1 Azs 101/2006-138

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobců: a) T. O., b) nezl. A. O., , zastoupeného žalobkyní ad a) jako zákonnou zástupkyní, zastoupených Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Brno, Příkop 8, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 3. 2003, č. j. OAM-4958/VL-19-ZA08-2002, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2006, č. j. 36 Az 79/2005-103,

takto:

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 15. 3. 2003, č. j. OAM-4958/VL-19-ZA08-2002, žalovaný neudělil žalobcům azyl podle § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Současně rozhodl tak, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu § 91 zákona o azylu.

Žalobci proti rozhodnutí žalovaného podali žalobu, kterou Krajský soud v Brně odmítl usnesením ze dne 19. 3. 2004, č. j. 36 Az 577/2003-22.

Toto usnesení bylo ke kasační stížnosti žalobců zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2005, č. j. 1 Azs 166/2004-57, a věc byla vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení.

Následně Krajský soud předmětnou žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s. rozsudkem ze dne 27. 4. 2006.

Rozsudek žalobci (dále též stěžovatelé) napadli kasační stížností doplněnou k výzvě soudu podáním ze dne 20. 9. 2006. Uvedli, že žalovaný nesplnil důsledně svou povinnost spolehlivě zjistit skutkový stav věci. Neopatřil si dostatečné množství podkladů, přitom stěžovatelé vyvinuli adekvátní úsilí k tomu, aby svá tvrzení doložili. Tíha důkazního břemene v azylovém řízení nedopadá pouze na žadatele o azyl, ale měla by být rovnoměrně rozložena i na správní orgán, který disponuje rozsáhlým aparátem ke zjišťování relevantních informací. Dále namítli, že žalovaný ani krajský soud nepřihlédli k informacím o situaci v Mongolsku, a to ke zprávě Amnesty International a též ke zprávě Ministerstva zahraničí USA o stavu dodržování lidských práv v Mongolsku. V zemi původu jsou potlačována a vážně porušována základní lidská práva a svobody, dochází ke svévolnému zatýkání občanů za pokojné vyjadřování politických a náboženských názorů. Vzhledem k tomu se stěžovatelé obávají pronásledování ze strany státních orgánů. Dodali, že v daném případě nebylo dostatečně posouzeno a odůvodněno nevztažení překážky vycestování. Navrhli, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Současně požádali o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. O této žádosti Nejvyšší správní soud nerozhodoval, neboť zákon o azylu, ve znění účinném od 13. 10. 2005, spojuje odkladný účinek přímo s podáním kasační stížnosti.

Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu § 104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.

K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu (mezinárodní ochrany) lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.

Namítají-li stěžovatelé nedostatečné posouzení a odůvodnění závěru žalovaného o nevztažení překážek vycestování, nutno uvést, že rozsahem i obsahem posuzování překážek vycestování dle § 91 zákona o azylu (ve znění účinném do 31. 8. 2006) se Nejvyšší správní soud již dostatečně zabýval v řadě svých rozhodnutí, např. v rozsudku ze dne 3. 3. 2004, č. j. 2 Azs 12/2004-40, publ. pod č. 260/2004 Sb. NSS, rozsudku ze dne 27. 8. 2003, č. j. 5 Azs 7/2003-60, www.nssoud.cz, rozsudku ze dne 7. 4. 2004, č. j. 6 Azs 47/2003-100, www.nssoud.cz, či rozsudku ze dne 5. 10. 2006, č. j. 2 Azs 66/2006-52, www.nssoud.cz. Poukazují-li stěžovatelé na porušení povinnosti spolehlivého zjištění skutkového stavu žalovaným, připomíná kasační soud, že otázka postupu správního orgánu při zjišťování skutkového stavu v azylovém řízení a s tím související otázka rozložení důkazního břemene byla předmětem množství rozhodnutí zdejšího soudu, namátkou lze uvést například rozsudek ze dne 20. 11. 2003, č. j. 2 Azs 27/2003-59, publ. pod č. 181/2004 Sb. NSS, rozsudek ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 22/2003-41, www.nssoud.cz, rozsudek ze dne 16. 5. 2004, č. j. 1 Azs 45/2004-47, www.nssoud.cz, rozsudek ze dne 18. 1. 2006, č. j. 6 Azs 386/2004-40, www.nssoud.cz, rozsudek ze dne 21. 12. 2005, č. j. 6 Azs 235/2004-57, nebo rozsudek ze dne 28. 4. 2004, č. j. 1 Azs 22/2004-42, www.nssoud.cz.

Pokud stěžovatelé v kasační stížnosti tvrdí, že jim hrozí pronásledování ze strany státních orgánů, přičemž v Mongolsku vláda pokračuje ve vážném porušování lidských práv a nadále tak dochází ke svévolnému zatýkání občanů za pokojné vyjadřování politických a náboženských názorů, pak jde o tvrzení, která ve správním řízení ani v řízení před krajským soudem neuváděli. Z pohledu přezkumu kasačním soudem jde o tvrzení nová, která stěžovatelé uplatnili až poté, co bylo vydáno napadené rozhodnutí. K takovým skutečnostem Nejvyšší správní soud nepřihlíží (§ 109 odst. 4 s. ř. s.).

V bodě, jímž stěžovatelé napadli nepřihlédnutí k informacím o situaci v Mongolsku (zprávy Amnesty International a Ministerstva zahraničí USA o stavu dodržování lidských práv) žalovaným, je kasační stížnost nepřípustná (§ 104 odst. 4 s. ř. s.): opírá se totiž o důvod, který stěžovatelé neuplatnili v řízení před krajským soudem, ač tak učinit mohli.

Nutno dodat, že kasační soud neshledal ani žádné pochybení krajského soudu tak výrazné intenzity, o němž by bylo možno se důvodně domnívat, že zapříčinilo odlišnost rozhodnutí ve věci samé, a které by způsobilo přijatelnost kasační stížnosti.

Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelů. Shledal ji proto ve smyslu § 104a s. ř. s. nepřijatelnou a z tohoto důvodu ji odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 17. ledna 2007

JUDr. Marie Žišková předsedkyně senátu