1 As 58/2008-101

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce L. B., zastoupeného Mgr. Martinem Jančou, advokátem se sídlem Zahradní 2, Plzeň, proti žalovanému Krajskému úřadu Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 6. 2006, č. j. DSH/6410/06, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 5. 2008, č. j. 57 Ca 97/2006-64,

takto:

I. Kasační stížnost s e zamítá.

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

I.

[1] Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále také stěžovatel ) domáhal zrušení shora uvedeného usnesení krajského soudu, kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 6. 2006. Posléze uvedeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Blovice ze dne 6. 4. 2006, č. j. 765/2006/OSD. Rozhodnutím Městského úřadu Blovice bylo stěžovateli podle § 5 občanského zákoníku uloženo obnovení pokojného stavu, který byl porušen tím, že stěžovatel na veřejně přístupné komunikaci v katastrálním území Vlčice u Blovic umístil počátkem měsíce února 2003 dvě pevné překážky (betonové pražce) znemožňující užívání této komunikace a při vjezdu na ni osadil dopravní značku B 1 (zákaz vjezdu).

[2] Krajský soud v odůvodnění napadeného usnesení zejména konstatoval, že stěžovatelova žaloba je podle § 68 písm. b) s. ř. s. nepřípustná, neboť cílem § 5 občanského zákoníku je poskytnutí ochrany především občanským právům a svobodám, tedy ryze soukromým zájmům fyzických a právnických osob. Napadené rozhodnutí žalovaného i městského úřadu označil za rozhodnutí ve věci občanskoprávní a dále odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 142/98 a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2006, č. j. 8 As 2/2005-32. Soud stěžovatele zároveň poučil o tom, že se v dané věci může ve lhůtě jednoho měsíce domáhat ochrany podáním občanskoprávní žaloby k okresnímu soudu.

II.

[3] Stěžovatel v kasační stížnosti výslovně uplatnil kasační důvody podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a e) s. ř. s., přičemž konkrétně uvedl, že se v daném případě nemohlo jednat o pokojný stav, neboť jde o stav v rozporu s právem, což bylo nutno vyřešit jako předběžnou otázku. Oba správní orgány se nezabývaly ani otázkou, zda vyježděná cesta vede po stěžovatelových soukromých pozemcích či nikoliv a zda se tedy jedná o veřejnou účelovou komunikaci. Žalovaný neřešil věc z hlediska veřejnoprávního, přičemž pokud by tak učinil, potom by soudu rozhodujícímu ve správním soudnictví příslušelo věc posoudit a rozhodnout. Stěžovatelovo vlastnické právo bylo napadanými správními rozhodnutími omezeno bez zákonného důvodu. Řešení věci podáním žaloby k okresnímu soudu může být pro velkou časovou náročnost pro vlastníka nemovitosti neefektivním řešením, a proto není vyloučeno jeho právo podat kasační stížnost. Ze všech uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[4] Žalovaný ve svém písemném vyjádření ke kasační stížnosti zejména konstatoval, že krajský soud rozhodl správně. V řízení o obnovení pokojného stavu se správní orgány nezabývají určením statusu pozemní komunikace, neboť předmětem řízení byl stav faktický, tj. otázka užívání pozemku jako dopravní cesty. Určením povahy pozemní komunikace a souvisejícími otázkami se případně může zabývat silniční správní úřad podle zákona o pozemních komunikacích, nikoli pověřený obecní úřad, který vede řízení podle § 5 občanského zákoníku. Žalovaný proto navrhl zamítnutí kasační stížnosti.

III.

[5] Stěžovatel v kasační stížnosti výslovně uplatnil její důvody podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a e) s. ř. s. Toto podřazení však není zcela správné, neboť směřuje-li kasační stížnost proti usnesení soudu o odmítnutí žaloby, připadá v úvahu pouze důvod podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tj. nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Tento závěr vyplývá z ustálené judikatury NSS, např. z rozsudku ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004-98, publ. pod č. 625/2005 Sb. NSS, v němž bylo konstatováno, že je-li kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Pod tento důvod spadá také případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí návrhu, a dále vada řízení spočívající v tvrzené zmatečnosti řízení před soudem . Důvod kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. v sobě tedy zahrnuje jak nezákonnost samotného rozhodnutí o odmítnutí návrhu, tak i procesní pochybení soudu, která tomuto rozhodnutí předcházela. V žádném případě však tento důvod nezahrnuje eventuální pochybení žalovaného správního orgánu co se týče výkladu hmotného práva, k čemuž směřují některé argumenty kasační stížnosti; Nejvyšší správní soud se proto nemohl zabývat námitkami, jimiž stěžovatel zpochybňoval správnost postupu žalovaného a Městského úřadu v Blovicích.

[6] Kasační stížnost v té části, kterou se zdejší soud zabývat mohl, a ve které byla namítána nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu krajským soudem podle 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., není důvodná.

[7] Podle § 5 občanského zákoníku došlo-li ke zřejmému zásahu do pokojného stavu, lze se domáhat ochrany u příslušného orgánu státní správy. Ten může předběžně zásah zakázat, nebo uložit, aby byl obnoven předešlý stav. Tím není dotčeno právo domáhat se ochrany u soudu. Podle § 68 písm. b) s. ř. s. je žaloba nepřípustná, jde-li o rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávní věci, vydané v mezích zákonné pravomoci správního orgánu.

[8] Samotnou právní otázkou, jež je předmětem sporu v nyní posuzovaném případě, se Nejvyšší správní soud již zabýval, a to v rozsudku ze dne 30. 3. 2006, č. j. 8 As 2/2005-32, publ. pod č. 908/2006 Sb. NSS. Podle tohoto judikátu o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, vydanému podle § 5 občanského zákoníku, jsou příslušné rozhodovat soudy v občanském soudním řízení, nikoliv soudy správní. V tomto svém rozhodnutí přitom vyšel z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 142/98, publ. pod č. 65 ve sv. 11 Sb. ÚS. Na obě uvedená rozhodnutí v nyní posuzovaném případě zcela správně odkázal již krajský soud.

[9] Uvedený právní názor lze plně aplikovat i na nyní posuzovaný případ, neboť je nepochybné, že bylo rozhodováno podle § 5 občanského zákoníku, přičemž předmětem sporu je právo chůze a vjezdu na konkrétní pozemky, tedy otázka ryze soukromoprávní. Soud zároveň neshledal žádný důvod k tomu (a tím méně mu takový důvod nabídl stěžovatel v kasační stížnosti), aby se od uvedeného právního názoru odchýlil.

[10] Sám stěžovatel v kasační stížnosti uvedl, že soudy rozhodující ve správním soudnictví by byly k posouzení věci příslušné v případě, pokud by věc meritorně posuzoval silniční správní úřad. Z toho je zřejmé jeho povědomí ohledně nástrojů, jimiž se může svých tvrzených práv domáhat v příslušném řízení. Stěžovatelovu tvrzení, že řešení sporu v podobě občanskoprávní žaloby může být z časových důvodů neefektivní, a proto nevylučuje právo podat kasační stížnost, lze co do práva podat kasační stížnost přisvědčit, nelze jej však označit za argument oprávněně zpochybňující postup krajského soudu v dané věci.

IV.

[11] Ze všech shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji dle § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.

[12] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá na jejich náhradu právo, žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval a ani soud z obsahu spisu žádné náklady převyšující rámec jeho běžné administrativní činnosti neshledal. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 11. září 2008

JUDr. Josef Baxa předseda senátu