1 Skno 6/2007
0
Dotčené předpisy:




ROZHODNUTÍ

Nejvyšší soud České republiky v kárném senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Antonína Draštíka, JUDr. Miroslava Feráka, JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Karla Podolky, projednal v ústním jednání dne 27. září 2007 odvolání kárně obviněné JUDr. J. N., předsedkyně senátu Obvodního soudu pro Prahu 1, proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 22. června 2007, sp. zn. 1 Ds 7/2007, a rozhodl takto:

Podle § 21 odst. 3 věty druhé zák. č. 7/2007 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, se odvolání kárně obviněné soudkyně zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím kárného senátu Vrchního soudu v Praze v záhlaví označeném byla JUDr. J. N. uznána vinnou kárným proviněním podle § 87 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů (dále též jen zákon o soudech ), jehož se dopustila zkráceně tím, že za I.A) jako předsedkyně senátu Obvodního soudu pro Prahu 1 bezdůvodně nevypracovala podle § 158 odst. 4 o. s. ř. ve třicetidenní lhůtě písemná vyhotovení rozsudků ve věcech sp. zn. 23 C 93/2005, 23 C 93/2000, 23 C 81/2002, 23 C 19/2006 a 23 C 4/2003, přičemž ve věcech sp. zn. 23 C 93/2000 a 23 C 4/2003 tak neučinila ani v šedesátidenní lhůtě a ve věcech sp. zn. 23 C 81/2002 a 23 C 19/2006 ani v nejzazší devadesátidenní lhůtě, aniž by ve všech případech předseda soudu prodloužil lhůtu k vypracování písemného vyhotovení rozsudku, popřípadě k odeslání stejnopisu rozsudku, za I.B) bezdůvodně nerozhodla podle § 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), v zákonné patnáctidenní lhůtě o návrhu na nařízení exekuce ve 33 věcech vedených u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod spisovými značkami vyjmenovanými ve výroku o vině napadeného rozhodnutí a za I.C) v 69 věcech vyjmenovaných ve výroku o vině napadeného rozhodnutí, které jí byly jako předsedkyni senátu Obvodního soudu pro Prahu 1 přiděleny, způsobila svou nečinností ve výroku časově vymezené průtahy v jejich vyřizování, čímž zaviněně porušila povinnosti soudce.

Za to jí bylo uloženo podle § 88 odst. 1 písm. b) zákona o soudech kárné opatření spočívající ve snížení platu o 15 % na dobu 3 měsíců.

Týmž rozhodnutím kárný senát Vrchního soudu v Praze pod bodem II. zastavil podle § 19 odst. 4 zák. č. 7/2002 Sb., z důvodu uvedeného v § 14 písm. a) téhož předpisu kárné řízení pro skutek, kterým bylo kárně obviněné kladeno za vinu, že zaviněně porušila povinnosti soudce tím, že dne 2. 11. 2006 ve 21.30 hod. odmítla jako soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1, které byla určena dosažitelnost v mimopracovní době soudu, převzít od orgánu sociálně právní ochrany dětí návrh na vydání předběžného opatření podle § 76a o.s.ř. na nezl. P. A. L., a na základě telefonického rozhovoru s ředitelkou Zařízení pro děti cizince a diagnostického ústavu v P., R., dala pokyn k umístění jmenovaného nezletilého do ústavu, přičemž o návrhu na vydání předběžného opatření rozhodla a rozhodnutí písemně vyhotovila až následujícího dne, kdy již byl nezletilý na základě jejího telefonického pokynu v ústavu umístěn a omezen na osobní svobodě. A konečně pod bodem III. podle § 19 odst. 2 zák. č. 7/2002 Sb. kárně obviněnou zprostil kárného návrhu předsedy Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 4. 2007, č.j. Spr 3451/2006, v rozsahu skutku uvedeného pod bodem V., kterým jí bylo kladeno za vinu, že jako zastupující soudkyně řídila dne 8. 3. 2007 tři jednání ve věci péče o nezletilé, během kterých v důsledku nedostatku přípravy na jednání panoval v jednací síni chaos vyúsťující v napomínání přítomné pracovnice orgánu sociálně právní ochrany dětí z neznalosti věcí, kterou naopak projevovala ona sama, opakovaně upozorňovala přítomné v jednací síni, že věci péče o nezletilé nedělá a že nezná zákon o rodině, přičemž za účelem jeho nastudování také přerušila jednání, provedení výslechu svědka a nezletilého dítěte přenechala s tím, že neví, jaké má klást otázky, pracovnici orgánu sociálně právní ochrany dětí, a započala s prováděním výslechu nezletilého dítěte za přítomnosti obou rodičů, které vyloučila ze soudní síně až po naléhavé žádosti pracovnice orgánu sociálně právní ochrany dětí a právního zástupce otce, přičemž výslech prováděla tak, že dítě velmi rozrušila a rozplakala.

Proti rozhodnutí kárného senátu soudu prvního stupně podala kárně obviněná soudkyně prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě odvolání, v němž zdůraznila, že svou vinu kárným proviněním, jak byla vyjádřena ve výroku napadeného rozhodnutí, uznává, nicméně předkládá odvolacímu kárnému senátu ke zvážení, zda uložené kárné opatření bylo proporcionální k zjištěné a prokázané míře závažnosti jejího kárného provinění, když ohledně jednoho v kárném návrhu popsaného skutku bylo kárné řízení zastaveno a ohledně dalšího byla kárného návrhu zproštěna. Dále upozornila na skutečnost, že jí v minulosti její prohřešky nebyly vedením soudu vytknuty ve smyslu § 88 odst. 3 zákona o soudech a nebylo jí tak dáno na vědomí, že případné další prohřešky by mohly být či budou důvodem pro iniciaci kárného řízení. V závěru svého odvolání pak namítla, že uložené kárné opatření jí může zkomplikovat případný přechod na jiný, co do kvantity nápadu a náročnosti agendy méně exponovaný, okresní soud, o němž, vědoma si nebezpečí, že se dostane při dalším působení u Obvodního soudu pro Prahu 1 do dalších problémů, reálně uvažuje a učinila již v tomto směru několik neformálních pokusů a sondáží. Jde o natolik závažný postih, že jí s vysokou mírou pravděpodobnosti z možnosti takového přechodu diskvalifikuje. Snížení kárného opatření rozhodnutím odvolacího kárného senátu by dle jejího přesvědčení znamenalo poskytnutí šance ukázat, zda na jiném, klidnějším , soudě její schopnosti budou stačit na výkon funkce soudce případně s jinou než vysoce konfliktní agendou. V této souvislosti poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 21 Cdo 612/2006 k problematice práva soudkyně na úpravu pracovní doby v koordinaci se soudcovskými povinnostmi, vyjádřenými rozvrhy práce jednotlivých soudních oddělení.

Kárně obviněná tedy podala odvolání s cílem docílit zmírnění uloženého kárného postihu. Ačkoliv konkrétní návrh na rozhodnutí odvolacího kárného senátu v podaném opravném prostředku nevznesla, lze dovodit, že se domáhala zrušení napadeného rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze ve výroku o uloženém kárném opatření a uložení mírnějšího postihu ve smyslu § 88 odst. 1 písm. a) zákona o soudech, případně postihu podle písm. b) téhož ustanovení, avšak v menším rozsahu.

Kárný senát Nejvyššího soudu přezkoumal podle § 21 odst. 3 věty první a § 25 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zák. č. 7/2002 Sb.), za přiměřeného použití § 254 odst. 1 a dalších ustanovení trestního řádu, zákonnost a odůvodněnost téch výroků napadeného rozhodnutí, proti nimž bylo odvolání podáno, jakož i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. V daném případě se odvolací kárný senát omezil toliko na přezkum výroku o kárném opatření, když okolnosti stran viny byly v odvolání zmíněny právě jen v souvislosti s námitkami proti míře uloženého postihu a měly sloužit pouze k tomu, aby rozhodnutí odvolacího senátu o kárném opatření bylo pro kárně obviněnou příznivější.

Předně je nutno uvést, že kárný senát soudu prvního stupně provedl ve věci úplné dokazování, které správně zhodnotil a dostatečně rozvedl v písemném odůvodnění svého rozhodnutí. Odůvodnění uloženého kárného opatření lze sice označit za poměrně kusé, nicméně vyjma skutečnosti, že do samotného odůvodnění rozhodnutí odvolání podat nelze, Nejvyšší soud konstatuje, že i v tomto ohledu z hlediska zákonných požadavků (§ 125 odst. 1 tr. ř.) je rozhodnutí schopno obstát. Při posuzování důvodnosti námitek kárně obviněné Nejvyšší soud přihlédl k dosavadní obecné rozhodovací praxi ve věcech kárných a shledal, že míra uloženého kárného postihu v konkrétním případě z ní nijak nevybočuje. Uložení platového postihu zhruba v polovině jeho zákonného rozmezí zjištěnému rozsahu a závažnosti kárného provinění JUDr. N. naopak plně odpovídá. Argumentace tím, že by uložené kárné opatření mohlo zkomplikovat její případný přechod na jiný, méně vytížený okresní soud sama o sobě nemůže být důvodem pro zrušení rozhodnutí kárného senátu prvního stupně a uložení mírnějšího postihu, než jaký byl zvolen v případě jiných soudců, kteří se dopustili co do povahy a rozsahu obdobného kárného provinění. Ostatně úkolem odvolacího kárného senátu, jak již bylo uvedeno, je přezkum zákonnosti a odůvodněnosti výroků napadených rozhodnutí kárných senátů prvního stupně a správnost postupů řízení jim předcházejících, a nikoliv svým rozhodováním usnadňovat kárně obviněnému soudci či soudkyni realizaci svého záměru přejít na jiný soud, o němž se třebas i důvodně domnívá, že je zatížen méně náročnou a tudíž rychleji a s menším vynaloženým úsilím zvladatelnou agendou. A konečně, odvolací kárný senát přihlédl i k faktu, že povaha zvoleného kárného opatření nemá a nemusí mít pro soudcovskou kariéru kárně obviněné fatální důsledky a nezbavuje ji možnosti v budoucnu ještě dokázat, že může být přínosem jak pro Obvodní soud pro Prahu 1 nebo případně jiný soud, tak pro justici jako celek, při plnění jejího poslání.

Protože kárně obviněná soudkyně ve svém odvolaní neuvedla nic, co by odůvodňovalo zrušení výroku napadeného rozhodnutí stran uloženého kárného opatření, rozhodl kárný senát Nejvyššího soudu tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.

Poučení: Proti rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. září 2007

JUDr. Juraj M a l i k

předseda kárného senátu