1 Skno 1/2009
0
Dotčené předpisy:




1 Skno 1/2009

ROZHODNUTÍ

Nejvyšší soud České republiky v kárném senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. P. G., JUDr. K. P., JUDr. M. Š. a JUDr. I. Z. projednal v ústním jednání dne 18. března 2009 ve věci kárného řízení kárně obviněného JUDr. J. T., předsedy senátu Krajského soudu v Brně, odvolání kárně obviněného soudce proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 12. 2008, sp. zn. 1 Ds 12/2008 a rozhodl t a k t o:



1)

Z podnětu odvolání kárně obviněného soudce se podle ustanovení § 21 odst. 3, věty druhé, zák. č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění účinném do 30. 9. 2008, v celém rozsahu zrušuje napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 12. 2008, sp. zn. 1 Ds 12/2008.

Znovu se rozhoduje tak, že

2)

JUDr. J. T., Ph.D.,

j e v i n e n, ž e

I.

jako předseda senátu 62 Ca Krajského soudu v Brně, který je podle ustanovení § 30 odst. 2, věty druhé, zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění účinném do 30. 9. 2008, povinen řídit a organizovat činnost senátu, dne 31. 7. 2006 v rozporu s rozvrhem práce Krajského soudu v Brně na rok 2006 ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 31 Ca 30/2004 (nyní 62 Ca 61/2008) rozhodl v senátě, jehož členkou byla namísto JUDr. D. R., Ph.D., který se dle rozvrhu práce měl na rozhodování této věci podílet, JUDr. J. S., aniž by uvedená změna složení senátu byla odůvodněna, neboť JUDr. R., Ph.D., ač na pracovišti uvedeného dne přítomen, nebyl postupem podle § 8 odst. 3 zák. č. 150/2002 Sb. z rozhodování této věci vyloučen; následně zkrácené znění písemného vyhotovení rozsudku opatřené jeho podpisem, v němž bylo uvedeno, že na rozhodování věci se podílel JUDr. R., Ph.D., odstranil z úřední desky soudu a aniž by provedl jeho opravu dle § 54 odst. 4 zák. č. 150/2002 Sb., nahradil je zněním, v němž je uvedeno, že na rozhodování věci se podílela JUDr. S.,

II.

jako soudce Krajského soudu v Brně v době od 9. 3. 2006 do 29. 11. 2006 a v době od 24. 7. 2007 do 14. 9. 2008 v rozporu s povinností rozhodovat v přiměřených lhůtách bez průtahů uloženu mu ustanovením § 79 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., ve znění účinném do 30. 9. 2008 a v rozporu s povinností uloženou mu ustanovením § 100 odst. 1 o.s.ř., ve spojení s ustanovením § 64 zák. č. 150/2002 Sb., postupovat tak, aby věc byla co nejrychleji projednána a rozhodnuta, nevyvíjel žádnou činnost při vyřizování věcí vedených u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 31 Ca 122/2004 a 62 Ca 5/2007, čímž zavinil neodůvodněné průtahy v těchto řízeních, které měly svou příčinu v nedostatečné výkonnosti a ve vyřizování věcí, které napadly k soudu později,

t e d y zaviněně porušil povinnosti soudce a ohrozil tak důvěru ve spravedlivé rozhodování soudů (ad I., ad II.).

T í m s p á c h a l

kárná provinění podle § 87 zák. č. 6/2002 Sb. o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění účinném do 30. 9. 2008.

Z a t o s e m u u k l á d á

podle § 88 odst. 1 písm. a) zák. č. 6/2002 Sb. o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění účinném do 30. 9. 2008, kárné opatření důtka.

3)

Kárně obviněný JUDr. J. T., Ph.D., se podle ustanovení § 19 odst. 2 zák. č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění účinném do 30. 9. 2008, zprošťuje kárného obvinění spočívajícího v tom, že ve věcech sp. zn. 62 Ca 22/2008 a 62 Ca 23/2008 nerespektoval ustanovení § 31 odst. 1 zák. č. 150/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 41 a následujících zák. č. 6/2002 Sb., když vydal rozhodnutí bez účasti člena senátu, který dle rozvrhu práce měl ve věci rozhodovat, čímž se měl dopustit kárného provinění podle § 87 zák. č. 6/2002 Sb., ve znění účinném do 30. 9. 2008.

O d ů v o d n ě n í :



Předseda Krajského soudu v Brně JUDr. J. P. (dále jen navrhovatel) podal dne 21. 7. 2008 u Vrchního soudu v Olomouci návrh na zahájení kárného řízení proti předsedovi senátu Krajského soudu v Brně JUDr. J. T., Ph.D., pro kárné provinění podle ustanovení § 87 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění účinném do 30. 9. 2008 (dále jen zák. č. 6/2002 Sb.), spočívající v tom, že

1)

ve věcech sp. zn. 31 Ca 30/2004, 62 Ca 22/2008 a 62 Ca 23/2008 nerespektoval ustanovení § 31 odst. 1 zák. č. 150/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 41 a násl. zák. č. 6/2002 Sb., když vydal rozhodnutí bez účasti člena senátu, který dle rozvrhu práce měl ve věci rozhodovat, a ve věci 31 Ca 30/2004 navíc pozměnil na úřední desce soudu již vyvěšené zkrácené znění rozsudku z 31. 7. 2006,

2)

dlouhodobě vykazoval nedostatečnou výkonnost, čímž způsobil průtahy v řízení. V důsledku toho docházelo k porušení práva zaručeného Ústavou ČR a Listinou základních práv a svobod poskytovat soudní ochranu,

3)

způsobuje dále průtahy řízení tím, že nevyřizuje věci postupně podle doby jejich nápadu, např. věci 62 Ca 5/2007, 10/2007, 12/2007, 31 Ca 122/2004, kde po dobu delší jednoho roku též nebyl proveden žádný úkon.

Kárný senát Vrchního soudu v Olomouci jako soud prvního stupně rozhodující ve věci rozhodnutím ze dne 1. 12. 2008, sp. zn. 1 Ds 12/2008, kárně obviněného soudce JUDr. J. T., Ph.D., uznal vinným ze spáchání kárného provinění podle § 87 zák. č. 6/2002 Sb, ve znění účinném do 30. 9. 2008, a to pro skutky spočívající v tom, že

I.

jako předseda senátu 62 Ca Krajského soudu v Brně, který je podle ustanovení § 30 odst. 2, věty druhé, zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění účinném do 30. 9. 2008, povinen řídit a organizovat činnost senátu

1) dne 31. 7. 2006 v rozporu s rozvrhem práce Krajského soudu v Brně na rok 2006 ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 31 Ca 30/2004 (nyní 62 Ca 61/2008) rozhodl v senátě, jehož členkou byla namísto JUDr. D. R., Ph.D., který se dle rozvrhu práce měl na rozhodování této věci podílet, JUDr. J. S., aniž by uvedená změna složení senátu byla odůvodněna, neboť JUDr. R., Ph.D., ač na pracovišti uvedeného dne přítomen, nebyl postupem podle § 8 odst. 3 zák. č. 150/2002 Sb. z rozhodování této věci vyloučen; následně zkrácené znění písemného vyhotovení rozsudku opatřené jeho podpisem, v němž bylo uvedeno, že na rozhodování věci se podílel JUDr. R., Ph.D., odstranil z úřední desky soudu a aniž by provedl jeho opravu dle § 54 odst. 4 zák. č. 150/2002 Sb., nahradil je zněním, v němž je uvedeno, že na rozhodování věci se podílela JUDr. S.,

2) dne 31. 3. 2008 v rozporu s povinností stanovenou mu ustanovením § 54 odst. 1 zák. č. 150/2002 Sb., ve spojení s ustanovením § 55 odst. 5 téhož zákona, vydal ve věcech Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Ca 22/2008 (nyní 62 Ca 70/2008) a 62 Ca 23/2008 (nyní 62 Ca 71/2008) usnesení o odmítnutí žalob, aniž se na nich usnesl tříčlenný senát, jak je vyžadováno ustanoveními § 31 odst. 2 písm. b) zák. č. 6/2002 Sb., ve znění účinném do 30. 9. 2008 a ustanovením § 31 odst. 1 zák. č. 150/2002 Sb. ve spojení s ustanovením § 31 odst. 2 téhož zákona, neboť jeden ze členů senátu, který se měl podílet na rozhodování těchto věcí, JUDr. R., Ph.D., se porady a hlasování senátu nezúčastnil,

II.

jako soudce Krajského soudu v Brně v době od 9. 3. 2006 do 29. 11. 2006 a v době od 24. 7. 2007 do 21. 7. 2008 v rozporu s povinností rozhodovat v přiměřených lhůtách bez průtahů uloženu mu ustanovením § 79 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., ve znění účinném do 30. 9. 2008 a v rozporu s povinností uloženou mu ustanovením § 100 odst. 1 o.s.ř., ve spojení s ustanovením § 64 zák. č. 150/2002 Sb., postupovat tak, aby věc byla co nejrychleji projednána a rozhodnuta, nevyvíjel žádnou činnost při vyřizování věcí vedených u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 31 Ca 122/2004, 62 Ca 5/2007, 62 Ca 10/2007 a 62 Ca 12/2007, čímž zavinil neodůvodněné průtahy v těchto řízeních, které měly svou příčinu v nedostatečné výkonnosti a ve vyřizování věcí, které napadly k soudu později.

Za uvedené jednání kárný senát Vrchního soudu v Olomouci uložil kárně obviněnému předsedovi senátu JUDr. J. T., Ph.D., podle § 88 odst. 1 písm. c) zák. č. 6/2002 Sb., ve znění účinném do 30. 9. 2008, kárné opatření spočívající v odvolání z funkce předsedy senátu.

V odůvodnění svého rozhodnutí kárný senát Vrchního soudu v Olomouci uvedl, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že kárně obviněný nerespektoval jako předseda senátu právo na zákonného soudce zakotvené v ustanovení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a to v případech uvedených pod body I./1 a I./2 skutkové věty výroku rozhodnutí soudu prvního stupně v předmětné věci, čímž zaviněně porušil povinnosti při výkonu své funkce ve smyslu ustanovení § 87 zák. č. 6/2002 Sb., ve znění účinném do 30. 9. 2008, na jejichž dodržení měl jako předseda senátu dbát. Dále Vrchní soud v Olomouci poukázal na skutečnost, že součástí práva na spravedlivý proces je též právo na projednání věci bez zbytečných průtahů, proto jednání popsané pod bodem II. skutkové věty výroku rozhodnutí soudu prvního stupně nabývá, dle jeho názoru, rovněž podoby kárného provinění podle § 87 zák. č. 6/2002 Sb., ve znění účinném do 30. 9. 2008.

Proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 12. 2008, sp. zn. 1 Ds 12/2008, podal kárně obviněný soudce v zákonné lhůtě odvolání.

K bodu I./1 skutkové věty výroku rozhodnutí soudu prvního stupně kárně obviněný ve svém odvolání podotkl, že kárný senát Vrchního soudu v Olomouci postavil své rozhodnutí na výpovědi JUDr. R., Ph.D., který uvedl, že dne 31. 7. 2006 byl na pracovišti, čistě náhodou si všiml vyvěšeného zkráceného znění rozsudku na úřední desce soudu a zjistil, že je zde uvedeno jeho jméno, ačkoliv se na rozhodování nepodílel. Následně z jeho pohledu nebyla věc uspokojivým způsobem vyřešena. Proti výpovědi JUDr. R. však stojí výpověď kárně obviněného JUDr. J. T., Ph.D., proto by, dle názoru kárně obviněného, měla být v daném případě aplikována zásada in dubio pro reo. Dále se kárně obviněný vyjádřil k výtce, že neprovedl formální opravu zkráceného znění rozsudku, sp. zn. 31 Ca 30/2004, když v jeho původním znění bylo uvedeno jméno JUDr. R., Ph.D. Kárně obviněný podotýká, že je zjevné, že v daném spise pouze absentuje původní verze zkráceného vyhotovení rozsudku se jménem soudce, který se projednání neúčastnil, tj. že došlo ke zničení vadného znění, což však v žádném případě nemůže být důvodem pro úvahy o kárné odpovědnosti soudce.

K bodu I./2 skutkové věty výroku rozhodnutí soudu prvního stupně kárně obviněný ve svém odvolání uvedl, že i v tomto případě je jako základní a fakticky rozhodující důkaz o jeho vině brána výpověď JUDr. R., Ph.D., a to i s ohledem na časové údaje v protokolech o jednáních, kdy mělo být rozhodováno od 14.15 do 14.45 hod. JUDr. R., Ph.D., přitom tvrdil, že v této době se účastnil jednání na VŠ N. C. Dva soudci (tj. kárně obviněný a JUDr. S.) stvrdili jednání v tříčlenném senátu a proti tomu stojí výpověď JUDr. R., Ph.D. Nesrovnalosti ve výpovědích však rozhodujícím kárným senátem nebyly vůbec ověřovány. Z pohledu kárně obviněného soudce proto i zde byly důkazy hodnoceny účelově v jeho neprospěch.

Zcela shodná situace je dle vyjádření kárně obviněného i u bodu II. skutkové věty výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť i zde jsou provedené důkazy hodnoceny naprosto jednostranně v jeho neprospěch.

Z výše uvedených důvodů kárně obviněný předseda senátu ve svém odvolání navrhl, aby kárný senát Nejvyššího soudu České republiky odvoláním napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci zrušil a kárného obvinění jej zprostil.

Zástupce kárného žalobce při ústním jednání Nejvyššího soudu navrhl odvolání zamítnout.

Kárný senát Nejvyššího soudu České republiky přezkoumal zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž bylo odvolání podáno, a to z hlediska vytýkaných vad, a shledal, že odvolání kárně obviněného předsedy senátu je částečně důvodné.

K bodu I./1 skutkové věty výroku rozhodnutí soudu prvního stupně kárný senát Nejvyššího soudu České republiky po prostudování předmětného spisového materiálu zjistil, že JUDr. R., Ph.D., byl dne 31. 7. 2006, tj. v den vydání rozhodnutí Krajského soudu v Brně sp. zn. 31 Ca 30/2004, přítomen na pracovišti, což odpovídá i údajům na jeho absenční kartě za rok 2006. Kárně obviněný předseda senátu ve své výpovědi u soudu prvního stupně uvedl, že chtěl danou věc za každou cenu skončit, neboť šlo o věc staršího data podání, a protože JUDr. R., Ph.D., nebyl v té době údajně k sehnání, nezbylo mu nic jiného, než se obrátit na JUDr. S., která zastupovala v případě nepřítomnosti některého člena senátu, přičemž JUDr. R., Ph.D., se v obdobných věcech vylučoval. Poté došlo k tomu, že zapisovatelka do zkráceného znění rozsudku automaticky napsala klasické složení senátu s JUDr. R., Ph.D., které bylo podepsáno kárně obviněným a vyvěšeno na úřední desce soudu.

Podle rozvrhu práce Krajského soudu v Brně na rok 2006 se měl podílet na rozhodování věci vedené pod sp. zn. 31 Ca 30/2004 senát ve složení JUDr. J. T., Ph.D., jako předsedy senátu a soudců JUDr. D. R., Ph.D. a Bc. Mgr. R. H. JUDr. D. R., Ph.D., nebyl z rozhodování vyloučen postupem podle § 8 odst. 3 zák. č. 150/2002 Sb.

Dle názoru kárného senátu Nejvyššího soudu České republiky pokud za této situace bylo rozhodováno v senátě, jehož členkou byla namísto JUDr. R., Ph.D., JUDr. S., došlo tak k nerespektování rozvrhu práce Krajského soudu v Brně na rok 2006.

Pokud jde o opravu písařské chyby, k níž došlo ve zkráceném znění písemného vyhotovení rozsudku, tak podle ustanovení § 54 odst. 4, věty první, zák. č. 150/2002 Sb. předseda senátu opraví v rozsudku i bez návrhu chyby v psaní a počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Chyba proto měla být opravena v originálu rozsudku založeném ve spise a ve stejnopisech rozsudku. Tímto způsobem však k provedení opravy nedošlo, neboť ve spise se vůbec nenachází nesprávné znění zkráceného vyhotovení rozsudku.

Součástí práva na spravedlivý proces je i právo na zákonného soudce zakotvené v ustanovení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Toto ustanovení představuje pro každého účastníka soudního řízení záruku, že k rozhodnutí jeho věci jsou povolány soudy a soudci dle předem daných zásad tak, aby byla zachována zásada pevného přidělování soudní agendy a aby byl vyloučen výběr soudů a soudců ad hoc (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 232/1995). Nedodržení pravidel stanovených rozvrhem práce či procesních postupů při vyloučení soudce určeného rozvrhem práce z rozhodování věci je považováno za podstatnou vadu řízení, která odůvodňuje zrušení rozhodnutí (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 9. 2008, sp. zn. 4 Tz 67/2008). Kárně obviněný předseda senátu JUDr. J. T., Ph.D., však v případě uvedeném pod bodem I./1 skutkové věty výroku rozhodnutí soudu prvního stupně ústavně zaručené právo účastníků řízení na zákonného soudce nerespektoval.

Podle § 86 zák.č. 6/2002 Sb. je soudce kárně odpovědný za kárné provinění. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb. je kárným proviněním soudce zaviněné porušení povinností soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů.

Kárný senát Nejvyššího soudu České republiky se v případě uvedeném pod bodem I./1 skutkové věty výroku odvoláním napadeného rozhodnutí plně ztotožnil s názorem Vrchního soudu v Olomouci v tom, že kárně obviněný svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty kárného provinění podle § 87 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., ve znění účinném do 30. 9. 2008.

Pokud se týká bodu I./2 skutkové věty výroku odvoláním napadeného rozhodnutí, k tomu kárně obviněný ve své výpovědi před soudem prvního stupně i před odvolacím soudem uvedl, že ve věcech vedených u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 62 Ca 22/2008 a 62 Ca 23/2008 se JUDr. R., Ph.D., účastnil rozhodování, avšak odmítl podepsat protokoly o hlasování, hlasování proběhlo v dopoledních hodinách, neboť JUDr. R., Ph.D., odpoledne již nebyl přítomen na pracovišti. Proti jeho výpovědi stojí výpověď JUDr. R., Ph.D., podle kterého v uvedených věcech bylo rozhodnuto bez jeho účasti, neboť v době rozhodování (tj. od 14.15 do 14.45 hod.) nebyl přítomen na pracovišti, protože se účastnil jednání na VŠ N. C. V dané souvislosti byla ze strany soudu prvního stupně hodnocena jako nevěrohodná výpověď jak kárně obviněného soudce, tak i výpověď další členky senátu JUDr. S., která uvedla, že si na konkrétní okolnosti rozhodování příslušných věcí již nepamatuje, potvrdila však, že se na rozhodování věcí podílela, pokud to vyplývá ze spisu a že protokoly o jednáních odpovídají skutečnosti, nikdy se neúčastnila projednávání a rozhodování věci v neúplně složeném senátě.

Kárný senát Nejvyššího soudu České republiky se v návaznosti na výše uvedené skutečnosti neztotožnil s názorem kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci, neboť dva členové senátu (tj. kárně obviněný a JUDr. S.) vypovídají, že JUDr. R., Ph.D., se dne 31. 3. 2008 účastnil rozhodování ve věcech vedených u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 62 Ca 22/2008 a 62 Ca 23/2008 a proti jejich výpovědím stojí výpověď JUDr. R., Ph.D., který uvedl, že se tohoto rozhodování neúčastnil. Účast JUDr. R., Ph.D., na projednávání a rozhodování těchto věcí potvrzují i protokoly o jednáních. Z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v těchto věcech je zřejmé, že JUDr. R., Ph.D., nepodepsal protokoly o hlasování a je k nim přiložen text podepsaný předsedou senátu, že JUDr. R., Ph.D., odmítl protokoly o hlasování podepsat.

Podle ustanovení § 25 zák. č. 7/2002 Sb., ve znění účinném do 30. 9. 2008, nestanoví-li tento zákon jinak nebo nevyplývá-li z povahy věci něco jiného, v kárném řízení se přiměřeně použijí ustanovení trestního řádu.

Čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod stanovuje jednu ze základních zásad trestního řízení - zásadu v pochybnostech ve prospěch obviněného (in dubio pro reo), která je promítnuta v ustanoveních § 2 odst. 2, 5 a 6 trestního řádu, z nichž vyplývá, že tam, kde existují jakékoliv pochybnosti, musejí být tyto vyloženy vždy ve prospěch obviněného.

Pokud tedy v projednávané věci stojí proti sobě výpovědi kárně obviněného a JUDr. S. a na druhé straně výpověď JUDr. R., Ph.D., a protokoly o jednáních, je nutno ve smyslu výše citovaných zákonných ustanovení aplikovat zásadu in dubio pro reo.

Kárný senát Nejvyššího soudu České republiky proto ohledně bodu I./2 skutkové věty výroku rozhodnutí soudu prvního stupně kárně obviněného JUDr. J. T., Ph.D., kárného obvinění podle § 19 odst. 2 zák. č. 7/2002 Sb., ve znění účinném do 30. 9. 2008, zprostil, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který se řízení vedlo, přičemž kárné obvinění bylo nezbytné ve výroku rozhodnutí Nejvyššího soudu citovat podle návrhu předsedy Krajského soudu v Brně na zahájení kárného řízení.

Ohledně bodu II. skutkové věty výroku rozhodnutí soudu prvního stupně vzal kárný senát Vrchního soudu v Olomouci za prokázané, že kárně obviněný v době od 9. 3. 2006 do 29. 11. 2006 a v době od 24. 7. 2007 do 21. 7. 2008 nevyvíjel žádnou činnost při vyřizování věcí vedených u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 31 Ca 122/2004, 62 Ca 5/2007, 62 Ca 10/2007 a 62 Ca 12/2007, čímž zavinil neodůvodněné průtahy v těchto řízeních, které měly svou příčinu v nedostatečné výkonnosti a vyřizování věcí, které napadly k soudu později.

Kárný senát Nejvyššího soudu České republiky po prostudování předloženého spisového materiálu a po seznámení se při ústním jednání s usneseními Krajského soudu v Brně o přerušení níže uvedených řízení zjistil, že rozhodnutí ve věcech vedených u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 62 Ca 10/2007 a 62 Ca 12/2007 jsou odvislá od rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti podané ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 31 Ca 41/2003. V obou věcech vedených u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 62 Ca 10/2007 a 62 Ca 12/2007 bylo později vydáno rozhodnutí o přerušení řízení. Kárný senát Nejvyššího soudu České republiky však pro úplnost poznamenává, že otázka toho, zda v předmětných věcech bylo či nebylo vydáno rozhodnutí o přerušení řízení, je v dané věci otázkou irelevantní, neboť takové rozhodnutí je ve smyslu ust. § 48 odst. 2 písm. f) o.ř.s. rozhodnutím fakultativním a pokud předseda senátu čekal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v obdobné věci, jednalo se v každém případě (bez ohledu na rozhodnutí o přerušení řízení) o důvodné, nikoli neodůvodněné průtahy v řízení. Ve výše specifikovaných věcech se proto kárně obviněný předseda senátu kárného provinění nedopustil a kárný senát Nejvyššího soudu České republiky ho proto ohledně uvedeného jednání neuznal vinným kárným proviněním.

Ve věcech vedených u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 31 Ca 122/2004 a 62 Ca 5/2007 se kárný senát Nejvyššího soudu České republiky ztotožnil s názorem kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci v tom, že ve věci vedené pod sp. zn. 31 Ca 122/2004 nebyly činěny žádné úkony v době od 9. 3. 2006 do 29. 11. 2006 a ve věci vedené pod sp. zn. 62 Ca 5/2007 nebyly činěny žádné úkony v době od 24. 7. 2007 do 14. 9. 2008. Z přehledu věcí rozhodnutých kárně obviněným předsedou senátu vyplývá, že v uvedeném období vyřizoval věci, které napadly soudu později.

Podle ustanovení § 79 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., ve znění účinném do 30. 9. 2008, je soudce povinen rozhodovat v přiměřených lhůtách bez průtahů.

Je zřejmé, že výše popsaným jednáním kárně obviněný soudce JUDr. J. T., Ph.D., způsobil ve věcech vedených u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 31 Ca 122/2004 a 62 Ca 5/2007 neodůvodněné průtahy v řízení, čímž se dopustil kárného provinění ve smyslu ustanovení § 87 zák. č. 6/2002 Sb., ve znění účinném do 30. 9. 2008.

Při úvaze o odpovídajícím kárném opatření vycházel kárný senát Nejvyššího soudu České republiky ze skutečnosti, že kárně obviněný byl z větší části kárného obvinění zproštěn, ukládá se mu kárné opatření pouze za menší část kárného obvinění, které je mu kladeno za vinu (tj. pouze za průtahy v řízení ve dvou věcech vedených u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 31 Ca 122/2004 a 62 Ca 5/2007 a dále za nesprávné složení senátu v jedné věci), přičemž však bylo pravděpodobné, že i při zákonném složení senátu by bylo rozhodováno o vyloučení JUDr. R., Ph.D., ostatně námitka jeho podjatosti byla později podána. Kárný senát Nejvyššího soudu České republiky proto s přihlédnutím k osobě kárně obviněného, kterému doposud nebylo uloženo kárné opatření podle ustanovení § 88 zák. č. 6/2002 Sb., ve znění účinném do 30. 9. 2008, považuje za odpovídající a přiměřené nižší závažnosti kárného provinění uložení kárného opatření ve formě důtky podle § 88 odst. 1 písm. a) citovaného zákona.

V návaznosti na výše uvedené skutečnosti kárný senát Nejvyššího soudu České republiky podle ustanovení § 21 odst. 3 zák. č. 7/2002 Sb., ve znění účinném do 30. 9. 2008, odvoláním napadené rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci zrušil a sám ve věci rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

P o u č e n í: Proti rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. března 2009



JUDr. J. P.

předseda kárného senátu