1 Azs 62/2006-44

USNES EN Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Karla Šimky a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobce O. M., zastoupený JUDr. Alenou Strnadovou, advokátkou se sídlem Tovaryšský vrch 1358/3, 460 01 Liberec, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 2. 2004, č. j. OAM-3048/VL-19-P25-2003, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 4. 2006, č. j. 14 Az 168/2004-27,

takto:

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 3. 2. 2004 neudělil žalovaný žalobci azyl podle § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu; zároveň vyslovil, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu § 91 tohoto zákona.

Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 19. 2. 2004. Krajský soud tuto žalobu pro nedůvodnost dne 10. 4. 2006 zamítl.

Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností, v níž namítá, že v řízení před krajským soudem byla porušena jeho základní práva, jelikož mu nebyla umožněna účast v tomto řízení, když mu nebyla doručena výzva krajského soudu ve smyslu § 51 s. ř. s., takže se nemohl dostavit k jednání soudu. Rozhodnutí krajského soudu je proto stiženo nepřezkoumatelností podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.

Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud předmětné rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně požádal o přiznání odkladného účinku podle § 107 s. ř. s.; tato žádost se však-s ohledem na odmítnutí kasační stížnosti-stala bezpředmětnou, tím spíše, že dle § 32 odst. 5 zákona o azylu má podání kasační stížnosti odkladný účinek přímo ze zákona.

Kasační stížnost je nepřijatelná.

Nejvyšší správní soud se zabýval tím, zda kasační stížnost ve smyslu § 104a s. ř. s. svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a zda je tedy možno ji považovat za přijatelnou. K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu (mezinárodní ochrany) lze přitom pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.

Námitkou, podle níž krajský soud porušil stěžovatelova práva tím, že mu nedoručil výzvu podle § 51 s. ř. s., ačkoliv ze spisu vyplývá, že bylo řádně doručeno, avšak stěžovatel svého práva na vyjádření nesouhlasu s rozhodnutím věci bez jednání nevyužil, a soud tedy rozhodl bez jednání, se Nejvyšší správní soud dostatečně zabýval např. v rozsudku ze dne 26. 2. 2004, č. j. 6 Azs 36/2003-50, publikovaném pod č. 641/2005 Sb. NSS, v rozsudku ze dne 10. 5. 2006, č. j. 1 Azs 132/2005-39, www.nssoud.cz, nebo v rozsudku ze dne 21. 6. 2006, č. j. 1 Azs 167/2005-78, www.nssoud.cz. Námitka, již žalobce učinil předmětem sporu, byla v judikatuře zdejšího soudu opakovaně řešena s týmž výsledkem, a krajský soud se nedopustil ani žádného pochybení, které by bylo natolik intenzivní, že by mohlo přivodit odlišnost rozhodnutí ve věci samé, a které by tak založilo přijatelnost kasační stížnosti.

Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje dostatečnou odpověď na námitku, kterou stěžovatel vznesl v kasační stížnosti. Kasační stížnost tedy svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele; Nejvyšší správní soud ji proto shledal ve smyslu § 104a s. ř. s. nepřijatelnou a z tohoto důvodu ji odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 31. ledna 2007

JUDr. Marie Žišková předsedkyně senátu