1 Skno 18/2008
0
Dotčené předpisy:




ROZHODNUTÍ

Nejvyšší soud České republiky v kárném senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. A. D., JUDr. P. G., JUDr. D. N. a JUDr. K. P. projednal v ústním jednání dne 3. prosince 2008 ve věci kárného řízení kárně obviněného JUDr. M. N., soudce Krajského soudu v Brně, odvolání navrhovatele a odvolání ministra spravedlnosti proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 8. 2008, sp. zn. 1 Ds 7/2008 a rozhodl takto:



Z podnětu odvolání navrhovatele a ministra spravedlnosti se podle § 21 odst. 3, věty druhé, zák. č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, zrušuje napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 8. 2008, sp. zn. 1 Ds 7/2008 a věc se vrací tomuto soudu k pokračování v kárném řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Předseda Krajského soudu v Brně JUDr. J. P. (dále jen navrhovatel) podal dne 19. 5. 2008 u Vrchního soudu v Olomouci návrh na zahájení kárného řízení proti JUDr. M. N., soudci Krajského soudu v Brně, pro kárné provinění podle ustanovení § 87 ve spojení s ustanovením § 128 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zák. č. 6/2002 Sb.), spočívající v tom, že přijal zmocnění od celkem 5 osob k nahlížení do pěti konkrétních spisů vedených na obchodním úseku Krajského soudu v Brně a do těchto spisů (některých i opakovaně) skutečně nahlížel. Tím porušil povinnost stanovenou v ustanovení § 80 odst. 5 písm. b) zák. č. 6/2002 Sb., podle kterého je soudce povinen ve svém osobním životě svým chováním dbát o to, aby nenarušovalo důstojnost soudcovské funkce a neohrožovalo nebo nenarušovalo důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů. Soudce zejména nesmí zastupovat účastníky soudního řízení nebo působit jako zmocněnec poškozeného nebo zúčastněné osoby v soudním nebo správním řízení, s výjimkou zákonného zastoupení a případů, v nichž půjde o zastupování dalšího účastníka řízení, v němž je účastníkem i sám soudce.

Konkrétně kárně obviněný soudce JUDr. M. N. v rozporu s ustanovením § 80 odst. 5 písm. b) zák. č. 6/2002 Sb. přijal dne 18. 5. 2007 ve Ž. n. S. zmocnění k nahlížení do soudního spisu (včetně pořizování opisů dokladů a podání) udělené mu

-ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 11 Cm 71/2007 Ing. E. Z.,

-ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 11 Cm 72/2007 R. N.,

-ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 12 Cm 24/2007 JUDr. D. N.,

-ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 17 Cm 78/2007 M. N.,

-ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 17 Cm 79/2007 P. K.,

a následně toto realizoval u Krajského soud v Brně, pracoviště H., nahlížením do spisů

-ve věci sp. zn. 11 Cm 71/2007 dne 3. 7. 2007 v době od 13.35 do 13.50 hodin, dne 5. 9. 2007 v době od 14.20 do 14.25 hodin a dne 21. 1. 2008 v době od 13.10 do13.33 hodin,

-ve věci sp. zn. 11 Cm 72/2007 dne 18. 5. 2007 v době od 12.55 do 13.15 hodin, dne 25. 5. 2007 v době od 13.15 do 13.25 hodin, dne 3. 7. 2007 v době od 13.35 do13.50 hodin a dne 5. 9. 2007 v době od 14.20 do 14.25 hodin,

-ve věci sp. zn. 12 Cm 24/2007 dne 25. 5. 2007 v době od 13.00 do 13.08 hodin, dne 3. 7. 2007 v době od 14.00 do 14.05 hodin, dne 5. 9. 2007 v době od 14.10 do14.12 hodin a dne 21. 1. 2008 v době od 12.55 do 13.05 hodin,

-ve věci sp. zn. 17 Cm 78/2007 dne 25. 5. 2007 v době od 12.45 do 12.51 hodin, dne 3. 7. 2007 v době od 14.05 do 14.08 hodin, dne 5. 9. 2007 v době od 14.02 do14.07 hodin a dne 2. 11. 2007 v době od 13.29 do 13.33 hodin,

-ve věci sp. zn. 17 Cm 79/2007 dne 25. 5. 2007 v době od 12.44 do 12.51 hodin, dne 3. 7. 2007 v době od 14.05 do 14.08 hodin, dne 5. 9. 2007 v době od 14.02 do14.07 hodin a dne 2. 11. 2007 v době od 13.29 do 13.33 hodin.

Kárný senát Vrchního soudu v Olomouci jako soud prvního stupně rozhodnutím ze dne 25. 8. 2008, sp. zn. 1 Ds 7/2008, kárně obviněného soudce JUDr. M. N. podle § 19 odst. 2 zák. č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zák. č. 7/2002 Sb.), kárného obvinění pro výše popsaný skutek zprostil.

V odůvodnění svého rozhodnutí kárný senát Vrchního soudu v Olomouci uvedl, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že kárně obviněný soudce nebyl ve výše popsaných případech oprávněn k převzetí právního zastoupení, proto svým chováním porušil ustanovení § 80 odst. 5 písm. b) zák. č. 6/2002 Sb. Kárný senát Vrchního soudu v Olomouci však neakceptoval právní názor kárného žalobce v otázce týkající se právního posouzení popsaného jednání z hlediska roviny základů kárné odpovědnosti. Kárný senát má za to, že ve vztahu k porušení povinnosti upravené v ustanovení § 80 odst. 5 písm. b) zák. č. 6/2002 Sb. lze z provedeného dokazování dovodit zavinění kárně obviněného soudce ve formě nevědomé nedbalosti (a v této formě pak zavinění i ve vztahu ke znaku objektivní stránky kárného provinění dané pojmem zaviněného porušení povinnosti soudce), avšak ve vztahu k nezbytnému následku kárného provinění (danému buď narušením důstojnosti soudcovské funkce nebo ohrožením důvěry v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů) zavinění ani v nejnižší formě prokázáno nebylo. Dle názoru kárného senátu tedy nebylo prokázáno, že by kárně obviněný soudce v souvislosti s převzetím zmocnění jednal způsobem, který by mohl být označen za vedoucí k poznatku o tom, že došlo k ohrožení nezávislého, nestranného, odborného a spravedlivého rozhodování soudů.

Proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 8. 2008, sp. zn. 1 Ds 7/2008, podali v zákonné lhůtě odvolání navrhovatel a ministr spravedlnosti.

Navrhovatel i ministr spravedlnosti se ve svých odvoláních shodli v tom, že dle jejich názoru kárný senát Vrchního soudu v Olomouci předmětnou věc nesprávně právně posoudil co do závěru o absenci zavinění kárně obviněného soudce s tím, že pokud kárný senát dovodil zavinění (byť formou nedbalostní) kárně obviněného soudce ve vztahu k porušení povinnosti upravené ustanovením § 80 odst. 5 písm. b) zák. č. 6/2002 Sb., nemohl současně uzavřít, že toto zavinění není dáno ve vztahu k následku uvedeného chování. Ministr spravedlnosti navrhl zrušit napadené rozhodnutí s tím, aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl, případně aby věc vrátil Vrchnímu soudu v Olomouci. Stejný postup navrhl i předseda Krajského soudu v Brně.

Kárně obviněný soudce JUDr. M. N. navrhl zamítnutí obou odvolání s tím, že odvolatelé přistupují k dané věci formalisticky, kárně obviněný soudce má eminentní zájem na předmětných civilních sporech, neboť je v nich majetkově zainteresován, nyní vstoupil do těchto spisů jako vedlejší účastník na straně žalovaných, realizuje tím svá občanská práva.

Kárný senát Nejvyššího soudu České republiky přezkoumal zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla podána odvolání, a to z hlediska vytýkaných vad, a shledal, že odvolání navrhovatele a ministra spravedlnosti jsou důvodná.

Z podnětu podaných odvolání se kárný senát Nejvyššího soudu České republiky zabýval tím, zda byly naplněny zákonné podmínky pro zproštění kárně obviněného soudce JUDr. M. N. kárného obvinění podle § 19 odst. 2 zák. č. 7/2002 Sb.

Podle § 86 zák. č. 6/2002 Sb. je soudce kárně odpovědný za kárné provinění. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., je kárným proviněním soudce zaviněné porušení povinností soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů.

V kárném řízení před soudem prvního stupně bylo jednoznačně prokázáno, a s tímto názorem se ztotožnili i navrhovatel a ministr spravedlnosti ve svých odvoláních, že kárně obviněný soudce JUDr. M. N. výše popsaným jednáním porušil ustanovení § 80 odst. 5 písm. b) zák. č. 6/2002 Sb.

Podle ustanovení § 80 odst. 5 zák. č. 6/2002 Sb. je soudce povinen ve svém osobním životě svým chováním dbát o to, aby nenarušovalo důstojnost soudcovské funkce a neohrožovalo nebo nenarušovalo důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů. Soudce zejména

a)nesmí umožnit, aby jeho funkce byla zneužita k prosazování soukromých zájmů,

b)nesmí působit jako rozhodce nebo zprostředkovatel řešení právního sporu, zastupovat účastníky soudního řízení nebo jako zmocněnec poškozeného nebo zúčastněné osoby v soudním nebo správním řízení, s výjimkou zákonného zastoupení a případů, v nichž půjde o zastupování dalšího účastníka řízení, v němž je účastníkem i sám soudce.

Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že kárně obviněný soudce v žádném z řízení vedených u Krajského soudu v Brně pod shora specifikovanými spisovými značkami nebyl účastníkem řízení. I přes tuto skutečnost však nahlížel do příslušných spisů (týkajících se záležitostí jeho manželky, dcery a syna a dále osob Ing. Evy Z. a P. K., jejichž spor měl úzkou souvislost s věcí JUDr. D. N. manželky kárně obviněného soudce), a to vždy na základě zmocnění k tomuto účelu vystaveného žalovanými osobami. Není proto pochyb o tom, že JUDr. M. N. svým jednáním porušil ustanovení § 80 odst. 5 písm. b) zák. č. 6/2002 Sb.

Problémem je však otázka posouzení předpokladů kárné odpovědnosti kárně obviněného soudce ve vztahu k porušení povinnosti upravené v ustanovení § 80 odst. 5 písm. b) zák. č. 6/2002 Sb.

Dle názoru kárného senátu Vrchního sodu v Olomouci uvedeného v odvoláními napadeném rozhodnutí lze v posuzovaném případě ve vztahu k porušení povinnosti zakotvené v § 80 odst. 5 písm. b) zák. č. 6/2002 Sb. dovodit zavinění kárně obviněného soudce ve formě nevědomé nedbalosti a ve vztahu k nezbytnému následku kárného provinění podle ustanovení § 80 odst. 5 písm. b) zák. č. 6/2002 Sb. (tj. narušení důstojnosti soudcovské funkce nebo ohrožení důvěry v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů) nelze u kárně obviněného soudce dovodit zavinění v žádné z jeho forem. Kárný senát Vrchního soudu v Olomouci ve svém rozhodnutí zdůraznil, že nelze dospět k závěru, že by jednáním JUDr. M. N. byla zaviněně navozena situace, která by svědčila o ohrožení např. nestranného a spravedlivého rozhodování soudů .

Kárný senát Nejvyššího soudu České republiky se po provedeném odvolacím řízení plně ztotožnil s názory navrhovatele a ministra spravedlnosti uvedenými v příslušných odvoláních.

Kárná odpovědnost soudce je vázána na naplněnost znaků skutkové podstaty kárného provinění, která je vymezena v ustanovení § 87 zák. č. 6/2002 Sb. Kárná odpovědnost soudce je přitom založena na principu odpovědnosti subjektivní k jejímu naplnění je třeba zavinění. Pro naplnění zákonných znaků kárného provinění dostačuje i zavinění v nejnižší formě tj. ve formě nevědomé nedbalosti (dle analogické aplikace § 3, 4 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů).

V daném případě podstata nevědomé nedbalosti spočívá v tom, že kárně obviněný soudce nevěděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného zákonem č. 6/2002 Sb. /resp. že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný ustanovením § 80 odst. 5 písm. b) zák. č. 6/2002 Sb./, ač o tom vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl.

Ustanovení § 80 odst. 5 zák. č. 6/2002 Sb. obsahuje pod písmeny a) a b) demonstrativní výčet případů ohrožujících nebo narušujících důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů, kdy jedním z případů uvedených pod písmenem b) je přímo zákaz zastupovat účastníky soudního řízení. Z hlediska zákonné dikce postačí ohrožení důvěry v rozhodovací činnost soudů, zákon tedy nevyžaduje, aby se následek projevil ve faktické rozhodovací činnosti. Kárně obviněný soudce si tak musel být vědom důsledků svého jednání a takového jednání se měl zdržet. Kárně obviněný soudce převzetím zmocnění a jeho následnou realizací v podobě nahlížení do spisů nejen že nerespektoval omezení v tomto směru zákonem pro soudce stanovené, nýbrž toto jeho jednání bylo jednoznačně způsobilé vzbudit nedůvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů, tedy slovy zákona tuto důvěru ohrozit.

Na tomto místě Nejvyšší soud České republiky poukazuje na skutečnost, že zákonodárce v ustanovení § 80 odst. 5 zák. č. 6/2002 Sb. hovoří o ohrožení důvěry v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů , kdežto kárný senát Vrchního soudu v Olomouci ve svém rozhodnutí uvádí ohrožení např. nestranného a spravedlivého rozhodování soudů . Každý z těchto znaků má však jiný význam a jinak se prokazuje po stránce skutkové i právní. Z hlediska projednávané věci je podstatné ohrožení důvěry v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů .

Za rozhodující je přitom nutno považovat skutečnost, že tím, že kárně obviněný soudce jednal v příslušných výše specifikovaných sporech jako zástupce účastníků řízení (na základě plné moci), mohl tak u jiných účastníků řízení (především u protistrany) vyvolat oprávněný dojem, že věc nebude vedena nestranně, když do ní opakovaně vstupuje jiný soudce téhož soudu.

Je tedy zřejmé, že porušením přímo v zákoně výslovně uvedeného zákazu (v § 80 odst. 5 písm. b) zák. č. 6/2002 Sb.) došlo ze strany kárně obviněného soudce k zaviněnému ohrožení nebo narušení důvěry v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů, jak vyplývá z úvodní části ustanovení § 80 odst. 5 zák. č. 6/2002 Sb., což je následek protiprávního jednání kárně obviněného soudce.

Mezi jednáním, kterého se kárně obviněný soudce zaviněně dopustil, a ohrožením důvěry veřejnosti v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů, existuje příčinná souvislost. Je přitom nerozhodné, zda tak kárně obviněný soudce činil bez osobního kontaktu se zákonným soudcem v konkrétních věcech. Podstatné je, že tak vůbec činil a způsob, jakým tak činil, by mohl být zohledněn pouze při úvaze o případném kárném postihu.

Lze tedy uzavřít, že předpoklady pro to, aby JUDr. M. N. byl zproštěn kárného obvinění podle § 19 odst. 2 zák. č. 7/2002 Sb., nebyly dány.

Podle ustanovení § 25 zák. č. 7/2002 Sb. nestanoví-li tento zákon jinak nebo nevyplývá-li z povahy věci něco jiného, v kárném řízení se přiměřeně použijí ustanovení trestního řádu.

Podle ustanovení § 259 odst. 5 písm. a) tr. ř. odvolací soud nemůže sám uznat obžalovaného vinným skutkem, pro nějž byl napadeným rozsudkem zproštěn.

Kárný senát Nejvyššího soudu České republiky proto v návaznosti na výše citované ustanovení § 259 odst. 5 písm. a) tr. ř. ve spojitosti s ustanovením § 25 zák. č. 7/2002 Sb. podle § 21 odst. 3 zák. č. 7/2002 Sb. odvoláními napadené rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci zrušil a vrátil věc tomuto soudu k pokračování v kárném řízení.

Vyšel přitom ze závěru, že jako soud odvolací nemohl současně ve věci sám rozhodnout tak, že uznává kárně obviněného soudce vinným, aniž by tím porušil ustanovení § 259 odst. 5 písm. a) tr. ř. ve spojitosti s ustanovením § 25 zák. č. 7/2002 Sb. a aniž by tím porušil zásadu dvojinstančnosti kárného řízení, vyplývající z ustanovení § 3 odst. 2 a § 21 cit. zákona. Ustanovení druhé věty § 21 odst. 3 cit. zák., podle něhož nezamítne-li odvolací soud odvolání, napadené rozhodnutí zcela nebo zčásti zruší a sám ve věci rozhodne, je třeba vztáhnout zejména k případům, kdy je podáváno odvolání do rozhodnutí kárných soudů prvního stupně ve věci samé (srov. § 19 odst. 1 a 2 cit. zák.). V ostatních případech je třeba vždy pečlivě vážit, zdali by odvolací soud tím, že by při zrušení nemeritorního rozhodnutí kárného soudu prvního stupně sám ve věci rozhodl, neodňal osobám oprávněným podat odvolání instanci (možnost podat proti prvému rozhodnutí ve věci samé odvolání), neboť podle § 21 odst. 4 cit. zák. proti rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání přípustné. Ta bude však účastníkům zachována, bude-li kárný soud prvního stupně pokračovat v kárném řízení, jak to ostatně předpokládá ustanovení § 15 odst. 2 cit. zák. v případě, že nejsou dány podmínky pro zastavení kárného řízení.

Kárný senát Vrchního soudu v Olomouci při pokračování v kárném řízení zhodnotí, zda jednání kárně obviněného soudce JUDr. M. N. dosahuje intenzity kárného provinění zejména ve vztahu k přijetí plných mocí od blízkých rodinných příslušníků a jejich realizaci, a to i z pohledu ukládání případného kárného opatření.

Pro úplnost zbývá dodat, že s přihlédnutím k čl. II odst. 1. 3. a čl. VI odst. 1., 3. 5. zák. č. 314/2008 Sb. a § 31 zák. č. 7/2002 Sb. Nejvyšší soud na daný případ aplikoval zák. č. 6 a 7/2002 Sb., ve znění účinném do 30. 9. 2008.

Poučení: Proti rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. prosince 2008

JUDr. J. P.

předseda kárného senátu