1 As 21/2006-39

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně V. s., s. r. o., zastoupené JUDr. Janou Márovou, advokátkou se sídlem Chýnovská 587, 252 66 Libčice nad Vltavou, proti žalovanému Ministerstvu životního prostředí se sídlem Vršovická 65, 100 10 Praha 10, proti rozhodnutí ze dne 1. 6. 2005, č. j. 500/657/501 11/05, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2006, č. j. 5 Ca 208/2005-22,

takto:

I. Kasační stížnost s e odmítá.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 14. 2. 2005, č. j. 1/OV/4146/05/Roz, uložila Česká inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát Praha, žalobkyni pokutu podle § 120 zákona č. 254/2001 Sb., vodního zákona, a podle § 106 odst. 3 písm. c) zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, za užívání vodního díla-čistírny odpadních vod pro obec Ch.-bez kolaudačního rozhodnutí.

Žalobkyně napadla toto rozhodnutí odvoláním; to však žalovaný zamítl svým rozhodnutím ze dne 1. 6. 2005 a rozhodnutí vydané v I. stupni potvrdil.

Žalobu, jíž žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného, zamítl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 2. 2006. Rozsudek byl doručen žalobkyni dne 14. 2. 2006.

Dne 2. 3. 2006 byla městskému soudu doručena kasační stížnost předaná k poštovní přepravě dne 1. 3. 2006. Žalobkyně zde uvedla, že neměla jinou možnost než čističku odpadních vod provozovat i bez kolaudačního rozhodnutí; těžko si představit, co by nastalo, kdyby čistička zůstala bez provozovatele. Žalobkyně splnila všechny povinnosti, které jí uložil vodoprávní úřad, a není její vinou, že dosud nebylo vydáno kolaudační rozhodnutí: obec jakožto vlastník čističky ji totiž nezmocnila k jednání ve věcech stavebního řízení. Proto žalobkyně navrhla, aby byl rozsudek Městského soudu v Praze zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Městský soud nato předložil věc Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí. V předkládací zprávě přitom uvedl, že kasační stížnost je opožděná.

Nejvyšší správní soud nemohl o kasační stížnosti věcně jednat a odmítl ji jako opožděnou.

Podle § 106 odst. 2 soudního řádu správního musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti přitom nelze prominout.

Napadené rozhodnutí městského soudu bylo žalobkyni doručeno v úterý 14. 2. 2006; následujícího dne, tedy ve středu 15. 2. 2006, začala běžet dvoutýdenní lhůta k podání kasační stížnosti, která uplynula v úterý 28. 2. 2006. Kasační stížnost však byla předána k poštovní přepravě až 1. 3. 2006, tedy jeden den po uplynutí dvoutýdenní lhůty. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl jako opožděnou za použití § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.

O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. dubna 2006

JUDr. Marie Žišková předsedkyně senátu