1 As 74/2008-148

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně V. K., zastoupené JUDr. Jitkou Šťastnou, advokátkou se sídlem Prostřední 128, 686 01 Uherské Hradiště, proti žalovanému Krajskému úřadu Zlínského kraje, se sídlem tř. Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 6. 2006, č. j. KUZL 30712/2006, za účasti 1. Lu. O., 2. L. O. a 3. Ing. arch. L. M., v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 6. 2008, č. j. 31 Ca 136/2006-122,

takto:

I. Kasační stížnost s e zamítá.

II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 27. 6. 2006 zamítl žalovaný odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Obecního úřadu v Buchlovicích ze dne 6. 2. 2006, č. j. 810/2005-D 144 Rozh, kterým bylo žalobkyni nařízeno odstranění části stavby výměna krovu a přístavba hospodářské části rodinného domu č. p. 72 na pozemku parc. č. 822 v katastrálním území Buchlovice postavených v rozporu se stavebním povolením a současně jím byla zamítnuta žádost žalobkyně o povolení výjimky z § 22 odst. 3 vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu.

Proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně žalobou ke Krajskému soudu v Brně, který rozsudkem ze dne 2. 6. 2008 zrušil rozhodnutí žalovaného pro podstatné porušení ustanovení o řízení a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Pochybení žalovaného spatřoval v tom, že žalovaný ve svém rozhodnutí neuvedl, s jakým veřejným zájmem měla být část nepovolených úprav v rozporu, a v neurčitosti výroku rozhodnutí.

Žalobkyně následně podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, v níž namítla zmatečnost řízení před soudem, neboť nebyly splněny podmínky k rozhodování bez nařízení jednání. Dále žalobkyně poukázala na nepřezkoumatelnost rozsudku pro nedostatek důvodů, neboť krajský soud neodůvodnil, proč nevyhověl návrhu žalobkyně také na zrušení rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. V třetí námitce žalobkyně uvedla, že soud měl vyhovět jejímu návrhu na vyslovení nicotnosti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 6. 2006 o nevyloučení Ing. M. H. z řízení pro podjatost, neboť toto rozhodnutí mělo být vydáno ve formě usnesení podle § 14 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a nikoliv podle neplatného § 12 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

Závěrem žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti k námitce žalobkyně týkající se vyslovení nicotnosti rozhodnutí ze dne 21. 6. 2006 o nevyloučení Ing. M. H. z řízení uvedl, že řízení o odstranění stavby bylo zahájeno před nabytím účinnosti nového správního řádu. Jelikož rozhodování o vznesené námitce podjatosti je rozhodováním o procedurální otázce, je třeba jej provádět podle stejného procesního předpisu, podle kterého je vedeno řízení ve věci samé.

Ke kasační stížnosti se vyjádřily osoby zúčastněné na řízení 1) a 2), které kromě některých námitek týkajících se skutkového stavu popisovaného žalobkyní uvedly, že realizovaná stavba je pro ně nepřijatelná, výjimku z obecně technických požadavků na výstavbu nikdy nepovolí a trvají na odstranění všech nepovolených částí.

Kasační stížnost je z části nepřípustná, ve zbytku pak nedůvodná.

Podle § 102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s. ) je kasační stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení (domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná proti každému takovému rozhodnutí, není-li dále stanoveno jinak. Podle § 104 odst. 2 s. ř. s. je kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu, nepřípustná.

Nejvyšší správní soud se výkladem citovaného § 104 odst. 2 s. ř. s., resp. jeho části týkající se kasační stížnosti směřující proti důvodům rozhodnutí, zabýval ve svém rozsudku ze dne 26. 7. 2007, č. j. 1 Afs 57/2006-70, www.nssoud.cz. V souladu se zásadou subsidiarity kasační stížnosti a za použití ústavně konformního výkladu přitom dospěl k závěru, že za nepřípustnou kasační stížnost ve smyslu § 104 odst. 2 s. ř. s. je nutno považovat všechny případy, kdy by i případný úspěch stěžovatele v řízení před Nejvyšším správním soudem nemohl vést v konečném důsledku ke změně v jeho právním postavení. Nepřípustnou je tedy především kasační stížnost, která nenapadá správnost výroku rozhodnutí krajského soudu, bez ohledu na to, zda brojí jen proti jeho důvodům nebo namítá-li existenci jiných kasačních důvodů, podřaditelných pod případy uvedené v § 103 odst. 1 s. ř. s. Z citovaného rozhodnutí tedy vyplývá, že žalobkyně, která byla se svým žalobním návrhem před krajským soudem úspěšná, se nemůže kasační stížností (byť opřenou o jakýkoliv důvod zmiňovaný v § 103 odst. 1 s. ř. s.) domáhat přezkoumání rozsudku krajského soudu, když nebrojí proti zrušujícímu výroku tohoto soudu (domáhá se jen jiného odůvodnění či jiného procesního postupu soudu). Z tohoto důvodu je nutné označit za nepřípustnou první námitku žalobkyně týkající se vady řízení (nikoliv zmatečnosti řízení), kterou žalobkyně spatřuje v rozhodování bez nařízení jednání. Zcela shodně je třeba naložit i s druhou námitkou žalobkyně směřující do nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu pro nedostatek důvodů, kdy soud údajně neodůvodnil, proč nevyhověl návrhu žalobkyně na zrušení rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. U této námitky kasační soud pro úplnost upozorňuje i na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2007, č. j. 1 As 60/2006-106, publikovaném pod č. 1456/2008 Sb. NSS, podle nějž domáhat se zrušení rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně, které předcházelo napadenému správnímu rozhodnutí, není procesním právem žalobce, jemuž by odpovídala povinnost soudu o takovém návrhu výrokem rozhodnout. Kasační stížnost spočívající pouze v tvrzení, že krajský soud rozhodující o žalobě měl kromě rozhodnutí správního orgánu druhého stupně zrušit i rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně, které mu předcházelo, je nepřípustná .

Zbývající námitku kasační stížnosti posoudil zdejší soud jako částečně přípustnou: touto námitkou je totiž mimo jiné rozsudku krajského soudu vytýkána absence výroku o vyslovení nicotnosti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 6. 2006 o nevyloučení Ing. M. H. z řízení pro podjatost. Jelikož tato námitka rozporuje správnost (úplnost) výroku napadeného rozsudku, přičemž jde o požadavek uplatněný již v žalobě, jde o námitku meritorně projednatelnou.

Podle § 9 zákona č. 71/1967 Sb. je pracovník správního orgánu vyloučen z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Z projednávání a rozhodování před správními orgány je vyloučen také ten, kdo se v téže věci zúčastnil řízení jako pracovník správního orgánu jiného stupně. Podjatý pracovník správního orgánu provede pouze takové úkony, které nesnesou odkladu (§ 11 odst. 2 téhož zákona). O tom, zda je pracovník správního orgánu z řízení vyloučen, rozhoduje jeho nejblíže nadřízený vedoucí (§ 12 odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 cit. zákona). Obdobná ustanovení obsahuje i nový správní řád (zákon č. 500/2004 Sb., § 14). Účelem institutu podjatosti ve správním řízení je zajistit, aby v konkrétní věci nerozhodoval podjatý pracovník. O podjatosti je tak třeba rozhodnout předtím, než je rozhodnuto o věci samé. Rozhodnutí o nevyloučení určitého pracovníka z projednávání a rozhodování konkrétní správní věci tak není rozhodnutím meritorním, které by zasahovalo přímo do subjektivních práv účastníka řízení. Jde o rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení před správním orgánem (tj. kdo bude danou věc projednávat a rozhodovat) a které je proto ze soudního přezkumu vyloučeno [§ 70 písm. c) s. ř. s.]. Vadný postup při rozhodování o podjatosti, případně nicotnost rozhodnutí o nevyloučení pracovníka správního orgánu, však může vést k nezákonnosti rozhodnutí ve věci samé, což lze namítat v rámci přezkumu tohoto konečného rozhodnutí (srov. obdobně v daňovém řízení rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2003, č. j. 3 Afs 20/2003-23, publikováno pod č. 114/2004 Sb. NSS). Je-li taková námitka důvodná, soud zruší rozhodnutí správního orgánu ve věci samé (nikoliv rozhodnutí o nevyloučení pracovníka správního orgánu). Pokud však důvodná není, nerozhoduje soud samostatným výrokem o zamítnutí žaloby proti rozhodnutí o nevyloučení určitého pracovníka (neboť toto rozhodnutí není samostatně přezkoumatelné ve správním soudnictví); pouze se s touto námitkou vypořádá v odůvodnění svého rozsudku. V projednávaném případě tedy krajský soud postupoval správně, pokud o námitce nicotnosti nerozhodl samostatným výrokem a pouze se s ní vypořádal v odůvodnění rozsudku; námitka žalobkyně je proto v části vytýkající chybějící výrok rozsudku nedůvodná. Kasační soud se dále nezabýval tím, zda krajský soud správně a náležitě odůvodnil své rozhodnutí o této námitce, neboť zde by již přezkoumával důvody rozhodnutí krajského soudu bez vlivu na jeho výrok, což § 104 odst. 2 s. ř. s., jak výše uvedeno, neumožňuje.

O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalovanému pak v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. srpna 2008 JUDr. Marie Žišková předsedkyně senátu