1 ICm 1615/2017
Jednací číslo: 1 ICm 1615/2017-29 Sp.zn. ins. řízení: KSOL 20 INS 28470/2016

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Dorazilovou ve věci žalobkyně JUDr. Tamary Kropáčové, IČO 72014903, se sídlem Olomouc, Šantova 2, insolvenční správkyně dlužníků Jany anonymizovano , anonymizovano a Pavla anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Lhota 18, zastoupené advokátem Mgr. Romanem Peškem, Olomouc, Šantova 2, proti žalovanému Intrum Justitia Czech, s. r. o., IČO 27221971, Praha 1, Klimentská 1216/46, pro doručování Pardubice, Za Pasáží 1609, o popření vykonatelné pohledávky,

takto:

I. Žaloba, aby bylo určeno, že pohledávka žalovaného č. 1.1 ve výši 20.146,50 Kč přihlášená do insolvenčního řízení pod sp. zn. KSOL 20 INS 28470/2016 není po právu, se zamítá. isir.justi ce.cz -2-

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. V zákonné 30denní lhůtě žalobkyně, jako insolvenční správkyně v záhlaví jmenovaných dlužníků žalovala oproti žalovanému na určení, že jeho pohledávka č. 1.1 ve výši 20.146,50 Kč přihlášená do insolvenčního řízení těchto dlužníků vedeného pod sp. zn. KSOL 20 INS 28470/2016, která byla popřena žalobkyní u přezkumného jednání dne 28.03.2017 není po právu. Žalobu opřela o tvrzení, že usnesením KS v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 19.01.2016 č. j. KSOL 20 INS 28470/2016-A6 byl zjištěn úpadek jmenovaných dlužníků a soud povolil řešení úpadku oddlužením. Současně žalobkyně byla tímto usnesením ustanovena insolvenční správkyní dlužníků. Žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení svoji vykonatelnou pohledávku celkem 167.048,25 Kč, konkrétně dílčí pohledávku č. 1 s příslušenstvím ve výši 119.433,82 Kč jako neuhrazenou dlužnou částku podle dohody o uznání dluhu ze dne 09.06.2015 č. 1058154154 a dílčí pohledávku č. 2 ve výši 47.614,43 Kč jako neuhrazenou smluvní pokutu. Vykonatelnost těchto pohledávek doložil rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem JUDr. Martinem Týlem dne 05.10.2016 č. j. 401 ROZH 5094/2016-7. Žalovaný v předmětném insolvenčním řízení svoji pohledávku přihlásil pod č. přihlášky P1. U přezkumného jednání dne 28.03.2017 žalobkyně jako insolvenční správce dlužníků popřela zcela co do pravosti příslušenství k přihlašované vykonatelné dílčí pohledávce č. 1, představující náklady právního zastoupení v rozhodčím řízení a rozhodčí poplatky, neboť předložený rozhodčí nález považuje za neplatný z důvodu, že rozhodce podle rozhodčí smlouvy ze dne 09.06.2015 byl zvolen žalovaným jako věřitelem, což znevýhodňuje dlužníka a podle ustálené judikatury toto nesplňuje podmínky zákona o rozhodčím řízení. V článku 3.3 rozhodčí smlouvy z 09.06.2015 pod body 1-10 je uveden výčet rozhodců oprávněných případné spory rozhodovat, podle článku 3.2 rozhodčí smlouvy je rozhodčí řízení zahájeno podáním žaloby konkrétnímu rozhodci, jehož si žalobce vybere. Z uvedeného plyne, že výběr konkrétního rozhodce ze seznamu je ponechán na vůli pouze u jednoho účastníků, což je ve sporu se zásadou rovnosti a nelze jej považovat za platné pro rozpor s § 39 občanského zákoníku. Rozhodčí smlouva jak byla sjednána nezaručuje, že rozhodce bude rozhodovat nezávisle a nestranně, proto podle žalobkyně rozhodce neměl pravomoc daný spor rozhodovat a z tohoto důvodu žalobkyně popřela přiznané náklady rozhodčího řízení.

2. Žalovaný navrhl formálně rozhodnout tak, aby bylo určeno, že jeho vykonatelná pohledávka, kterou přihlásil pod č. P1 celkem 167.048,25 Kč je v popřené části 20.146,50 Kč pohledávkou po právu. Ztotožnil se s tvrzením žalobkyně, že přihláškou v předmětném insolvenčním řízení označených dlužníků žalobce uplatnil pohledávky celkem 167.048,25 Kč z titulu rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Martina Týle ze dne 05.10.2016 č. j. 401 ROZH 5094/2016-7, když důvodem vzniku dílčí pohledávky č. 1 je dohoda o uznání dluhu ze dne 09.06.2015 č. 1058154154 a sestává z jistiny 99.287,32 Kč a z příslušenství 20.146,50 Kč, které představuje rozhodčí poplatek ve výši 544,50 Kč a náklady právního zastoupení 19.602 Kč. Žalobkyně popřela pohledávku žalovaného celkem 20.146,50 Kč jako příslušenství díčlí pohledávky č. 1 co do pravosti i výše. Příslušenství díčlí pohledávky č. 1 bylo popřeno z důvodu neplatnosti rozhodčího nálezu, když rozhodce měl být zvolen žalovaným jako věřitelem. Žalovaný za žalovaný nárok neuznával s odkazem na dnes již ustálenou judikaturu představovanou příkladmo usnesením ÚS ČR z 23.05.2013 sp. zn. II. ÚS 3413/12, rozsudky NSČR z 29.09.2014 sp. zn. 33 Cdo 1616/2014, ze dne 24.09.2014 sp. zn. 33 Cdo 1354/2014, ze dne 24.10.2013 sp. zn. 23 Cdo 2447/2011, ze dne 11.01.2011 sp. zn. 21 Cdo 3820/2009, rozsudky Vrchního soudu Praha ze dne

Shodu s prvopisem potvrzuje: Veronika Paličková ICM R -3-

04.09.2013 sp. zn. 5 Cmo 77/2013, ze dne 26.11.2012 sp. zn. 9 Cmo 424/2012, ze dne 10.12.2012 sp. zn. 9 Cmo 446/2012, přičemž předmětem bylo posouzení rozhodčích doložek obdobného charakteru mimo jiné z pohledu v souladu s evropskou i vnitrostátní právní judikaturou a judikaturou týkající se spotřebitelských smluv. Poté dospěli k závěru, že jde o platné právní doložky. Spolu s aktuální rozhodovací prací krajských soudů dospěli k závěru, že rozhodčí doložky sjednané mezi účastníky jsou určité a v souladu s § 7 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení, když obsahují určení počtu rozhodců (1 osoba) a určuje i transparentní způsob, jakým osoba rozhodce má být určena, když neodkazuje na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, ale výslovně určuje dvě osoby, které mohou jako rozhodci spor projednávat a rozhodovat, přičemž výběr z těchto dvou závisí na úvaze žalobce a pro případ, že by ani jeden z určených rozhodců nemohl spor účastníků rozhodovat, věřitel se může obrátit na kteréhokoliv advokáta vedeného v seznamu české advokátní komory (viz usnesení Krajského soudu v Plzni ze 06.12.2013 sp. zn. 61 Co 581/2013 a ze dne 29.11.2013 sp. zn. 56 Co 546/2013). Obdobně judikoval i Krajský soud v Ústní nad Labem při závěru, že pokud je označen za rozhodce ten rozhodce s oprávněním rozhodovat spor vzniklý ze smlouvy jako jeden z označených jménem stanovených rozhodců, když výběr rozhodce je vždy na tom, kdo podává rozhodčí žalobu, pak nelze dovodit, že tento text rozhodčí doložky je v právem na ochranu spotřebitele. Tuto argumentaci dále podpořil konkrétním odkazem na rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové a Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci. Pravidla pro určení rozhodce, obsažená v předmětné rozhodčí doložce nelze považovat za netransparentní a nejednoznačná. Výběr příslušného rozhodce nebyl podřízen režimu rozhodčího řádu, ale přímo dohodou stran sjednán tak, že byl určen nejen počet rozhodců (1 osoba), ale dále taktéž v osobě JUDr. Evě Vaňkové, Mgr. Marka Landsmanna, JUDr. Martina Týle, JUDr. Jiřího Kolaříka, Mgr. Jana Fišera, Mgr. Tomáše Horkého, Mgr. Radka Lubiny, Mgr. Michala Wiedermanna, Mgr. Kristýny Wiedermannové a JUDr. Ing. Pavla Fabiana tato osoba konkretizována. Rozhodčí doložka neodkazovala ve způsobu určení rozhodce na rozhodčí řád a byl sjednán okruh konkrétních fyzických osob, potenciálních rozhodců ad hoc. K otázce transparentnosti žalovaný odkázal na nález ÚSČR z 23.05.2013 sp. zn. II. ÚS 3413/12, který se zabýval transparentností způsobu výběru rozhodce v obdobně postavené rozhodčí smlouvě a otázku platnosti obdobně, tj. jmenovitě určených rozhodců ad hoc sjednané rozhodčí doložky ve vztahu ke sjednocujícímu rozhodnutí velkého senátu NSČR ze dne 11.05.2011 sp. zn. 31 Cdo 1945/2010. Takové ujednání o způsobu určení rozhodce považuje za transparentní a rozhodčí doložku za platně sjednanou v souladu s § 39 občanského zákoníku. Obdobný závěr zaujal i NSČR v rozsudku ze dne 29.09.2014 sp. zn. 33 Cdo 1616/2014 v protikladu s judikátem NSČR po sp. zn. 23 Cdo 3085/2014, v němž sice soud odůvodnil neplatnost rozhodčí doložky tak, že pro zachování transparentnosti výběru rozhodce a rovností stran v rozhodčím řízení nemůže být výběr rozhodce ponechán pouze na vůli jedné ze strany sporu a přípustný by byl pouze takový způsob ustanovení rozhodce v případě, pokud by s výběrem rozhodce souhlasili oba účastníci. O to v daném případě nejde a z tohoto důvodu nepovažuje žalovaný rozhodčí doložku za sjednanou neplatně. Žalobu proto žalovaný považuje za nedůvodnou.

3. V podmínkách § 160 odst. 3 za použití § 7 zákona č. 182/2006 Sb. při fikci souhlasu s tímto postupem soud ve věci rozhodl podle § 115a o. s. ř. mimo nařízené jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, resp. na základě spisového materiálu ve věci insolvenčního řízení sp. zn. KSOL 20 INS 28470/2016 jako součástí veřejného insolvenčního rejstříku.

4. Z tohoto, stejně jako z nesporných tvrzení obou stran (§ 120 odst. 4 o. s. ř.) vzal soud za prokázáno, že usnesením Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 19.01.2016 č. j. KSOL 20 INS 28470/2016-A6 byl zjištěn úpadek dlužníků Jany anonymizovano , anonymizovano a

Shodu s prvopisem potvrzuje: Veronika Paličková ICM R -4-

Pavla anonymizovano , anonymizovano , soud povolil řešení úpadku oddlužením a žalobkyně byla ustanovena insolvenční správkyní dlužníků. Z protokolu o přezkumném jednání z 28.03.2017 pak v případě pohledávky žalovaného evidované pod P1 soud zjistil, že v případě dílčí pohledávky č. 1.1 celkem 20.146,50 Kč přihlášené jako vykonatelné s tím, že právním důvodem jsou náklady právního zastoupení a rozhodčí poplatek při celkové výši přihlášených pohledávek 167.048,25 Kč, že zjištěno bylo 146.901,75 Kč, popřeno 20.146,50 Kč, a to insolvenční správkyní, která důvody popření pohledávky č. 1.1 vymezila tak, že je ji popírá co do pravosti příslušenství k pohledávce č. 1 představující náklady rozhodčího řízení, neboť předložený rozhodčí nález považuje za neplatný z důvodu, že rozhodce byl podle článku III. rozhodčí smlouvy zvolen věřitelem, což znevýhodňuje dlužníka a dle ustálené judikatury toto ujednání nesplňuje podmínky zákona o rozhodčím řízení.

5. Z obsahu předmětného insolvenčního spisu z oddílu P č. přihlášky P1 soud zjistil, že v insolvenčním řízení pod sp. zn. KSOL 20 INS 28470/2016 přihlásil žalovaný jako věřitel za dlužníky v předmětné věci dne 30.01.2017 svoji pohledávku sestávající z pohledávky č. 1 99.287,32 Kč s důvodem vzniku dohoda o uznání dluhu ze dne 09.06.2015 č. 1058154154 ke smlouvě o úvěru České spořitelny, a. s., ze dne 29.08.2012 a smlouva o úvěru České spořitelny, a. s., ze dne 29.08.2012. Pohledávka byla přihlášená jako vykonatelná pro částku 119.433,82 Kč podle rozhodčího nálezu 404 ROZH 5094/2016-7 a příslušenství jako náklady právního zastoupení a rozhodčí poplatek činí 20.146,50 Kč, pohledávka celkem 119.433,82 Kč. Přihlášku žalovaný doložil mimo jiné i rozhodčí smlouvou uzavřenou dne 09.06.2015 na straně jedné věřitelem Intrum Justitia Czech, s. r. o., IČO 27221971 a dlužníkem Pavlem Rábem, r.č. 6204160864, podle níž v bodě II. věřitel a dlužník uzavřeli dne 09.06.2015 dohodu o uznání dluhu č. 1058154154 a dohodli se, že veškeré spory o nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly či v budoucnu vzniklou ze shora uvedené dohody nebo v souvislosti s ní, včetně všech případných dodatků budou dle zákona č. 216/94 Sb. o rozhodčím řízení v platném znění rozhodovány v rozhodčím řízení dle níže uvedených pravidel rozhodčího řízení. Podle ujednání v bodě III. veškeré spory dle bodu 2.1 rozhodčí smlouvy budou v I. stupni rozhodovány kterémkoliv z rozhodců uvedených v bodě 3.3 této rozhodčí smlouvy, které mu žalobce doručí žalobu, a to dle níže uvedených pravidel rozhodčího řízení. Rozhodčí řízení bude vedeno vždy jediným ze sjednaných rozhodců podle volby žalobce a žalobce projeví svoji volbu konkrétního rozhodce tím, že mu doručí žalobu, návrh na zahájení rozhodčího řízení. V článku 3.3 jsou rozhodci pro tento účel jmenovány JUDr. Eva Vaňková, Mgr. Marek Landsmann, JUDr. Martin Týle, JUDr. Jiří Kolařík, Mgr. Jan Fišer, Mgr. Tomáš Horký, Mgr. Radek Lubina, Mgr. Michal Wiedermann, Mgr. Kristýna Wiedermannová a JUDr. Ing. Pavel Fabian. Podle současně s přihláškou doloženého rozhodčího nálezu ze dne 05.10.2016 č. j. 401 ROZH 5094/2016-7 rozhodce JUDr. Martin Týle se sídlem Masarykovo nám. 1544, Pardubice rozhodl ve věci žalobce, jímž je žalovaný v předmětném incidenčním sporu proti žalovanému, jímž je dlužník Pavel Ráb, anonymizovano o částku 99.287,32 Kč s příslušenstvím tak, že jednak žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 99.287,32 Kč spolu se smluvní pokutou podle specifikace ve výroku I., vše do 3 dnů od právní moci rozhodčího nálezu a dále v bodě II. žalovanému uložil zaplatit žalobci náklady rozhodčího řízení v částce 20.146,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozhodčího nálezu k rukám právního zástupce žalobce.

6. Podle § 199 odst. 2, 3 zákona č. 182/2006 Sb. (dále jen insolvenční zákon) jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. V žalobě podle odst. 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit jen skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Shodu s prvopisem potvrzuje: Veronika Paličková ICM R -5-

7. Soud přezkoumal zjištěný skutkový stav podle citovaných zákonných ustanovení v limitech podle § 199 odst. 3 insolvenčního zákona, tedy ve vztahu k důvodům, pro které žalobkyně jako insolvenční správkyně pohledávku žalovaného popřela, a poté dospěl k závěru, že žaloba důvodná není.

8. Při posouzení věci soud především vychází z nesporného a nijak nezpochybněného závěru, že předmětná přihlášená pohledávka v popřené části vychází z vykonatelného rozhodčího nálezu, když jako vykonatelná byla do insolvenčního řízení přihlášena a jako taková žalobkyní jako insolvenční správkyní dlužníka popřena při přezkumném jednání dne 28.03.2017. Omezila se na důvod, že rozhodce byl dle článku III. rozhodčí smlouvy zvolen věřitelem, což znevýhodňuje dlužníka a podle ustálené a dále nespecifikované judikatury toto ujednání nesplňuje podmínky zákona o rozhodčím řízení.

9. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 216/94 Sb. ve znění do 30.11.2016 rozhodčí smlouva má zpravidla určit počet i osoby rozhodců a nebo stanovit způsob, jak počet i osoby rozhodců mají být určeny. Rozhodce může být určen i stranami dohodnutou osobou nebo způsobem uvedeným v pravidlech pro rozhodčí řízení podle § 19 odst. 4. Konečný počet rozhodců musí být vždy lichý.

10. Pokud platí, že podle rozhodčí smlouvy na základě které byl rozhodčí nález jako vykonatelný titul pro popřenou pohledávku vydán, potom ve schodě s argumentací žalovaného z vyjádření, kterou může soud akceptovat, nemůže důvod popření pohledávky č. 1.1 žalobkyní podle názoru soudu obstát. Platí totiž, že pro případné rozhodčí řízení podle rozhodčí smlouvy si strany této smlouvy jednoznačně dohodly ad hoc jmenované rozhodce, kteří v dané věci o případných sporných nárocích stran ze smlouvy, pro kterou je smlouva podkladem jmenovitě dohodly. Irelevantní je argument, že konkrétní rozhodce byl podle rozhodčí smlouvy zvolen věřitelem, v tomto sporu žalovaným, neboť právě výslovné dohody stran rozhodčí smlouvy je volba na výběru rozhodce na straně toho z účastníků smlouvy, který tomuto konkrétnímu z konkrétně dohodnutých případných rozhodců žalobu doručí. Stěží lze dospět k závěru, že v konkrétním případě to byl právě věřitel, kdo žalobu u příslušného rozhodce podal, nemůže to samo o sobě znevýhodnit dlužníka, neboť ten se zcela konkrétně a transparentně na takovéto možnosti s protistranou dohodl. Skutečnost, že důvodem podání rozhodčí žaloby bylo porušení povinnosti ze strany dlužníka ve vztahu k předmětné dohodě o uznání dluhu, nemůže dlužníka nijak znevýhodnit za situace, že to byl dlužník, kdo svoji povinnost z dohody o uznání dluhu porušil. V té souvislosti se soud především ztotožňuje s tou částí argumentace žalovaného z vyjádření, která je zaměřena na podporu jeho názoru o bezpředmětnosti žaloby podle závěrů a výkladu z rozsudku NSČR ze dne 29.09.2014 sp. zn. 33 Cdo 1616/2014, podle níž rozhodčí smlouva, již se strany dohodly, že majetkový spor rozhodce jeden z několika jednoznačně, jmenovitě určených rozhodců ad hoc s tím, že výběr jednoho z nich je na straně, která podá rozhodčí žalobu, platným právním úkonem. Potud a nad rámec nemůže obstát ani argumentace žalobkyně z žaloby, že ujednání podle sporné rozhodčí smlouvy odporuje § 39 občanskému zákoníku, když právní režim předmětné smlouvy se se zřetelem na skutečnost, že byla uzavřena dne 09.06.2015, a tedy za účinnosti nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb. účinný od 01.01.2014) nemůže rovněž obstát. Nakonec soud nemůže odhlédnout od kontraproduktivnosti postupu žalobkyně v insolvenčním řízení, pokud základ pohledávky podle předmětného sporného rozhodčího nálezu uznala a příslušenství tvořené náklady řízení a rozhodčím poplatkem popřela co do pravosti. Soud si je sice vědom i názoru, že příslušenství nemusí sledovat vždy osud věci hlavní, nicméně to se podle jeho názoru nevztahuje na peněžitou pohledávku.

Shodu s prvopisem potvrzuje: Veronika Paličková ICM R -6-

11. Ze všech shora rozebraných důvodů bylo ve věci rozhodnuto tak, jak plyne z výroku v bodě I., tj. žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť pokud po právu vznikl základ přisouzeného, resp. rozhodčím nálezem přiznaného nároku, potom stěží může obstát stanovisko a závěr, že příslušenství nároku přiznaného tímž titulem nevzniklo.

12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativně, když soud zde aplikoval v podmínkách § 163 insolvenčního zákona § 202 odst. 1 věta první téhož předpisu, podle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci, v tomto případě žalobci.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci k Vrchnímu soudu v Olomouci dvojmo.

Olomouc 31.01.2018

JUDr. Dana Dorazilová, v. r. samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje: Veronika Paličková ICM R