1 Skno 3/2009
0
Dotčené předpisy:




1 Skno 3/2009

R O Z H O D N U T Í

Nejvyšší soud České republiky v kárném senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. P. G., JUDr. K. H., JUDr. O. P. a JUDr. I. Z. projednal v ústním jednání dne 27. května 2009 ve věci kárného řízení kárně obviněné soudkyně JUDr. M. K., předsedkyně Městského soudu v Brně, odvolání kárně obviněné proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 2. 2009, sp. zn. 1 Ds 14/2008 a rozhodl takto:



Podle § 21 odst. 3, věty druhé, zák. č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění účinném do 30. 9. 2008, se odvolání kárně obviněné zamítá.

Odůvodnění:

Předseda Krajského soudu v Brně JUDr. J. P. (dále jen navrhovatel) podal dne 13. 6. 2008 u Vrchního soudu v Olomouci návrh na zahájení kárného řízení proti JUDr. M. K., soudkyni a předsedkyni Městského soudu v Brně, pro kárné provinění podle ustanovení § 87 ve spojení s ustanovením § 128 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, spočívající v tom, že

I.

jako předsedkyně Městského soudu v Brně závažným způsobem porušila povinnosti orgánů státní správy soudů tím, že dlouhodobě, nejméně od května 2006 porušovala článek 38 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, tj. že v rozporu s platnými rozvrhy práce Městského soudu v Brně si nezákonně sama do svého soudního oddělení 72 C vybírala a přidělovala občanskoprávní případy jednoduššího charakteru (např. rozvody manželství, věci, v nichž byla žaloba vzata zpět, jednoduché hromadné žaloby, věci s opatrovníkem), které by podle platného rozvrhu práce měly napadnout jiným soudním oddělením. Tyto věci totiž nebyly přidělovány průběžně, nýbrž vždy jednorázově, tj. v jeden konkrétní den vždy větší množství jednodušších věcí si svým pokynem nechala přidělit do soudního oddělení 72 C. Toto přidělování prováděla JUDr. M. K. tak, že na základě jejího pokynu byly občanskoprávní věci shromážděny za určité období na podatelně městského soudu. Z takto shromážděného nápadu občanskoprávních věcí, který si nechala předložit, si vybrala ty jednodušší věci, které si na základě vlastního pokynu nechala přidělit do jí rozhodovaného soudního oddělení 72 C. Vybrané spisy nechávala přinést svojí sekretářkou paní M. M. na podací oddělení paní M. H. s pokynem zapsat tyto věci do oddělení 72 C. Udělila také pokyn vedoucím kanceláře Ro, aby jí předkládaly hromadně věci, ve kterých byly žaloby vzaty zpět. Na základě tohoto jejího pokynu paní M. H. zapisovala tyto věci do senátu 72 C. Kromě již zmíněného porušení článku 38 Listiny základních práv a svobod postupovala tímto způsobem i v rozporu s ust. § 41 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., podle kterého rozdělení jednotlivých věcí, které mají být u soudu projednány a rozhodnuty, do soudních oddělení se řídí rozvrhem práce, a rovněž postupovala v rozporu s ust. § 42 odst. 2 uvedeného zákona.

V důsledku této nezákonné manipulace s civilními spisy a jejich přidělování podle vlastního výběru do jí rozhodovaného soudního oddělení 72 C v takto přidělovaných věcech následně rozhodovala s vědomím toho, že není zákonným soudcem. Tohoto jednání se tedy dopouštěla z pozice předsedkyně soudu, když využívala takto svévolně se spisy manipulovat. Porušila tedy ust. § 80 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., podle kterého je soudce a přísedící povinen vykonávat svědomitě svou funkci a při výkonu funkce a v občanském životě se zdržet všeho, co by mohlo narušit důstojnost soudcovské funkce, nebo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudu. Dále porušovala ust. § 80 odst. 2 písm. b/ citovaného zákona, podle kterého je soudce povinen v zájmu záruk nezávislosti a nestrannosti výkonu soudcovské funkce se chovat tak, aby nezavdal příčinu ke snížení důvěry v soudnictví.

K nezákonnému přidělování věcí do senátu 72 C popsaným způsobem došlo v konkrétních dnech a věcech podrobně specifikovaných v návrhu na zahájení kárného řízení (tj. věci uvedené pod rokem 2008, 2007, 2006 a 2005 kárného návrhu), přičemž jiné věci jí podle rozvrhu práce do soudního oddělení 72 C vůbec nenapadaly.

Pro úplnost kárný žalobce dodal, že z počítačového systému ISAS Městského soudu v Brně lze zjistit, že popsaný způsob praktikovala předsedkyně Městského soudu v Brně mnohem déle, než je výše uvedeno, nejméně od 1. 1. 2003, tedy mohlo jít o pokračující skutek; o tom svědčí přehledy přidělovaných věcí, které jsou v návrhu na zahájení kárného řízení specifikované pod rokem 2005, 2004 a 2003.

II.

Stejným způsobem, jaký byl popsán výše, porušila JUDr. M. K. Listinu základních práv a svobod, tedy princip zákonného soudce, a zákon o soudech a soudcích i příslušný rozvrh práce tím, že dne 31. 3. 2008 přidělila do senátu 33 C mimo pořadí stanovené rozvrhem práce 10 civilních žalob, ve kterých došlo v rejstříku Ro ke zpětvzetí žaloby. Tyto věci jsou vedeny pod spisovými značkami 33 C 51-60/2008. Stejně postupovala při přidělení věcí do senátu 49 C dne 7. 12. 2007, kde jsou tyto věci vedeny pod spisovými značkami 49 C 294-303/2007.

III.

a)Dalšího závažného kárného provinění se JUDr. M. K. dopustila tím, že poté, co si dne 25. 7. 2006 v rozporu s principem zákonného soudce a v rozporu s rozvrhem práce Městského soudu v Brně zcela účelově přidělila věc, sp. zn. 72 C 96/2006, kde na straně žalovaného jako účastník řízení vystupuje JUDr. M. P., bývalý soudce Městského soudu v Brně a především mnohaletý přítel JUDr. K., nepostupovala podle příslušných ustanovení o.s.ř., upravujících vyloučení soudců (§ 14 a násl. o.s.ř.). Přesto, že důvod pro vyloučení soudkyně JUDr. K. v této věci je zcela jednoznačně dán a JUDr. K. je znám, nadále ve věci jedná. Přitom z obsahu spisu je zřejmé, že postupovala v rozporu s ust. § 100 odst. 1 věta první o.s.ř. (soud je povinen postupovat v zahájeném řízení i bez dalších návrhů tak, aby věc byla co nejrychleji projednána a rozhodnuta) a při odročování jednání zohledňuje mimoprocesní kroky dcery žalovaného, jež není ani účastníkem řízení ani zástupcem účastníka. Soudkyně protahuje řízení neodůvodněným odročováním jednání na neurčito. V jiných věcech však rozhoduje velmi rychle. V této kauze neučinila po dobu již téměř dvou let od nápadu žádné rozhodnutí.

b)Dále si JUDr. M. K. přidělila spis, kde žalovaným je taktéž JUDr. M. P., a to dne 23. 4. 2008, sp. zn. 72 C 18/2008. V této věci je opět vzhledem k blízkému vztahu k žalovanému vyloučena z projednávání, přesto si tuto věc sama k projednávání vybrala. Tím, že si nezákonně a dokonce opakovaně v rozporu s rozvrhem práce a v rozporu se zákonem přidělila věci, kde je žalovaný JUDr. P., si musela být vědoma, že bude rozhodovat jako vyloučená a tedy nezákonná soudkyně. Svým postupem tedy nerespektuje ustanovení § 14 o.s.ř. a dává najevo svůj zájem o projednávanou věc a navíc postupuje způsobem, že vznikají neodůvodněné průtahy v řízení.

Takto popsaným jednáním se JUDr. M. K. dle kárného žalobce měla dopustit kárného provinění podle § 87 ve spojení s ust. § 128 zák. č. 6/2002 Sb.

Kárně obviněná ve svém vyjádření k návrhu na zahájení kárného řízení mimo jiné navrhla zastavení kárného řízení z důvodu promlčení. Kárný soud se uplatněnou námitkou zabýval před nařízením ústního jednání a rozhodnutím ze dne 25. 8. 2008, sp. zn. 1 Ds 9/2008, rozhodl tak, že podle § 23 odst. 1 tr. ř. za užití § 25 zák. č. 7/2002 Sb. vyloučil ze společného řízení k samostatnému projednání a rozhodnutí skutek spočívající v tom, že

I.

jako předsedkyně Městského soudu v Brně závažným způsobem porušila povinnosti orgánů státní správy soudů tím, že dlouhodobě, nejméně od května 2006 porušovala článek 38 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, tj. že v rozporu s platnými rozvrhy práce Městského soudu v Brně si nezákonně sama do svého soudního oddělení 72 C vybírala a přidělovala občanskoprávní případy jednoduššího charakteru (např. rozvody manželství, věci, v nichž byla žaloba vzata zpět, jednoduché hromadné žaloby, věci s opatrovníkem), které by podle platného rozvrhu práce měly napadnout jiným soudním oddělením. Tyto věci totiž nebyly přidělovány průběžně, nýbrž vždy jednorázově, tj. v jeden konkrétní den vždy větší množství jednodušších věcí si svým pokynem nechala přidělit do soudního oddělení 72 C. Toto přidělování prováděla JUDr. M. K. tak, že na základě jejího pokynu byly občanskoprávní věci shromážděny za určité období na podatelně městského soudu. Z takto shromážděného nápadu občanskoprávních věcí, který si nechala předložit, si vybrala ty jednodušší věci, které si na základě vlastního pokynu nechala přidělit do jí rozhodovaného soudního oddělení 72 C. Vybrané spisy nechávala přinést svojí sekretářkou paní M. M. na podací oddělení paní M. H. s pokynem zapsat tyto věci do oddělení 72 C. Udělila také pokyn vedoucím kanceláře Ro, aby jí předkládaly hromadně věci, ve kterých byly žaloby vzaty zpět. Na základě tohoto jejího pokynu paní M. H. zapisovala tyto věci do senátu 72 C. Kromě již zmíněného porušení článku 38 Listiny základních práv a svobod postupovala tímto způsobem i v rozporu s ust. § 41 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., podle kterého rozdělení jednotlivých věcí, které mají být u soudu projednány a rozhodnuty, do soudních oddělení se řídí rozvrhem práce, a rovněž postupovala v rozporu s ust. § 42 odst. 2 uvedeného zákona.

V důsledku této nezákonné manipulace s civilními spisy a jejich přidělování podle vlastního výběru do jí rozhodovaného soudního oddělení 72 C v takto přidělovaných věcech následně rozhodovala s vědomím toho, že není zákonným soudcem. Tohoto jednání se tedy dopouštěla z pozice předsedkyně soudu, když využívala takto svévolně se spisy manipulovat. Porušila tedy ust. § 80 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., podle kterého je soudce a přísedící povinen vykonávat svědomitě svou funkci a při výkonu funkce a v občanském životě se zdržet všeho, co by mohlo narušit důstojnost soudcovské funkce, nebo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudu. Dále porušovala ust. § 80 odst. 2 písm. b/ citovaného zákona, podle kterého je soudce povinen v zájmu záruk nezávislosti a nestrannosti výkonu soudcovské funkce se chovat tak, aby nezavdal příčinu ke snížení důvěry v soudnictví.

K nezákonnému přidělování věcí do senátu 72 C popsaným způsobem došlo v níže uvedených konkrétních dnech a věcech, přičemž jiné věci jí podle rozvrhu práce do soudního oddělení 72 C vůbec nenapadaly.

Rok 2008

den spisová značka charakter věci

25.2. 72C 1/2008 rozvod

12.3. 72C 2/2008 rozvod

12.3. 72C 3/2008 rozvod

19.3. 72C 4/2008 rozvod

18.3. 72C 5/2008 rozvod

18.3. 72C 6/2008 rozvod

18.3. 72C 7/2008 rozvod

18.3. 72C 8/2008 rozvod

18.3. 72C 9/2008 rozvod

18.3. 72C 10/2008 rozvod

18.3. 72C 11/2008 rozvod

17.3. 72C 12/2008 rozvod

17.3. 72C 13/2008 rozvod

17.3. 72C 14/2008 rozvod

17.3. 72C 15/2008 rozvod

17.3. 72C 16/2008 rozvod

17.3. 72C 12/2008 rozvod

Rok 2007

17.8. 72C 58/2007 rozsudek bez dokazování

17.8. 72C 59/2007 rozsudek bez dokazování

17.8. 72C 60/2007 rozsudek bez dokazování

17.8. 72C 61/2007 rozsudek bez dokazování

17.8. 72C 62/2007 rozsudek bez dokazování

16.8. 72C 63/2007 rozvod

20.8. 72C 64/2007 rozvod

17.8. 72C 65/2007 rozvod

17.8. 72C 66/2007 rozvod

31.8. 72C 67/2007 rozvod

4.9. 72C 68/2007 rozvod

4.9. 72C 69/2007 rozvod

3.9. 72C 70/2007 rozvod

3.9. 72C 71/2007 rozvod

31.8. 72C 72/2007 rozvod

31.8. 72C 73/2007 rozvod

3.9. 72C 74/2007 rozvod

23.8. 72C 75/2007 rozsudek bez dokazování

10.9. 72C 76/2007 rozvod

18.9. 72C 77/2007 rozvod

18.9. 72C 78/2007 rozvod

18.9. 72C 79/2007 rozvod

3.10. 72C 80 až 229/200 149 x bagatelní věci stejného žalobce (předmět řízení o 1 000.-Kč bez možnosti odvolání)

23.11. 72C 230/2007 zpětvzetí

23.11. 72C 231/2007 zpětvzetí

23.11. 72C 232/2007 zpětvzetí

23.11. 72C 233/2007 zpětvzetí

23.11. 72C 234/2007 zpětvzetí

II.

Stejným způsobem, jaký byl popsán výše, porušila JUDr. M. K. Listinu základních práv a svobod, tedy princip zákonného soudce, a zákon o soudech a soudcích i příslušný rozvrh práce tím, že dne 31. 3. 2008 přidělila do senátu 33 C mimo pořadí stanovené rozvrhem práce 10 civilních žalob, ve kterých došlo v rejstříku Ro ke zpětvzetí žaloby. Tyto věci jsou vedeny pod spisovými značkami 33 C 51-60/2008. Stejně postupovala při přidělení věcí do senátu 49 C dne 7. 12. 2007, kde jsou tyto věci vedeny pod spisovými značkami 49 C 294-303/2007.

III.

c)Ve věci, sp. zn. 72 C 96/2006, kde na straně žalovaného jako účastník řízení vystupuje JUDr. M. P., bývalý soudce Městského soudu v Brně a především mnohaletý přítel JUDr. K., nepostupovala podle příslušných ustanovení o.s.ř., upravujících vyloučení soudců (§ 14 a násl. o.s.ř.). Přesto, že důvod pro vyloučení soudkyně JUDr. K. v této věci je zcela jednoznačně dán a JUDr. K. je znám, nadále ve věci jedná. Přitom z obsahu spisu je zřejmé, že postupovala v rozporu s ust. § 100 odst. 1 věta první o.s.ř. (soud je povinen postupovat v zahájeném řízení i bez dalších návrhů tak, aby věc byla co nejrychleji projednána a rozhodnuta) a při odročování jednání zohledňuje mimoprocesní kroky dcery žalovaného, jež není ani účastníkem řízení ani zástupcem účastníka. Soudkyně protahuje řízení neodůvodněným odročováním jednání na neurčito. V jiných věcech však rozhoduje velmi rychle. V této kauze neučinila po dobu již téměř dvou let od nápadu žádné rozhodnutí.

d)Dále si JUDr. M. K. přidělila spis, kde žalovaným je taktéž JUDr. M. P., a to dne 23. 4. 2008, sp.zn. 72 C 18/2008. V této věci je opět vzhledem k blízkému vztahu k žalovanému vyloučena z projednávání, přesto si tuto věc sama k projednávání vybrala. Tím, že si nezákonně a dokonce opakovaně v rozporu s rozvrhem práce a v rozporu se zákonem přidělila věci, kde je žalovaný JUDr. P., si musela být vědoma, že bude rozhodovat jako vyloučená a tedy nezákonná soudkyně. Svým postupem tedy nerespektuje ustanovení § 14 o.s.ř. a dává najevo svůj zájem o projednávanou věc a navíc postupuje způsobem, že vznikají neodůvodněné průtahy v řízení.

Ohledně zbývající části skutku kárný senát Vrchního soudu v Olomouci rozhodnutím ze dne 25. 8. 2008, sp. zn. 1 Ds 9/2008, podle § 14 písm. a) zák. č. 7/2002 Sb. a § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. za užití § 25 zák.č. 7/2002 Sb. kárné řízení vedené proti JUDr. M. K. zastavil.



Proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 8. 2008, sp. zn. 1 Ds 9/2008, podal navrhovatel odvolání, které kárný senát Nejvyššího soudu České republiky rozhodnutím ze dne 5.11.2008, sp. zn. 1 Skno 17/2008, podle § 21 odst. 3, věty druhé, zák. č. 7/2002 Sb. zamítl.

Kárný senát Vrchního soudu v Olomouci následně rozhodnutím ze dne 23. 2. 2009, sp. zn. 1 Ds 14/2008, uznal kárně obviněnou JUDr. M. K. vinnou ze spáchání kárného provinění podle § 87 zák. č. 6/2002 Sb., ve znění účinném do 30. 9. 2008 (dále jen zák. č. 6/2002 Sb.), spočívajícího v tom, že

v rozporu s povinností soudce při výkonu funkce se zdržet všeho, co by mohlo ohrozit důvěru v nezávislé, nestanné a spravedlivé rozhodování soudů, stanovenou § 80 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., a povinností v zájmu záruk nezávislosti a nestrannosti výkonu soudcovské funkce se chovat tak, aby nezavdala příčinu ke snížení důvěry v soudnictví, stanovenou § 80 odst.2 písm. b) zák. č. 6/2002 Sb.,

v období od srpna 2007 do března 2008 nerespektovala platné rozvrhy práce Městského soudu v Brně na roky 2007 a 2008, když vlastním výběrem věcí, v rozporu s požadavkem upraveným v § 41 odst. 1 a § 42 odst. 2 zák. č. 6/2002 Sb., případně postupem upraveným v § 139 odst. 1, věta poslední, Instrukce ministerstva spravedlnosti č.j. 505/2001-Org., určovala, které věci mají být zapsány do senátu 72 C, v němž vykonávala rozhodovací činnosti, čímž dosáhla toho, že do senátu 72 C byly zapsány věci napadlé:

dne 16.8.2007 pod sp. zn. 72 C 63/2007,

dne 17.8.2007 pod sp. zn. 72 C 58-62/2007, 72 C 65-66/2007,

dne 20.8.2007 pod sp. zn. 72 C 64/2007,

dne 23.8.2007 pod sp. zn. 72 C 75/2007,

dne 31.8.2007 pod sp. zn. 72 C 67/2007, 72 C 72/2007, 72 C 73/2007,

dne 3.9.2007 pod sp. zn. 72 C 70-71/2007, 72 C 74/2007,

dne 4.9.2007 pod sp. zn. 72 C 68-69/2007,

dne 10.9.2007 pod sp. zn. 72 C 76/2007,

dne 18.9.2007 pod sp. zn. 72 C 77-79/2007,

dne 3.10.2007 pod sp. zn. 72 C 80-229/2007,

dne 23.11.2007 pod sp. zn. 72 C 230-234/2007,

dne 25.2.2008 pod sp. zn. 72 C 1/2008,

dne 12.3.2008 pod sp. zn. 72 C 2-3/2008,

dne 17.3.2008 pod sp. zn. 72 C 12-17/2008,

dne 18.3.2008 pod sp. zn. 72 C 5-11/2008,

dne 19.3.2008 pod sp. zn. 72 C 4/2008,

a rovněž věc postoupená z oddělení Ro k zápisu do rejstříku C, která byla dne 23. 4. 2008 zapsána pod sp. zn. 72 C 18/2008,

v nichž pak jako soudce působila,

čímž došlo jednak k porušení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť u věcí sp. zn. 72 C 80-229/2007 uvedeným postupem došlo k odnětí věcí zákonnému soudci, a jednak nejméně ke zpochybnění jeho dodržení v případě dalších věcí.

Za uvedené jednání bylo kárně obviněné JUDr. M. K. podle § 88 odst. 1 písm. b) zák. č. 6/2002 Sb. uloženo kárné opatření spočívající ve snížení platu soudce o 10% na dobu 2 měsíců.

Současně byla kárně obviněná JUDr. M. K. podle § 19 odst. 2 zák. č. 7/2002 Sb. zproštěna kárného obvinění, a to jednak pro skutek uvedený pod bodem II. kárného návrhu, neboť tento skutek není kárným proviněním, a jednak pro skutek uvedený pod bodem III. kárného návrhu, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který se řízení vede.

V odůvodnění svého rozhodnutí kárný senát Vrchního soudu v Olomouci uvedl, že na jednání, které je kárně obviněné kladeno za vinu, nelze nahlížet jako na zákonné úpravě nevyhovující postup při řídící činnosti soudu jeho předsedkyní, neboť šlo pouze o dlouhodobě praktikovaný způsob naplňování agendy senátu 72 C. Každý řadový soudce a rovněž i soudní funkcionář musí respektovat schválený a platný rozvrh práce. Není proto důvod k tomu, aby byl posuzovaný skutek kvalifikován jinak, než jako obecné kárné provinění podle § 87 zák. č. 6/2002 Sb. Uvedené stanovisko je třeba zaujmout i vzhledem k tomu, že kárným návrhem je kárně obviněné kladeno za vinu i to, že v příslušných věcech pak jako soudkyně sama rozhodovala. Zák. č. 6/2002 Sb. počítá s tím, že předseda okresního soudu se na rozhodovací činnosti podílí jako soudce, proto není nadán žádným privilegiem či zvýhodněním z hlediska výběru věcí, které má ve svém soudním oddělení rozhodovat. Je povinen plně respektovat pravidla určená rozvrhem práce, který by měl být sestavován tak, aby splňoval požadavky plynoucí ze zákonné úpravy, jako každý jiný soudce, který u příslušného soudu vykonává rozhodovací činnost. Dle názoru kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci není proto důvod na vytýkané jednání nahlížet jako na jednání, jímž kárně obviněná porušila povinnost soudního funkcionáře, resp. orgánu státní správy soudu při výkonu jeho povinností. Z uvedeného vyplývá, že kárně obviněná svým jednáním porušila povinnost soudce ve smyslu ustanovení § 80 odst. 1, odst. 2 písm. b) a § 87 zák. č. 6/2002 Sb., čímž naplnila znaky objektivní stránky kárného provinění a není důvod k tomu, aby byl posuzovaný skutek kvalifikován jinak, než jako kárné provinění podle § 87 zák. č. 6/2002 Sb. V případě skutku vymezeného v bodě II. kárného návrhu kárný soud prvního stupně nedošel k závěru o nutnosti vyvození kárné odpovědnosti kárně obviněné, neboť zmíněný skutek nevykazuje dostatečný stupeň závažnosti k tomu, aby odůvodnil závěr o naplněnosti kárného provinění. Ohledně skutku vymezeného v bodě III. kárného návrhu (resp. v části kárným soudem projednávané) kárný soud kárně obviněnou zprostil, protože nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který se řízení vede.

Proti odsuzující části rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 2. 2009, sp. zn. 1 Ds 14/2008, podala kárně obviněná prostřednictvím svého obhájce odvolání s odůvodněním, že podle právní úpravy platné před 1. 10. 2008 nebylo možno funkcionáře soudu kárně postihnout za porušení povinností, které byly spojeny s funkcí funkcionáře soudu. Právě za takové porušení povinností funkcionáře soudu (přidělování si občanskoprávních věcí údajně v rozporu s rozvrhem práce a příslušnými předpisy) měla být předsedkyně soudu postižena. Kárný soud v rozporu se zákonem nahradil chybějící skutkovou podstatu kárného provinění funkcionáře soudu za porušení povinností, které jsou spojeny s funkcí funkcionáře soudu v období před 1. 10. 2008, čímž porušil ústavní princip nullum crimen sine lege. Navíc je jeho výklad v rozporu se zák. č. 314/2008 Sb. Závěrem kárně obviněná JUDr. M. K. navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky změnil výrokovou část pod bodem I. odvoláním napadeného rozhodnutí tak, že se kárně obviněná zprošťuje kárného obvinění pro skutek pod bodem I. kárného návrhu.

Předseda Krajského soudu v Brně navrhl odvolání zamítnout.

Kárný senát Nejvyššího soudu České republiky přezkoumal zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, jež mu předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad a shledal, že odvolání kárně obviněné JUDr. M. K. není důvodné.

Podle § 86 zák.č. 6/2002 Sb. je soudce kárně odpovědný za kárné provinění. Podle ustanovení § 87 zák. č. 6/2002 Sb. je kárným proviněním soudce zaviněné porušení povinností soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů.

Kárným proviněním může být jakékoli zaviněné jednání (opomenutí) nebo chování soudce, jímž narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů. Skutková podstata kárného provinění je naplněna zaviněným jednáním byť jen v jediné věci, mělo-li takové jednání za následek ohrožení důvěry v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů, samozřejmě za splnění i hmotně právní podmínky kárného provinění, tj. určitého stupně závažnosti (společenské nebezpečnosti).

Kárně obviněná soudkyně ve svém odvolání poukazuje na skutečnost, že podle právní úpravy platné před 1. 10. 2008 nebylo možno funkcionáře soudu kárně postihnout za porušení povinností, které byly spojeny s funkcí funkcionáře soudu. Tento závěr Nejvyšší soud nezastává, odkazuje na podrobné odůvodnění napadeného rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci. Možnost kárného postihu předsedy soudu v souvislosti s porušováním povinností při výkonu státní správy soudu byla před 1. 10. 2008 podmíněna zjištěním o naplněnosti znaků též obecného kárného provinění podle § 87 zák. č. 6/2002 Sb. Na zjištění o porušení některých ze zákonem definovaných povinností předsedou soudu, které nemělo dopad v rovině narušení důstojnosti soudcovské funkce či ohrožení důvěry v nezávislé, nestranné, odborné či spravedlivé rozhodování soudů, nemohl být založen výrok o naplněnosti znaků kárného provinění.

Je pravdou, že speciální postih funkcionářů soudu za porušení povinností spojených s jejich funkcí stanovilo ustanovení § 87 odst. 2 zák. č. 6/2002 Sb., ve znění zákona č. 314/2008 Sb., účinné od 1. 10. 2008. Podle citovaného ustanovení je kárným proviněním předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu též zaviněné porušení povinností spojených s funkcí předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu. Uvedené ustanovení nově vytváří zákonný podklad pro postih takového jednání (spáchaného v souvislosti s výkonem funkcí funkcionářů soudu), které bylo v období do 1. 10. 2008 postižitelné pouze podle obecné úpravy skutkové podstaty kárného provinění podle § 87 zák. č. 6/2002 Sb., ve znění účinném do 30. 9. 2008, ve spojení s § 128 odst. 2 téhož zákona. Dle názoru kárného senátu Nejvyššího soudu České republiky však z daného ustanovení přímo vyplývá (cit.: je kárným proviněním též ), že je jím pouze doplňována právní úprava předchozí, a to výlučně v části týkající se povinností funkcionářů soudu spojených s výkonem jejich funkcí.

Je tedy možné shrnout, že s účinností od 1. 10. 2008 jsou zákonem upraveny dvě odlišné skutkové podstaty kárného provinění, a to skutková podstata kárného provinění podle ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb. (§ 87 před novelizací), jejímž objektem je zájem na řádném výkonu rozhodovací činnosti soudní moci, a skutková podstata kárného provinění podle ustanovení § 87 odst. 2 zák. č. 6/2002 Sb., jejímž objektem je zájem na řádném výkonu povinností orgánů státní správy soudů. Z uvedeného je zřejmé, že ustanovení § 87 odst. 2 zák. č. 6/2002 Sb. dopadá na užší okruh potenciálně možných pachatelů , neboť toto ustanovení nemůže dopadat na soudce obecně, ale pouze na funkcionáře soudu. Pokud se však soudce stane zákonem stanoveným postupem funkcionářem soudu, nevylučuje tato skutečnost jeho kárnou odpovědnost stanovenou ustanovením § 87 zák. č. 6/2002 Sb. účinným do 30. 9. 2008, (resp. ustanovení § 87 odst. 1 účinným od 1. 10. 2008).

Podle ustanovení § 34 odst. 2 zák. č. 6/2002 Sb. rozhodovací činnost okresního soudu vykonávají soudci a přísedící. Předseda a místopředseda nebo místopředsedové okresního soudu vykonávají kromě rozhodovací činnosti také státní správu okresního soudu v rozsahu stanoveném tímto zákonem. Předsedové senátu kromě rozhodovací činnosti též organizují a řídí činnost senátů. Ze zmíněného ustanovení plyne, že zákon počítá s tím, že předseda okresního soudu se na rozhodovací činnosti podílí jako soudce, proto je povinen plně respektovat pravidla určená rozvrhem práce stejně tak jako každý jiný soudce působící u příslušného soudu.

V posuzovaném případě je kárně obviněné JUDr. M. K. v bodě I. kárného návrhu kladeno za vinu nerespektování rozvrhu práce u Městského soudu v Brně jako předsedkyní soudu. Formulace, že kárně obviněná se vytýkaného jednání dopustila jako předsedkyně soudu, je poněkud zavádějící, neboť jen sama tato skutečnost nemůže vést k závěru, že by její jednání mělo být posuzováno jako kárné provinění podle ustanovení § 87 odst. 2 zák. č. 6/2002 Sb., ve znění zák. č. 314/2008 Sb.

Obecně je třeba vycházet ze skutečnosti, že každý soudce (tzn. i soudce, který je současně funkcionářem soudu) má povinnost respektovat schválený a platný rozvrh práce. Navíc je nepochybné a vyplývá to i z vyjádření kárně obviněné, že výběr věcí mimo stanovený rozvrh práce činila s vědomím, že v těchto věcech bude následně jako soudkyně sama rozhodovat, což se také stalo. JUDr. M. K. byla kárně postižena nejen za to, že jako předsedkyně soudu a soudkyně si v rozporu s rozvrhem práce a shora citovanými právními předpisy přidělovala občanskoprávní věci, ale především za to, že v nich jako nezákonná soudkyně rozhodovala.

Dle názoru kárného senátu Nejvyššího soudu České republiky je proto možno v návaznosti na výše uvedené skutečnosti učinit závěr, že není důvod k tomu, aby byl posuzovaný skutek kvalifikován jinak, než jako kárné provinění podle ustanovení § 87 zák. č. 6/2002 Sb.

Kárný senát Nejvyššího soudu České republiky se proto ztotožnil se závěry obsaženými v podrobném odůvodnění rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci, a to i pokud se jedná o kárný postih JUDr. M. K., který odpovídá rozsahu i závažnosti kárného provinění i hodnocení osoby kárně obviněné.

Kárný senát Nejvyššího soudu České republiky ještě považuje za nezbytné konstatovat, že při svém rozhodování postupoval s poukazem na § 25 zák. č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v souladu s ustanovením § 263 odst. 7, poslední věta, tr. ř., ve kterém je stanoveno, že odvolací soud je vázán hodnocením těchto důkazů soudem prvního stupně s výjimkou těch důkazů, které odvolací soud sám ve veřejném zasedání znovu provedl.

S ohledem na výše uvedené nezbylo kárnému senátu Nejvyššího soudu České republiky, než odvolání kárně obviněné proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 2. 2009, sp. zn. 1 Ds 14/2008, podle § 21 odst. 3, věty druhé, zák. č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako nedůvodné zamítnout.

Pro úplnost zbývá dodat, že s přihlédnutím k čl. II odst. 1 2, čl. VI odst. 1, 3, 4 zák. č. 314/2008 Sb. a § 31 zák. č. 7/2002 Sb. Nejvyšší soud České republiky na daný případ aplikoval zák. č. 6/2002 Sb., ve znění účinném do 30. 9. 2008 a zák. č. 7/2002 Sb., ve znění účinném do 30. 9. 2008.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. května 2009

JUDr. J. P.

předseda kárného senátu