1 Skno 20/2008
0
Dotčené předpisy:




1 Skno 20/2008

ROZHODNUTÍ

Kárný senát Nejvyššího soudu České republiky rozhodl dne 4. března 2009 bez ústního jednání v kárné věci soudce JUDr. P. K., místopředsedy Nejvyššího soudu České republiky, o návrhu kárně obviněného soudce na odnětí věci Vrchnímu soudu v Olomouci a její přikázání Vrchnímu soudu v Praze, takto :



Podle § 25 zák. č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění účinném do 30. 9. 2008, ve spojení s § 25 trestního řádu se věc kárně obviněného soudce JUDr. P. K., vedená u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 1 Ds 2/2008, tomuto soudu o d n í m á a p ř i k a z u j e s e Vrchnímu soudu v Praze.

O d ů v o d n ě n í :

Podáním ze dne 18. 2. 2008, soudu doručeno dne 19. 2. 2008, podala předsedkyně Nejvyššího soudu České republiky JUDr. I. B. (navrhovatelka) u Vrchního soudu v Olomouci návrh na zahájení kárného řízení proti JUDr. P. K., místopředsedovi Nejvyššího soudu České republiky.

Podáním ze dne 4. 11. 2008 (soudu doručeno dne 12. 11. 2008) podal kárně obviněný soudce JUDr. P. K. prostřednictvím svého obhájce návrh na odnětí věci Vrchnímu soudu v Olomouci a její přikázání Vrchnímu soudu v Praze s odůvodněním, že mimo jiné předseda Vrchního soudu v Olomouci rozhodl dne 5. 8. 2008 o tom, že předseda kárného senátu JUDr. I. K. je vyloučen z projednávání a rozhodnutí předmětné věci, a to na základě stanoviska JUDr. I. K. ze dne 4. 8. 2008, v němž uvedl důvody, pro které se cítí být vyloučen z projednávání a rozhodování dané věci. Za hlavní důvod ke svému vyloučení uvedl JUDr. I. K. ve svém stanovisku skutečnost, že JUDr. P. K. zná již od počátku devadesátých let, kdy s ním postupně pracoval v několika komisích pro rekodifikaci trestního práva a pravidelně se s ním setkává na jednáních trestního kolegia Nejvyššího soudu České republiky, kde zastupuje Vrchní soud jako předseda evidenčního senátu, dále poukázal na svůj vztah k osobám, které uvádí kárná žaloba v části důkazních návrhů, a to konkrétně k JUDr. I. I. Podle názoru kárně obviněného JUDr. P. K. uvedeným postupem došlo k porušení ustanovení § 10 odst. 3 zák. č. 7/2002 Sb., ve znění účinném do 30. 9. 2008, neboť ke zjištění důvodu podjatosti muselo dojít již v době podání návrhu na zahájení kárného řízení a tato skutečnost měla být neprodleně oznámena předsedovi soudu. Další problém, dle mínění kárně obviněného JUDr. P. K., vzniká akceptací vylučovacích důvodů předsedou Vrchního soudu v Olomouci JUDr. J. H., neboť jeho vztahy s JUDr. P. K. jsou minimálně na stejné úrovni, jako vztahy JUDr. P. K. s JUDr. I. K. Za takové situace by musel být vyloučen z rozhodování i předseda Vrchního soudu v Olomouci JUDr. J. H., a to i v případě rozhodování o vyloučení jiného soudce či v případě jmenování náhradníka. Z uvedených důvodů proto kárně obviněný JUDr. P. K. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodl o odnětí věci Vrchnímu soudu v Olomouci a jejím přikázání Vrchnímu soudu v Praze.

Kárná navrhovatelka JUDr. I. B., předsedkyně Nejvyššího soudu České republiky, ve svém vyjádření k návrhu kárně obviněného JUDr. P. K. na přikázání věci Vrchnímu soudu v Praze sdělila, že rozhodnutí o delegaci věci musí být zcela výjimečným postupem, neboť jím dochází k zásahu do zásady zákonného soudce, proto také důvody vedoucí k rozhodnutí o delegaci musí být zřetelné, zřejmé a nepochybné. Dle názoru navrhovatelky důvody kárně obviněného JUDr. P. K. uvedenému požadavku neodpovídají, proto trvá na projednání a rozhodnutí kárné věci JUDr. P. K. Vrchním soudem v Olomouci jako soudem místně příslušným.

Podle ustanovení § 25 zák. č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění účinném do 30. 9. 2008, nestanoví-li tento zákon jinak nebo nevyplývá-li z povahy věci něco jiného, v kárném řízení se přiměřeně použijí ustanovení trestního řádu.

Podle ustanovení § 25 trestního řádu z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně; o odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen. Důležitými důvody se přitom rozumí především takové důvody, které zajišťují nestranné a zákonné projednání věci, náležité zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.

Ustanovení § 25 trestního řádu lze přiměřeně použít i v kárném řízení, neboť otázku delegace věci zákon č. 7/2002 Sb. neupravuje a povaha kárné věci aplikaci tohoto ustanovení nebrání.

Delegace nesmí být nikdy prostředkem k odnětí kárně obviněného jeho zákonnému soudci, a proto postup, kterým je věc odnímána a přikazována jinému soudu, je nutno chápat jako zcela výjimečný. Zákonem stanovené důležité důvody pro rozhodnutí o delegaci musí být zřetelné, zřejmé a nepochybné a jejich existence musí být jednoznačně prokázána (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 12. 1995, sp. zn. III. ÚS 90/1995).

Po prostudování předmětného spisového materiálu kárný senát Nejvyššího soudu České republiky zjistil, že předseda Vrchního soudu v Olomouci JUDr. J. H. rozhodl o vyloučení předsedy kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci JUDr. I. K. z projednávání a rozhodnutí věci dne 5. 8. 2008, tedy jeden den po předložení stanoviska JUDr. I. K., ve kterém uvedl, že se cítí být vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci (stanovisko ze dne 4. 8. 2008).

Podle ustanovení § 10 odst. 3 zák. č. 7/2002 Sb., ve znění účinném do 30. 9. 2008, jakmile se člen senátu dozví o skutečnostech, pro které je vyloučen, oznámí to neprodleně předsedovi kárného soudu. Důvod podjatosti podle odstavců 1 a 2 může uplatnit též soudce nebo státní zástupce, proti němuž se řízení vede, i navrhovatel; námitku musí uplatnit neprodleně, jakmile se dozvěděli o důvodu podjatosti. Rozhodne-li předseda soudu, že je dán důvod k vyloučení člena senátu, povolá do funkce předsedy senátu jeho zástupce, a jde-li o člena senátu, určí do senátu soudce v pořadí prvního z počtu náhradníků anebo určí losem jiného přísedícího.

JUDr. I. K. závěr o svém vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci odůvodňuje především tím, že kárně obviněného JUDr. P. K. zná již od počátku devadesátých let a dodnes se s ním pracovně stýká, návrhem na delegaci věci byla zpochybněna jeho rozhodovací činnost, bližší je jeho vztah profesní a společenský s JUDr. I. I. a JUDr. I. S. Tyto skutečnosti však nemohou být důvodem pro vyloučení soudce z důvodu jeho podjatosti podle § 10 odst. 1 zák. č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů (viz nález Ústavního soudu zveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 42/2002). JUDr. I. K. uvedl důvod pro své vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci se zpožděním téměř 6 měsíců od nápadu kárné žaloby. Je tedy zřejmé, že takovým postupem mohlo dojít k porušení povinnosti uložené výše citovaným ustanovením § 10 odst. 3 zák. č. 7/2002 Sb., ve znění účinném do 30. 9. 2008, protože k zjištění důvodu údajné podjatosti mělo dojít již v době podání návrhu na zahájení kárného řízení, nejpozději pak v době podání návrhu na delegaci věci v dubnu 2008. Kárnému senátu Nejvyššího soudu České republiky nezbývá než souhlasit s názorem kárně obviněného JUDr. P. K., že uvedené skutečnosti mohou minimálně vyvolat pochybnosti o nestrannosti celého řízení u Vrchního soudu v Olomouci.

Dle názoru kárného senátu Nejvyššího soudu České republiky proto výše popsaným postupem mohlo dojít u kárně obviněného JUDr. P. K. ke zpochybnění jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces a na zákonného soudce (čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), neboť byl bez dostatečných důvodů a na podkladě opožděně podaného návrhu odňat svému zákonnému soudci. Došlo tak k ohrožení nestranného a zákonného projednání věci.

Se zřetelem k uvedeným kritériím shledal kárný senát Nejvyššího soudu České republiky v této kárné věci existenci důležitých důvodů, na základě kterých je nutno věc odejmout Vrchnímu soudu v Olomouci a přikázat ji Vrchnímu soudu v Praze, u kterého bude kárně obviněnému místopředsedovi Nejvyššího soudu beze vší pochybnosti zaručeno právo na spravedlivý proces a zákonného soudce.

Pro úplnost zbývá dodat, že podle čl. VI odst. 1 zák. č. 314/2008 Sb. byl na daný případ aplikován zák. č. 7/2002 Sb. ve znění účinném do 30. 9. 2008.

Poučení : Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. března 2009

JUDr. J. P.

předseda kárného senátu

Nejvyššího soudu České republiky