1 Azs 113/2017-20

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: V. B., zastoupený Mgr. Vratislavem Polkou, advokátem se sídlem Vinohradská 1233/22, Praha 2, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 8. 2015, č. j. MV-106955-3/SO-2015, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2017, č. j. 47 A 16/2015-44,

takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovaná n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

I. Žalobci s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Dne 20. 2. 2013 podal žalobce u Ministerstva vnitra žádost o povolení k trvalému pobytu, které nebylo vyhověno. Rozhodnutím Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále též žalovaná ) ze dne 7. 4. 2015, č. j. MV-84270-3/SO-2014, bylo zamítnuto žalobcovo odvolání proti tomuto rozhodnutí. Proti rozhodnutí žalované podal žalobce žalobu s návrhem na přiznání odkladného účinku.

[2] Na základě zamítnutí žádosti o povolení k trvalému pobytu zrušilo Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 26. 05. 2015, č. j. OAM-1293-5/ZR-2015, platnost víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území, uděleného dle § 33 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen zákon o pobytu cizinců ), neboť dle jeho názoru pominuly důvody, pro které bylo vízum vydáno a byly tak naplněny podmínky v § 38 odst. 2 téhož zákona. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce taktéž odvolání.

[3] Dne 16. 6. 2015 přiznal Krajský soud v Praze usnesením č. j. 48 A 47/2015-36 odkladný účinek žalobě proti rozhodnutí žalované o zamítnutí odvolání ve věci zamítnutí žádosti o udělení povolení k trvalému pobytu.

[4] Žalovaná následně rozhodnutím ze dne 17. 8. 2015, č. j. MV-106955-3/SO-2015, zamítla odvolání žalobce proti rozhodnutí o zrušení platnosti dlouhodobého víza k pobytu za účelem strpění. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Praze, který rozhodnutí žalované zrušil s poukazem na přiznaný odkladný účinek žaloby proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o povolení k trvalému pobytu.

[5] Krajský soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že rozhodnutí žalované o žádosti sice formálně nabylo právní moci, avšak v důsledku přiznání odkladného účinku byly pozastaveny veškeré účinky tohoto rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že dotčené rozhodnutí žalované v důsledku přiznání odkladného účinku zůstalo pravomocným pouze po formální stránce a nikoliv materiální, nemohlo na jeho základě dojít ke konečnému vyřízení žádosti o udělení povolení k trvalému pobytu a nemohlo tedy ani vyvolat ten účinek, že v jeho důsledku pominuly důvody pro dlouhodobé vízum dle § 33 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců.

II. Kasační stížnost

[6] Proti tomuto rozhodnutí krajského soudu podala žalovaná (stěžovatelka) kasační stížnost. Stěžovatelka se domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku krajského soudu z důvodu jeho nezákonnosti dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem.

[7] Stěžovatelka nesouhlasí s názorem krajského soudu, že rozhodnutí o neudělení trvalého pobytu sice formálně nabylo právní moci, avšak v důsledku přiznání odkladného účinku žalobě proti tomuto rozhodnutí byly pozastaveny veškeré účinky tohoto rozhodnutí, tudíž nemohlo vyvolat ani ten účinek, že by v důsledku jeho vydání a právní moci pominuly důvody pro dlouhodobé vízum dle § 33 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Stěžovatelka nesouhlasí s tím, že přiznání odkladného účinku žalobě má za následek, že řízení, v němž bylo vydáno žalované rozhodnutí, nelze považovat za pravomocně ukončené. V této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2013, č. j. 2 As 53/2013-111.

[8] Dle stěžovatelky bylo rozhodnutí o žádosti o povolení k trvalému pobytu v době rozhodování o odvolání proti rozhodnutí o ukončení platnosti dlouhodobého víza pravomocné, z toho důvodu pominula jedna z podmínek pro udělení dlouhodobého víza dle § 33 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Zároveň byla daná skutečnost důvodem pro zrušení tohoto pobytového oprávnění dle § 38 odst. 2 téhož zákona.

[9] Stěžovatelka dále poukazuje na skutečnost, že pro případy, jako je současný, slouží k zajištění pobytového oprávnění žalobce ustanovení § 33 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců. V případě aplikace § 33 odst. 1 písm. c) předmětného zákona tak, jak jej vyložil krajský soud, by bylo dlouhodobé vízum za účelem strpění pobytu dle § 33 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců zbytečné a navíc by se dle tohoto přístupu cizincům zásadním způsobem rozšířil časový rámec, ve kterém by bylo možno podávat žádosti o pobytové oprávnění, neboť takový výklad by ad absurdum znamenal, že fikce dlouhodobého pobytu dle § 47 odst. 2 zákona o pobytu cizinců trvá i v případě přiznání odkladného účinku až do právní moci rozhodnutí pokračování krajského, případně Nejvyššího správního soudu. Soudní přezkum rozhodnutí o žádosti o pobytové oprávnění by se de facto stal součástí správního řízení o této žádosti.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[10] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou.

[11] Důvodnost kasační stížnosti poté posoudil Nejvyšší správní soud v mezích uplatněných námitek a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

[12] Kasační stížnost není důvodná.

[13] Předmětem sporu je v tomto případě otázka působení správního aktu, proti němuž byla podána žaloba, jíž byl přiznán odkladný účinek.

[14] Co se týče samotného institutu odkladného účinku ve správním soudnictví, uvádí odborná literatura, že: hlavní smysl a účel institutu odkladného účinku žaloby spočívá v tom, aby v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, v němž se přezkoumávají pravomocná (a tedy zásadně vykonatelná) rozhodnutí, bylo možno výjimečně docílit toho, aby po dobu přezkumu napadené rozhodnutí nebylo vykonatelné resp. nezakládalo jiné právní následky. (POTĚŠIL, L., ŠIMÍČEK, V. a kol., Soudní řád správní: Komentář [Systém ASPI]. Nakladatelství Leges, Praha, 2014.)

[15] O odkladném účinku žaloby hovoří § 73 odst. 3 s. ř. s., ve kterém je uvedeno, že: přiznáním odkladného účinku se pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí . K tomuto ustanovení uvádí komentář k soudnímu řádu správnímu následující: Pozastavení účinků napadeného rozhodnutí znamená, že právní poměry jsou po přiznání odkladného účinku upraveny tak, jako by napadené rozhodnutí vůbec nebylo vydáno. (POTĚŠIL, L., ŠIMÍČEK, V. a kol., tamtéž.)

[16] Stejně tak Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 30. 9. 2008, č. j. II. ÚS 1260/07-1, vyložil, že odložením vykonatelnosti dochází k sistaci správního aktu, který formálně zůstává pravomocným, avšak uložené povinnosti nelze vynucovat a odejmutá práva zůstávají prozatím zachována .

[17] Nelze se tedy ztotožnit s názorem stěžovatelky, že přiznání odkladného účinku žalobě proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o povolení k trvalému pobytu nemá vliv na to, že řízení o žádosti bylo pravomocně ukončeno. Podstatou odkladného účinku je právě navození stavu, jako by řízení pravomocně ukončeno nebylo.

[18] Pokud stěžovatelka namítá, že podstatnou skutečností je, že formální právní moc napadeného rozhodnutí zůstává zachována, lze zde znovu odkázat na citovaný nález Ústavního soudu, který uvádí, že: zdůrazňování formálního zachování právní moci sistovaného rozhodnutí je výrazem přepjatého formalismu . Takový výklad by šel proti smyslu institutu odkladného účinku a prakticky by derogoval jeho účel tak, jak byl nastíněn v odstavci [14].

[19] Nelze se tedy ztotožnit ani s tím, že stěžovatelka na podporu svého tvrzení uvádí rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2013, č. j. 2 As 53/2013-111, neboť i v tomto rozhodnutí Nejvyšší správní soud uvádí, že rozhodnutí, jemuž byl přiznán odkladný účinek, nevyvolává zamýšlené následky a v souladu s tímto závěrem také posoudil daný případ, kdy seznal, že k rozhodnutí, jemuž byl přiznán odkladný účinek, a jeho účinky tedy nenastaly, nelze přihlížet. Toto rozhodnutí tedy stěžovatelčino tvrzení žádným způsobem nepodporuje.

[20] Nejvyšší správní soud uzavírá, že při hodnocení účinků rozhodnutí je třeba dát přednost materiálnímu pojetí před formálním. To, že na základě právní moci rozhodnutí o zamítnutí žádosti o povolení k trvalému pobytu pominula dle stěžovatelky jedna z podmínek, pro něž bylo žalobci uděleno vízum dle § 33 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, a proto je třeba toto zrušit postupem dle § 38 odst. 2 předmětného zákona, je účinek tohoto rozhodnutí jako každý jiný. Tvrzení opaku, tedy že tento krok je pouze následkem formálně ukončeného řízení a ne účinkem samotného rozhodnutí, by bylo absurdním formalismem, který skutečně pomíjí účel a cíl institutu odkladného účinku.

[21] Stěžovatelce nelze dát za pravdu ani v případě, kdy uvádí, že na posuzovanou situaci dopadá § 33 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců, tedy že ministerstvo udělí vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území cizinci, který podal žalobu proti rozhodnutí ministerstva, kterým byla zrušena platnost víza k pobytu nad 90 dnů nebo povolení k dlouhodobému pobytu anebo byla zamítnuta žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu nebo žádost o povolení k trvalému pobytu, za podmínky, že současně podal návrh na přiznání odkladného účinku této žaloby. Oproti situaci uvedené v § 33 odst. 1 písm. c), které zní: ministerstvo udělí vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území cizinci, který v době platnosti oprávnění k pobytu, jehož platnost nelze prodloužit, požádal na území o vydání povolení k trvalému pobytu, pokud je k tomu podle § 69 oprávněn a o této žádosti nebylo rozhodnuto v době platnosti oprávnění k pobytu cizince na území (ve znění do 18. 7. 2015) a oproti stavu v projednávaném případě, se zde jedná o dvě kvalitativně odlišné situace. K aplikaci § 33 odst. 1 písm. d) postačí, je-li podán návrh na přiznání odkladného účinku žalobě. V situaci, kdy však již soud o přiznání odkladného účinku rozhodl a takovému návrhu vyhověl, nastává oproti situaci předvídané § 33 odst. 1 písm. d) předmětného zákona nový stav a je třeba, aby nastoupily účinky, které zákon s tímto rozhodnutím spojuje, tedy aby do právních poměrů účastníka na základě takto sistovaného rozhodnutí nebylo zasahováno.

[22] Na základě výše uvedené úvahy se tak jeví jako lichá i argumentace stěžovatelky, že v případě posouzení tak, jak jej provedl krajský soud, by ustanovení § 33 odst. 1 písm. d) ztratilo smysl.

[23] Závěrem Nejvyšší správní soud uvádí, že jako nepřípadnou je nutno odmítnout také argumentaci stěžovatelky ohledně důsledků právního názoru vysloveného krajským soudem pro řízení v pobytových věcech cizinců a tzv. fikci dlouhodobého pobytu dle § 47 odst. 2 zákona o pobytu cizinců ve znění do 18. 7. 2015 (v nyní účinném znění jde o § 47 odst. 4). Pokud právní úprava přiznání odkladného účinku ve shora uvedených rozhodnutích umožňuje, je třeba se jí řídit, vykládat ji a rozhodovat v souladu s jejím zněním a účelem tak, jak byl nastíněn výše v tomto rozhodnutí, i když to vyvolá další nepředvídané účinky. Argumentace vytvářením nové, odlišné a z určitého pohledu negativní praxe, zde není relevantní.

IV. Závěr a náklady řízení

[24] Nejvyšší správní soud se tedy ztotožnil s právním závěrem krajského soudu a ze všech výše uvedených důvodů zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 s. ř. s.). pokračování

[25] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalobci v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. září 2017

JUDr. Marie Žišková předsedkyně senátu