1 VSOL 1/2014-A-9
KSOS 22 INS 28492/2013 1 VSOL 1/2014-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Vladimíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Opava, Kylešovice, Na Vyhlídce 1010/12, PSČ 747 06, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, k odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13.11.2013, č.j. KSOS 22 INS 28492/2013-A-4

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13.11.2013, č.j. KSOS 22 INS 28492/2013-A-4 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením značeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi podle ustanovení § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), aby ve lhůtě 7 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V odůvodnění uvedl, že úpadek dlužníka nelze řešit oddlužením, neboť se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že návrhem je sledován nepoctivý záměr, a proto insolvenční soud návrh na povolení oddlužení dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) zamítne a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem. V této souvislosti dále uvedl, že v předchozím insolvenčním řízení dlužníka vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 22 INS 4627/2013 zjistil, že dlužník smlouvou ze dne 5.12.2011 převedl na svou sestru a švagra spoluvlastnický podíl na nemovitostech v hodnotě 850.000 Kč za cenu 250.000 Kč splatnou do 5.2.2012. V té době měl již splatný závazek vůči věřiteli Home Credit a.s. ve výši 71.944 Kč. V době od 10.2.2012 do 18.12.2012 nastala postupně splatnost dalších jeho závazků. Rovněž v tomto předchozím řízení bylo konstatováno, že návrhem je sledován nepoctivý záměr a dlužníkovi uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Toto řízení bylo zastaveno pro nezaplacení zálohy usnesením ze dne 11.9.2013, č.j. KSOS 22 INS 4627/2013-A. Následně dne 14.10.2003 dlužník podává nový insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, ve kterém se o převodu spoluvlastnického podílu k nemovitosti nezmiňuje, ušlý majetek zpět nezískal a věřitelům nabízí uspokojení pouze kolem 41 %. Od posledního návrhu tedy nedošlo k žádné změně poměrů, které by odůvodňovaly závěr, že dlužník svým návrhem nesleduje nepoctivý záměr. Minimální odměna insolvenčního správce v případě řešení dlužníkova úpadku konkursem činí 45.000 Kč bez DPH a dlužník nemá na úhradu této odměny pohotové finanční prostředky.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání, ve kterém brojil proti závěru soudu prvního stupně, že návrhem na povolení oddlužení je sledován nepoctivý záměr. Namítal, že předmětnou nemovitost zdědil společně se svoji sestrou a převodem své poloviny na její osobu měl v úmyslu umořit část svých dluhů, které vůči ní měl. V současně době je objekt v dezolátním a zchátralém stavu a jeho hodnota je velmi nízká, resp. v současnosti je neprodejný. Dále dlužník uvedl, že je téměř nemajetný a že v blízké budoucnosti lze očekávat navýšení jeho závazků, přičemž jeho příjmy nebudou na úhradu všech závazků zvýšených o další pokuty a náklady právního zastoupení či exekuce postačovat. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a aby mu bylo povoleno oddlužení, které se jeví jako nejvhodnější i pro jeho věřitele.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu přeloženého insolvenčního spisu sp.zn. KSOS 22 INS 28492/2013 vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 14.10.2013 domáhal rozhodnutí o úpadku a navrhoval, aby byl řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře. Návrh podal na předepsaném tiskopise a v kolonce 06 uvedl, že souhrn všech jeho závazků činí 632.177 Kč, pobírá mzdu ve výši 16.023 Kč čistého a nevlastní žádný majetek s výjimkou osobních věci. V kolonce 12 uvedl, že má manželku a nemá žádné další vyživovací povinnosti. V kolonce 18 uvedl 9 nevykonatelných závazků, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění a v kolonce 20 uvedl 4 vykonatelné závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění. V přiloženém seznamu závazků uvedl též splatnost, resp. poslední úhradu jednotlivých závazků, takže z této povinné přílohy je zřejmé, že předmětem oddlužení by měl být závazek vůči Home Credit a.s. ve výši 71.944 Kč a dále mimo jiné vykonatelné závazky, a to závazek vůči společnosti VETERINÁRNÍ KLINIKA MVDr. Radomíra Hynara s. r. o. , IČ: 26855917 ve výši 12.694 Kč s příslušenstvím na základě elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Opavě ze dne 23.8.2012, č.j. 110 EC 126/2012-10, z něhož vyplývá, že dlužník je v prodlení s úhradou této částky od 21.6.2011. Dále vykonatelný závazek vůči věřiteli PPF B1 B.V., IČ: 34192873 ve výši 22.910,34 Kč s příslušenstvím na základě exekučního příkazu JUDr. Karla Erbana, soudního exekutora, Exekutorského úřadu Brno-město, Brno, Minská 54, PSČ 616 00, ze dne 10.10.2012, č.j. 97 EX 8044/12-31, z něhož vyplývá, že se nařizuje exekuce srážkou ze mzdy povinného podle vykonatelného rozhodnutí k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 22.910,34 Kč, se kterou je v prodlení od 15.12.2011. Dále vykonatelný závazek vůči věřiteli ESSOX s.r.o., IĆ: 26764652 ve výši 15.677,24 Kč s příslušenstvím na základě rozhodčího nálezu, který vydal rozhodce JUDr. Jan Brož v sídle Společnosti pro rozhodčí řízení, a.s. Praha 2, Sokolská třída 60, PSČ 120 00 dne 13.9.2012, sp.zn. E 2012/03766, z něhož vyplývá, že s úhradou částky 15.677,24 Kč je dlužník v prodlení od 1.1.2012, a vykonatelný závazek vůči věřiteli OpavaNet a.s., IČ:25860011 za zúčtovací období od 1.7.2011 do 31.7.2011 ve výši 481 Kč, s jehož úhradou je v prodlení od 10.8.2011 a dále za zúčtovací období od 1.10.2011 do 13.10.2011 ve výši 187 Kč, s jehož úhradou je v prodlení od 6.11.2011, jak vyplývá z příkazu Českého telekomunikačního úřadu ze dne 5.11.2012, č.j. ČTÚ-28 057/2012-638/II.viř.-ČeB. U dalších pohledávek pak dlužník uvedl splatnost v průběhu roku 2012. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Z obsahu insolvenčního spisu KSOS sp.zn.22 INS 4627/2013 se podává, že dlužník Vladimír Lhotský se návrhem ze dne 19.2.2013, doručeným soudu dne 20.2.2013, domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby byl řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedl, že souhrn všech závazků navrhovatele je 702.387 Kč a v kolonce 18 (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) uvedl tytéž závazky a v téže výši jako v předmětném návrhu doručeném soudu 14.10.2013, a to s výjimkou závazku vůči věřitelce Věře Rybové (své sestře) z titulu smlouvy o půjčce ve výši 70.000 Kč. V kolonce 20 (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné) uvedl stejné závazky vůči stejným věřitelům ve stejné výši jako v předmětném návrhu na povolení oddlužení doručeném soudu 14.10.2013. Z doloženého usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 18.02.2009, č.j. 20 D 1047/2008-18, soud zjistil, že dlužník nabyl v dědictví rodinného domu čp. 1010 1/2 v Kylešovicích spolu s pozemky v hodnotě 1.774.640,-Kč, druhou polovinu nabyla sestra dlužníka. Na základě kupní smlouvy ze dne 05.12.2011 převedl dlužník svou ideální 1/2 domu a pozemk manžele Rybovi, tedy ů na svoji sestru a švagra, za dohodnutou cenu pouze 250.000 Kč. Usnesením ze dne 12.4-2013, č.j. KSOS 22 INS 4627/2013-A-4 soud prvního stupně uložil dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč s odůvodněním, že insolvenčním návrhem je sledován nepoctivý záměr, když prodal své sestře dům v hodnotě 850.000 Kč za částku 250.000 Kč za situace, kdy má dluhy ve výši 842.000 Kč. Toto rozhodnutí soudu prvního stupně bylo k odvolání dlužníka potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28.6.2013, č.j. 3 VSOL 448/2013-A-9. Usnesením ze dne 11.9.2013, č.j. KSOS 22 INS 4627/2013-A-13, které nabylo právní moci dne 16.10.2013, bylo toto insolvenční řízení pro nezaplacení zálohy zastaveno. Z uvedeného vyplývá, že předmětný návrh na povolení oddlužení, který byl soudu doručen dne 14.10.2013, byl podán těsně po zastavení předchozího insolvenčního řízení, aniž došlo k jakékoliv změně poměrů, kterou by bylo možno vyhodnotit ve prospěch dlužníka.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle ustanovení § 108 IZ ve znění účinném od 1.1.2014, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli -zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Podle ustanovení § 395 odst.1, písm. a) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr.

Podle ustanovení § 396 IZ v případě, že soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 29. září 2010, sen. zn. 29 NSČR 6/2008, uveřejněném pod číslem 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, formuloval a odůvodnil závěr, že pro řešení otázky, zda důvody obsažené v § 395 insolvenčního zákona mají být uplatněny při posouzení přípustnosti oddlužení (pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení) nebo (až) při posouzení jeho věcné opodstatněnosti (pro neschválení oddlužení), není určující časové hledisko, tedy to, že (jak se podává z dikce § 405 odst. 1 insolvenčního zákona) skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, vyšly najevo (až) v průběhu insolvenčního řízení (po povolení oddlužení). Podstatná je naopak kvalita posouzení zákonných kritérií v jednotlivých fázích oddlužení, tedy to, zda je v možnostech insolvenčního soudu příslušné skutečnosti prověřit (jejich existenci zjistit nebo vyloučit) v jednotlivých fázích oddlužení. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněném pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále k otázce, kdy lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že návrhem na povolení oddlužení je sledován nepoctivý záměr, uvedl následující: Ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případ vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Vedle okolností příkladmo vypočtených (jako ty, z nichž lze usuzovat na dlužníkův nepoctivý záměr při podání návrhu na povolení oddlužení) v ustanovení § 395 odst. 3 insolvenčního zákona, s nimiž je soud povinen se vypořádat (vyjdou-li v insolvenčním řízení najevo) vždy, tak bude závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. Jinak řečeno, nepoctivost dlužníkova záměru při podání návrhu na povolení oddlužení se nevyčerpává jednáními popsanými v § 395 odst. 3 insolvenčního zákona, když k úsudku ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona mohou vést různá jednání dlužníka. Může jít např. o jednání směřující k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, o zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka a podobně. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 28. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011, uveřejněném pod číslem 112/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále k ustanovení § 395 IZ uvedl následující: Posouzení, zda dlužník (ne)sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr [§ 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona] je logicky navázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla (stejně jako v tomto případě) před zahájením insolvenčního řízení. Přitom je ovšem třeba mít na paměti, že o způsob řešení svého úpadku oddlužením typově žádají i osoby, které si úpadkovou situaci (nebo hrozící úpadek) přivodily do jisté míry lehkomyslným, marnotratným nebo obecně málo zodpovědným přístupem ke svým majetkovým záležitostem (počínaje tzv. řetězením úvěrů a půjček a konče třeba i utrácením peněz v hracích automatech), ale v určité fázi života (zpravidla časově úzce propojené dobou zahájení insolvenčního řízení) se rozhodly tento přístup změnit a své ekonomické potíže řešit smysluplnou cestou v insolvenčním řízení. Je-li taková proměna opravdová [o čemž by se měl insolvenční soud přesvědčit v insolvenčním řízení ve vazbě na vše, co v něm vyšlo najevo ve fázích rozhodování o návrhu na povolení oddlužení a o schválení oddlužení, a k čemuž v době po povolení oddlužení slouží schůze věřitelů dle § 399 odst. 1 insolvenčního zákona se zdůrazněnou povinností (v § 399 odst. 2 insolvenčního zákona) dlužníkovy účasti a odpovědí na dotazy přítomných věřitelů (i insolvenčního soudu)], není důvod vylučovat dlužníka a priori z režimu oddlužení. Nalézt hranici, po jejímž překročení lze z událostí předcházejících zahájení insolvenčního řízení dovodit, že dlužník sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr, může být v některých situacích obtížné, podstatné však je, zda nejpozději v době rozhodování insolvenčního soudu o schválení oddlužení je důvod usuzovat, že dlužník se poctivě snaží vypořádat s věřiteli a napravit stav vyvolaný předchozí nehospodárnou (jelikož k úpadku vedoucí) správou svého majetku. Přitom není vyloučeno ani to, aby jako dlužníkovy kroky směřující k poctivému vypořádání se s věřiteli zohlednil odvolací soud i jednání dlužníka, které může být (až v odvolacím řízení) i reakcí na důvody usnesení, jímž soud prvního stupně neschválil oddlužení. V poměrech dané věci Nejvyšší soud konstatoval, že důvody, pro které odvolací soud nepřičetl uvedenou skutečnost (tj. zpětné nabytí darovaného majetku) ku prospěchu dlužnice, přitom neobstojí z následujících příčin: 1/ Jakkoli lze vést diskusi o motivech, které dlužnici vedly k darování nemovitostí dceři (dlužnice udávala, že do chaty začalo zatékat a neměla peníze na opravu, jakož i to, že věřitel T. s převodem souhlasil-viz protokol o přezkumném jednání ze dne 14. prosince 2010), nemělo být přehlédnuto, že dlužnice informaci o darování nemovitostí před věřiteli a insolvenčním soudem netajila (sama ji sdělila insolvenčnímu správci, který při témže přezkumném jednání vyjádřil názor, že tato okolnost nebude mít vliv na uspokojení věřitelů). 2/ Po zjištění, že z popsaného jednání je dovozována nepoctivost jejích úmyslů, se dlužnice postarala o návrat ušlého majetku do majetkové podstaty. 3/ Zpětným převodem nemovitostí nebyl žádný z věřitelů poškozen či zvýhodněn (a odvolací soud se mýlí, uzavřel-li jinak). V projednávané věci dlužníka odvolací soud především konstatuje, že se nejedná o skutkově totožnou situaci, kterou posuzoval ve shora citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud, neboť v posuzované věci došlo ke zpětnému nabytí majetku do vlastnictví dlužníka. Odvolací soud-vědom si shora citované judikatury-přezkoumal závěr soud prvního stupně o nepoctivosti záměru dlužníka při podání návrhu na povolení oddlužení, založený na zjištění, že dlužník v době kdy již neplnil své splatné závazky, převedl smlouvou ze dne 5.12.2011 spoluvlastnický podíl k nemovitosti v hodnotě 850.000 Kč na svoji sestru a švagra za sjednanou kupní cenu 250.000 Kč, čímž se zbavil podstatné části svého majetku. Ve shodě se soudem prvního stupně považuje odvolací soud shora popsané jednání dlužníka, tj. uzavření kupní smlouvy ze dne 5.12.2011 za jednání, kterým dlužník poškodil své věřitele, když věřitelům znemožnil možnost vybrat si, zda budou hlasovat pro oddlužení plněním splátkového kalendáře nebo zpeněžením majetkové podstaty, případně by si též mohli odhlasovat kombinovaný způsob oddlužení, to je jednak zpeněžením majetkové podstaty a jednak plněním splátkového kalendáře. Je nepochybné, že zejména při kombinovaném způsobu oddlužení by nezajištění věřitelé mohli být uspokojeni v daleko větší míře a daleko dříve, než jen při oddlužení plněním splátkového kalendáře, které trvá pět let. V době prodeje měl dlužník splatný závazek nejen vůči svojí sestře, ale též vůči společnosti Home Credit a.s. ve výši 71.944 Kč, vůči společnosti VETERINÁRNÍ KLINIKA MVDr. Radomíra Hynara s.r.o., IČ: 26855917 ve výši 12.694 Kč a věřiteli OpavaNet a.s. Bezprostředně poté-již na přelomu roku 2011/ 2012 a v průběhu roku 2012-zastavil platby všech svých závazků, jak ostatně vyplývá z jeho insolvenčního návrhu, seznamu závazků a příloh. Jeho obrana, založená na tvrzení, že předmět prodeje je v současně době v dezolátním a zchátralém stavu a jeho hodnota je velmi nízká, resp. v současnosti je neprodejný, je nepodložená a z hlediska zkrácení dalších věřitelů též bezvýznamná.

V průběhu insolvenčního řízení tedy vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, a proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 16. ledna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu

.