1 Skno 11/2005
0
Dotčené předpisy:




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY 1 Skno 11/2005

ROZHODNUTÍ

Nejvyšší soud České republiky v kárném senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Antonína Draštíka, JUDr. Miroslava Galluse, JUDr. Karla Podolky a JUDr. Ivany Zlatohlávkové, projednal v ústním jednání dne

21. června 2006 odvolání JUDr. A. W., soudce Okresního soudu v Prostějově, proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. listopadu 2005, č. j. 1 Ds 16/2005-27, a rozhodl takto:



Z podnětu odvolání kárně obviněného soudce se podle § 21 odst. 3 věty druhé zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, zrušuje napadené rozhodnutí ve výroku o kárném opatření a nově se rozhoduje tak, že kárně obviněnému soudci JUDr. A. W. se při nezměněném výroku o vině podle § 88 odst. 1 písm. b) zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, ukládá kárné opatření snížení platu o 15 % na dobu pěti měsíců.

O d ů v o d n ě n í:

Kárný senát Vrchního soudu v Olomouci rozhodnutím ze dne 11. listopadu 2005, č. j. 1 Ds 16/2005-27, uznal předsedu senátu Okresního soudu v Prostějově JUDr. A. W. vinným, že v rozporu s povinností vykonávat svědomitě svou funkci a zdržet se všeho, co by mohlo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů, uloženou mu ustanovením § 80 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb. zákona o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen zák. č. 6/2002 Sb. ) a v rozporu s povinností uloženou v § 2 odst. 4 tr. ř. projednat trestní věc s plným šetřením práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána, nepostupoval tak při vyřizování trestních věcí sp. zn. 2 T 179/2004 a 2 T 42/2005, neboť včas, tj. ve lhůtě upravené ustanoveními § 71 odst. 4, odst. 6 tr. ř., nerozhodl ve věci sp. zn. 2 T 179/2004 nejpozději do 24. 6. 2005 o ponechání obžalovaného V. H. ve vazbě a nerozhodl ani o jeho propuštění z vazby na svobodu, takže ten byl držen ve vazbě v rozporu se zákonem po dobu 52 dnů, neboť byl z vazby propuštěn až na podkladě příkazu k propuštění z vazby vydaného dne 15. 8. 2005 předsedou senátu nadřízeného soudu a dále nerozhodl ve věci sp. zn. 2 T 42/2005 nejpozději do 24. 8. 2005 o ponechání obžalovaného T. L. ve vazbě a nerozhodl ani o jeho propuštění z vazby na svobodu, takže ten byl držen ve vazbě v rozporu se zákonem po dobu 12 dnů, neboť byl z vazby propuštěn až na podkladě příkazu k propuštění z vazby vydaného dne 5. 9. 2005 zastupujícím předsedou senátu. Za to mu bylo podle § 88 odst. 1 písm. b) zák. č. 6/2002 Sb. uloženo kárné opatření spočívající ve snížení platu o 25 % na dobu šesti měsíců.

Proti tomuto rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci podal v zákonné lhůtě odvolání kárně obviněný soudce. Ve svém vyjádření argumentuje zcela nevyhovujícími podmínkami pro práci u Okresního soudu v Prostějově. Poukazuje na to, že za dobu jeho třicetileté praxe byl zvyklý pracovat s počtem nevyhotovených trestních věcí maximálně do čísla sedmdesát s minimálními výjimkami po krátkou dobu. Pokud je vrchním soudem tvrzeno, že nevyplňoval pomocnou tabulku pro sledování vazebních lhůt, bylo tomu proto, že neměl doposud důvod tento způsob ve své soudní praxi využívat. Kárně obviněný soudce dále uvádí, že z přidělování vazebních věcí byl vyřazen jeden soudce trestního úseku, čímž došlo k jejich nárůstu. Deset vazebních věcí tak, jak je zmiňuje vrchní soud, obsahuje v podstatě několik desítek vazebních rozhodnutí, která jsou navyšována v případech, kdy se jedná o trestnou činnost, spáchanou ve spolupachatelství, kdy jsou obžalovaní ve vazbě. Pokud v trestní věci obžalovaného H. nerozhodl o jeho vazbě bylo tomu proto, že rozhodoval v této věci dva dny po návratu ze čtrnáctidenní dovolené a v této době pracoval při maximálním pracovním vypětí v důsledku zastavení nápadu dalšímu trestnímu soudci. Další trestní věc obžalovaného L. nebyla rozhodnuta v den před nástupem na jeho další dovolenou na přelomu měsíce srpna a září a zdůrazňuje, že byl v situaci takového pracovního vypětí, že k přehlédnutí došlo ve snaze zajistit řadu dalších věcí před nástupem na tuto čtrnáctidenní dovolenou. Rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci je podle jeho názoru do jisté míry určitým matematickým vyjádřením postupu, který by měl následovat v uvedených dvou trestních věcech, ale nezohledňuje v žádném případě možnosti, které soudce má pro práci a podmínky, které jsou mu ze strany zaměstnavatele poskytovány. Ze senátu 3 T bylo na něj převedeno 62 věcí vesměs starších dvou roků a je těžko vysvětlitelné, jak k takovému stavu mohlo dojít přes opakovaná upozornění, počínající již v roce 2001. Poukazuje na to, že situace u Okresního soudu v Prostějově je situací ohrožující zdraví, potírající pracovní iniciativu, což vede ke stavu, který je pro jeho současné vedení neřešitelný problém. Vzhledem k tomu, že předsedou Krajského soudu v Brně je zpochybňována legitimita navrhovatele k podávání takových návrhů, byť je zákonem daná, je obecně očekáváno, že podané návrhy vezme zpět. Pokud tak neučiní, je to vyvoláno osobní antipatií, nikoliv objektivním hodnocením. Dále kárně obviněný uvedl, že u Okresního soudu v Prostějově podával desítky roků standardní výkony a řídil se zásadou tzv. čistého stolu a i předchůdci navrhovatele mu žádné nedostatky v tomto směru nevytýkali. Proč k tomu došlo po téměř třiceti letech soudní praxe, může vysvětlit pouze navrhovatel. Jak již kárně obviněný uvedl v řízení o obnově předchozího případu neměla by stabilizace situace u soudu být řešena kárnými řízeními podanými z iniciativy navrhovatele. Závěrem dodává, že předsedou Krajského soudu v Brně mu při rozšířené poradě v březnu tohoto roku bylo vysloveno poděkování za dlouhodobou práci u Okresního soudu v Prostějově, mimo jiné i za vysoké výkony a je proto přesvědčen, že s ohledem na situaci u tohoto soudu, tak jak mu bylo vysvětleno, na kárném postihu nebude trvat. Navrhl proto, aby kárný senát Nejvyššího soudu z výše uvedených důvodů napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci zrušil, řízení zastavil, případně podle ustanovení § 19 odst. 1 zák. č. 7/2002 Sb. upustil od uložení kárného opatření a to za předpokladu, že navrhovatel bude na obou návrzích trvat.

Na podkladě podaného odvolání přezkoumal kárný senát Nejvyššího soudu České republiky podle § 21 odst. 3 věty první a § 25 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, za přiměřeného použití § 254 odst. 1 a dalších ustanovení trestního řádu, zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad.

Nejvyšší soud shledal, že kárný senát soudu prvního stupně provedl ve věci úplné dokazování, které správně zhodnotil a obšírně rozvedl v odůvodnění svého rozhodnutí. Nepochybil ani při právní kvalifikaci jednání kárně obviněného soudce, spočívající v tom, že v označených věcech jednal tak, že ohrozil důvěru ve spravedlivé a nestranné rozhodování soudů, když při vyřizování trestních věcí sp. zn. 2 T 179/2004 a 2 T 42/2005 nerozhodl včas, tedy ve lhůtě upravené ustanoveními § 71 odst. 4, odst. 6 tr. ř. Je zřejmé, a kárně obviněný soudce to ani nenamítá, že v trestní věci sp. zn. 2 T 179/2004 nebylo vydáno nejpozději do 24. 6. 2005 rozhodnutí o další vazbě obžalovaného H. a až po zásahu odvolacího soudu došlo k nápravě. Pobyt obžalovaného ve vazbě po dobu 52 dnů tak byl v rozporu s právní úpravou. Stejná situace nastala i v trestní věci 2 T 42/2005, kdy kárně obviněný soudce měl nejpozději do 24. 8. 2005 vydat rozhodnutí řešící důvodnost setrvání ve vazbě u obžalovaného L. Rovněž tento obžalovaný setrvával ve vazbě až do procesního zásahu soudce, kterému byla věc v době nepřítomnosti JUDr. W. předsedou soudu určena k vyřízení, a pobyt i tohoto obžalovaného ve vazbě po dobu 12 dnů byl v rozporu se zákonem. Kárně obviněný soudce ve svém odvolaní neuvedl nic podstatného, co by mohlo závěry o vině jakkoli zpochybnit. Odvolání kárně obviněného pokud směřovalo do výroku o vině, proto bylo shledáno nedůvodným.

Na druhé straně se Nejvyšší soud neztotožnil s výrokem o uloženém kárném opatření. Vrchní soud v Olomouci uložil kárně obviněnému soudci kárné opatření na samé horní hranici, přičemž toto odůvodnil závažným porušením jeho právní povinnosti. Nejvyšší soud, aniž by jakkoliv zpochybňoval závažnost kárného provinění JUDr. W., zvolil postih mírnější a to z následujících důvodů. Kárně obviněný je soudcem s téměř třicetiletou soudní praxí, přičemž lze konstatovat, že dlouhodobě se jedná o výkonného a zodpovědného soudce. Nebylo možno rovněž přehlédnout, že pokud na trestním úseku byl jeden soudce dlouhodobě v pracovní neschopnosti a jeho trestní agenda byla rozdělována mezi zbývající trestní soudce, muselo nutně dojít k nárůstu nevyřízených trestních věcí, včetně vazebních, což se projevilo i na zvýšeném pracovním vytížení kárně obviněného soudce. Přestože situace v mezilidských vztazích na soudě je velmi vyhrocená, navrhl předseda Okresního soudu v Prostějově při ústním jednání odvolacího soudu mírnější postih kárně obviněného soudce než jak rozhodl kárný soud prvního stupně. Kárný senát Nejvyššího soudu vzal také v úvahu, že pochybení kárně obviněného soudce nemělo, mimo omezení osobní svobody bez zákonného podkladu, výraznější nepříznivé důsledky, neboť obviněný H. byl posléze pravomocně odsouzen a nastoupil výkon trestu odnětí svobody a u obviněného L. došlo k nezákonnému omezení na svobodě toliko na dobu 12 dní. Byť v tomto druhém případě ještě nedošlo k pravomocnému odsouzení (je obžalován pro loupež a krádež), vzhledem k předchozím odsouzením pro majetkové trestné činy, lze i jeho označit za recidivistu. Nejvyšší soud proto změnil kárné opatření tak, že kárně obviněnému soudci uložil kárné opatření a to snížení platu o 15 % na dobu pěti měsíců. Z uvedených důvodů však nemohl akceptovat návrh JUDr. W., aby napadené rozhodnutí vrchního soudu bylo zcela zrušeno a řízení zastaveno, případně aby bylo upuštěno od uložení kárného opatření.

Poučení: Proti rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. června 2006

JUDr. Juraj M a l i k

předseda kárného senátu