1 Azs 9/2004-36

USNES EN Í Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce: N. D. C., proti žalované mu Ministerstvu vnitra se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 1. 11. 2002, čj. OAM-919/AŘ-2002, o kasační stížnosti stěžovatelky D. B., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 9. 2003, čj. 24 Az 666/2003-18,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků ne má právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 1. 11. 2002 zamítl ministr vnitra žalobcův rozklad proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 7. 12. 2001, kterým bylo zastaveno řízení o udělení azylu, a napadené rozhodnutí potvrdil. O žalobě, jíž se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí ministra vnitra, Krajský soud v Ostravě rozhodl svým usnesením ze dne 4. 9. 2003, čj. 24 Az 666/2003-18, tak, že řízení o ní zastavil podle ustanovení § 33 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Své usnesení odůvodnil tak, že v dané věci nebylo možno zjistit místo pobytu žalobce a tato skutečnost bránila nejméně po dobu 90 dnů rozhodnutí ve věci. Zastavení řízení podle § 33 zákona o azylu je přitom jiným opatřením ve smyslu ustanovení § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu; proto nebyl žalobci ustanoven opatrovník. Usnesení o zastavení řízení nebylo žalobci ze shora uvedených důvodů doručováno; ze soudního spisu však plyne, že žalobce převzal kopii usnesení dne 8. 9. 2003 na oddělení cizinecké policie v Novém Jičíně.

Dne 18. 9. 2003 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno podání D. B., žalobcovy družky, označené jako odvolání proti zastavení řízení ve věci udělení azylu . Nejvyšší správní soud posoudil podání podle jeho obsahu jako kasační stížnost a postoupil je Krajskému soudu v Ostravě k postupu podle § 108 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s. ř. s. ). Krajský soud poté kasační stížnost předložil Nejvyššímu správnímu soudu.

Stěžovatelka se ve své kasační stížnosti zmínila o tom, že jejímu druhovi byl dne 23. 10. 2001 vydán průkaz žadatele o udělení azylu, jehož platnost vypršela po uplynutí jednoho roku. Poté bylo žalobci vydáno krátkodobé vízum. K nejasnostem ohledně žalobcova pobytu stěžovatelka uvedla, že její druh si přál zařídit si pobyt v soukromí; to však nebylo možné, jelikož neměl žádný průkaz totožnosti a na úřadech se neměl čím prokázat. Stěžovatelka poukázala též na to, že ona a její druh mají společně tři děti a mají zájem se společně podílet na jejich výchově.

Nejvyšší správní soud nemohl o kasační stížnosti věcně jednat a odmítl ji jako kasační stížnost podanou osobou k tomu zjevně neoprávněnou.

Kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení (dále jen stěžovatel ) domáhá zrušení soudního rozhodnutí (§ 102 s. ř. s.). Okruh osob aktivně legitimovaných k podání kasační stížnosti je tak omezen na účastníky řízení a na osoby zúčastněné na řízení. Účastníky řízení jsou podle § 33 s. ř. s. navrhovatel (žalobce) a odpůrce (žalovaný) nebo ti, o nichž to stanoví tento zákon. Účastníky řízení před krajským soudem byli tedy N. D. C. jako žalobce a Ministerstvo vnitra jako žalovaný.

V řízení naproti tomu nevystupovaly žádné osoby zúčastněné na řízení: těmi jsou totiž pouze osoby, které byly přímo dotčeny ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí nebo tím, že rozhodnutí nebylo vydáno, a ty, které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením nebo vydáním podle návrhu výroku rozhodnutí soudu, nejsou-li účastníky a výslovně oznámily, že budou v řízení práva osob zúčastněných na řízení uplatňovat (§ 34 odst. 1 s. ř. s.). Stěžovatelka sice není účastníkem řízení, a splňuje tak jednu z uvedených podmínek; i kdyby se však domnívala, že vydáním napadeného rozhodnutí správního orgánu byla dotčena ve svých právech, a že tedy splnila i druhou podmínku ustanovení § 34 odst. 1 s. ř. s., je zřejmé, že nesplňuje podmínku třetí, neboť krajskému soudu výslovně neoznámila, že bude v řízení uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení.

Jelikož stěžovatelka není ani účastníkem řízení ani osobou zúčastněnou na řízení, je osobou zjevně neoprávněnou k podání kasační stížnosti a Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo než její kasační stížnost odmítnout podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s.

Nejvyšší správní soud považuje za potřebné nad rámec věci podotknout, že napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě dosud nenabylo právní moci. Krajský soud totiž doručil rozhodnutí pouze žalovanému a z data převzetí rozhodnutí žalovaným (10. 9. 2003) vyšel i při vyznačování plné moci na originálu rozhodnutí. K datu vydání napadeného rozhodnutí nebyl žalobcův pobyt znám, a soud tedy nemohl toto rozhodnutí doručovat jemu samotnému. To však žalobci nemůže být přičítáno k tíži, neboť mu-jakožto osobě neznámého pobytu-měl být v souladu s požadavky zákona ustanoven opatrovník. Nebyl-li žalobci ustanoven opatrovník, byl soud povinen doručit rozhodnutí jemu samotnému. Žalobci však rozhodnutí doručeno nebylo: jak plyne ze soudního spisu, žalobce převzal kopii rozhodnutí odeslanou faxem dne 8. 9. 2003 na oddělení cizinecké policie v Novém Jičíně, která soud o zaslání kopie požádala. Tento způsob předání rozhodnutí nelze považovat za doručení ve smyslu ustanovení soudního řádu správního a občanského soudního řádu o doručování. Na nepřípustnost kasační stížnosti podané žalobcovou družkou však toto procesní pochybení krajského soudu nemá vliv.

O náhradě nákladů rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 s. ř. s., užitého přiměřeně podle § 120 s. ř. s., podle nějž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 4. 2. 2004

JUDr. Marie Žišková předsedkyně senátu