1 As 48/2010-77

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: F. P., zastoupeného Mgr. Kateřinou Beranovou, advokátkou se sídlem nám. Přemysla Otakara II. 186/I, Vysoké Mýto, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Královéhradeckého kraje, se sídlem Ulrichovo nám. 810, Hradec Králové, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 12. 2008, č. j. PVC-11494/ČJ-2008-DP, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 4. 2010, č. j. 30 Ca 20/2009-35,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 4. 2010, č. j. 30 Ca 20/2009-35, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalobce podal dne 23. 9. 2008 žádost o obnovu řízení ve věci blokové pokuty ve výši 1.000 Kč uložené za přestupek podle § 22 odst. 1 písm. f) bod 1. zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen zákon o přestupcích ), ve znění účinném do 31. 7. 2011. Tohoto přestupku se měl dopustit tím, že dne 28. 11. 2006 řídil osobní automobil značky Citroën Xsara 2.0 D, rzv. CRJ 17-57 po městském komunikačním okruhu v Chrudimi a při jízdě držel v ruce telefonní přístroj. Správní orgán prvního stupně (Policie České republiky, Okresní ředitelství v Chrudimi) žádost rozhodnutím ze dne 20. 10. 2008 zamítl. Žalobcovo odvolání proti tomuto rozhodnutí zamítla žalovaná v záhlaví specifikovaným rozhodnutím. Žalobu, jíž žalobce brojil proti rozhodnutí žalované, Krajský soud v Hradci Králové zamítl v záhlaví označeným rozsudkem. Rozsudek krajského soudu žalobce (dále též stěžovatel ) nyní napadá kasační stížností.

[2] Krajský soud v odůvodnění svého rozsudku vycházel ze závěru, že obnova blokového řízení není přípustná (odkazoval přitom na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2008, č. j. 3 As 58/2007-117; všechna zde citovaná rozhodnutí NSS jsou dostupná na www.nssoud.cz). O tomto závěru však v rámci zdejšího soudu nepanovala všeobecná shoda. Ve věci vedené pod sp. zn. 1 As 21/2010 proto byly předloženy rozšířenému senátu NSS k zodpovězení následující otázky: Je obnova řízení dle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu možná i v případě přestupku, který byl projednán v blokovém řízení? Podléhá rozhodnutí, jímž byl zamítnut návrh na obnovu správního řízení, soudnímu přezkumu? Předsedkyně senátu z tohoto důvodu řízení o kasační stížnosti přerušila usnesením ze dne 4. 1. 2011, č. j.-64. Poté, co rozšířený senát usnesením ze dne 12. 3. 2013, č. j. 1 As 21/2010-65, rozhodl o předložených právních otázkách, rozhodla předsedkyně senátu usnesením ze dne 4. 4. 2013, č. j.-69, že se v řízení pokračuje.

II. Shrnutí odůvodnění rozsudku krajského soudu

[3] Krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že námitky žalobce, podle nichž se nedopustil přestupku, za který byl blokovou pokutou potrestán, nemohou na věci cokoliv změnit. Konstatoval, že zatímco výsledkem řízení podle § 67 a násl. zákona o přestupcích je formalizované rozhodnutí o předepsaných náležitostech, které je možno napadnout odvoláním a následně navrhnout jeho přezkoumání soudem, jediným výstupem blokového řízení je tzv. pokutový blok. Proti uložení pokuty se pak nelze odvolat a žaloba proti němu je proto nepřípustná. Žádostí o obnovu blokového řízení však žalobce fakticky zpochybnil splnění podmínek pro to, aby vůbec mohlo být toto řízení vedeno (tvrdí-li, že přestupek nebyl spolehlivě zjištěn, respektive odvolává svůj souhlas s uložením pokuty s tvrzením, že nedržel v ruce telefonní přístroj). Vrácení řízení do počátečního stadia, konkrétně do fáze před udělením souhlasu s uložením blokové pokuty, by ovšem navodilo situaci, za které by nebylo možno v blokovém řízení pokračovat, neboť by nebyla splněna jedna ze zákonem vyžadovaných podmínek-souhlas s uložením blokové pokuty. Obnova řízení o přestupku, byl-li projednán v blokovém řízení, je tak z povahy věci vyloučena, neboť podmínkou sine qua non tohoto řízení je souhlas účastníka se zjištěním přestupku a uložením sankce.

III. Shrnutí argumentace obsažené v kasační stížnosti

[4] Stěžovatel v kasační stížnosti namítl, že krajský soud došel k nesprávnému posouzení právní otázky, zda řízení ukončené blokovou pokutou lze v případě stěžovatele (ale i obecně) obnovit. Stěžovatel údajně nedal souhlas k tomu, aby byl v blokovém řízení vyřízen přestupek podle § 22 odst. 1 písm. f) bod 1. zákona o přestupcích, ale jiný přestupek. Jedná se tedy o odlišnou situaci od případu řešeného Nejvyšším správním soudem v rozsudku č. j. 3 As 58/2007-117, v němž pachatel věděl, jaký přestupek se v blokovém řízení řeší, s blokovým řízením souhlasil a následně napadal pouze to, že se ve skutečnosti řešeného přestupku nedopustil. Stěžovatel však nevěděl, že policista do bloku zapíše jiný přestupek, než který s ním řešil. Pokutový blok je záznamem o blokovém řízení, který se účastníku řízení nedoručuje. Účastník řízení dostává pouze útržek (stvrzenku o zaplacení pokuty), kde v rozhodné době nebyl přestupek specifikován. Účastník blokového řízení tedy s obsahem pokutového bloku seznámen není a nelze po něm spravedlivě žádat, aby se sám seznámení s jeho obsahem domáhal, například v rámci nahlížení do spisu. Skutečnosti, které policista stěžovateli při projednání přestupku sdělil, tedy identifikaci přestupku a výši sankce, potvrzují přímí svědci svými čestnými prohlášeními. Za této situace je zamítnutí návrhu na povolení obnovy a následné zamítnutí žaloby krajským soudem porušením práva stěžovatele na spravedlivý proces, neboť stěžovatel neměl žádnou možnost bránit se právními prostředky proti nesprávnému zápisu do pokutového bloku a tento zápis jej poškodil na jeho právech nesprávným záznamem bodů v registru řidičů. pokračování [5] V přípise doručeném Nejvyššímu správnímu soudu dne 28. 5. 2013 stěžovatel uvedl, že závěry rozšířeného senátu NSS vyslovené v jeho usnesení ze dne 12. 3. 2013, č. j. 1 As 21/2010-65, se vztahují i na nyní posuzovanou věc. Stěžovatel nedal souhlas s uložením pokuty za přestupek dle § 22 odst. 1 písm. f) bod 1. zákona o přestupcích. Dal souhlas s uložením pokuty za jiný přestupek a po celou dobu měl za to, že se v blokovém řízení řeší tento odlišný přestupek (jízda s poškozeným čelním sklem vozidla). Toto tvrzení uváděl od počátku ve všech svých podáních a k jeho prokázání předkládal řadu důkazů. Za podstatné dále stěžovatel označil, že nepodepsal žádný blok ani jiné rozhodnutí o uložení blokové pokuty. Poukázal přitom na judikaturu Nejvyššího správního soudu, z níž lze dovodit, že obviněný stvrzuje souhlas s přestupkem a s jeho projednáním v blokovém řízení právě svým podpisem pokutového bloku.

[6] Žalovaný nevyužil možnost vyjádřit se ke kasační stížnosti.

IV. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

[7] Kasační stížnost je důvodná.

[8] Odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu vychází z právního názoru, podle nějž je obnova správního řízení ve smyslu § 100 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, z povahy věci vyloučena v případě, že bylo v dané věci rozhodnuto v tzv. blokovém řízení vedeném podle § 84 a násl. zákona o přestupcích. Odkázal přitom na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 58/2007-117, z nějž uvedený závěr skutečně plynul.

[9] Poté, co krajský soud o posuzované věci uvážil výše zmíněným způsobem, však rozšířený senát zdejšího soudu dovodil, že za jistých okolností se lze domáhat obnovy řízení také ve věcech, v nichž došlo k uložení pokuty v blokovém řízení. Konkrétně jde o případy, kdy žadatel v žádosti o obnovu řízení zpochybňuje svůj souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení. Při neudělení tohoto souhlasu totiž není splněna základní podmínka blokového řízení, v důsledku čehož nelze vycházet z toho, že obviněný z přestupku akceptoval skutková zjištění a z nich vyplývající právní kvalifikaci přestupku učiněné v blokovém řízení, vzdal se běžného správního řízení, a tudíž nemůže tyto závěry blokového řízení později zpochybňovat. Jestliže tedy žadatel v žádosti o obnovu řízení podané podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu zpochybní souhlas s uložením pokuty v blokovém řízení, musí při splnění ostatních podmínek pro obnovu řízení být provedeno šetření za účelem zjištění, zda tento souhlas skutečně udělil, či nikoliv (usnesení rozšířeného senátu NSS č. j. 1 As 21/2010-65, bod [35]).

[10] Paušální závěr krajského soudu o nemožnosti vyhovět žádosti o obnovu řízení ve věci, v níž došlo k uložení blokové pokuty za přestupek, tedy ve světle aktuální judikatury Nejvyššího správního soudu neobstojí. Rozsudek krajského soudu je tak stižen nezákonností spočívající v nesprávném posouzení právní otázky, ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s. ř. s. ).

[11] Krajský soud se tedy musí věcně zabývat námitkami, kterými stěžovatel brojil proti zamítnutí jeho žádosti o obnovu řízení v dané věci. Prioritně je přitom třeba se zabývat žalobní námitkou, podle níž policista, který stěžovatele dne 28. 11. 2006 kontroloval, nevyplnil na místě kontroly řádně pokutový blok, a že se o skutečnostech, které policista do bloku a do oznámení o uložení pokuty zapsal, dozvěděl až následovně (17. 7. 2008, kdy si nechal vystavit výpis z evidenční karty řidiče). Přitom bude muset krajský soud uvážit rovněž případné dopady judikatury Nejvyššího správního soudu týkající se otázky, za jakých podmínek rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení nabývá právní moci. Zdejší soud k tomu v rozsudku ze dne 29. 12. 2010, č. j. 8 As 68/2010-81, uvedl, že okamžik vydání rozhodnutí v blokovém řízení a s ním v jedno spadající okamžik nabytí právní moci tohoto rozhodnutí musí být závislý na jednoznačném časovém určení a musí být ve všech případech určován identickým způsobem. Takovým okamžikem je však podle Nejvyššího správního soudu okamžik podpisu pokutového bloku, resp. bloku na pokutu na místě nezaplacenou obviněným z přestupku. Teprve tímto podpisem stvrzuje obviněný svůj souhlas se spolehlivým zjištěním přestupku a s jeho projednáním v blokovém řízení, tedy jednoznačně potvrzuje naplnění podmínek blokového řízení stanovených v § 84 zákona o přestupcích. Podle citovaného rozhodnutí tedy [n]abytí právní moci rozhodnutí o uložení blokové pokuty nelze činit závislým na časově tak obtížně uchopitelném a nejistém okamžiku, jako je ústní souhlas obviněného z přestupku, obzvláště za situace, kdy jde ve většině případů de facto o pouhé vyjádření souhlasu s navrhovanou výší blokové pokuty. Obdobně Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 9. 6. 2011, č. j. 9 As 2/2011-93, uvedl, že [p]odmínkou pro uložení pokuty v blokovém řízení je, že pokutový blok obsahuje veškeré zákonem stanovené formální náležitosti tak, jak stanoví § 85 odst. 4 zákona o přestupcích, tj. obsahuje jednoznačné údaje o tom, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, včetně podpisu osoby obviněné z přestupku. V rozsudku ze dne 9. 1. 2013, č. j. 9 As 128/2012-25, pak zdejší soud konstatoval, že požadavek podpisu na pokutovém bloku je třeba vztáhnout na oba typy bloků, tj. jak na blok na pokutu na místě nezaplacenou, tak i na blok na pokutu na místě zaplacenou.

[12] S ohledem na výše citovanou judikaturu zdejšího soudu je tedy otázkou, zda vůbec posuzované rozhodnutí o uložení blokové pokuty nabylo právní moci, což je bezpochyby nezbytný předpoklad k tomu, aby bylo možno rozhodovat o povolení obnovy příslušného řízení. Nejvyšší správní soud dále podotýká, že nynější případ je specifický v tom, že předmětem sporu zde je pokutový blok na pokutu na místě zaplacenou vystavený na vzoru pokutového bloku, který ani neobsahoval kolonku pro podpis pachatele přestupku (na rozdíl od novějších vzorů). V tomto směru se věc liší od výše zmiňované věci, v níž rozšířený senát zdejšího soudu usnesením č. j. 1 As 21/2010-65 dovodil, že za splnění určitých podmínek je na místě obnova řízení ve věci přestupku vyřízeného v blokovém řízení (ve věci posuzované rozšířeným senátem pokutový blok obsahoval podpis stvrzující souhlas žalobce s projednáním přestupku v blokovém řízení, žalobce však tvrdil, že se nejedná o jeho podpis).

V. Závěr a náklady řízení

[13] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu podle ustanovení § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V tomto řízení je krajský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu, který byl vysloven v odůvodnění tohoto rozsudku.

[14] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 6. června 2013

JUDr. Lenka Kaniová předsedkyně senátu