1 Skno 5/2008
0
Dotčené předpisy:




ROZHODNUTÍ

Nejvyšší soud České republiky v kárném senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. A. D., JUDr. M. G., JUDr. K. P. a JUDr. I. Z. projednal v ústním jednání konaném dne 14. května 2008 odvolání předsedy senátu Okresního soudu v Prostějově JUDr. A. W. a odvolání předsedy Krajského soudu v Brně JUDr. J. P. proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. ledna 2008, sp. zn. 1 Ds 6/2007 a rozhodl t a k t o :

Podle § 21 odst. 3 věty třetí zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se napadené rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. ledna 2008, sp. zn. 1 Ds 6/2007, č á s t e č n ě z r u š u j e, a to ve výroku o uložení kárného opatření snížení platu o 25 % na dobu 5 měsíců počínaje měsícem následujícím po právní moci rozhodnutí.

Znovu se rozhoduje tak, že při nezměněném výroku o vině kárným proviněním podle § 87 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se JUDr. A. W. ukládá podle § 88 odst. 1 písm. d) zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kárné opatření

o d v o l á n í z f u n k c e s o u d c e .

Podle § 21 odst. 3 věta druhá zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se odvolání kárně obviněného soudce JUDr. A. W. z a m í t á .

Odůvodnění:

Rozhodnutím kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. ledna 2008, sp. zn. 1 Ds 6/2007, byl JUDr. A. W. uznán vinným kárným proviněním podle § 87 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, jehož se dopustil tím, že jako soudce Okresního soudu v Prostějově postupoval v rozporu s povinností rozhodovat bez průtahů, upravenou ustanovením § 79 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů a v rozporu s požadavkem trestní věci projednávat co nejrychleji, upraveným ustanovením § 2 odst. 4 tr. řádu, když v období od 6. 9. 2005 do 5. 4. 2007 a) jednak zavinil neodůvodněné průtahy při vyřizování věcí napadlých do senátu 2 T, v nichž po dobu převyšující 6 měsíců neprovedl žádné či věcně účinné procesní úkony směřující k rozhodnutí věci, a to ve věcech spisových značek 2 T 209/2004, 2 T 29/2005, 2 T 132/2004, 2 T 266/2001, 2 T 88/2005, 2 T 98/2002, 2 T 118/2001, 2 T 14/2005, 2 T 267/2004, 2 T 238/2004, 2 T 144/2004, 2 T 157/2004, 2 T 259/2004, 2 T 62/2003, 2 T 22/2005, 2 T 48/2005, 2 T 85/2004, 2 T 37/2005, 2 T 13/2005, 2 T 115/2004, 2 T 21/2001, 2 T 25/2005, 2 T 166/2004, 2 T 176/2001, 2 T 161/2004, 2 T 175/2004, 2 T 145/2004, 2 T 185/2004 a 2 T 124/2004, b) jednak u věcí, které mu byly přiděleny k vyřízení opatřením předsedy soudu č. 3/06 ze dne 23. 2. 2006, neprovedl jejich včasnou kontrolu z hlediska běhu promlčecích lhůt, v důsledku čehož zavinil, že ve věcech sp. zn. 3 T 165/2000, 3 T 47/2003, 3 T 173/2003, 3 T 215/2003 a 3 T 226/2003 došlo k promlčení trestního stíhání, c) po dobu převyšující 9 měsíců neprovedl žádné či věcně účinné procesní úkony směřující k rozhodnutí věci ve věcech spisových značek 3 T 174/97, 3 T 181/97, 3 T 125/98, 3 T 34/2000, 3 T 84/2000, 3 T 165/2000, a tohoto jednání se dopustil přesto, že rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. listopadu 2005, č. j. 1 Ds 16/2005-27, ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. června 2006, č. j. 1 Skno 11/2005-49, byl uznán vinným kárným proviněním podle § 87 zák. č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za které mu bylo uloženo kárné opatření spočívající ve snížení platu o 15 % na dobu 5 měsíců, které vykonal dne 30. 11. 2006. Za toto jednání bylo JUDr. A. W. rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. ledna 2008, sp. zn. 1 Ds 6/2007, podle § 88 odst. 1 písm. b) zák. č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, uloženo kárné opatření snížení platu o 25% na dobu pěti měsíců.

Proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. ledna 2008, sp. zn. 1 Ds 6/2007, podali v zákonné lhůtě odvolání kárně obviněný soudce i navrhovatel - předseda Krajského soudu v Brně JUDr. J. P.

JUDr. A. W. ve svém odvolání uvedl, že pokud je mu kladeno za vinu, že svojí nečinností způsobil neodůvodněné průtahy ve věcech celkem 29 spisových značek oddělení 2 T Okresního soudu v Prostějově, které jsou uvedeny v bodě a) výroku rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, tak pociťuje svoji plnou odpovědnost, zvláště pokud jde o věci s dobou nápadu v letech 2001 2003. K těmto věcem 29 spisových značek se JUDr. A. W. ve svém odvolání podrobně vyjádřil a svoji nečinnost v těchto věcech odůvodňoval složitostí těchto věcí, problémy s účastníky řízení a k věcem z let 2003 2005 uvedl, že tyto spadají z hlediska problematiky do období po novelizaci trestního zákona i trestního řádu s účinností od 1. 1. 2002. Poměrně vysoký nápad věcí daňových, úvěrových a jiných, zvláště pak věcí s hospodářskou tematikou s větším rozsahem dokazování vedl k tomu, že JUDr. A. W. signalizoval vedení Okresního soudu v Prostějově nemožnost projednání a rozhodnutí těchto věcí v určitém bližším časovém termínu. Problémem mohla být dle kárně obviněného soudce dosažitelnost obžalovaného, příp. svědků a především naprostý nedostatek časových možností pro nařízení těchto věcí v určitém relativně krátkém čase. Ve všech věcech 29 spisových značek jsou v podstatě vykazovány úkony v rámci časových možností, dále JUDr. A. W. uvedl, že nikdy v minulosti mu v rámci prověrek nebyla vytýkána nečinnost při práci se spisem.

Ve svém odvolání se kárně obviněný soudce dále vyjádřil k bodu b) výroku rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, ve kterém mu bylo kladeno za vinu, že ve věcech 5 spisových značek, které mu byly přiděleny k vyřízení opatřením předsedy soudu č. 3/06 ze dne 23. 2. 2006, neprovedl jejich včasnou kontrolu z hlediska běhu promlčecích lhůt, v důsledku čehož zavinil, že došlo k promlčení trestního stíhání. Svoje jednání odůvodňuje narůstajícím stavem nedodělků na úseku 3 T, na který opakovaně upozorňoval. Datum 23. 2. 2006, což je datem opatření, které měl vydat předseda Okresního soudu v Prostějově pro přidělení věcí 3 T, je pouze formální, spisy byly přidělovány postupně v průběhu roku 2006 a v současnosti není nikdo schopen dohledat, kdy byly spisy přidělovány, kárně obviněný soudce tvrdí, že se tak stalo v průběhu roku 2006, dle něj to potvrzuje i svědectví paní H., která byla vyslechnuta v rámci řízení před Vrchním soudem v Olomouci. Za podstatné k bodu b) výroku rozsudku kárného senátu považuje kárně obviněný soudce uvést to, že byl v jarních měsících roku 2006 informován o tom, že k Okresnímu soudu v Prostějově má nastoupit vyšší soudní úředník, který bude věci úseku 3 T zpracovávat, a kárně obviněný soudce byl pověřen předsedou soudu k zajištění zpracování rozhodnutí, ve kterých došlo k promlčení trestního stíhání, event. rozhodnutí, kde by přicházelo v úvahu zastavení trestního stíhání pro neúčelnost, což učinil a se spisy dále již nedisponoval, tyto měl u sebe vyšší soudní úředník. S věcmi bylo průběžně pracováno, byla vyhotovována rozhodnutí o promlčení trestního stíhání, příp. zastavení trestního stíhání z jiných důvodů a poté, co byly kárně obviněnému soudci předloženy, tak byly okamžitě nařizovány. JUDr. A. W. uvedl, že jeho provinění ve vztahu k věcem 3 T je pro něj obtížně pochopitelné a odůvodnění rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci je náležitě nevysvětluje. Dále upozornil na to, že pod body b) a c) výroku rozhodnutí kárného senátu je kladen důraz na celkem 11 věcí, kde jeho vinou mělo dojít k průtahům a k promlčení trestního stíhání, ale věc spisové značky 3 T 165/2000 je uvedena dvakrát, takže se jedná o 10 věcí. Ve věcech 5 spisových značek (3 T 165/2000, 3 T 47/2003, 3 T 173/2003, 3 T 215/2003 a 3 T 174/97) chybí opatření předsedy Okresního soudu v Prostějově o přidělení věci. Nelze vyloučit, že tyto věci v době promlčení nebyly ještě přiděleny, event. datum přidělení nelze prokázat.

V závěru svého odvolání kárně obviněný soudce uvedl, že práce u Okresního soudu v Prostějově je svým způsobem hektická, což je zapříčiněno nedostatkem dlouhodobé pozornosti, která by měla být věnována tam, kde si to situace aktuálně vyžadovala, měla být věnována pozornost signalizaci ze strany soudců, která byla realizována opakovaně jak vůči vedení Okresního soudu v Prostějově, tak i Krajského soudu v Brně. Kárně obviněný soudce osobně telefonicky informoval předsedu Krajského soudu v Brně v únoru roku 2006 o situaci na soudě, poté v průběhu období 2006 a 2007 mu zaslal celkem 3 dopisy, ve kterých upozorňoval na stávající situaci. Obrátil se i na Ministerstvo spravedlnosti ČR vzhledem k tomu, že nečinnost ze strany vedení soudu negativní stav neustále prohlubovala. Období od února 2006 a následně hodnotí kárně obviněný soudce jako období beznaděje vedení Okresního soudu v Prostějově, kdy trestní soudci nebyli vedením tohoto soudu zpočátku vůbec kontaktováni, k názorové konfrontaci došlo i mezi vedením soudu a Okresním státním zastupitelstvím v Prostějově a JUDr. A. W. si myslí, že přenášení odpovědnosti za stávající stav na soudce trestního úseku by bylo značně problematické. Dále se kárně obviněný soudce vyjádřil ke své recidivě, která dle něj souvisí s dlouhodobými problémy Okresního soudu v Prostějově. Kárně obviněný soudce navrhl, aby kárný senát Nejvyššího soudu napadené rozhodnutí zrušil a zprostil ho v celém rozsahu obvinění. Pokud by odvolací kárný senát dospěl k závěru, že věc není náležitě objasněna, navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci Vrchnímu soudu v Olomouci k novému projednání a rozhodnutí s možností doplnění dokazování o výslechy svědků, listinné důkazy a další materiály, které k dostatečnému rozsahu objasnění problematiky tohoto kárného řízení přispějí.

Navrhovatel - předseda Krajského soudu v Brně JUDr. J. P. ve svém odvolání proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. ledna 2008, sp. zn. 1 Ds 6/2007, uvedl, že kárný senát zjistil skutkový stav i míru zavinění po velmi pečlivě vedeném řízení a stejně tak dle jeho názoru správně kvalifikoval jednání JUDr. A. W. jako kárné provinění podle § 87 zák. č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů. S jeho závěry v otázce viny souhlasí a jeho odvolání směřuje pouze do uloženého kárného opatření. Jak je patrno z návrhu na kárné opatření a ze samotného rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci, byla JUDr. A. W. opatřením předsedy Okresního soudu v Prostějově č. 3/2006 přidělena k vyřízení necelá polovina spisů ze senátu 3 T Okresního soudu v Prostějově po JUDr. M. Dle navrhovatele potřebuje zkušený trestní soudce ke zjištění, zda-li v trestní věci nehrozí promlčení, několik desítek vteřin, v obtížnějším případě několik minut. Nařízením potřebného úkonu pak může nebezpečí promlčení zabránit. K naznačenému postupu tedy postačovala pracovní doba dvou, maximálně tří dnů. Jak se podává ze spisového materiálu, JUDr. A. W. začal na situaci reagovat v podstatě až po roce, kdy se problematikou začal zabývat i pověřený soudce Krajského soudu v Brně. Zcela bezdůvodně tak zavinil promlčení ve věcech konstatovaných v rozhodnutí kárného senátu. Jelikož se kárně obviněný soudce opakovaně hájil tím, že prodlevy v jeho věcech nastaly až po přidělení velkého počtu spisů ze senátu 3 T, byla prověrka krajského soudu cíleně zaměřena na starší spisy v jeho vlastním senátě 2 T, a to starších dvou let, tedy před okamžikem, kdy mu citovaným opatřením byly přiděleny věci ze senátu 3 T. Jednalo se o kontrolu částečnou a v jeho vlastním senátě byly zjištěny extrémní i několikaleté prodlevy. Od vedení Okresního soudu v Prostějově byla JUDr. A. W. opakovaně nabízena pomoc spoluprací vyššího soudního úředníka či asistenta, což kárně obviněný soudce v inkriminované době opakovaně odmítal. Přístup JUDr. A. W. k jeho pracovním problémům a nedostatkům byl krajně nesebekritický a problémy v jeho práci bohužel přetrvávají. Navrhovatel poukázal na sdělení místopředsedy krajského soudu JUDr. D., že jmenovaný soudce se dopustil dalšího provinění vůči svým povinnostem, když nerespektoval vazební lhůtu a jenom z důvodu nyní probíhajícího kárného řízení nebyl na něho podán další návrh ke kárnému senátu Vrchního soudu v Olomouci. Dále navrhovatel poukázal na zjištění místopředsedy krajského soudu pro věci trestní, když jmenovaný soudce předložil vazební spis se stížností krajskému soudu až tři měsíce po rozhodnutí o vzetí do vazby a ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 5 To 283/2007 byl v důsledku nedodržování vazebních lhůt a příslušných ustanovení trestního řádu JUDr. A. W. propuštěn z vazby obžalovaný O. G. Dále navrhovatel poukázal na nedostatečné dodržování pracovní doby ze strany kárně obviněného soudce, což je v přímé souvislosti s jeho nevalnými pracovními výsledky, o čemž svědčí i podaná zpráva předsedy Okresního soudu v Prostějově, která tvoří přílohu odvolání navrhovatele. Po zvážení všech uvedených okolností navrhovatel ve svém odvolání navrhl, aby kárný senát Nejvyššího soudu změnil rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 28. ledna 2008, sp. zn. 1 Ds 6/2007, tak, že se kárně obviněnému soudci ukládá kárné opatření odvolání z funkce soudce.

Ministr spravedlnosti se k napadenému rozhodnutí ani k podanému odvolání nevyjádřil.

Předseda Okresního soudu v Prostějově k odvolání kárně obviněného soudce uvedl, že docházka JUDr. W. na soud je svérázná, má řadu neodpracovaných hodin, všechny přidělené spisy 3 T dnem 23. 2. 2006 měl jím vyskládány ve své pracovně kromě dohledaných spisů.

Kárný senát Nejvyššího soudu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, jež mu předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad a shledal, že odvolání kárně obviněného soudce není důvodné.

Pokud jde o zjištění skutkového stavu věci, kárný senát Vrchního soudu v Olomouci provedl v ústním jednání úplné dokazování. Takto provedené důkazy též logicky správně zhodnotil. Skutková zjištění i jejich právní hodnocení uvedl kárný soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku a odvolací soud se s nimi ztotožňuje.

Podle § 87 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je kárným proviněním zaviněné porušení povinností soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů. Zákon č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v ustanovení § 79 odst. 1 stanoví jako jednu ze základních povinností soudce povinnost rozhodovat v přiměřených lhůtách bez průtahů. Ustanovení § 80 odst. 1 cit. zák. pak stanoví povinnost soudci vykonávat svou funkci svědomitě. Soudce se při jejím výkonu musí zdržet všeho, co by mohlo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů.

Dle názoru kárného senátu vrchního soudu v hodnoceném období (od 6. 9. 2005 do 6. 4. 2007) u kárně obviněného soudce objektivně existovaly podmínky, které umožňovaly kárně obviněnému soudci provedení nezbytných procesních úkonů i v trestních spisech, v nichž byly zjištěny průtahy v řízení, neboť jeho zatížení jinými věcmi nevytvořilo objektivní překážku bránící tomu, aby ve věcech označených nebyly provedeny, mnohdy časově nenáročné, procesní úkony směřující k rozhodnutí věci. Ze strany kárně obviněného soudce JUDr. A. W. došlo dle kárného senátu vrchního soudu z důvodu jeho dlouhodobé nečinnosti ke vzniku průtahů, jejichž důsledkem byl výrazný zásah do ústavně zaručených práv účastníků řízení na projednání věci bez zbytečných průtahů.

K námitkám vysloveným v odvolání kárně obviněného soudce považuje Nejvyšší soud za nezbytné uvést následující. V řízení bylo jednoznačným způsobem prokázáno, že kárně obviněný soudce JUDr. A. W. nepostupoval ve svých shora uvedených trestních věcech, stejně jako i v těch, které mu byly přiděleny opatřením předsedy okresního soudu č. 3/06 ze dne 23. 2. 2006, v souladu s povinností soudce pracovat bez zbytečných průtahů zakotvenou v ustanovení § 79 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů a svojí nečinností porušil právo garantované každému čl. 38 odst. 2 LPS a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod na rozhodnutí věci v přiměřené době. V období, které vymezil kárný soud, neprováděl JUDr. A. W. procesní úkony, které by vedly k meritornímu ukončení věcí. Ačkoliv ze strany vedení soudu byla JUDr. W. dána možnost k urychlenému ukončení starších nevyřízených věcí, a to zastavením nápadu téměř po celý rok 2007, JUDr. A. W. toto organizační opatření k soustředěné práci s těmito nedodělky nevyužil a s označenými spisy nepracoval způsobem, který by byl v souladu s jeho povinností zakotvenou v ust. § 79 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Kárně obviněný soudce JUDr. A. W. připisuje průtahy vzniklé ve spisech jeho nečinností objektivním okolnostem, spočívajícím v jím tvrzené špatné řídící činnosti ze strany vedení okresního soudu a jeho neúměrném přetížení. Hlavní příčina nečinnosti ve spisech kárně obviněného soudce je však v nedostatečné organizaci jeho vlastní práce, která vedla ke vzniklým průtahům ve věcech, případně dokonce k promlčení trestního stíhání.

Z předložených souhrnných přehledů výkonnosti jednotlivých soudců trestního oddělení Okresního soudu v Prostějově za období od 6. 9. 2005 do 6. 4. 2007 vyplývá, že JUDr. A. W. má dlouhodobě srovnatelnou výkonnost s ostatními soudci Okresního soudu v Prostějově v trestní agendě. Je však důležité uvést, že z předložených přehledů je patrné, že kárně obviněný soudce si přednostně vybíral k vyřizování skutkově a právně jednodušší věci, které bylo možno vyřídit trestním příkazem, na úkor dříve napadlých případně složitějších věcí. Např. v měsíci listopad 2005 skončil kárně obviněný soudce celkem 26 věcí, z toho 12 trestním příkazem, v měsíci prosinec 2005 skončil 19 věcí, z toho 8 trestním příkazem, v měsíci duben 2006 skončil 40 věcí a z toho 21 trestním příkazem a v měsíci říjnu 2006 skončil celkem 27 věcí a z toho 19 trestním příkazem.

Nejvyšší soud dále považuje za nutné uvést, že z opatření předsedy Okresního soudu v Prostějově č. 3/06 ze dne 23. 2. 2006 vyplynula jednoznačná povinnost JUDr. A. W. převzít jemu přidělené spisy senátu 3 T, jelikož mu byly tímto opatřením přiděleny k projednání a rozhodnutí. Ze zápisu z porady trestního úseku Okresního soudu v Prostějově ze dne 6. 3. 2006 pak vyplynulo z vyjádření JUDr. V., že on i JUDr. A. W. si byli vědomi toho, že věci v senátu 3 T, které jim byly přiděleny zmiňovaným opatřením předsedy okresního soudu, budou muset převzít, zpracovat a rozhodnout. Bylo již jen na rozhodnutí JUDr. W., jakým způsobem přidělené spisy senátu 3 T převezme a začne na nich pracovat, jelikož žádné zákonné ustanovení nestanoví přesný postup při fyzickém přebírání přidělených spisů jednotlivým soudcům. Naopak je obecně předpokládána dostatečná míra odpovědnosti každého jednotlivého soudce ke své práci, která ve svém důsledku povede k odpovědnému přístupu k projednávání a rozhodování jemu přidělených věcí.

Pokud kárně obviněný soudce ve svém odvolání namítá, že pod body b) a c) výroku rozhodnutí kárného senátu je kladen důraz na celkem 11 věcí, kde jeho vinou mělo dojít k promlčení trestního stíhání, ale věc spisové značky 3 T 165/2000 je ve výroku uvedena dvakrát, takže se jedná o 10 věcí, tak odvolací kárný senát upozorňuje, že ve výroku b) napadeného rozhodnutí je skutečně spisová značka 3 T 165/2000 uvedena dvakrát, ale jednou ve vztahu k věcem, které byly JUDr. A. W. přiděleny k vyřízení opatřením předsedy soudu č. 3/06 ze dne 23. 2. 2006 a v nichž neprovedl jejich včasnou kontrolu z hlediska běhu promlčecí lhůty a došlo tak jeho nečinností k promlčení trestního stíhání a podruhé ve vztahu k věcem, v nichž JUDr. A. W. po dobu převyšující 9 měsíců neprovedl žádné či věcně účinné procesní úkony směřující k rozhodnutí věci a zavinil tak neodůvodněné průtahy při vyřizování těchto věcí. Dále považuje odvolací kárný senát za nutné upozornit, že pokud kárně obviněný soudce ve svém odvolání namítá, že ve věcech 5 spisových značek (3 T 165/2000, 3 T 47/2003, 3 T 173/2003, 3 T 215/2003 a 3 T 174/97) chybí opatření předsedy Okresního soudu v Prostějově o přidělení věci, a tudíž nelze vyloučit, že tyto věci v době promlčení nebyly ještě přiděleny, event. datum přidělení nelze prokázat, tak z přílohy č. 2 citovaného opatření předsedy soudu, která je založena ve spise na č. l. 52, jednoznačně vyplývá, že dnem 23. 2. 2006 byly mimo jiných i konkrétně věci těchto 5 spisových značek kárně obviněnému soudci přiděleny k projednání a rozhodnutí, přičemž z bodu 4. předmětného opatření vyplývá, že kopii příslušné přílohy zastupující předsedové senátu zažurnalizují v přidělených spisech.

Z uvedených zjištění vyplývá, že neexistoval žádný zákonný důvod, který by kárně obviněného soudce JUDr. A. W. opravňoval k nečinnosti a následným průtahům v řízení ve věcech 34 spisových značek a k nečinnosti, která vedla ve věcech 5 spisových značek k promlčení trestního stíhání. Nejvyšší soud se proto plně ztotožnil s názorem Vrchního soudu v Olomouci, že kárně obviněný soudce JUDr. A. W. se svým jednáním dopustil kárného provinění, jelikož zaviněně porušil povinnosti soudce a narušil důstojnost soudcovské funkce a ohrozil důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů. Nejvyšší soud dále považuje za nezbytné konstatovat, že při svém rozhodování postupoval s poukazem na § 25 zák. č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v souladu s ustanovením § 263 odst. 7 tr. řádu, ve kterém je stanoveno, že odvolací soud je vázán hodnocením důkazů soudem prvního stupně s výjimkou těch důkazů, které odvolací soud sám ve veřejném zasedání znovu provedl.

Odvolací kárný senát Nejvyššího soudu tedy shledal napadené rozhodnutí správné v celém rozsahu o kárném provinění, tj. jak v otázce skutkových zjištění, tak i v otázce jejich právního posouzení. Pokud jde o uložení sankce za tento disciplinární delikt, odvolací kárný senát Nejvyššího soudu se neztotožnil se závěry kárného senátu soudu prvního stupně, který uložil kárně obviněnému soudci snížení platu o 25 % na 5 měsíců. Při značné délce průtahů, množství věcí, ve kterých byly průtahy zjištěny, a vzhledem k zaviněnému promlčení trestního stíhání se bezesporu jedná o tak závažné kárné provinění, jehož důsledkem byl výrazný zásah do ústavně zaručených práv účastníků řízení na projednání věci bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Odvolací kárný senát Nejvyššího soudu proto dospěl k závěru, že přiměřeným kárným opatřením bude pouze odvolání z funkce soudce, a to vzhledem k rozsahu a závažnosti kárného provinění, k předchozím výtkám a postihům soudce a zejména k minulému rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. listopadu 2005, sp. zn. 1 Ds 16/2005, ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. června 2006, sp. zn. 1 Skno 11/2005, když je patrné, že uložené kárné opatření nevedlo k nápravě kárně obviněného soudce. Bylo přihlédnuto i k nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 21. ledna 2008, sp. zn. III. ÚS 1076/07, ve kterém bylo konstatováno, že kárné provinění, spočívající v několikaměsíčních průtazích s vyhotovením trestních rozsudků (jednalo se o věci 4 spisových značek), je vzhledem k předchozím výtkám uloženým kárně obviněnému soudci za stejné nedostatky v jeho práci soudce a jejich dopadům do právní jistoty obviněných osob natolik závažné, že nelze vytýkat kárnému soudu, pokud by i jen za toto kárné provinění sáhl ke krajnímu kárnému opatření spočívajícímu v odvolání z funkce soudce.

S ohledem na výše uvedené nezbylo kárnému senátu Nejvyššího soudu než odvolání kárně obviněného soudce JUDr. A. W. zamítnout jako nedůvodné a odvolání navrhovatele - předsedy Krajského soudu v Brně JUDr. J. P. vyhovět a znovu rozhodnout tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. května 2008

JUDr. J. P.

předseda kárného senátu