1 Azs 54/2004-43

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyň: A) J. H., B) nezl. V. G., C) nezl. V. H, všechny zastoupeny JUDr. Alenou Lasotovou, advokátkou, Přívozská 10, 702 00 Ostrava, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, proti rozhodnutí ze dne 23. 7. 2003, čj. OAM-3158/VL-11-05-BZ-2003, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 12. 2003, čj. 24 Az 1824/2003-29 t a k to : I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemají právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. IV. Odměna advokátky žalobkyň JUDr. Aleny Lasotové se určuje částkou 1075 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Od ůvod nění: Žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 7. 2003, čj. OAM-3158/VL-11-05-BZ-2003, zamítl žádost žalobkyň o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb. Žalobkyně toto rozhodnutí napadly u Krajského soudu v Ostravě žalobou; zejména namítaly, že správní orgán v řízení o její věci porušil ustanovení § 3 odst. 3 správního řádu, neboť se její žádostí nezabýval odpovědně a svědomitě, ustanovení § 3 odst. 4 správního řádu, neboť nevyšel ze spolehlivě zjištěného stavu věci a nevedl správní řízení tak, aby posílil důvěru žalobkyně ve správnost jeho rozhodování, ustanovení § 32 odst. 1 správního řádu, neboť nezjistil přesně a úplně skutečný stav věci a za tím účelem si neopatřil potřebné podklady pro rozhodnutí, ustanovení § 33 odst. 2 správního řádu, neboť správní orgán žalobkyním nedal možnost se před vydáním rozhodnutí vyjádřit k jeho podkladu i ke způsobu jeho zjištění, ustanovení § 46 správního řádu, neboť napadené rozhodnutí není v souladu se zákony a nevyšlo ze spolehlivě zjištěného stavu věci a ustanovení § 47 odst. 3 správního řádu, neboť odůvodnění rozhodnutí žalobkyně nepřesvědčilo o jeho správnosti a správní orgán se nevypořádal se všemi provedenými důkazy. Žalobkyně rovněž namítly porušení § 12 zákona o azylu: domnívaly se totiž, že v jejich případě nebyly naplněny zákonné důvody pro zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné podle § 16 odst. 1 písm. e) zákona o azylu a že splňuje podmínky pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu. Žalobkyně proto navrhly, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 17. 12. 2003, čj. 24 Az 1824/2003-29, řízení zastavil, a to poté, kdy byla žaloba vzata zpět. Současně vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Usnesení bylo žalobkyni A) doručeno dne 12. 1. 2004. V kasační stížnosti, která byla Krajskému soudu v Ostravě doručena dne 15. 1. 2004, se žalobkyně (dále též stěžovatelky ) vyjádřily nesouhlas s usnesením krajského soudu a označily je za nezákonné. Tvrdily, že žádost o zastavení řízení před krajským soudem podaly na základě nepřesných a nepravdivých informací pracovníků p. s. S. o tom, že od ledna roku 2004 budou všechny žaloby občanů S. zamítnuty a repatriace bude těmto žadatelům o azyl nabídnuta pouze tehdy, vezmou-li žaloby zpět. Zpětvzetí žaloby podepsaly z obavy, že se později dostanou do neřešitelné situace. Tato tvrzení stěžovatelky podřadily pod důvod uvedený v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (pozn. soudu: ve skutečnosti se jedná o důvod podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.-nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení). Současně stěžovatelky požádaly, aby jim byl ustanoven advokát a aby Nejvyšší správní soud kasační stížnosti přiznal odkladný účinek. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 13. 2. 2004, čj. 24 Az 1824/2003-34, stěžovatelkám pro řízení o kasační stížnosti ustanovil zástupkyni z řad advokátů JUDr. Alenu Lasotovou, advokátku v Ostravě. Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. Nejvyšší správní soud nejprve zhodnotil, zda řízení před soudem nebylo zmatečné [§ 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.], nebylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, zda napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.] a zda rozhodnutí správního orgánu není nicotné. Nebylo tomu tak, a proto přezkoumal napadené rozhodnutí krajského soudu v rozsahu a v mezích důvodů vymezených stížnostními body (§ 109 odst. 3 s. ř. s.); dospěl k závěru, že kasační stížnost není nedůvodná. Stěžovatelky ve své kasační stížnosti nezpochybnily skutečnost, že zpětvzetí žaloby projednávané u Krajského soudu v Ostravě podepsaly; nicméně namítaly, že tak učinily poté, co jim ze strany pracovníků azylového zařízení byly poskytnuty nepřesné a nepravdivé informace o okolnostech jejich azylového řízení. Součástí soudního spisu je skutečně podání, jehož obsahem je zpětvzetí žaloby, které učinila žalobkyně A) i jménem svých nezletilých dětí. Jedná se o předtištěný formulář, který je ručně doplněn o osobní údaje žalobkyně A)-jméno, datum narození, státní příslušnost a evidenční číslo, a o osobní údaje žalobkyň B) a C)-jméno, datum narození a evidenční číslo. Dále je vyplněno datum a místo sepisu podání (V P. S. dne 8. 12. 2003-pozn. soudu: dle evidence pohybu vedené žalovaným stěžovatelky tohoto dne skutečně pobývaly v S.); podání je žalobkyní vlastnoručně podepsáno. Na úvod je třeba uvést, že používání vzorů právních úkonů je v právním životě běžnou praxí. V podstatě se jedná o racionalizační pomůcky usnadňující řešení problémů zejména tím, že uvádějí rubriky, které je nezbytné vyplnit, omezují chyby a nejasnosti plynoucí z opomenutí a zajišťují, aby byl dodržen stanovený obsah i forma právních úkonů. V právu soukromém vzory právních úkonů nacházejí své uplatnění zejména při uzavírání smluv, v právu veřejném se rovněž formuláře běžně v úředním styku využívají (např. různé žádosti, poučení). V azylovém řízení pak vzory právních úkonů také nejsou ničím novým. Žalobci nezřídka podávají tzv. formulářové žaloby; v těch vedle předtištěné identifikace žalovaného Ministerstva vnitra ručně doplňují identifikaci vlastní osoby, specifikují soud, jemuž je podání určeno, a dále k předtištěným obecně formulovaným žalobním námitkám ručně dopisují konkrétní skutková tvrzení, a to buď sami, nebo za pomoci pracovníků nevládních organizací, či pracovníků pobytových středisek. Takové žaloby soudy běžně projednávají a rozhodují o nich. Pokud na formuláři je podáno zpětvzetí žaloby, které je žalobkyní vlastnoručně podepsáno, a nevzbuzuje tedy žádnou pochybnost o tom, že obsahuje její projev vůle, není důvodu, aby s ním soud, jemuž bylo adresováno, zacházel jinak, než jak předvídá procesní právní předpis, tj. případě zpětvzetí žaloby řízení zastavil [§ 47 písm. a) s. ř. s]. Podání, které v projednávané věci krajskému soudu došlo dne 8. 12. 2003, obsahovalo zřetelně vyjádřený požadavek na ukončení řízení, veškeré údaje potřebné k identifikaci stěžovatelek i řízení, jehož byly účastníky; krajský soud proto nepochybil, jestliže na základě tohoto podání řízení zastavil. Stěžovatelky v kasační stížnosti tvrdí, že pracovníci p. s. S. jim navrhovali, aby vzaly žalobu zpět, pak jim bude nabídnuta repatriace; od ledna roku 2004 budou stejně všechny žaloby občanů S. zamítnuty. Zpětvzetí žaloby podepsaly z obavy, že se později dostanou do neřešitelné situace. Toto tvrzení však není s to otřást právními účinky zpětvzetí žaloby; na stěžovatelky nebyl vyvíjen žádný nátlak, a není tedy důvodu usuzovat na nějaké vady učiněného procesního úkonu. Nátlak při sepisu právního úkonu (ať již v podobě fyzického násilí, bezprávné výhružky, či tísně) by jistě mohl mít za následek jeho neplatnost, neboť takový úkon by nebyl učiněn svobodně. Stěžovatelky však nic takového netvrdí; pouze uvádí, že byly ovlivněny nepřesnými informacemi. K tomu nutno dodat, že stěžovatelky jsou občankami S.; pohovor v azylovém řízení byl na jejich žádost veden v českém jazyce bez přítomnosti tlumočníka. Stejně tak stěžovatelky podaly v českém jazyce jak žalobu, tak po výzvě soudu i její podrobné doplnění. Bezchybnou češtinou shrnuly žalobní námitky; jejich žaloba nepostrádá ani návrh, jak má soud o věci rozhodnout (domáhala se zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému správnímu orgánu k dalšímu řízení). Krajský soud v Ostravě na základě tohoto podání neměl důvod pochybovat o schopnosti stěžovatelek porozumět obsahu a zejména významu rozhodnutí, jež svým opravným prostředkem napadly. Stejně krajský soud neměl důvodu pochybovat o tom, že stěžovatelky si při podání zpětvzetí žaloby byly vědomy následků tohoto procesního úkonu. Stěžovatelky byly rovněž již při podání žádosti o azyl v českém jazyce poučeny o svých právech a povinnostech, včetně práva kdykoliv se obrátit na Úřad Vysokého komisaře Organizace spojených národů pro uprchlíky a kontaktovat další organizace zabývající se ochranou zájmů uprchlíků. Převzaly rovněž poučení v jazyce s.. Měly-li tedy pochybnosti o pravdivosti informací, které jim údajně poskytovali pracovníci pobytového střediska, pak jim nic nebránilo v tom, aby požádaly o pomoc tyto organizace. Nejvyšší správní soud tedy zhodnotil všechny stížní námitky jako nedůvodné. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné jiné vady, k nimž musí kasační soud přihlížet z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 s. ř. s.), kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§ 110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Stěžovatelky nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměly úspěch; žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nevznikly. Při rozhodování o odměně zástupce stěžovatele se soud řídil ustanoveními § 7, § 9 odst. 3 písm. f), § 11 odst. 1 písm. a) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu) a přiznal zástupci stěžovatele 1000 Kč odměny za jeden úkon právní služby a 75 Kč jako paušální náhradu hotových výdajů.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 22. září 2004

JUDr. Michal Mazanec předseda senátu