1 Skno 2/2010
Datum rozhodnutí: 11.11.2010
Dotčené předpisy: § 88 odst. 2 předpisu č. 6/2002Sb.




1 Skno 2/2010

ROZHODNUTÍ

Nejvyšší soud České republiky v kárném senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Petra Gemmela, JUDr. Kateřiny Hornochové, JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Ivany Zlatohlávkové projednal v ústním jednání dne 11. listopadu 2010 ve věci kárného řízení kárně obviněného JUDr. M. N. , předsedy senátu Krajského soudu v Brně, odvolání kárně obviněného soudce proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 2. 2009, sp. zn. 1 Ds 7/2008 a rozhodl t a k t o :

Podle § 21 odst. 3 věty druhé zák. č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění účinném do 30. 9. 2008, se č á s t e č n ě z r u š u j e rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 2. 2009, sp. zn. 1 Ds 7/2008, ve výroku o uložení kárného opatření důtky.

Podle § 88 odst. 2 zák. č. 6/2002 Sb., ve znění účinném do 30. 9. 2008, se upouští od uložení kárného opatření.


O d ů v o d n ě n í :

Předseda Krajského soudu v Brně JUDr. J. P. (dále jen navrhovatel) podal dne 19. 5. 2008 u Vrchního soudu v Olomouci návrh na zahájení kárného řízení proti JUDr. M. N., předsedovi senátu Krajského soudu v Brně, pro kárné provinění podle ustanovení § 87 ve spojení s ustanovením § 128 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění účinném do 30. 9. 2008 (dále jen zák. č. 6/2002 Sb.), spočívající v tom, že přijal zmocnění od celkem 5 osob k nahlížení do pěti konkrétních spisů vedených na obchodním úseku Krajského soudu v Brně a do těchto spisů (některých i opakovaně) skutečně nahlížel. Tím porušil povinnost stanovenou v ustanovení § 80 odst. 5 písm. b) zák. č. 6/2002 Sb., podle kterého je soudce povinen ve svém osobním životě svým chováním dbát o to, aby nenarušovalo důstojnost soudcovské funkce a neohrožovalo nebo nenarušovalo důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů. Soudce zejména nesmí zastupovat účastníky soudního řízení nebo působit jako zmocněnec poškozeného nebo zúčastněné osoby v soudním nebo správním řízení, s výjimkou zákonného zastoupení a případů, v nichž půjde o zastupování dalšího účastníka řízení, v němž je účastníkem i sám soudce.

Konkrétně kárně obviněný soudce JUDr. M. N. v rozporu s ustanovením § 80 odst. 5 písm. b) zák. č. 6/2002 Sb. přijal dne 18. 5. 2007 ve Ž. n. S. zmocnění k nahlížení do soudního spisu (včetně pořizování opisů dokladů a podání) udělené mu

- ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 11 Cm 71/2007 Ing. E. Z.,
- ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 11 Cm 72/2007 R. N.,
- ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 12 Cm 24/2007 JUDr. D. N.,
- ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 17 Cm 78/2007 M. N.,
- ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 17 Cm 79/2007 P. K.,

a následně toto realizoval u Krajského soudu v Brně, pracoviště H., nahlížením do spisů

- ve věci sp. zn. 11 Cm 71/2007 dne 3. 7. 2007 v době od 13.35 do 13.50 hodin, dne 5. 9. 2007 v době od 14.20 do 14.25 hodin a dne 21. 1. 2008 v době od 13.10 do 13.33 hodin,
- ve věci sp. zn. 11 Cm 72/2007 dne 18. 5. 2007 v době od 12.55 do 13.15 hodin, dne 25. 5. 2007 v době od 13.15 do 13.25 hodin, dne 3. 7. 2007 v době od 13.35 do 13.50 hodin a dne 5. 9. 2007 v době od 14.20 do 14.25 hodin,
- ve věci sp. zn. 12 Cm 24/2007 dne 25. 5. 2007 v době od 13.00 do 13.08 hodin, dne 3. 7. 2007 v době od 14.00 do 14.05 hodin, dne 5. 9. 2007 v době od 14.10 do 14.12 hodin a dne 21. 1. 2008 v době od 12.55 do 13.05 hodin,
- ve věci sp. zn. 17 Cm 78/2007 dne 25. 5. 2007 v době od 12.45 do 12.51 hodin, dne 3. 7. 2007 v době od 14.05 do 14.08 hodin, dne 5. 9. 2007 v době od 14.02 do 14.07 hodin a dne 2. 11. 2007 v době od 13.29 do 13.33 hodin,
- ve věci sp. zn. 17 Cm 79/2007 dne 25. 5. 2007 v době od 12.44 do 12.51 hodin, dne 3. 7. 2007 v době od 14.05 do 14.08 hodin, dne 5. 9. 2007 v době od 14.02 do 14.07 hodin a dne 2. 11. 2007 v době od 13.29 do 13.33 hodin.

Kárný senát Vrchního soudu v Olomouci jako soud prvního stupně rozhodující ve věci rozhodnutím ze dne 25. 8. 2008, sp. zn. 1 Ds 7/2008, kárně obviněného soudce JUDr. M. N. podle § 19 odst. 2 zák. č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění účinném do 30. 9. 2008 (dále jen zák. č. 7/2002 Sb.), kárného obvinění pro výše popsaný skutek zprostil.

V odůvodnění svého rozhodnutí kárný senát Vrchního soudu v Olomouci uvedl, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že kárně obviněný soudce nebyl ve výše popsaných případech oprávněn k převzetí právního zastoupení, proto svým chováním porušil ustanovení § 80 odst. 5 písm. b) zák. č. 6/2002 Sb. Kárný senát Vrchního soudu v Olomouci však neakceptoval právní názor kárného žalobce v otázce týkající se právního posouzení popsaného jednání z hlediska roviny základů kárně odpovědnosti. Kárný senát měl za to, že ve vztahu k porušení povinnosti upravené v ustanovení § 80 odst. 5 písm. b) zák. č. 6/2002 Sb. lze z provedeného dokazování dovodit zavinění kárně obviněného soudce ve formě nevědomé nedbalosti (a v této formě pak zavinění i ve vztahu ke znaku objektivní stránky kárného provinění dané pojmem zaviněného porušení povinnosti soudce), avšak ve vztahu k nezbytnému následku kárného provinění (danému buď narušením důstojnosti soudcovské funkce nebo ohrožením důvěry v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů) zavinění ani v nejnižší formě prokázáno nebylo. Dle názoru kárného senátu tedy nebylo prokázáno, že by kárně obviněný soudce v souvislosti s převzetím zmocnění jednal způsobem, který by mohl být označen za vedoucí k poznatku o tom, že došlo k ohrožení nezávislého, nestranného, odborného a spravedlivého rozhodování soudů.

Proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu Olomouci ze dne 25. 8. 2008, sp. zn. 1 Ds 7/2008, podali v zákonné lhůtě odvolání navrhovatel a ministr spravedlnosti. O podaných odvoláních rozhodl kárný senát Nejvyššího soudu České republiky rozhodnutím ze dne 3. 12. 2008, sp. zn. 1 Skno 18/2008, tak, že napadené rozhodnutí podle § 21 odst. 3, věty druhé, zák. č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, zrušil a vrátil věc kárnému senátu Vrchního soudu v Olomouci k pokračování v kárném řízení.

V odůvodnění svého rozhodnutí kárný senát Nejvyššího soudu České republiky uvedl, že nebyly dány předpoklady pro to, aby byl kárně obviněný soudce zproštěn kárného obvinění podle § 19 odst. 2 zák. č. 7/2002 Sb., neboť kárná odpovědnost soudce je vázána na naplněnost znaků skutkové podstaty kárného provinění, která je vymezena v ustanovení § 87 zák. č. 6/2002 Sb. Kárná odpovědnost soudce je přitom založena na principu odpovědnosti subjektivní k jejímu naplnění je třeba zavinění. Pro naplnění zákonných znaků kárného provinění dostačuje i zavinění v nejnižší formě tj. ve formě nevědomé nedbalosti (dle analogické aplikace § 3, 4 zák. č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Kárný senát Nejvyššího soudu České republiky dospěl v projednávané věci k závěru, že kárně obviněný soudce si musel být vědom důsledků svého jednání a takového jednání se měl zdržet. Kárně obviněný soudce převzetím zmocnění a jeho následnou realizací v podobě nahlížení do spisů nejen že nerespektoval omezení v tomto směru zákonem pro soudce stanovené, nýbrž toto jeho jednání bylo jednoznačně způsobilé vzbudit nedůvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů, tedy slovy zákona tuto důvěru ohrozit. Ze strany kárně obviněného soudce tak došlo k zaviněnému porušení v zákoně výslovně uvedeného zákazu (v § 80 odst. 5 písm. b) zák. č. 6/2002 Sb.), tj. k zaviněnému ohrožení nebo narušení důvěry v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů.

Následně kárný senát Vrchního soudu v Olomouci rozhodnutím ze dne 16. 2. 2009, sp. zn. 1 Ds 7/2008, opětovně rozhodl ve věci tak, že uznal kárně obviněného soudce JUDr. M. N. vinným ze spáchání výše specifikovaného kárného provinění podle § 87 zák. č. 6/2002 Sb., za což mu uložil podle § 88 odst. 1 písm. a) zák. č. 6/2002 Sb. kárné opatření důtku. V odůvodnění citovaného rozhodnutí kárný senát Vrchního soudu v Olomouci uvedl, že ustanovení § 80 odst. 5 písm. b) zák. č. 6/2002 Sb. neshledal v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, proto nevyhověl návrhu obhajoby uplatněnému při ústním jednání na přerušení kárného řízení z důvodu předložení věci Ústavnímu soudu. K problematice rozsahu navrženého dokazování kárný senát Vrchního soudu v Olomouci uvedl, že se mu jeví z hlediska řešené problematiky nadbytečný s tím, že neshledal potřebu provádění dalšího dokazování. Při posuzování otázky viny kárný soud prvního stupně posoudil prokázané skutečnosti jako jeden celek, jeden skutek naplňující znaky kárného provinění podle § 87 zák č. 6/2002 Sb. (neboť kárně obviněný soudce převzal zastupování všech žalovaných stejného dne a oprávnění z vystavených plných mocí realizoval taktéž ve vyjmenované dny vždy ve vztahu k více zastupovaným, proto nebyl důvod k tomu, aby z výroku o vině byla vypuštěna ta část jednání, které se dopustil ve vztahu ke svým rodinným příslušníkům), jehož stupeň nebezpečnosti dosahuje úrovně nezbytné pro vyslovení viny. Při úvaze o kárném postižení dospěl kárný soud prvního stupně k závěru, že dostatečným trestem bude, s přihlédnutím k charakteru kárného provinění a ke skutečnosti, že se jedná o první případ kárného provinění u kárně obviněného soudce, kárné opatření důtka podle § 88 odst. 1 písm. a) zák. č. 6/2002 Sb.

Proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 2. 2009, sp. zn. 1 Ds 7/2008, podal kárně obviněný soudce odvolání s odůvodněním, že kárnému senátu Vrchního soudu v Olomouci ve svém stanovisku ze dne 13. 1. 2009 navrhl postup podle čl. 95 odst. 2 Ústavy ČR s tím, že Ústavnímu soudu bude třeba navrhnout zrušení části ustanovení § 80 odst. 5 písm. b) zák č. 6/2002 Sb., a to v části za čárkou, tedy slova zastupovat účastníky soudního řízení nebo jako zmocněnec poškozeného nebo zúčastněné osoby v soudním nebo správním řízení, s výjimkou zákonného zastoupení a případů, v nichž půjde o zastupování dalšího účastníka řízení, v němž je účastníkem i sám soudce . Kárný senát Vrchního soudu v Olomouci se však na Ústavní soud neobrátil a sám dospěl k chybnému závěru, že citované ustanovení v rozporu s ústavním pořádkem České republiky není. Kárně obviněný se domnívá, že ustanovením § 80 odst. 5 písm. b) zák. č. 6/2002 Sb. dochází k diskriminaci jak osoby soudce, tak i osob mu blízkých ve smyslu § 116 obč. zák. a rovněž srovnává ustanovení § 80 odst. 5 písm. b) zák. č. 6/2002 Sb. s obdobnými zákonnými předpisy upravujícími postavení soudců v jiných zemích (Slovensko, Rakousko, Francie, Německo) s tím, že v uvedených zemích není žádný zákon zakazující soudcům zastupovat své blízké, naopak postavení soudců v těchto zemích má volnější a svobodnější charakter. V návaznosti na uvedené skutečnosti kárně obviněný soudce požádal Nejvyšší soud České republiky, aby u Ústavního soudu navrhl zrušení části ustanovení § 80 odst. 5 písm. b) zák. č. 6/2002 Sb. v rozsahu výše uvedeném. Další námitkou uplatněnou v odvolání je výtka, že kárný senát Vrchního soudu v Olomouci se důsledně nezabýval jednotlivými civilními spory, v rámci kterých kárně obviněný soudce nahlížel do soudcích spisů v zastoupení účastníků těchto řízení, a to přesto, že takový postup prostřednictvím svého obhájce sám navrhoval. Kárně obviněný soudce má proto za to, že kárný senát Vrchního soudu v Olomouci neprovedl velkou část navržených důkazů, což je pro posouzení kárné odpovědnosti soudce jedna z nejdůležitějších otázek. Pohledávky uplatněné správcem konkursní podstaty Ing. P. S. nemají žádný právní základ, navíc správce konkursní podstaty žaluje jednu a tutéž částku po různých osobách dvakrát. V návaznosti na uvedenou skutečnost byl kárný senát soudu prvního stupně povinen v rámci svého rozhodování zjistit a posoudit, zda jde o práva a závazky skutečné a seriozní, což neučinil, proto jeho rozhodnutí nemohlo být učiněno na zcela jasném skutkovém základě. Závěrem svého odvolání proto kárně obviněný soudce navrhl, aby kárný senát Nejvyššího soudu České republiky ve smyslu § 21 odst. 3 zák. č. 7/2002 Sb., ve znění platném před novelou provedenou zákonem č. 314/2008 Sb., provedl veškeré jím navržené důkazy a aby napadené rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci zrušil a sám ve věci rozhodl tak, že kárně obviněného soudce kárného obvinění zprostí.

Předseda Krajského soudu v Brně opakovaně navrhl odvolání kárně obviněného soudce zamítnout. Stejný návrh učinil i zástupce ministra spravedlnosti.

Kárný senát Nejvyššího soudu při ústním jednání 27. 5. 2009 podle § 224 odst. 5 tr. ř. se zřetelem na § 25 zák. č. 7/2002 Sb. kárné řízení přerušil a věc předložil Ústavnímu soudu s návrhem na částečné zrušení § 80 odst. 5 písm. b) zák. č. 6/2002 Sb., a to v textu: nesmí zastupovat účastníky soudního řízení nebo jako zmocněnec poškozeného nebo zúčastněné osoby v soudním nebo správním řízení, s výjimkou zákonného zastoupení a případů, v nichž půjde o zastupování dalšího účastníka řízení, v němž je účastníkem i sám soudce .

Ústavní soud nálezem ze dne 7. 9. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 22/09, tento návrh zamítl.

Následně kárný senát Nejvyššího soudu dne 11. 11. 2010 pokračoval v ústním jednání, přezkoumal zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž bylo podáno odvolání, a to z hlediska vytýkaných vad, a shledal, že odvolání kárně obviněného soudce je částečně důvodné.

K námitce, že Vrchní soud v Olomouci se měl důsledněji zabývat jednotlivými civilními spory, v rámci kterých kárně obviněný soudce nahlížel do soudních spisů v zastoupení účastníků řízení, kárný senát Nejvyššího soudu České republiky uvádí následující:

Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že kárně obviněný soudce v žádném z řízení vedených u Krajského soudu v Brně pod shora specifikovanými spisovými značkami nebyl účastníkem řízení. I přes tuto skutečnost však nahlížel do příslušných spisů (týkajících se záležitostí jeho manželky, dcery a syna a dále osob Ing. E. Z. a P. K., jejichž spor měl úzkou souvislost s věcí JUDr. D. N. manželky kárně obviněného soudce), a to vždy na základě zmocnění k tomuto účelu vystaveného žalovanými osobami.

Kárně obviněný soudce v podaném odvolání navrhl provedení dalšího obsáhlého dokazování k objasnění pohnutky, která jej vedla k vytýkanému jednání. V této souvislosti vyjádřil názor, že bez podrobné znalosti průběhu konkursu úpadce BOS, a. s., nelze řádným způsobem jeho pohnutky posoudit. Kárný senát Nejvyššího soudu České republiky však po prostudování předmětného spisového materiálu zjistil, že provádění dalšího dokazování by bylo z pohledu řešené problematiky nadbytečné. Je třeba zmínit, že podstatnou část důkazů navrhovaných kárně obviněným provedl soud prvního stupně již v řízení předcházejícím vydání jeho prvního rozhodnutí ze dne 25. 8. 2008 konkrétně se jednalo o rozsah uplatňovaných nároků. Další část důkazů ohledně motivace jeho jednání se z posuzovaného hlediska jeví jako zcela irelevantní. Dokazování ohledně podrobnějšího zkoumání průběhu konkursního řízení se z pohledu řešené problematiky jeví rovněž nadbytečným, neboť v průběhu dosavadního řízení bylo jednoznačně prokázáno, že kárně obviněný soudce nahlížel do příslušných spisů, ač nebyl účastníkem řízení.

Ustanovení § 80 odst. 5 zák. č. 6/2002 Sb. obsahuje pod písmeny a) a b) demonstrativní výčet případů ohrožujících nebo narušujících důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů, kdy jedním z případů uvedených pod písmenem b) je přímo zákaz zastupovat účastníky soudního řízení. Z hlediska zákonné dikce postačí ohrožení důvěry v rozhodovací činnost soudů, zákon tedy nevyžaduje, aby se následek projevil ve faktické rozhodovací činnosti.

Kárně obviněný soudce převzetím zmocnění a jeho následnou realizací v podobě nahlížení do spisů nejen že nerespektoval citované zákonné ustanovení, nýbrž toto jeho jednání bylo jednoznačně způsobilé vzbudit nedůvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů, tedy slovy zákona tuto důvěru ohrozit.

Jak již kárný senát Nejvyššího soudu České republiky uvedl ve svém předchozím rozhodnutí v předmětné věci, tj. v rozhodnutí ze dne 3. 12. 2008, sp. zn. 1 Skno 18/2008, kárná odpovědnost soudce je vázána na naplněnost znaků skutkové podstaty kárného provinění, která je vymezena v ustanovení § 87 zák. č. 6/2002 Sb. Kárná odpovědnost soudce je přitom založena na principu odpovědnosti subjektivní k jejímu naplnění je třeba zavinění. Pro naplnění zákonných znaků kárného provinění dostačuje i zavinění v nejnižší formě tj. ve formě nevědomé nedbalosti (dle analogické aplikace § 3, 4 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů). V posuzovaném případě lze ve vztahu k porušení povinnosti zakotvené v ustanovení § 80 odst. 5 písm. b) zák. č. 6/2002 Sb. dovodit zavinění kárně obviněného soudce ve formě nevědomé nedbalosti, jejíž podstata spočívá v tom, že kárně obviněný soudce nevěděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného zákonem č. 6/2002 Sb. /resp. že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný ustanovením § 80 odst. 5 písm. b) zák. č. 6/2002 Sb./, ač o tom vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Mezi jednáním, kterého se kárně obviněný soudce zaviněně dopustil, a ohrožením důvěry veřejnosti v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů, existuje příčinná souvislost.

V návaznosti na uvedené skutečnosti není pochyb o tom, že kárně obviněný soudce JUDr. M. N. svým jednáním porušil ustanovení § 80 odst. 5 písm. b) zák. č. 6/2002 Sb.

Kárný senát Nejvyššího soudu tak shledal napadené rozhodnutí správné v celém rozsahu o kárném provinění, tj. jak v otázce skutkových zjištění, tak i v otázce jejich právního posouzení. Pokud jde o uložení sankce za tento disciplinární delikt, tak zde se odvolací kárný senát neztotožnil se závěry kárného senátu soudu prvního stupně. JUDr. M. N.se dopustil kárného provinění menší závažnosti (přijal zmocnění pouze k nahlížení do soudních spisů, které následně realizoval, jednalo se o soudní spory přímo či nepřímo se týkající jeho rodinných příslušníků, čin spáchal v nevědomé nedbalosti, jednání nezanechalo závažnější následek), jde o prvý případ kárného projednávání JUDr. M. N., kárné řízení trvalo více než 2 roky. Ze všech těchto důvodů dospěl Nejvyšší soud k závěru, že projednání kárného provinění je postačující, a proto podle § 88 odst. 2 zák. č. 6/2002 Sb., ve znění účinném do 30. 9. 2008, od uložení kárného opatření upustil, přičemž podle § 21 odst. 3 věty druhé zák. č. 7/2002 Sb., ve znění účinném do 30. 9. 2008, zrušil napadené rozhodnutí ve výroku o uložení kárného opatření důtky.

Pro úplnost zbývá dodat, že s přihlédnutím k čl. II odst. 1 2, čl. VI odst. 1, 3, 4 zák. č. 314/2008 Sb. a § 31 zák. č. 7/2002 Sb. Nejvyšší soud České republiky na daný případ aplikoval zák. č. 6/2002 Sb., ve znění účinném do 30. 9. 2008 a zák. č. 7/2002 Sb., ve znění účinném do 30. 9. 2008.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. listopadu 2010


JUDr. Jiří Pácal
předseda kárného senátu