1 Skno 22/2008
0
Dotčené předpisy:




ROZHODNUTÍ



Nejvyšší soud České republiky v kárném senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. A. D., JUDr. P. G., JUDr. K. H. a JUDr. K. P. projednal bez ústního jednání dne 14. ledna 2009 ve věci postoupené Policií ČR, Okresním ředitelstvím DI-SDN v Mladé Boleslavi, rozhodnutím č.j. ORMB-2354/DN-HR-2007 ze dne 7. 2. 2008, týkající se Mgr. P. H., soudce Obvodního soudu pro Prahu 5, obviněného ze spáchání přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, odvolání ministra spravedlnosti a odvolání kárně obviněného soudce proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 9. 2008, sp. zn. 2 Ds 7/2008 a rozhodl t a k t o :

Podle ustanovení § 21 odst. 3, věta druhá a § 27 zák. č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění účinném do 30. 9. 2008, se zrušuje rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 9. 2008, sp. zn. 2 Ds 7/2008.

Podle ustanovení § 14 písm. c), § 21 odst. 3 a § 27 zák. č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění účinném do 30. 9. 2008, se řízení o přestupcích proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 22 odst. 1 písm. j), písm. l) zák. č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterých se měl Mgr. P. H. dopustit tím, že dne 18. 11. 2007 v 17.45 hod. na silnici I. třídy č. R 10 ve směru od L. do P. řídil vozidlo Jeep Cherokee, v pravém jízdním pruhu, kde v katastru obce H. narazil z nezjištěných důvodů přední částí jím řízeného vozidla do zadní části před ním jedoucího vozidla Škoda Fabia Combi, řidiče M. D., z místa dopravní nehody ujel, aniž by nehodu oznámil, z tohoto důvodu u něho ani nebyla provedena dechová zkouška na alkohol, zastavuje, a to z důvodu uvedeného v § 20 odst. 1, věty první, zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

Odůvodnění:

Kárný senát Vrchního soudu v Praze rozhodnutím ze dne 12. 9. 2008, sp. zn. 2 Ds 7/2008, rozhodl tak, že obviněného soudce Mgr. P. H. uznal vinným ze spáchání přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 22 odst. 1 písm. j), písm. l) zák. č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterých se dopustil tím, že dne 18. 11. 2007 v 17.45 hod. na silnici I. třídy č. R 10 ve směru od L. do P. řídil vozidlo Jeep Cherokee, v pravém jízdním pruhu, kde v katastru obce H. narazil z nezjištěných důvodů přední částí jím řízeného vozidla do zadní části před ním jedoucího vozidla Škoda Fabia Combi, řidiče M. D., z místa dopravní nehody ujel, aniž by nehodu oznámil, z tohoto důvodu u něho ani nebyla provedena dechová zkouška na alkohol. Tedy při dopravní nehodě, při které byla způsobena na některém ze zúčastněných vozidel pouze hmotná škoda 50.000,- Kč a nižší, neoznámil dopravní nehodu policistovi, nedovoleně opustil místo dopravní nehody a jako řidič, který měl účast na dopravní nehodě, nespolupracoval při zjišťování skutkového stavu, jak mu ukládá § 47 odst. 2 písm. d) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Současně kárný senát Vrchního soudu v Praze výše citovaným rozhodnutím podle ustanovení § 19 odst. 1 zák. č. 7/2002 Sb. upustil od uložení kárného opatření.

V odůvodnění svého rozhodnutí kárný senát Vrchního soudu v Praze uvedl, že provedeným dokazováním bylo zjištěno, že skutečně došlo k výše popsanému jednání, které bylo obviněnému soudci kladeno za vinu. Uvedené jednání obviněného soudce vykazuje po objektivní stránce znaky přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 22 odst. 1 písm. j), písm. l) zák. č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů. V otázce existence subjektivních předpokladů odpovědnosti za oba uvedené přestupky neměl kárný senát Vrchního soudu v Praze pochyb o tom, že oba přestupky byly spáchány zaviněným jednáním obviněného soudce ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 zák. č. 200/1990 Sb. V rámci úvah o trestu, případně o upuštění o uložení kárného opatření, kárný senát Vrchního soudu v Praze posuzoval především osobu obviněného soudce, jakož i jeho postoj k jednání, které je mu kladeno za vinu. Vyšel přitom ze skutečnosti, že se v daném případě jedná o zvlášť dobře hodnoceného soudce jak po stránce odborné, tak po stránce jeho vystupování na veřejnosti. Mgr. H. v průběhu projednávání věci konstatoval, že si z projednávání věci vzal ponaučení a uznal, že měl svoji účast na dopravní nehodě nahlásit policistovi na nejbližší policejní služebně. Kárný senát Vrchního soudu v Praze proto uzavřel, že již samotné projednávání věci pře kárným senátem je zcela dostačující k naplnění účelu zák. č. 7/2002 Sb., jakož i zák. č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, proto upustil od potrestání soudce v řízení o jím spáchaných přestupcích v silničním provozu.

Proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 12.9.2008, sp. zn. 2 Ds 7/2008, podal odvolání obviněný soudce Mgr. P. H. i ministr spravedlnosti.

Kárný senát Nejvyššího soudu České republiky po prostudování předmětného spisového materiálu zjistil, že přestupek, za který je obviněný soudce stíhán, již nelze projednat, neboť od jeho spáchání uplynul jeden rok.

Podle ustanovení § 2 písm. c) zák. č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění účinném do 30. 9. 2008 (dále jen zák. č. 7/2002 Sb.), se v řízení podle tohoto zákona posuzuje odpovědnost soudce za přestupek za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem tj. ustanovení § 90 zák. č. 6/2002 Sb., ve znění účinném do 30. 9. 2008 (dále jen zák. č. 6/2002 Sb.).

Podle ustanovení § 90 zák. č. 6/2002 Sb.:

(1)Řízení ve věcech kárné odpovědnosti soudců upravuje zvláštní právní předpis zák. č. 7/2002 Sb.

(2)Řízení podle odstavce 1 se zavede také proti soudci, který se dopustí přestupku a požádá orgán příslušný k projednání přestupku o projednání přestupku v kárném řízení.

(3)Za přestupek podle odstavce 2 lze soudci uložit sankci, kterou za přestupek stanoví zvláštní právní předpis zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

Podle ustanovení § 20 odst. 1, věty první, zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, přestupek nelze projednat, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok.

Vzhledem ke skutečnosti, že od spáchání přestupku (dne 18. 11. 2007) již uplynul jeden rok, je na daný případ třeba aplikovat citované ustanovení § 20 odst. 1, věty první, zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

Podle ustanovení § 27 zák. č. 7/2002 Sb. není-li stanoveno jinak, v řízení o odpovědnosti soudce za přestupek se přiměřeně použijí ustanovení hlavy třetí uvedeného zákona.

Podle ustanovení § 14 písm. c) (hlava třetí) zák. č. 7/2002 Sb. senát bez ústního jednání řízení zastaví, zanikla-li odpovědnost soudce nebo státního zástupce za kárné provinění.

Podle ustanovení § 21 odst. 3 zák. č. 7/2002 Sb. se v řízení o odvolání přiměřeně použijí ustanovení § 13 až 20. Nezamítne-li odvolací soud odvolání, napadené rozhodnutí zcela nebo zčásti zruší a ve věci znovu rozhodne.

V návaznosti na výše uvedené skutečnosti kárný senát Nejvyššího soudu České republiky napadené rozhodnutí zrušil a kárné řízení obviněného soudce Mgr. P. H. pro výše popsaný skutek podle § 14 písm. c), § 21 odst. 3 a § 27 zák. č. 7/2002 Sb. zastavil.

Pro úplnost zbývá dodat, že podle čl. VI odst. 5 zák. č. 314/2008 Sb. Nejvyšší soud České republiky na daný případ aplikoval zák. č. 6/2002 Sb., ve znění účinném do 30. 9. 2008 a zák. č. 7/2002 Sb., ve znění účinném do 30. 9. 2008.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. ledna 2009

JUDr. J. P.

předseda kárného senátu