1 Azs 33/2006-106

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce O. P., proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 3. 2003, č. j. OAM-10091/VL-19-P16-2001, v řízení o kasační stížnosti podané Mgr. Jekatěrinou Sochorovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Dlouhá 16, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2005, č. j. 5 Az 3/2005-74,

takto:

I. Kasační stížnost s e odmítá.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 9. 2003, č. j. 5 Az 121/2003-22, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 3. 2003, č. j. OAM-10091/VL-19-P16-2001.

Proti uvedenému rozsudku podal žalobce kasační stížnost. Navrhl zrušení napadeného rozsudku a požádal též o ustanovení advokáta.

Usnesením ze dne 20. 11. 2003, č. j. 5 Az 121/2003-33, městský soud žalobci pro řízení o jeho kasační stížnosti proti uvedenému rozsudku ustanovil zástupkyní advokátku Mgr. Jekatěrinu Sochorovou.

Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 5. 1. 2005, č. j. 3 Azs 26/2004-66, napadený rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Městský soud následně rozsudkem ze dne 29. 4. 2005, č. j. 5 Az 3/2005-74, žalobu opět zamítl. Dále rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a ustanovené advokátce přiznal odměnu za zastupování žalobce ve výši 1075 Kč.

Proti tomuto rozsudku podala Mgr. Jekatěrina Sochorová dvě kasační stížnosti ze dne 22. 6. 2005. Řízení o druhé z nich (č. l. 85), ve které se označila za stěžovatelku a jíž se domáhala změny výroku III. napadeného rozsudku tak, aby jí byla přiznána odměna za právní zastoupení v celkové výši 2150 Kč, bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku pravomocným usnesením městského soudu ze dne 10. 11. 2005, č. j. 5 Az 3/2005-98.

Prvou z uvedených kasačních stížností (č. l. 82), v níž Mgr. Sochorová označila za stěžovatele žalobce a sama sebe za stěžovatelova zástupce, městský soud předložil k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu.

Kasační stížnost byla podána osobou k tomu zjevně neoprávněnou.

Dle § 102 s. ř. s. je kasační stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení (dále jen "stěžovatel"), domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná proti každému takovému rozhodnutí, není-li dále stanoveno jinak.

Po podání předmětné kasační stížnosti ze dne 22. 6. 2005 (č. l. 82) proti rozsudku městského soudu ze dne 29. 4. 2005, č. j. 5 Az 3/2005-74, městský soud Mgr. Sochorovou vyzval k předložení plné moci udělené jí žalobcem za účelem zastupování v řízení o kasační stížnosti. V odpovědi na tuto výzvu ze dne 1. 8. 2005 Mgr. Sochorová uvedla, že plnou moc nemůže předložit, neboť kasační stížnost podala jako zástupce ustanovený soudem, přičemž se domnívala, že původní ustanovení je stále platné.

Jak však vyplynulo ze soudního spisu, městský soud usnesením ze dne 20. 11. 2003, č. j. 5 Az 121/2003-33, sice žalobci ustanovil zástupkyní advokátku Mgr. Jekatěrinu Sochorovou, to ale pouze pro řízení o jeho kasační stížnosti proti rozsudku městského soudu ze dne 5. 9. 2003, č. j. 5 Az 121/2003-22. Tedy jen v řízení o této kasační stížnosti byla dotčená advokátka zástupkyní žalobce. Jinak řečeno, nabytím právní moci rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 1. 2005, č. j. 3 Azs 26/2004-66, bylo toto zastoupení konzumováno.

V daném případě tedy nebyla prokázána existence procesního vztahu zastoupení mezi žalobcem a Mgr. Sochorovou pro řízení o kasační stížnosti proti rozsudku městského soudu ze dne 29. 4. 2005, č. j. 5 Az 3/2005-74, resp. bylo prokázáno, že původní vztah zastoupení vzniklý na základě usnesení městského soudu ze dne 20. 11. 2003, č. j. 5 Az 121/2003-33, byl již ukončen a plná moc nebyla žalobcem dotčené advokátce vůbec udělena. Vzhledem k tomu nutno uzavřít, že Mgr. Sochorová nebyla oprávněna v řízení o žalobě, jakož i v řízení o předmětné kasační stížnosti jednat jménem žalobce a nemohla tak ani jeho jménem podat uvedenou kasační stížnost.

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost byla podána osobou k tomu zjevně neoprávněnou a proto ji odmítl dle § 46 odst. 1 písm. c) za použití § 120 s. ř. s.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. února 2007 JUDr. Marie Žišková předsedkyně senátu