1 Skno 2/2008
0
Dotčené předpisy:




ROZHODNUTÍ

Nejvyšší soud České republiky v kárném senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. A. D., JUDr. M. G., JUDr. B. M. a JUDr. K. P. projednal v ústním jednání konaném dne 16. dubna 2008 odvolání kárně obviněného soudce JUDr. T. J., soudce Okresního soudu Praha - západ, proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 20. prosince 2007, sp. zn. 2 Ds 20/2007 a rozhodl takto:

Podle § 21 odst. 3 věty druhé zák. č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, se odvolání kárně obviněného soudce zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Kárný senát Vrchního soudu v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím uznal kárně obviněného soudce JUDr. T. J. vinným, že dne 14. července 2007 v 10.55 hod na výjezdu z dálnice D 11 mezi obcemi L. P., P. kraj, před křižovatkou se silnicí jako řidič motocyklu HYOSUNG GT 650, nerespektoval vodorovné dopravní značení V 1 a) Podélná čára souvislá a přes tuto přejel, když následně předjížděl kolonu vozidel, před kterou se před ukončením vodorovného značení zařadil zpět, tedy v provozu pozemních komunikacích při řízení vozidla se neřídil pravidly provozu na pozemních komunikacích a dopravními značkami, jak mu ukládá ustanovení § 4 písm. b), c) zák. č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, čímž se dopustil přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 22 odst. 1 písm. l) zák. č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů a byla mu uložena podle § 22 odst. 9 zák. č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pokuta ve výši 1.500,- Kč.

Proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 20. prosince 2007, sp. zn. 2 Ds 20/2007, podal kárně obviněný soudce JUDr. T. J. v zákonné lhůtě odvolání, které směřoval jak do výroku o kárném provinění, tak do výroku o kárném opatření. Ve svém odvolání vyslovil nesouhlas se skutkovými závěry, ke kterým dospěl kárný senát, když své skutkové závěry opřel o výpověď slyšeného policisty nstržm. K., úřední záznam, oznámení o přestupku, plánek místa činu a pořízenou fotodokumentaci. Dále uvedl, že kárný senát dospěl ke svému rozhodnutí na základě dokazování, které bylo provedeno procesně vadným způsobem. Kárně obviněný soudce namítl, že úřední záznam sepsaný policistou nstržm. K., který byl slyšen soudem jako svědek, mu byl soudem předestřen, a to v rámci doručení předvolání k jednání, kdy tento záznam byl svědku taktéž doručen. Úřední záznam policisty má dle kárně obviněného soudce povahu úředního záznamu o podaném vysvětlení ve smyslu ustanovení § 158 odst. 5 tr. řádu. S ohledem na ustanovení § 25 zák. č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů a ustanovení § 158 odst. 5 tr. řádu kárně obviněný soudce konstatoval, že kárný soud porušil závažným způsobem citované ustanovení trestního řádu, neboť předestřel obsah úředního záznamu o podaném vysvětlení osobě svědka, která k této věci měla být slyšena před soudem, což však trestní řád v § 158 odst. 5 výslovně zakazuje, neboť úřední záznam nelze v řízení před soudem použít jako důkaz a je-li ten, kdo podal vysvětlení, později vyslýchán jako svědek nebo obviněný, nemůže mu být záznam přečten, nebo jinak konstatován jeho obsah. Takový úřední záznam nemůže sloužit jako podklad pro rozhodnutí ve věci samotné a jeho obsah nemůže být jakkoli reprodukován, přičemž slouží státnímu zástupci a obviněnému ke zvážení návrhu, aby osoba, která takové vysvětlení podala, byla vyslechnuta jako svědek, a soudu k úvaze, zda takový důkaz provede. Ostatními provedenými důkazy jsou listiny pořízené samotným svědkem a jsou de facto podle kárně obviněného soudce JUDr. T. J. součástí tvrzení slyšeného svědka o údajně spáchaném přestupku. Z pořízené fotodokumentace není patrné, kdy byla vlastně pořízena, přičemž na ní kárně obviněný soudce zachycen není. Dalšího pochybení se kárný senát dopustil dle kárně obviněného soudce v tom, že mu neumožnil vyjádřit se po provedení výslechu svědka K. k tomuto provedenému důkazu.

Kárně obviněný soudce JUDr. T. J. dále ve svém odvolání poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. listopadu 2007, sp. zn. 1 Skno 8/2007, jehož předmětem bylo posouzení kárného provinění soudce, který se měl dopustit rovněž přestupku v dopravě, který mu měl být prokázán na základě pořízené fotodokumentace, a v němž Nejvyšší soud konstatoval, že za dané důkazní situace nemohl ignorovat zásadu in dubio pro reo vlastní řízení trestnímu, jemuž je řízení kárné jako řízení sankční svou povahou nejbližší. Tvrzení kárného senátu o tom, že kárně obviněný soudce JUDr. T. J. neměl respektovat vodorovné dopravní značení V 1a, toto přejet a pokračovat v jízdě až do prostoru křižovatky, je v přímém rozporu s výpovědí slyšeného policisty, které odmítl předseda kárného senátu dle kárně obviněného soudce zaprotokolovat. Dále kárně obviněný soudce ve svém odvolání namítl, že soud mu v kárném řízení vytkl nekritický postoj ke svému jednání a skutečnost, že nepodal stížnost na chování zasahujícího policisty, což je však dle kárně obviněného soudce jeho právem, nikoliv povinností a absence takové stížnosti nemůže být přičítána k tíži kárně obviněného soudce a jeho postoj k projednávané věci nelze podle JUDr. T. J. nijak hodnotit, jelikož se protiprávního jednání nedopustil. Ze všech těchto důvodů kárně obviněný soudce navrhl, aby odvolací kárný soud napadené rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze zrušil a znovu rozhodl tak, že se kárně obviněný soudce JUDr. T. J. zprošťuje kárného obvinění.

Ministr spravedlnosti ani předsedkyně Okresního soudu Praha-západ se k napadenému rozhodnutí ani k podanému odvolání nevyjádřili.

Kárný senát Nejvyššího soudu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, jež mu předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad a shledal, že odvolání kárně obviněného soudce není důvodné.

Pokud jde o zjištění skutkového stavu věci, kárný senát Vrchního soudu v Praze provedl v ústním jednání úplné dokazování. Takto provedené důkazy též logicky správně zhodnotil a následné skutkové závěry náležitě rozvedl v odůvodnění svého rozhodnutí. Nepochybil ani při právní kvalifikaci zjištěného jednání kárně obviněného soudce, spočívající v tom, že svým jednáním se kárně obviněný soudce JUDr. T. J. dopustil přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 22 odst. 1 písm. l) zák. č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Odvolací kárný senát se plně ztotožňuje se skutkovými závěry i právním hodnocením kárného senátu Vrchního soudu v Praze. Zde je třeba připomenout s odkazem na § 25 zák. č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ustanovení § 263 odst. 7 tr. ř. odvolací soud je vázán hodnocením důkazů soudem I. stupně s výjimkou těch důkazů, které sám v odvolacím řízení znovu provedl.

K námitce kárně obviněného soudce JUDr. T. J., že kárný senát Vrchního soudu v Praze dospěl ke skutkovému závěru, že se dopustil přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, na základě dokazování, které bylo provedeno procesně vydaným způsobem, když policistovi, který byl vyslýchán jako svědek, předestřel jeho úřední záznam o spáchání přestupku a neumožnil mu vyjádřit se po provedení výslechu tohoto svědka k provedenému důkazu, považuje odvolací kárný senát za nezbytné uvést následující. Nejvyšší soud zjistil, že svědkovi nstržm. V. K. nebyl předestřen v rámci doručení předvolání ani při ústním jednání jím sepsaný úřední záznam o přestupku. To vyplývá z dodejky o doručení předvolání svědka a z protokolu o ústním jednání.

Pokud se týká námitky kárně obviněného soudce, že se nemohl k provedenému výslechu svědka nstržm. K. v rámci ústního jednání před kárným senátem vyjádřit, tak z protokolu o ústním jednání před Vrchním soudem v Praze ze dne 20. prosince 2007 vyplývá, že kárně obviněný soudce svědkovi položil otázku po jeho výslechu, na kterou mu svědek odpověděl, a dále měl kárně obviněný soudce JUDr. T. J. možnost vyjádřit se k osobě svědka a jeho výpovědi ve svém závěrečném návrhu při jednání před kárným senátem, což neučinil a odkázal na písemné vyjádření a připojil se ke konečnému návrhu svého právního zástupce. Pro úplnost zbývá dodat, že podle § 25 zák. č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se v kárném řízení jen přiměřeně použijí ustanovení trestního řádu.

Pokud kárně obviněný soudce v odvolání namítá chybnou protokolaci při ústním jednání Vrchního soudu v Praze, je třeba konstatovat, že při tomto ústním jednání žádnou námitku k protokolaci on ani jeho obhájce neuplatnili, z protokolu o ústním jednání vyplývá, že nstržm. K. k dotazu předsedy senátu jednoznačně uvedl, že kárně obviněný soudce jel viditelně přes plnou čáru.

Kárný senát Nejvyššího soudu tedy shledal napadené rozhodnutí správné v celém rozsahu o kárném provinění, tj. jak v otázce skutkových zjištění, tak i v otázce jejich právního posouzení. Pokud jde o uložení sankce za tento disciplinární delikt, tak i zde se odvolací kárný senát ztotožnil se závěry kárného senátu soudu prvního stupně. Sankce v podobě pokuty ve výši 1.500,- Kč, která byla kárně obviněnému soudci JUDr. T. J. uložena Vrchním soudem v Praze, je na samé spodní hranici zákonného rozmezí, které podle § 22 odst. 9 s přihlédnutím k § 12 odst. 1 zák. č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, činí 1.500 2.500,- Kč. Výše této uložené pokuty koresponduje s dosavadní bezúhonností kárně obviněného soudce jako řidiče a současně představuje postih za jeho nedisciplinovanou jízdu a tím spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích.

S ohledem na výše uvedené nezbylo kárnému senátu Nejvyššího soudu, než odvolání kárně obviněného soudce JUDr. T. J. zamítnout podle § 21 odst. 3 věty druhé zák. č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako nedůvodné.

Poučení: Proti rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání přípustné.

V Brně 16. dubna 2008

JUDr. J. P.

předseda kárného senátu