1 Skno 4/2005
0
Dotčené předpisy:




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY 1 Skno 4/2005

ROZHODNUTÍ

Nejvyšší soud České republiky v kárném senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Miroslava Galluse, JUDr. Michala Mikláše, JUDr. Karla Podolky a JUDr. Milady Šámalové projednal v ústním jednání konaném dne 25. srpna 2005 odvolání kárně obviněného soudce Mgr. J. P. , předsedy senátu Městského soudu v Brně, proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. dubna 2005, čj. 1 Ds 6/2005-58, a rozhodl takto:

Podle § 21 odst. 3 věta druhá zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, se odvolání kárně obviněného soudce z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 4. 2005, čj. 1 Ds 6/2005-58, byl soudce Městského soudu v Brně Mgr. J. P. uznán vinným kárným proviněním podle § 87 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen zákon o soudech a soudcích ), jehož se dopustil tím, že jako předseda senátu Městského soudu v Brně při vyřizování věcí, přidělených mu k rozhodnutí, v rozporu s povinností rozhodovat v přiměřených lhůtách bez průtahů stanovenou v § 79 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb. nečinil nezbytná zjištění stran možností vedení trestního stíhání obžalovaného J. S. pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., v jehož trestní věci vedené pod sp. zn. 4 T 198/99 vydal příkaz k zatčení dne 16. 11. 2001, obžalovaného J. H. pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., v jehož trestní věci vedené pod sp. zn. 4 T 183/99 vydal příkaz k zatčení dne 12. 1. 2000, a obžalovaného V. K. pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., v jehož trestní věci vedené pod sp. zn. 4 T 71/99 vydal příkaz k zatčení dne 8. 12. 1999, neboť v uvedených věcech až do měsíce ledna 2005, t. j. po dobu přesahující promlčecí dobu stanovenou na uvedené trestné činy v ustanovení § 67 odst. 1 písm. d) tr. zák., neprovedl žádný úkon směřující k projednání věci. Podle § 88 odst. 1 písm. a) zákona o soudech a soudcích bylo kárně obviněnému soudci uloženo kárné opatření důtka.

Proti tomuto rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci podal prostřednictvím zvoleného obhájce v zákonné lhůtě odvolání kárně obviněný soudce. Namítal, že by případné dotazy soudu na policii ohledně realizace příkazů k zatčení, byly pouze formálními úkony, jež nemohou přerušit běh promlčecí doby, a že nebylo možno činit ani další kroky, aby řízení směřovalo k vydání rozhodnutí. Navrhl, aby kárný senát Nejvyššího soudu napadené rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci zrušil a sám vynesl zprošťující rozhodnutí s tím, že se kárného provinění nedopustil.

Na podkladě podaného odvolání přezkoumal kárný senát Nejvyššího soudu České republiky podle § 21 odst. 3 věty první a § 25 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, za přiměřeného použití § 254 odst. 1 a dalších ustanovení trestního řádu, zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Podané odvolání však neshledal důvodným.

Kárný senát soudu prvního stupně provedl ve věci úplné dokazování, které správně zhodnotil a obšírně rozvedl v odůvodnění svého rozhodnutí. Nepochybil ani při právní kvalifikaci jednání kárně obviněného soudce, spočívající v tom, že v označených věcech jednal tak, že ohrozil důvěru ve spravedlivé a nestranné rozhodování soudů, když byl po zjištěnou dobu nečinný až do ledna 2005, jak uvedl ve svém rozhodnutí kárný senát Vrchního soudu v Olomouci. Je třeba mu přisvědčit, že právem vytýká kárně obviněnému soudci, že po vydání příkazů k zatčení s odstupem doby nezbytné pro policii k přijetí opatření k vypátrání a zadržení obžalovaných nečinil žádná zjištění stran možností dalšího vedení jejich trestního stíhání a nereagoval nijak na to, že po uplynutí doby jednoho a dalších roků nedošlo k zajištění obžalovaných orgány policie, ani k podání zpráv o tom, že se v pátrání po nich aktivně pokračuje. Takový postup nepochybně nutně vede ke snížení důvěry ve spravedlivé a nestranné rozhodování soudů. Zejména když se ukázalo, že trestní věci obviněných S. a H. bylo objektivně možno skončit, protože jmenovaní byli v jiných trestních věcech téhož soudu v té době úspěšně souzeni, odsouzeni a dokonce vykonali uložené tresty odnětí svobody, což více než přesvědčivě dokazuje, že na vydaný příkaz k zatčení se nelze bezvýhradně spolehnout a že tento úkon neopravňuje soudce k tomu, aby pasivně vyčkával na případnou zprávu od policie. Za těchto okolností úvahy o tom, zda by urgování realizace příkazu k zatčení vedlo či nevedlo k přerušení běhu promlčecí doby, se jeví jako celkem bezpředmětné a nadbytečné. Lze tudíž uzavřít, že kárně obviněný soudce v písemném odvolání ani v projevu u odvolacího ústního jednání neuvedl nic podstatného, co by mohlo závěry o vině jakkoli zpochybnit. V důsledku toho odvolání kárně obviněného pokud směřovalo do výroku o vině, bylo shledáno nedůvodným.

Při posuzování přiměřenosti uloženého kárného opatření přihlédl kárný senát odvolacího soudu k tomu, že u kárně obviněného soudce jde o první zjištěné pochybení při výkonu soudcovské funkce, a proto se plně ztotožnil se závěrem kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci o uloženém kárném opatření v podobě důtky a ani zde neshledal dostatek důvodů k tomu, aby napadené rozhodnutí jakkoli měnil. Proto v otázce uloženého kárného opatření lze kárně obviněného plně odkázat na přesvědčivé rozhodnutí kárného soudu prvního stupně. Za těchto okolností nezbylo, než odvolání kárně obviněného soudce Mgr. J. P. jako nedůvodné zamítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání přípustné.

V Brně 25. srpna 2005

JUDr. Juraj M a l i k předseda kárného senátu

Vypracoval: JUDr. Karel Podolka