1 Skno 8/2007
0
Dotčené předpisy:




ROZHODNUTÍ

Nejvyšší soud České republiky v kárném senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Antonína Draštíka, JUDr. Blanky Moudré, JUDr. Karla Podolky a JUDr. Ivany Zlatohlávkové, projednal v ústním jednání dne 14. listopadu 2007 odvolání kárně obviněného JUDr. R. P., soudce Krajského soudu v Ústí nad Labem, proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 20. července 2007, sp. zn. 2 Ds 6/2007, a rozhodl takto:

Z podnětu podaného odvolání se napadené rozhodnutí podle § 21 odst. 3 věty druhé zák. č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, z r u š u j e a znovu se rozhoduje tak, že podle § 19 odst. 2 cit zák. se JUDr. R. P. z p r o š ť u j e k á r n é h o o b v i n ě n í ,

že dne 23. února 2007 v 19.22 hod. v H. K. na ul. R., u benzínové čerpací stanice S., ve směru do centra v místě, kde je dopravní značkou B 20a povolena maximální rychlost 70 km.h-1 řídil osobní automobil zn. Škoda Superb rychlostí nejméně 99 km.h-1 a porušil tak ustanovení § 4 písm. b), c) ve spojení s ustanovením § 18 odst. 4, odst. 7 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, v platném znění, čímž měl spáchat přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 22 odst. 1 písm. f), bod 3 zák. č. 200/1990 Sb., v platném znění,protože mu nebylo prokázáno spáchání uvedeného přestupku.

O d ů v o d n ě n í:

Rozhodnutím kárného senátu Vrchního soudu v Praze v záhlaví označeném byl JUDr. R. P. uznán vinným spácháním přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 22 odst. 1 písm. f), bod 3 zák. č. 200/1990 Sb., v platném znění, jehož se měl dopustit jednáním popsaným ve zprošťujícím výroku tohoto rozhodnutí, a podle § 22 odst. 8 téhož předpisu mu byla uložena pokuta ve výši 4.000,- Kč.

Podle odůvodnění uvedeného rozhodnutí považoval kárný senát Vrchního soudu v Praze podklady předložené Policií ČR, odborná vyjádření, která si vyžádal od Policejního prezidia Ředitelství služby Dopravní policie ČR a od výrobce radaru RAMET C.H.M., a. s., jakož i fotodokumentaci z místa dopravního přestupku, ze které vyplývá, že značení omezení rychlosti na 70 km.h-1 (B20a) je z obou stran silnice, za stěžejní důkazy, jimiž byla obhajoba kárně obviněného vyvrácena. Znalec z oboru dopravy, odvětví dopravy městské a silniční, Ing. J. S., v posudku vypracovaném na žádost kárně obviněného sám podle kárného senátu vyloučil tvrzení kárně obviněného, že před značkou snížení rychlosti se před něj natlačil kamion, což je zřejmé i z detailu fotografie z radaru, který prokazuje, že se zde žádné další vozidlo nemohlo nacházet. Úvahu znalce, že kamera radaru nezachytí kamion při rychlosti 100 km.h-1, označil kárný senát za spekulativní, popírající praktické uplatnění radaru. Kromě toho znalec podle kárného senátu vůbec neuvažoval rychlost vozidla řízeného kárně obviněným. Pokud kárně obviněný tvrdil, že policista musel před polským kamionem uskočit, pak by podle názoru kárného senátu zcela jistě nemohl zastavit vozidlo řízené kárně obviněným.

Proti rozhodnutí kárného senátu vrchního soudu, a to do všech jeho výroků, podal již dne 25. července 2007 kárně obviněný soudce blanketní odvolání, které po doručení písemného vyhotovení rozhodnutí prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě podrobně odůvodnil. Namítl, že kárný soud prvního stupně vycházel pouze z listinných důkazů poskytnutých policií a z odborných vyjádření, která si vyžádal, zatímco s důkazem jím předloženým, a sice znaleckým posudkem vypracovaným Ing. S., se prakticky nevypořádal, resp. učinil z něho chybné závěry, aniž by se blíže zabýval odborným nálezem znalce a na něj navazujícím posudkem. Znalec předně nevyloučil jeho tvrzení, že před značkou 50 km.h-1 se na jím řízené vozidlo Škoda Superb natlačil kamion. Z posudku naopak vyplývá, že pokud světelný bod pochází od zadního čela vozidla jedoucího v pravém jízdním pruhu, pak toto vozidlo muselo být zadním čelem vedle vozidla jedoucího v levém jízdním pruhu nebo za ním. Kárný soud si tento závěr znalce vyložil opačně, tedy chybně. Ze snímku je patrná levá vodící čára nejen před a za vozidlem řízeným kárně obviněným, ale i pod vozidlem. Návěs kamionu má větší světlou výšku než je světlá výška vozidla Škoda Superb a tudíž levá vodící čára bude viditelná i pod návěsem kamionu, a to pod celou úrovní zadního převisu. Viditelnost vodící čáry tak nevylučuje přítomnost kamionu, resp. návěsu, a to jak před, tak vedle vozidla Škoda Superb. Dále kárně obviněný upozornil na konstatování znalce, že pokud by měl světelný bod pocházet od zpětného zrcátka vozidla Škoda Superb, pak nebyly splněny podmínky fotografování, a to úhel optické osy objektivu ve vztahu k podélné ose vozovky. Fotografický snímek pořízený znalcem, který je součástí posudku, prokazuje, že světelný bod neodpovídá poloze pravého vnějšího zpětného zrcátka a tudíž odraz musí pocházet z jiného předmětu, než je pravé zpětné zrcátko vozidla Škoda Superb. Tímto jiným předmětem může být samotný světelný bod nebo jiná odrazná plocha. Dále kárně obviněný zdůraznil, že znalec v posudku neuvedl, že by od rychlosti 100 km.h-1 radar nemohl nebo neměl vozidlo zaznamenat. V posudku je podrobně vyložena časová souvislost a relativní pohyby vozidel v obou jízdních pruzích, dále podmínky, za nichž dochází k měření a kdy dojde k pořízení snímku. Nejde o žádné spekulativní úvahy znalce. Znalec v posudku podrobně vyložil, za jakých podmínek může dojít k tomu, že je měřena rychlost jednoho vozidla a pořízena fotografie vozidla jiného. K pořízení snímku dochází až po skončení měření a po určité časové prodlevě, kde vozidla se nachází v jiných místech než v jakých byla měřena. Na snímku tak může být jak vozidlo měřené, tak i vozidlo neměřené, neboť radar nejprve zaměří pohybující se objekt vozidlo, změří jeho rychlost a teprve poté je pořízen snímek.

Své odvolání kárně obviněný uzavřel s tím, že za stěžejní důkaz považuje obsah citovaného znaleckého posudku. Se zřetelem na závěry kárného senátu vrchního soudu požádal znalce Ing. S., aby nález a závěry tohoto posudku doplnil. Jakmile bude mít tento doplněk k dispozici, obratem jej doručí odvolacímu kárnému senátu. Protože je nadále přesvědčen, že provedeným dokazováním nebyla vyvrácena jeho obhajoba, že nejvyšší povolenou rychlost nepřekročil a nedopustil se tak přestupku, navrhl, aby odvolací kárný senát rozhodnutí kárného senátu vrchního soudu zrušil a kárného obvinění ho zprostil.

Doplněk posudku vypracovaný znalcem dne 21. října 2007 předložil kárně obviněný kárnému senátu Nejvyššího soudu v rámci ústního jednání. V tomto doplňku se znalec vyjádřil k argumentaci kárného senátu vrchního soudu obsažené v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí tak, že nikde v původním znaleckém posudku nevyloučil, že se před vozidlo kárně obviněného před značkou omezující rychlost na 50 km.h-1 natlačil kamion. Naopak, v posudku uvedl, že pokud by měl světelný bod pocházet od zadního čela vozidla jedoucího v pravém jízdním pruhu, pak toto vozidlo muselo jet v momentě pořízení snímku zadním čelem vedle vozidla jedoucího v levém jízdním pruhu nebo za ním. Vrchní soud si toto tvrzení vyložil opačně. Vycházel patrně z fotografie v pozici obličej, ze které dovodil, že tam žádné vozidlo být nemohlo, když značení krajnice je viditelné na uvedeném snímku v omezeném úseku jak za vozidlem, tak i před ním. Při uvážení větší světlé výšky návěsu kamionu oproti světlé výšce osobního automobilu Škoda Superb je však zřejmé, že levá vodící čára bude s ohledem na úhel optické osy, pod nímž je fotografování prováděno, patrná i pod návěsem kamionu, a to pod celou úrovní zadního převisu. Nelze tak konstatovat že vzhledem k tomu, že na snímku je vodící čára patrná i před vozidlem Škoda Superb, se před tímto vozidlem a dokonce i vedle tohoto vozidla nemohlo nacházet další vozidlo, jak se snaží dokazovat kárný senát vrchního soudu. Znalec se dále vyjádřil k závěru kárného senátu, že na snímku je zachycen odraz zpětného zrcátka vozidla kárně obviněného, když konstatoval, že pokud by se mělo jednat o odraz zpětného zrcátka, pak nemohly být splněny podmínky fotografování, konkrétně dodržen úhel optické osy objektivu ve vztahu k podélné ose vozovky. Snímek doložený ve znaleckém posudku v porovnání se snímkem pořízeným Policií ČR jasně dokumentuje, že světelný bod pod uvedeným úhlem neodpovídá poloze pravého vnějšího zpětného zrcátka předmětného vozidla. Kárný senát vrchního soudu se tak dle znalce snaží popřít základy fotogrammetrie. Znalec se rovněž ohradil proti tomu, že by v původním posudku uvedl, že od rychlosti 100 km.h-1 radar rychlost kamionu nezachytí. Vrchní soud podle znalce zřejmě vůbec nepochopil časovou souvislost a relativní pohyby vozidel v obou jízdních pruzích, za jakých podmínek dochází k měření a kdy k pořízení snímku. Přitom znalec dle svého mínění zcela exaktně vymezil, za jakých podmínek mohlo dojít k popisované situaci, kdy je měřena rychlost jednoho vozidla a pořízena fotografie vozidla jiného. K pořízení snímku dochází až po skončení měření a po určité časové prodlevě, kde vozidla se nacházejí v jiných místech, než v jakých byla měřena. Při zachování podmínek měření může být na snímku jak vozidlo měřené, tak i neměřené. K tvrzení obsaženému v odborném vyjádření Policie ČR, že světelný bod zachycený na pořízeném snímku je odrazem zpětného zrcátka vozidla kárně obviněného, neboť v současné době jsou koncová světla konstruována do sdružených svítilen, takže v případě jejich zaznamenání by se nejednalo o samostatný světelný bod, znalec v doplňku posudku především uvedl, že z podkladů obsažených ve spisu nevyplývá, že se v daném případě mělo jednat o návěs konstruovaný v současné době. Mohlo se tedy jednat i o návěs starší s jinou než koncovou sdruženou svítilnou. K závěru soudu, že v původním posudku neuvažoval rychlost vozidla JUDr. P., znalec odkázal na str. 7 posudku, kde mimo jiné napsal, že u vozidla v levém jízdním pruhu (tj. vozidla Škoda Superb) je předpokládána rychlost 70 km.h-1. Tvrzení soudu tak označil za nepravdivé. V závěru doplňku posudku se znalec zabýval tím, zda by policista mohl zastavit kárně obviněného, pokud by předtím musel uskočit před údajným polským kamionem, a po provedených výpočtech dospěl k závěru, že kárně obviněný měl při zpozorování signalizace k zastavení a po odpovídající reakci k dispozici vzdálenost 68 m, aby na ní zastavil nejdále na úrovni policisty, a to nenáhlým způsobem. Policista tedy jednoznačně mohl zastavit vozidlo jedoucí v levém jízdním pruhu rychlostí 70 km.h-1, a to tak, že by řidiče nedonutil k náhlému snižování rychlosti jízdy. I toto tvrzení kárného senátu vrchního soudu je tedy chybné.

Na podkladě podaného odvolání přezkoumal kárný senát Nejvyššího soudu podle § 21 odst. 3 věty první a § 25 zák. č. 7/2002 Sb., za přiměřeného použití § 254 odst. 1 a dalších ustanovení trestního řádu, zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného rozhodnutí, proti němuž bylo podáno odvolání, jakož i správnost postupu kárného řízení, které mu předcházelo.

Po provedeném dokazování výše rekapitulovaným obsahem doplňku znaleckého posudku pak dospěl k závěru, že zde existují natolik závažné rozpory mezi skutečnostmi uvedenými v návrhu na projednání přestupku v kárném řízení a v rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze na straně jedné a skutečnostmi uvedenými ve výše označeném znaleckém posudku a jeho doplňku na straně druhé, že nelze bez vážných pochybností uzavřít, že ke spáchání přestupku došlo a že jej spáchal kárně obviněný soudce, jakkoli vážné indicie, že tomu tak bylo, nepochybně existují. Odvolací kárný senát však za dané důkazní situace nemohl ignorovat zásadu in dubio pro reo vlastní řízení trestnímu, jemuž je řízení kárné jako řízení sankční svou povahou nejbližší, což ostatně akcentoval i zákonodárce zakotvením přiměřeného použití trestního řádu v otázkách, které zákon č. 7/2002 Sb. výslovně neupravuje (§ 25 posledně uvedeného předpisu), a proto kárně obviněného soudce kárného obvinění zprostil, když považoval za nadbytečné a z hlediska ekonomiky řízení nehospodárné doplňovat v dané věci dokazování dalším super znaleckým posudkem, zejména za situace, kdy předmětem řízení je přestupek nesporně malé společenské nebezpečnosti, který bývá v tzv. blokovém řízení standardně řešen pokutou 2.500,- Kč.

Poučení: Proti rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. listopadu 2007

JUDr. Juraj M a l i k

předseda kárného senátu