1 Skno 7/2005
0
Dotčené předpisy:




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY 1 Skno 7/2005

ROZHODNUTÍ

Nejvyšší soud České republiky v kárném senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Antonína Draštíka, JUDr. Miroslava Galluse, JUDr. Karla Podolky a JUDr. Ivany Zlatohlávkové projednal v ústním jednání konaném dne 19. října 2005 odvolání předsedy Okresního soudu v Prostějově a kárně obviněného soudce JUDr. P. M., předsedy senátu Okresního soudu v Prostějově, proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. května 2005, čj. 1 Ds 7/2005-55, a rozhodl takto:

Z podnětu podaných odvolání se napadené rozhodnutí podle § 21 odst. 3, věty druhé, zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, zrušuje ve výroku o kárném opatření

a znovu se rozhoduje tak, že

za kárné provinění uvedené v napadeném rozhodnutí se JUDr. P. M. podle § 88 odst. 1 písm. b) zák. č. 6/2002 Sb., zákona o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů, ve znění pozdějších předpisů,

ukládá kárné opatření snížení platu o 25% na dobu 1 roku.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. května 2005, čj. 1 Ds 7/2005-55, byl předseda senátu Okresního soudu v Prostějově JUDr. P. M. uznán vinným kárným proviněním podle § 87 zák. č. 6/2002 Sb., zákona o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen zák. č. 6/2002 Sb. ), jehož se dopustil tím, že jako soudce Okresního soudu v Prostějově v rozporu s povinností rozhodovat v přiměřených lhůtách bez průtahů, uloženou mu ustanovením § 79 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., a v rozporu s povinností trestní věci projednávat co nejrychleji a s plným šetřením práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána, uloženou orgánům činným v trestním řízení ustanovením § 2 odst. 4 tr. ř., nepostupoval při vyřizování přidělených trestních věcí sp. zn. 3 T 119/96 obž. P. D., sp. zn. 3 T 189/96 ml. P. G., sp. zn. 3 T 231/96 obž. F. B., sp. zn. 3 T 64/97 obž. P. K. a spol., sp. zn. 3 T 174/97 obž. P. B., sp. zn. 3 T 181/97 obž. J. M., sp. zn. 3 T 41/98 obž. F. V. (dříve H.), sp. zn. 3 T 50/98 obž. J. K., sp. zn. 3 T 89/98 obž. J. Z. a spol., sp. zn. 3 T 125/98 obž. P. N., sp. zn. 3 T 194/98 obž. J. B. a spol., sp. zn. 3 T 12/99 obž. P. K. a spol., sp. zn. 3 T 142/99 obž. M. C. a spol., sp. zn. 3 T 237/99 obž. D. G., sp. zn. 3 T 239/99 obž. M. M. a spol.a sp. zn. 3 T 258/99 obž. J. K., když v nich dlouhodobě neprováděl žádné úkony, případně činil jen takové, které bezprostředně nesměřovaly k projednání a rozhodnutí věci, v mnoha případech touto zaviněnou nečinností v letech 2003 a 2004 navázal na obdobný postup z let předcházejících, takže délka nečinnosti přesáhla zákonem stanovenou promlčecí dobu právních kvalifikací činů, o nichž se řízení vedlo, což se již projevilo ve vydání pravomocného rozhodnutí o zastavení trestního stíhání pro promlčení ve věci sp. zn. 3 T 189/96, uvedené nečinnosti se dopustil v době výkonu předchozího kárného opatření, které mu bylo uloženo rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 9. 2003, sp. zn. Ds 10/2003, procesní úkony směřující k rozhodnutí věci v označených věcech, s výjimkou spisů sp. zn. 3 T 119/96, sp. zn. 3 T 41/98 a sp. zn. 3 T 258/99 neprovedl v roce 2004 přesto, že opatřením předsedy soudu mu byl v období měsíců ledna až června 2004 zastaven nápad věcí nových, aby se mohl věnovat věcem starším. Za to mu pak uložil podle § 88 odst. 1 písm. d) zákona o soudech kárné opatření odvolání z funkce soudce.

Proti tomuto rozhodnutí podali v zákonné lhůtě odvolání předseda Okresního soudu v Prostějově a kárně obviněný soudce JUDr. P. M.

Navrhovatel předseda Okresního soudu v Prostějově v odvolání, které podal ve prospěch kárně obviněného soudce a to výlučně jen do výroku o uloženém kárném opatření, vytýká kárnému soudu, že věc zhodnotil jednostranně a kárně stíhaného soudce pro jakkoliv vážné průtahy v rozhodování trestních věcí postavil na roveň soudce chování násilnického, hrubého, nemravného či jinak zavržení hodného a nepřihlédl prakticky, zejména k hodnocení celkového výkonu služby kárně stíhaného soudce v justici za 29 let na úseku trestního soudnictví, kdy vykazoval vždy velmi dobré pracovní výsledky a výrazně formoval nejen v dopravě trestní politiku v okrese Prostějov; k dlouhodobě vykazované kvalitě rozhodování kárně stíhaného soudce potvrzené i odvolacím soudem, k čerpání dovolené kárně stíhaným soudcem místo krátkodobé pracovní neschopnosti, k pochybení vedení soudu, kdy Dr. M. v letech 2001 a 2002 byl přidělován běžný nápad i po dobu jeho déletrvající pracovní neschopnosti v souvislosti s infarktem, resp. lázeňskou léčbou, aniž by byl ošetřen jeho zástup a zpracování takto přidělených věcí (dnes nejpozději po 14 dnech pracovní neschopnosti se soudci zastavuje nápad nových věcí), ani k výraznému oslabení soudu v případě odchodu Dr. M., který je považován za nejkvalitnějšího trestního soudce Okresního soudu v Prostějově a jediného specialistu na trestnou činnost v dopravě. Rozhodnutím kárného soudu je tak potrestán celý soudcovský sbor soudu, protože nedodělky oddělení 3 T budou muset se zvýšeným úsilím likvidovat jiní, než kdo je způsobil.

Podle odvolatele od r. 2003 Dr. M. sice nevykazuje žádnou pracovní neschopnost, z denního styku na pracovišti je však známo, že mnohdy zdravotní obtíže buď přecházel (a přechází), nebo požádal o krátkodobé pracovní volno anebo o čerpání dovolené. Průtahy ve vyřizování nejstarších nedodělků úzce souvisejí se zlomem v rodinných problémech a zdravotním stavu kárně stíhaného soudce, nikoliv však snad s jeho výkonností či kvalitou rozhodování, která v týchž souvislostech nebyla rozhodně degradována. Je vidět, že na kárně stíhaného soudce již samo kárné řízení mělo výchovný účinek a vedlo k významně vyšší intenzitě zpracovávání nedodělků. V té souvislosti odvolatel zjišťuje jen velmi omezenou škálu sankcí v § 88 zákona o soudech. Za daných okolností by podle jeho přesvědčení byla na případ Dr. M. odpovídající sankcí podmíněné odvolání z funkce soudce vázané na lhůtu pro likvidaci konkrétních nedodělků a spojené dost možná i s finanční sankcí. Jelikož zákon takovou sankci nenabízí, proto nezbývá, než trvat na nejpřísnějším finančním postihu Dr. M., jenž zákon umožňuje. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud změnil napadené rozhodnutí a uložil kárně stíhanému soudci podle § 88 odst. 1 písm. b) zákona o soudech kárné opatření spočívající ve snížení platu o 25 % na dobu jednoho roku.

Kárně obviněný soudce ve svém odvolání, v němž rovněž nic nenamítá proti výroku o vině kárným opatřením, odmítá názor kárného soudu prvního stupně, že by nebyl způsobilý nadále vykonávat soudcovskou funkci. Je přesvědčen o své schopnosti vykonávat funkci soudce i z hlediska svého zdravotního stavu. Skutečnost, že na úkor svého zdravotního stavu, kdy z důvodů pracovního zaneprázdnění, i když vynakládané úsilí nepřinášelo vždy výraznější výsledky, odmítal zdravotní potíže řešit pracovní neschopností příp. lázeňskou léčbou a nastalé zdravotní potíže řešil krátkodobými dovolenými, nelze zcela klást za vinu pouze jemu. Jak se podává i z odvolaní navrhovatele do pracovního režimu kárně stíhaného soudce zasahoval předseda Okresního soudu v Prostějově, který řešil potíže na pracovišti ne vždy z hlediska optimálního rozvrhu práce jednotlivých soudců. To se ukázalo v uplynulém období, kdy byl kárně stíhanému soudci přidělován běžný nápad i v době jeho déle trvající pracovní neschopnosti v roce 2001 a 2002, aniž by byl ošetřen jeho zástup a zpracování takto přidělených věcí i přidělování jiné, občanskoprávní agendy bez ohledu na množství jeho nedodělků. Z přehledu skončených věcí trestními soudci Okresního soudu v Prostějově vyplývá, že měl v roce 2004 ve druhém pololetí srovnatelný výkon s ostatními trestními soudci. Přitom měl za posledních 5 let vždy výkon nad 100 %. Toliko za prvé pololetí roku 2004 mu byl zastaven nápad a nemohl tedy vykazovat srovnatelné výsledky. Dále uvedl, že podle zprávy ošetřujícího lékaře je prognóza jeho onemocnění příznivá a nebrání do budoucna ve výkonu odpovědné soudcovské funkce. Vzhledem k tomu, že do doby než kumulovaly jeho zdravotní a rodinné problémy vykonával funkci soudce řádně, svědomitě a na odpovídající profesionální úrovni, jak to vyplývá i z hodnocení odvolacího soudu a je schopen stávající nepříznivé okolnosti ovlivňující jeho soudcovskou činnost překonat (v tomto směru učinil již patřičné kroky), jeví se mu uložené kárné opatření nepřiměřeně přísné. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil tak, že se mu ukládá kárné opatření snížení platu o 25 % na dobu jednoho roku, případně na dobu kratší.

Na podkladě podaných odvolání přezkoumal kárný senát Nejvyššího soudu České republiky podle § 21 odst. 3 věty první a § 25 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, za přiměřeného použití § 254 odst. 1 a dalších ustanovení trestního řádu, zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti nimž byla podána odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad.

Nejvyšší soud shledal, že kárný senát soudu prvního stupně provedl ve věci úplné dokazování, které zhodnotil a rozvedl v odůvodnění svého rozhodnutí. Nepochybil při právní kvalifikaci jednání kárně obviněného soudce, když jím zaviněné průtahy při rozhodování v přidělených trestních věcech, jak jsou uvedeny v napadeném rozhodnutí, posoudil jako kárné provinění podle § 87 zákona o soudech. Ostatně proti této části rozhodnutí nesměřovalo ani jedno z podaných odvolání.

Odvolacímu kárnému soudu zbylo tudíž jen posoudit výrok o uloženém kárném opatření. Je neobvyklé, že v projednávaném případě podal ve prospěch kárně obviněného soudce odvolání předseda soudu, u něhož kárně obviněný soudce působí a který vlastně kárné řízení proti němu svým návrhem vyvolal. Nutno přiznat, že předseda Okresního soudu v Prostějově přes podaný návrh na zahájení kárného řízení proti JUDr. M., přes skutečnost, že závažnost současného provinění jmenovaného nikdy nezlehčoval a přesto, že se JUDr. M. projednávaného kárného provinění dopustil před zahlazením předchozího kárného opatření, krajní řešení, tj. jeho odvolání z funkce nikdy nenavrhoval. Kárný senát Nejvyššího soudu vychází z toho, že kdo jiný než předseda soudu, u něhož kárně obviněný soudce působí, jej může znát po odborné, charakterové i lidské stránce lépe. Kdo jiný než on může lépe posoudit potřeby jím řízeného soudu i předpoklady možné nápravy nedostatků v činnosti soudce, proti němuž navrhl zahájit kárné řízení. Proto jeho názory a návrhy nebylo možné bez dalšího odmítnout s poukazem na negativa uvedená v napadeném rozhodnutí, která rovněž nelze nebrat v úvahu. Nejvyšší soud po pečlivém zvážení všech pro a proti se rozhodl dát kárně obviněnému soudci poslední šanci, aby splnil co slíbil předsedovi soudu i odvolacímu kárnému senátu a změnil proto napadené rozhodnutí tak, že místo kárného opatření odvolání z funkce soudce uložil JUDr. M. kárné opatření snížení platu o 25 % na dobu jednoho roku, když shledal splněnu podmínku uložení tohoto kárného opatření stanovenou v § 88 odst. 1 písm. b) zákona o soudech, tj. při opětovném kárném provinění, jehož se soudce dopustil v době před zahlazením kárného opatření. Nejvyšší soud nemohl akceptovat návrh kárně obviněného na snížení platu na kratší dobu, a to z důvodů přiléhavě uvedených v závěru napadeného rozhodnutí, byť v souvislosti s uložením jiného krajního kárného opatření.

Poučení: Proti rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. října 2005

JUDr. Juraj M a l i k

předseda kárného senátu