle které již není významný podíl dlužníkových závazků z podnikání v poměru k jeho celkovým závazkům, ale je rozhodující souhlas věřitele, o jehož pohledávku jde (§ 389 odst. 2, písm. a/ IZ), jehož existenci bude soud prvního stupně zkoumat až na schůzi věřitelů (§ 403 odst.1.2 IZ), jsou závěry soudu o tom, že návrhu na povolení oddlužení nelze-s ohledem na podíl dlužníkových závazků z podnikání v poměru k jeho celkovým závazkům-vyhovět, a na to navazující rozhodnutí o uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, předčasné. V novém řízení bude na soudu prvního stupně, aby se dlužníkovým návrhem na povolení oddlužení zabýval též z pohledu ustanovení § 395 odst.1,2 IZ ve spojení s ustanovením § 398 IZ, což zatím-s ohledem na zaujatý právní názor-neučinil.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Poučen í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 28.ledna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu