1 Skno 5/2007
0
Dotčené předpisy:




ROZHODNUTÍ

Nejvyšší soud České republiky v kárném senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Antonína Draštíka, JUDr. Miroslava Galluse, JUDr. Karla Podolky a JUDr. Ivany Zlatohlávkové projednal v ústním jednání dne 31. října 2007 odvolání kárně obviněného Mgr. M. P., předsedy senátu Okresního soudu ve Zlíně, proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. dubna 2007, sp. zn. 1 Ds 5/2007, a rozhodl takto:

Podle § 21 odst. 3 věty druhé zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, se odvolání zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím kárného senátu Vrchního soudu v Praze v záhlaví označeném byl Mgr. M. P. uznán vinným kárným proviněním podle § 87 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů (dále jen zákon o soudech ), jehož se podle výroku rozhodnutí dopustil tím, že jako soudce Okresního soudu ve Zlíně v době od 12. 7. 2002 do 18. 1. 2007 v rozporu s povinností rozhodovat v přiměřených lhůtách bez průtahů uloženou mu ustanovením § 79 odst. 1 zákona o soudech a v rozporu s ustanovením § 100 odst. 1 o.s.ř. postupovat tak, aby věc byla co nejrychleji projednána a rozhodnuta, v jemu přidělených níže označených věcech Okresního soudu ve Zlíně nevyvíjel žádnou či věcně účinnou činnost, čímž způsobil průtahy při vyřizování věcí sp. zn. 7 C 40/96, 9 C 308/98, 19 C 39/99, 19 C 55/99, 19 C 65/99, 19 C 156/99, 19 C 246/99, 19 C 258/99, 19 C 284/99, 19 C 213/99, 19 C 306/99, 19 C 307/99, 19 C 308/99, 19 C 310/99, 19 C 311/99, 19 C 141/2000, 19 C 286/2000, 7 C 128/2000, 19 C 45/2001, 19 C 60/2001, 19 C 64/2001, 19 C 86/2001 a 7 C 65/2001.

Za to mu bylo uloženo podle § 88 odst. 1 písm. b) zákona o soudech kárné opatření spočívající ve snížení platu o 20 % na dobu 6 měsíců.

Proti uvedenému rozhodnutí podal kárně obviněný soudce v zákonné lhůtě odvolání, které směřoval jak do výroku o kárném provinění, tak do výroku o kárném opatření. Především v něm namítl, že nebylo dostatečně prokázáno, že ve všech případech průtahů v řízení byla splněna dvouměsíční lhůta k podání kárného návrhu podle § 9 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 7/2002 Sb.). V této souvislosti poukázal na to, že některé spisy zahrnuté do výroku o kárném provinění předkládal ke kontrole již v listopadu a prosinci 2006 příp. začátkem ledna 2007 (tedy dávno před datem kontroly 23. 25. ledna 2007) a tyto mu byly ihned po provedených kontrolách dávno před datem 23. 1. 2007 vráceny. Ačkoli toto tvrzení dle vlastních slov nemůže doložit žádnými záznamy, lze údajně tuto skutečnost nepřímo dovodit mj. z toho, že v některých spisech činil úkony těsně před předložením spisů ke kontrole ještě v roce 2006. Kárně obviněný výslovně poukázal na svůj postup ve spisech sp. zn. 19 C 284/99, 19 C 213/99, 19 C 64/2001 a 7 C 128/2000 s tím, že další tyto spisy doplní později. Stran výše uloženého kárného opatření namítl, že nebyla dostatečně zohledněna jeho pracovní přetíženost v době, kdy se průtahů dopustil, zejména pokud jde o výši měsíčního nápadu a počet skončených a neskončených věcí. V závěru svého odvolání navrhl, aby kárný senát Nejvyššího soudu napadené rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí, příp. aby sám rozhodl o vině i trestu.

Kárný senát Nejvyššího soudu přezkoumal podle § 21 odst. 3 věty první a § 25 zákona č. 7/2002 Sb., za přiměřeného použití § 254 odst. 1 a dalších ustanovení trestního řádu, zákonnost a odůvodněnost výroků napadeného rozhodnutí, proti nimž bylo odvolání podáno, jakož i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Shledal přitom, že kárný senát vrchního soudu provedl ve věci úplné dokazování, které správně zhodnotil a následné skutkové závěry náležitě rozvedl v odůvodnění svého rozhodnutí. Nepochybil ani při právní kvalifikaci zjištěného jednání kárně obviněného soudce, spočívající v tom, že v jemu přidělených výše označených věcech Okresního soudu ve Zlíně jednal tak, že zaviněně porušil povinnosti soudce a ohrozil důvěru ve spravedlivé rozhodování soudů.

Námitku kárně obviněného, že jeho pochybení resp. průtahy v některých z označených spisů již nelze v kárném řízení projednat, neboť od ukončení kontroly v nich provedené do podání kárného návrhu uplynula doba delší dvou měsíců a došlo tedy k marnému uplynutí subjektivní lhůty podle § 9 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., odvolací kárný senát neakceptoval. Za den rozhodný pro určení počátku běhu výše zmíněné lhůty je nutno považovat datum 25. 1. 2007, kdy byly v rámci jednoho souvislého kontrolního procesu zkontrolovány poslední ze spisů starších časových řad přidělených kárně obviněnému a vedení soudu tak mělo možnost získat celkový přehled o rozsahu, délce a tím i závažnosti průtahů u kárně obviněného a přijmout dle svého uvážení tomu odpovídající opatření, v daném případě podání kárného návrhu. Ten byl doručen Vrchnímu soudu v Olomouci dne 19. 3. 2007, tedy před datem 25. 3. 2007, které je nutno považovat za poslední den, kdy bylo ze zákona možné návrh na zahájení kárného řízení účinně podat. Skutečnost, že kárně obviněný některé spisy předal ke kontrole již v listopadu či prosinci 2006, a ty mu byly ihned po kontrole vráceny, na této skutečnosti nic nemění.

K námitce kárně obviněného, že při ukládání kárného opatření kárný senát vrchního soudu dostatečně nezohlednil jeho pracovní výkonnost a přetíženost v době, kdy se průtahů dopustil, je pak především v obecné rovině nutno uvést, že jestliže soudce své povinnosti rozhodovat v přiměřených lhůtách a bez průtahů (§ 79 odst. 1 zákona o soudech) resp. postupovat tak, aby věc byla co nejrychleji projednána a rozhodnuta (§ 100 odst. 1 o. s. ř.), třebas částečně i kvůli existenci objektivních překážek či komplikací (typicky vysoký nápad) nedostojí, zcela jistě by si měl práci zorganizovat tak, aby tento nežádoucí stav pokud možno co nejrychleji odstranil, nebo alespoň v maximální možné míře šetřil ústavně zaručené právo účastníků řízení na projednání jejich věci bez zbytečných průtahů. Jinými slovy, při vyřizování jednotlivých věcí by měl pokud možno upřednostňovat ty, v nichž je toto právo účastníků řízení ohroženo nejvíce. Tak ovšem kárně obviněný v časovém období vymezeném v napadeném rozhodnutí, alespoň pokud jde o výše označené věci, zjevně nepostupoval, což ostatně ve svém vyjádření ke kárné žalobě ze dne 23. 4. 2007 i sám připustil. Kárný senát vrchního soudu při úvahách o míře kárného postihu nadprůměrnou pracovní výkonnost kárně obviněného zohlednil, a to jako okolnost, která mu polehčovala. Naproti tomu však nemohl přehlédnout, že kárně obviněný se již v minulosti kárného provinění dopustil porušením obdobné povinnosti. Kárný postih, který po zhodnocení těchto skutečností uložil, považuje odvolací kárný senát za adekvátní závažnosti zjištěného kárného provinění a ani v tomto ohledu nespatřuje důvod ke zrušení napadeného rozhodnutí a jeho změně. Nezbylo proto než odvolání kárně obviněného jako nedůvodné zamítnout.

Pro úplnost považuje kárný senát Nejvyššího soudu za nutné dodat, že rozhodl o odvolání kárně obviněného Mgr. M. P. v jeho nepřítomnosti, protože ačkoli byl o ústním jednání včas a řádně vyrozuměn, k jednání se bez důvodné omluvy nedostavil (§ 17 odst. 1 věta druhá zákona č. 7/2002 Sb.). Mgr. M. P. sice zaslal odvolacímu soudu dne 29. 10. 2007 faxovou žádost o odročení ústního jednání, k níž připojil opis potvrzení o pracovní neschopnosti, neuvedl však jaké konkrétní zdravotní potíže vylučují jeho dostavení se k ústnímu jednání, když ze samotného potvrzení není patrný charakter onemocnění kárně obviněného, způsob jeho léčby ani druh a rozsah omezení, která z onemocnění nebo léčby pro něj vyplývají.

Poučení: Proti rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. října 2007

JUDr. Juraj M a l i k

předseda kárného senátu