1 As 140/2011-66

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně Sfinga AM, s. r. o, se sídlem V Tůních 1357/11, 120 00 Praha 2, zastoupené JUDr. Alešem Zábršem, advokátem se sídlem Na Beránce 6, 160 00 Praha 6, proti žalovanému Úřadu průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 2a, 160 68 Praha 6-Bubeneč, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 2. 2010, č. j. O-175529/73243/2008/ÚPV, za účasti osoby zúčastněné na řízení: CASA a. s., se sídlem v Tůních 1357/11, 120 00 Praha 2, zastoupená JUDr. Martinem Radvanem, advokátem se sídlem 28. října 1001/3, 110 00 Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2011, č. j. 8 A 96/2010-46,

takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Společnost CASA a. s. (osoba zúčastněná na řízení) je vydavatelem čtrnáctidenníku pro luštitele s názvem Křížovka. Titulní strana časopisu obsahuje nápis Křížovka na barevném podkladě a logo s vyobrazením ležící sfingy v pravém horním rohu. Na základě přihlášky byla osobě zúčastněné na řízení zapsána žalovaným slovní ochranná známka č. 175529 ve znění KŘÍŽOVKA SFINGA s právem přednosti od 14. 1. 2002 pro výrobky a služby spadající do následujících tříd mezinárodního třídění: (16) tiskoviny, tiskopisy, periodické a neperiodické publikace, papírenské výrobky, formuláře, fotografie, kalendáře, plakáty, letáky, reklamní a propagační tiskoviny a tabule z papíru, samolepky, štítky, zápisníky, notesy, diáře; (41) vydavatelství a nakladatelství, knižní a časopisecký servis.

[2] Proti zápisu předmětné ochranné známky podala žalobkyně dne 19. 6. 2008 námitky ve smyslu § 7 odst. 1 písm. a), g) a k) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů (dále též zákon o ochranných známkách ), které žalovaný rozhodnutím ze dne 13. 11. 2008, č. j. 36376/2008, zamítl. K rozkladu žalobkyně předseda Úřadu průmyslového vlastnictví rozhodnutím ze dne 17. 2. 2010, č. j. O-175529/73243/2008/ÚPV, napadené rozhodnutí o zamítnutí námitek potvrdil.

[3] Žalobkyně brojila proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví žalobou podanou u Městského soudu v Praze; ten rozsudkem ze dne 20. 9. 2011, č. j. 8 A 96/2010-46, žalobu zamítl. Soud neshledal důvodnými námitky uplatněné v žalobě a uzavřel, že správní řízení proběhlo lege artis , správní orgán se řádně vyrovnal s uplatněným návrhem a rozhodl o věci v souladu se zásadami logického myšlení.

II. Kasační stížnost a vyjádření k ní

[4] Žalobkyně (dále též stěžovatelka ) napadla rozsudek městského soudu včas podanou kasační stížností namítajíc, že městský soud založil své rozhodnutí na vadném právním i faktickém posouzení věci. Bez dostatečného odůvodnění se soud nevypořádal se skutečnostmi, na nichž byla správní žaloba postavena.

[5] Ve vztahu k námitkovému důvodu podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách (tzv. závadná podobnost přihlašované známky se starší ochrannou známkou) městský soud nerespektoval závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 As 90/2006. Pominul zásadní fakt, že stěžovatelka a přihlašovatelka jsou konkurující podnikatelské subjekty, které sídlí na stejné adrese, a veřejnost není schopna odlišit od sebe tyto dva subjekty. Spotřebitelé budou nepochybně označení KŘÍŽOVKA SFINGA spojovat se stěžovatelkou, která je majitelkou starší ochranné známky Sfinga . Stěžovatelka vydává časopis s celostátní působností Sfinga křížovka , jehož název je prakticky shodný s přihlašovaným označením. Z uvedeného je zřejmé, že námitkový důvod podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách existuje, neboť podobnost ochranné známky stěžovatelky ( Sfinga ) a přihlašované známky je závadná. Závěry žalovaného o nezávadnosti podobnosti zmiňovaných dvou ochranných známek odporují uvedeným skutečnostem.

[6] Městský soud nepřisvědčil stěžovatelce, že byl v dané věci dán námitkový důvod podle § 7 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných známkách, tj. že je stěžovatelka uživatelkou nezapsaného označení s dřívější prioritou. Soud sice připustil, že právo k tomuto označení stěžovatelce vzniklo před podáním přihlášky kombinované ochranné známky a že je podobné s obchodní firmou stěžovatelky. Shodně s žalovaným však uzavřel, že nebylo prokázáno, že by namítané označení bylo užíváno v obchodním styku pro výrobky nebo služby stejné či obdobné s výrobky a službami, pro něž je označení přihlašováno; podle městského soudu nebylo rovněž prokázáno, že označení nemá pouze místní dosah.

[7] Z této obecná formulace městského soudu však podle stěžovatelky nevyplývá, proč má soud za to, že předložené důkazy neosvědčují, že namítané označení není užíváno v obchodním styku ani proč by mělo mít pouze místní dosah. Napadená ochranná známka byla přihlašována pro tiskoviny (a jim podobné výrobky) ve třídě 16 a pro vydavatelství, nakladatelství, knižní a časopisecký servis ve třídě 41. V databázi Úřadu průmyslového vlastnictví je však v seznamu výrobků a služeb v anglické mutaci uvedena i třída 9, přičemž pro tyto výrobky nebyla přihlašovaná ochranná známka schválena, a ve třídě 41 jsou v anglické mutaci nad rámec schválení obsaženy i jiné položky (výrobky), než patří k přihlašované ochranné známce. Z uvedeného je patrno, že žalovaný nemá v problematice analogových a elektronických nosičů (třída 9) příliš jasno, a není zřejmé, který seznam výrobků a služeb je skutečně platný.

[8] Stěžovatelka pod svou obchodní firmou Sfinga AM, s. r. o., která je též ochrannou známkou č. 184876 (byť s pozdější prioritou), vyvíjí také činnost nakladatelskou a vydavatelskou a v rámci této činnosti vydává časopis Sfinga křížovka , který byl předložen jako důkaz ve správním řízení. Podle stěžovatelky tak byla splněna podmínka používání podobného označení pro výrobky a služby, pro něž je přihlašována předmětná ochranná známka.

[9] Užívání namítaného obchodního označení Sfinga AM, s. r. o. v celostátním měřítku je podle stěžovatelky evidentní, neboť časopis Sfinga křížovka je prodáván na celém území České republiky. Tiskoviny typu křížovek nejsou z drtivé většiny lokálními časopisy, ale s ohledem na svůj charakter jsou distribuovány celostátně; touto skutečností se soud v napadeném rozsudku vůbec nezabýval.

[10] Stěžovatelka nesouhlasí rovněž se závěrem městského soudu, že neprokázala zlou víru přihlašovatelky ochranné známky (osoby zúčastněné na řízení), tj. námitkový důvod podle § 7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách. Podle ní vyplývá nedobrá víra přihlašovatelky ze všech okolností případu. Přihlašovatelka věděla o zápisu obchodní firmy stěžovatelky do obchodního rejstříku; se stěžovatelkou se dobře znají a bedlivě sledují své kroky. Navíc obě společnosti sídlí na stejné adrese. Je tedy nepochybné, že přihlašovatelka registrací přihlášky kombinované ochranné známky reagovala na zápis obchodní firmy Sfinga AM, s. r. o. do obchodního rejstříku-proč by jinak zvolila podobné označení? Označení sfinga natolik neobvyklé, že nelze uvěřit, že by si dva subjekty podnikající ve stejném oboru a sídlící na stejné adrese nevědomky zvolily toto označení jako svoji firmu, resp. ochrannou známku.

[11] Podle stěžovatelky se soud nad rámec žalobních námitek zabýval výkladem pojmu dobré mravy, který stěžovatelka v žalobě jednou použila jako pojem nadřazený pojmu dobrá víra. Námitkový důvod podle § 7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách však operuje s pojmem dobrá víra.

[12] Ze všech shora uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[13] Žalovaný ani osoba zúčastněná na řízení se ve stanovené lhůtě ke kasační stížnosti nevyjádřili.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[14] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou, a není důvodné kasační stížnost odmítnout pro nepřípustnost. Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti [§ 109 odst. 2, 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále též s. ř. s. )].

[15] Kasační stížnost není důvodná.

[16] Nejprve se Nejvyšší správní soud zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku městského soudu pro nedostatek důvodů [ad III. A); důvod podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], poté hodnotil námitku nesprávného posouzení tzv. závadné podobnosti ochranných známek [ad III. B); důvod podle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. Dále se zdejší soud zabýval námitkou nesprávného posouzení skutkového stavu ve vztahu k námitkovému důvodu podle § 7 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných známkách [ad III. C); důvod podle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.] a konečně námitkou nesprávného posouzení naplnění námitkového důvodu podle § 7 odst. 1 písm. k) zákona [ad III. D); důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].

III. A) Námitka nepřezkoumatelnosti rozsudku městského soudu

[17] Stěžovatelka v kasační stížnosti v obecné rovině uvedla, že rozsudek krajského soudu je nepřezkoumatelný. Ve vztahu k námitkovému důvodu podle § 7 odst. 1 písm. g) zákona konstatovala, že se městský soud nevypořádal s její argumentací a důkazy a že se z napadeného rozsudku nedozvěděla nic jiného, než co jí sdělil ve svém rozhodnutí žalovaný. Městský soud se podle stěžovatelky nezabýval naplněním jednotlivých podmínek týkajících se užívání napadeného označení v obchodním styku či rozsahu užívání označení a jen zopakoval obecnou argumentaci žalovaného bez bližšího odůvodnění.

[18] K otázce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudu pro nedostatek důvodů se zdejší soud vyjádřil již v rozsudku ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003-75, publikovaném pod č. 133/2004 Sb. NSS, www.nssoud.cz, v němž uvedl, že [n]edostatkem důvodů pak nelze rozumět dílčí nedostatky odůvodnění soudního rozhodnutí, ale pouze nedostatek důvodů skutkových. Skutkovými důvody, pro jejichž nedostatek je možno rozhodnutí soudu zrušit pro nepřezkoumatelnost, budou takové vady skutkových zjištění, která utvářejí rozhodovací důvody, typicky tedy tam, kde soud opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem anebo tam, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy v řízení byly provedeny. Za nepřezkoumatelné se považuje též rozhodnutí, v němž se soud nevypořádá se všemi uplatněnými žalobními body (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 4. 2004, č. j. 4 Azs 27/2004-74, www.nssoud.cz).

[19] Městský soud na straně 6 napadeného rozsudku označil argumentaci stěžovatelky k předmětné žalobní námitce za účelovou a dodal, že z podané žaloby ani nebylo jasné, v jakých konkrétních skutečnostech mělo pochybení žalovaného spočívat. Podle městského soudu ze správního spisu vyplynulo, že žalovaný hodnotil předložené důkazy v souladu se zásadou volného hodnocení důkazu a své úvahy o provedeném hodnocení řádně odůvodnil; postupoval tak po právní i věcné stránce správným způsobem.

[20] Podle Nejvyššího správního soudu je na místě zdůraznit, že stěžovatelka námitku nesprávného zjištění skutkového stavu uplatnila v žalobě ve zcela obecné rovině, bez jakéhokoli bližšího konkretizování a uvedení jasných, dostatečně individualizovaných tvrzení, z jakých důvodů nebylo možné s náhledem žalovaného na danou problematiku souhlasit. Proto se městský soud danou námitkou zabýval také pouze ve zcela obecné rovině (obdobně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004, č. j. 1 Azs 28/2004-41, nebo nově rozsudek ze dne 29. 7. 2011, č. j. 2 As 100/2010-116; oba dostupné na www.nssoud.cz). Nelze však nyní v řízení o kasační stížnosti úspěšně namítat, že městský soud byl povinen podrobně se zabývat naplněním zákonných podmínek podle § 7 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných známkách, pokud stěžovatelka v podané žalobě sama neuvedla konkrétní skutečnosti, na nichž by zakládala svoji argumentaci o chybném posouzení skutkového stavu

žalovaným. Městský soud na žalobní námitku stěžovatelky odpovídajícím způsobem reagoval a v obecné rovině přezkoumal hodnocení skutkového stavu žalovaným, přičemž v jeho postupu neshledal pochybení.

[21] Nelze tedy souhlasit se stěžovatelkou, že by odůvodnění rozsudku městského soudu trpělo v tomto ohledu nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů. Je nesporné, že úroveň a obsah podané žaloby předurčuje do značné míry i obsah a kvalitu rozhodnutí soudu (obdobně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 9. 2005, č. j. 7 Azs 49/2005-48, www.nssoud.cz). V řízení o kasační stížnosti tedy stěžovatelka nemůže městskému soudu s úspěchem vytýkat, že se danou otázkou zabýval pouze v obecné rovině, pokud ona sama žádné konkrétní výtky v postupu žalovaného v žalobě nerozvedla. Městský soud se uvedenou žalobní námitkou podle zdejšího soudu zabýval odpovídajícím způsobem; námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku proto není důvodná.

III. B) Námitka nesprávného posouzení tzv. závadné podobnosti ochranných známek

[22] Stěžovatelka v kasační stížnosti uvedla, že městský soud nesprávně posoudil námitkový důvod podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách, neboť v projednávané věci byla dána tzv. závadná podobnost ochranných známek. Městský soud ve shodě s žalovaným k obdobně formulované žalobní námitce konstatoval, že ačkoliv je přihlašované označení shodné se starší ochrannou známkou stěžovatelky, nebyla v dané věci zjištěna podobnost či shodnost výrobků a služeb, na něž se obě označení vztahují.

[23] Podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách se přihlašované označení nezapíše do rejstříku na základě námitek proti zápisu ochranné známky do rejstříku podaných u Úřadu vlastníkem starší ochranné známky, pokud z důvodu shodnosti či podobnosti se starší ochrannou známkou a shodnosti nebo podobnosti výrobků či služeb, na něž se přihlašované označení a ochranná známka vztahují, existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti; za pravděpodobnost záměny se považuje i pravděpodobnost asociace se starší ochrannou známkou.

[24] V rozsudku ze dne 23. 7. 2008, č. j. 4 As 90/2006-123, publikovaném pod č. 1714/2008 Sb. NSS, www.nssoud.cz, se zdejší soud podrobně zabýval výkladem pojmu pravděpodobnost záměny ochranných známek. Na tato východiska proto zdejší soud pro stručnost nyní pouze odkazuje. V citovaném rozsudku bylo zdůrazněno, že zápisnou nezpůsobilost přihlašovaného označení indikuje jen podobnost závadná, tj. podobnost zaměnitelná ( ), tedy jen taková podobnost mezi přihlašovaným označením a starší ochrannou známkou (popřípadě mezi výrobky či službami, na něž se přihlašované označení a ochranná známka vztahují), jež působí pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti (zaměnitelnost) ohledně původu výrobků či služeb.

[25] V projednávané věci stěžovatelka namítala pravděpodobnost záměny přihlašovaného označení s její slovní ochrannou známkou č. 277897 ve znění Sfinga , která byla zapsána dne 23. 1. 2006 s právem přednosti od 31. 12. 2001 pro následující výrobky a služby zařazené do tříd podle mezinárodního třídění: (9) magnetické a elektronické nosiče audio, video a audiovizuálních dat, software; (16) kancelářské potřeby vyjma výrobků z papíru, učební pomůcky vyjma výrobků z papíru, psací potřeby; (41) informace o výchově a vzdělávání, organizování a vedení sympozií, kolokvií, seminářů, konferencí, kongresů a školení, vyučování, vzdělávání, instruktážní služby, výchovné služby, vzdělávací informace, informace o možnostech rekreace, zábavy, rozptýlení a o výchově.

[26] Žalovaný v napadeném rozhodnutí zkoumal nejprve pravděpodobnost záměny přihlašovaného označení s dřívější ochrannou známkou, poté se zabýval podobností výrobků a služeb, na něž se přihlašované označení a starší ochranná známka vztahují. Co se týče podobnosti přihlašovaného označení a starší ochranné známky, dominantním prvkem obou označení je prvek sfinga . Z vizuálního, fonetického i sémantického hlediska shledal žalovaný obě srovnávaná označení podobnými.

[27] Co se týče srovnání podobnosti výrobků, žalovaný dospěl k závěru, že výrobky a služby, pro něž je označení KŘÍŽOVKA SFINGA přihlašováno nejsou shodné ani podobné výrobkům a službám, pro které je zapsána starší ochranná známka stěžovatelky. Výrobky uvedené ve třídě 9 (magnetické a elektronické nosiče audio a video, software apod.) nepochybně slouží k odlišnému účelu a mají jiné vlastnosti a okruh spotřebitelů než výrobky, pro něž je označení přihlašováno (tiskoviny a další papírenské výrobky, nakladatelství, vydavatelství). Také kancelářské potřeby nebo psací potřeby obsažené ve třídě 16 představují výrobky, které nevykazují žádnou podobnost s výrobky a službami uváděnými u přihlašovaného označení. I při kancelářské práci se jistě mohou používat kancelářské a psací potřeby, stejně jako papírenské výrobky (kalendáře, zápisníky, listy papíru apod.). Výrobci papírenských a kancelářských potřeb jsou však zpravidla odlišní; nadto spotřebitelé vyhledávají papírenské výrobky především pro informace, které obsahují, zatímco výrobky chráněné starší ochrannou známkou (psací a kancelářské potřeby) jsou vnímány jako mechanické pomůcky usnadňující práci nebo výuku. Stejně tak neshledal žalovaný podobnost mezi výrobky uvedenými ve třídě 41 chráněnými ochrannou známkou (informace o výchově, vzdělávání, organizování a vedení sympozií, kolokvií, seminářů, kongresů a školení, apod.) a službami, pro něž je zmiňované označení přihlašováno (nakladatelství, vydavatelství, knižní a časopisecký servis). Služby chráněné starší ochrannou známkou stěžovatelky spočívají primárně v organizování událostí, zatímco u přihlašovaného označení jsou zapsány služby související s vydáváním knih, časopisů a jiných tiskovin. Nelze tedy předpokládat, že by průměrný spotřebitel vycházel z domněnky, že subjekt vydávající tiskoviny, publikace, resp. uvádějící na trh papírenské výrobky, bude subjektem shodným se subjektem poskytujícím informace o vzdělání, výchově a zábavě či organizujícím semináře.

[28] Žalovaný v dané věci neshledal relevantní argumentaci stěžovatelky, že ona i přihlašovatelka podnikají ve stejném oboru a sídlí na stejné adrese. V předmětném řízení šlo o porovnání výrobků a služeb tak, jak jsou zapsány v rejstříku ochranných známek, nikoliv z pohledu, jak jsou skutečně tyto výrobky a služby na trhu poskytovány. Z toho důvodu nemůže být v dané věci významná skutečnost, že stěžovatelka i přihlašovatelka podnikají ve stejném oboru či sídlí na téže adrese; námitky stěžovatelky podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona musí vycházet výlučně z ochranné známky zapsané v rejstříku ochranných známek.

[29] Nejvyšší správní soud k dané námitce v souladu se závěrem městského soudu uvádí, že pro zkoumání podobnosti označení výrobků a služeb s výrobky a službami, pro něž je přihlášena starší ochranná známka, jsou z pohledu ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách relevantní údaje obsažené v rejstříku ochranných známek. V posuzované věci nebylo zjištěno, že by se výrobky a služby, pro něž je označení přihlašováno, překrývaly s výrobky a službami zapsanými pro starší ochrannou známku stěžovatelky, ani že by mířily ke stejnému okruhu spotřebitelů nebo že by byly nabízeny a poskytovány na trhu podobných výrobků a služeb. Nebyla-li prokázána podobnost výrobků a služeb pro obě označení, nelze odepřít zápis přihlašované ochranné známky s ohledem na § 7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách.

[30] Stěžovatelka nesprávnost posouzení dané otázky dovozovala především ze skutečnosti, že vydává časopis Sfinga křížovka , jehož název je podobný s přihlašovaným označením, resp. že ona i přihlašovatelka podnikají v podobném oboru činnosti a sídlí na stejné adrese. K tomu Nejvyšší správní soud ve shodě s žalovaným i městským soudem doplňuje, že pro posouzení tzv. závadné podobnosti ochranných známek jsou relevantní pouze kritéria uvedená v § 7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách, tj. podobnost označení a podobnost výrobků a služeb, pro něž jsou označení v rejstříku ochranných známek přihlášena. Jakékoliv vnější okolnosti, tedy např. shodnost oboru podnikání vlastníků ochranných známek či totožnost adresy jejich sídla, nemohou být v řízení o námitkách pro námitkový důvod podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách relevantní.

[31] Ze všech shora uvedených důvodů se zdejší soud ztotožnil se závěrem žalovaného i městského soudu, že ze strany veřejnosti neexistuje nebezpečí záměny přihlašovaného označení a starší ochranné známky stěžovatelky ve smyslu § 7 odst. 1 písm. a) zákona. Městský soud tak předmětnou otázku posoudil správně, když přisvědčil závěru žalovaného, že v posuzované věci nebyl dán námitkový důvod podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách; námitka nesprávného posouzení této otázky proto není důvodná.

III. C) Námitka nesprávného posouzení námitkového důvodu podle § 7 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných známkách

[32] Dále se Nejvyšší správní soud zabýval námitkou nesprávného posouzení skutkového stavu ve vztahu k námitkovému důvodu podle § 7 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných známkách. Městský soud ve shodě s žalovaným konstatoval, že stěžovatelka neprokázala, že je namítané označení užíváno v obchodním styku pro podobné nebo stejné výrobky a že označení nemá pouze místní dosah.

[33] Z ustanovení § 7 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných známkách vyplývá, že přihlašované označení se nezapíše do rejstříku na základě námitek proti zápisu ochranné známky do rejstříku podaných u Úřadu uživatelem nezapsaného označení nebo jiného označení užívaného v obchodním styku pro shodné nebo podobné výrobky nebo služby, které je shodné s přihlašovaným označením nebo je mu podobné, pokud označení nemá místní dosah a právo k tomuto označení vzniklo před dnem podání přihlášky.

[34] Jak správně poznamenal žalovaný i městský soud, uživatel nezapsaného nebo jiného označení může zabránit zápisu přihlašovaného označení do rejstříku ochranných známek, pokud označení splňuje následující podmínky: 1) právo k označení vzniklo přede dnem podání přihlášky, 2) označení je shodné nebo podobné s přihlašovaným označením, 3) označení je používáno v obchodním styku pro výrobky nebo služby stejné nebo podobné, pro něž je označení přihlašováno, 4) označení nemá pouze místní dosah. Absence kterékoliv z podmínek má za následek nemožnost zabránit zápisu přihlašovaného označení do rejstříku ochranných známek.

[35] V projednávané věci nebylo mezi stranami sporu, že první i druhá podmínka byly splněny. Stěžovatelce vzniklo právo k obchodní firmě přede dnem podání přihlášky (zapsáním její společnosti do obchodního rejstříku) a označení je obdobné označení přihlašovanému, neboť v přihlašované ochranné známce je obsažen text SFINGA, který je dominantním prvkem obchodní firmy stěžovatelky. Sporným tedy v dané věci zůstalo, zda byla naplněna i podmínka třetí a čtvrtá, tj. zda bylo označení stěžovatelkou používáno v obchodním styku pro stejné nebo obdobné výrobky a služby a zda označení nemá pouze místní dosah.

[36] Žalovaný na straně 13 napadeného rozhodnutí konstatoval, že pro posouzení užívání určitého označení v obchodním styku ve smyslu § 7 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných známkách je nutné vycházet ze stavu v době podání přihlášky, tj. ke dni 14. 1. 2002. Aby užívání mohlo zasahovat do starších práv namítajícího, musí jít o užívání kontinuální a déle trvající. Pokud by relevantní důkazy spadaly výlučně do krátkého časového období před podáním přihlášky, lze tuto skutečnost zhojit např. prokázáním masové propagace v celostátních médiích.

[37] K prokázání naplnění třetí podmínky předložila stěžovatelka kopii výpisu z obchodního rejstříku a kopii jedenácti daňových dokladů z období prosince 2001 až ledna 2002 fakturovaných stěžovatelce za sazbu časopisu, zveřejnění inzerce, vyúčtování za telefonní služby, nákup hardware a software, nákup kancelářské techniky, připojení k internetu apod. Dále byly předloženy časopisy přihlašovatelky Křížovka, časopis stěžovatelky Sfinga křížovka č. 26/2002, usnesení Městského soudu v Praze o schválení soudního smíru a potvrzení o evidenci periodického tisku Křížovka Sfinga. Jelikož všechny předložené doklady byly doklady z krátkého časového období před podáním přihlášky, zkoumal žalovaný, zda jimi stěžovatelka prokázala např. masovou propagaci svého časopisu v celostátním měřítku. Po zhodnocení všech důkazů žalovaný uzavřel, že předložené doklady užívání označení Sfinga v obchodním styku ve smyslu § 7 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných známkách neprokazují. Lze z nich dovodit, že stěžovatelka prováděla přípravy s účelem uvést na trh časopisů křížovkářský časopis Sfinga křížovka. I když by se jednalo o trh se stejnými výrobky, pro které je označení přihlašováno, stěžovatelka neprokázala, že by zmíněné přípravy prováděné zhruba 6 týdnů před podáním přihlášky, bylo možné považovat za rozsah užívání dostatečný k tomu, aby podáním přihlášky došlo k porušení starších práv stěžovatelky.

[38] Nejvyšší správní soud je ve shodě s městským soudem toho názoru, že shora uvedené závěry žalovaného týkající se hodnocení předložených důkazů vyplývají z racionálního myšlenkového procesu, který odpovídá požadavkům formální logiky. V rámci hodnocení důkazů byl důkladně posouzen každý z provedených důkazů jednotlivě a zároveň všechny tyto důkazy v jejich vzájemné souvislosti a provedené hodnocení důkazů bylo v napadeném rozhodnutí přezkoumatelným způsobem odůvodněno. Není tedy důvodu odchylovat se od tohoto hodnocení.

[39] Nejvyšší správní soud současně dodává, že interpretace užívání nezapsaného označení v obchodním styku provedená žalovaným je v souladu s rozhodovací činností Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu a s jeho výkladem k obdobnému ustanovení-článku 8 odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (kodifikované znění, Úř. věst. L 78, 24. 3. 2009, s. 1-42) obsaženém ve Směrnici týkající se námitkového řízení před Úřadem pro harmonizaci ve vnitřním trhu [Guidelines Concerning Proceedings before the Office for Harmonization in the Internal Market (Trade Marks and Designs), Part C: Opposition Guidelines; dostupná z: http://oami.europa.eu/ows/rw/pages/CTM/legalReferences/guidelines/guidelines.en.do; konkrétně Part 4. Non-registered rights].

[40] Lze tedy uzavřít, že stěžovatelka předloženými důkazy neprokázala, že by přihlašované označení nějakým způsobem zasáhlo do jejích starších práv. Její obchodní firma podobná s přihlašovaným označením byla registrována v obchodním rejstříku necelé dva měsíce před podáním přihlášky ochranné známky, nelze proto hovořit o dlouhodobém dřívějším užívání. Samotné tvrzení, že od ledna 2002 začal vycházet časopis obsahující ve svém názvu firmu stěžovatelky a že stěžovatelka tento časopis v médiích hojně a celostátně propagovala, nemůže zásah do starších práv stěžovatelky prokázat, nebylo-li podloženo relevantními důkazními prostředky. Stěžovatelka nepředložila jediný časopis vydaný před podáním přihlášky ochranné známky (ve správním spisu je založena pouze kopie první strany časopisu stěžovatelky č. 1/2002 předložená přihlašovatelkou dne 30. 7. 2008, která však neprokazuje, v jakém nákladu byl časopisu vydán) a pouze z doložených faktur nebylo možné masivní propagaci časopisu stěžovatelky dovodit, neboť ve správním řízení nebyly přiloženy žádné konkrétní zveřejněné inzeráty ani smlouvy o inzerci, které by rozsah a obsah propagace mohly jakkoliv osvětlit.

[41] Žalovaný v napadeném rozhodnutí dále konstatoval, že ani podmínka většího než místního dosahu označení nebyla v posuzovaném případě splněna. První číslo časopisu (č. 1/2002) nebylo žalovanému předloženo a nebylo tak jasné, v jakém nákladu byl časopis vydán ani do jakých oblastí byl distribuován. Navíc z předložených faktur za inzerci nebylo možné vyčíst, čeho konkrétně se inzerce týkala a zda se v ní předmětné označení Sfinga vůbec objevilo; navíc se jednalo o inzerci provedenou několik dní před podáním přihlášky ochranné známky. Užívání obchodní firmy ve vztahu k dodavatelům počítačového a jiného kancelářského vybavení nelze považovat za užívání označení ve smyslu § 7 odst. 1 písm. g) zákona, neboť ve vztahu ke spotřebitelům takové užívání označení není spojeno s nakladatelskou činností či tiskovinami a papírenskými výrobky. Z uvedených důvodů žalovaný dospěl k závěru, že nelze tvrdit, že by označení získalo větší než místní dosah.

[42] Ani tomuto hodnocení nelze podle zdejšího soudu nic vytknout. Žalovaný na základě předložených důkazů dospěl k přesvědčivému závěru, že stěžovatelka neprokázala větší než místní rozsah předmětného označení. Pokud v řízení nepředložila časopisy, jejichž název měl obsahovat zmíněné označení, vydané před podáním přihlášky, ani např. nedoložila inzerci dokládající propagaci jejího časopisu napříč Českou republikou, nemohl žalovaný jenom na základě předložených faktur za inzerci v některých regionálních denících dovodit, že bylo ve větším než místním dosahu inzerováno právě předmětné označení Sfinga.

[43] Ke stěžovatelkou zmiňované nepřesnosti v rejstříku ochranných známek, kdy u přihlašované ochranné známky jsou uvedeny rozdílné výrobky v české a anglické verzi, Nejvyšší správní soud dodává, že tato skutečnost nemůže nijak ovlivnit správnost argumentace žalovaného ve vztahu k námitkovému důvodu podle § 7 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných známkách, neboť žádným způsobem nemůže přispět k prokázání, že stěžovatelka svoji obchodní firmu dlouhodobě užívala, resp. rozsáhle propagovala před podáním přihlášky ochranné známky, nebo že bylo předmětné označení stěžovatelkou užíváno ve větším než místím rozsahu. Tato skutečnost je pro posouzení předmětné otázky irelevantní. Nad rámec je nutné zmínit, že z § 44 zákona o ochranných známkách ve spojení s § 11 a § 12 vyhlášky Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 20. 2. 2004 č. 97/2004 Sb., k provedení zákona o ochranných známkách, vyplývá, že přesný překlad výrobků v angličtině nebo francouzštině, pro něž je známka přihlašována, je přihlašovatel povinen uvádět jen při podání žádosti o mezinárodní zápis ochranné známky; u národních ochranných známek je tedy anglický překlad výrobků nadbytečný. Ostatně při vygenerování výpisu předmětné ochranné známky č. O-175529 z rejstříku ochranných známek zveřejněného na internetových stránkách (http://isdv.upv.cz) se ve výpisu z rejstříku zobrazuje pouze české znění seznamu výrobků a služeb.

[44] Podle Nejvyššího správního soudu je z rozsudku městského soudu zřejmé, proč v souladu se správním spisem shledal zjištění skutkového stavu žalovaným za úplné a spolehlivé, jakými úvahami se řídil při naplňování zásady volného hodnocení důkazů či utváření závěru o skutkovém stavu, a z jakého důvodu nepovažoval za důvodnou právní argumentaci stěžovatelky obsaženou v žalobě. Námitka nesprávného posouzení skutkového stavu ve vztahu k námitkovému důvodu podle § 7 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných známkách proto není důvodná.

III. D) Námitka nesprávného posouzení námitkového důvodu podle § 7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách

[45] Dále se Nejvyšší správní soud zabýval námitkou, že městský soud nesprávně uzavřel, že stěžovatelka v řízení neprokázala zlou víru osoby zúčastněné na řízení v době podání přihlášky ochranné známky. Městský soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2008, č. j. 1 As 3/2008-195, ve shodě s žalovaným uvedl, že stěžovatelka nebyla úspěšná při prokazování skutečnosti, že přihláška osoby zúčastněné nebyla podána v dobré víře. Důkazní břemeno přitom spočívalo na stěžovatelce. Samotná existence starší podobné ochranné známky zapsané pro shodné nebo podobné výrobky o nedostatku dobré víry přihlašovatelky nesvědčí. Tato skutečnost by musela být podložena dalšími relevantními důkazy.

[46] Podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách se přihlašované označení nezapíše do rejstříku na základě námitek proti zápisu ochranné známky do rejstříku podaných u Úřadu tím, kdo je dotčen ve svých právech přihláškou, která nebyla podána v dobré víře.

[47] Jak správně poznamenal městský soud, z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že při posuzování, zda byla přihláška ochranné známky podána v dobré víře ve smyslu shora citovaného ustanovení, je nutné posoudit několik podmínek: 1) zda přihlašovatel věděl nebo vzhledem k okolnostem měl vědět o existenci ochranné známky (práva k označení) namítatele, 2) zda přihlášením ochranné známky přihlašovatelem došlo k poškození namítatele a 3) zda neexistuje důvod, který by jednání přihlašovatele ospravedlnil. V souladu s presumpcí dobré víry na straně přihlašovatele a s § 34 odst. 1 zákona o ochranných známkách leží důkazní břemeno ohledně prvních dvou skutečností na namítateli; správní orgán však vždy musí přihlédnout i ke všem ostatním relevantním okolnostem případu, které by mohly zlou víru vyvrátit nebo naopak potvrdit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2008, č. j. 1 As 3/2008-195, publikovaný pod č. 1665/2008 Sb. NSS, www.nssoud.cz).

[48] Ze správního spisu vyplynuly následující skutečnosti. Stěžovatelka spatřovala nedobrou víru přihlašovatelky v tom, že podala přihlášku ochranné známky až po zápisu obchodní firmy stěžovatelky do obchodního rejstříku a po vydání prvního čísla časopisu Křížovka Sfinga stěžovatelky. Z předložených časopisů přihlašovatelky vyplynulo, že minimálně v roce 2001 byl vydáván časopis Křížovka (s obrázkem sfingy) přihlašovatelem. Dne 26. 11. 2001 byla do obchodního rejstříku zapsána společnost Sfinga AM, s. r. o., která započala s přípravami na vydávání křížovkářského čtrnáctideníku. Z předložené kopie titulní strany časopisu stěžovatelky Křížovka Sfinga č. 1/2002 je zřejmé, že první vydání časopisu stěžovatelky mělo téměř shodnou vnější grafickou úpravu jako časopis přihlašovatelky, který byl vydáván již před zápisem společnosti stěžovatelky do obchodního rejstříku. Na titulní straně prvního čísla časopisu stěžovatelky bylo uvedeno Křížovka, kterou již dávno znáte-nyní pod názvem Křížovka Sfinga . Na uvedené jednání stěžovatelky reagovala přihlašovatelka dne 10. 2. 2002 podáním žaloby na ochranu před nekalou soutěží a podáním přihlášek ochranných známek. Soudní řízení skončilo schválením smíru (srov. usnesení Městského soudu ze dne 12. 11. 2002, sp. zn. 15 Cm 24/2002), podle něhož se žalovaná společnost Sfinga AM, s. r. o. měla mj. zdržet vydávání luštitelského časopisu Křížovka Sfinga , distribuce tohoto časopisu, užívání označení časopisu a užívání postavy sfingy v logu svých časopisů. Na základě uzavřeného smíru přejmenovala stěžovatelka svůj časopis na Sfinga křížovka a místo postavy sfingy začala v logu používat pyramidu.

[49] Žalovaný v této souvislosti uvedl, že se přihlašovatelka podáním přihlášky ochranné známky snažila formálně ochránit označení KŘÍŽOVKA SFINGA , přičemž již dříve před podáním přihlášky užívala označení doplněné o obrázek sfingy. S ohledem na okolnosti daného případu žalovaný uzavřel, že nelze mít za to, že by jednání přihlašovatelky bylo v nedobré víře.

[50] Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že povinností stěžovatelky při formulování námitek podle § 7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách bylo mimo jiné prokázat zlou víru osoby zúčastněné na řízení (přihlašovatelky). S ohledem na shora popsaný skutkový stav lze konstatovat, že v řízení bylo postaveno na jisto, že přihlašovatelka věděla o existenci obchodní firmy stěžovatelky (Sfinga AM, s. r. o.), nicméně nebylo prokázáno, že by přihlašovatelka přihlášením ochranné známky jednala ve zlém úmyslu. Právě naopak, z předložených důkazních prostředků (především výtisky časopisu Křížovka dokládající dlouhodobou činnost přihlašovatelky před podáním přihlášky ochranné známky, žaloba na ochranu před nekalou soutěží ze dne 10. 2. 2002 nebo usnesení Městského soudu ze dne 12. 11. 2002, sp. zn. 15 Cm 24/2002) má zdejší soud ve shodě s žalovaným i městským soudem za to, že se přihlašovatelka podáním přihlášky ochranné známky počátkem roku 2002, kdy začala vydávat svůj časopis stěžovatelka, snažila silněji ochránit svá starší práva, která se jí zdála být ohrožena právě vydáváním časopisu stěžovatelky.

[51] Důkazní břemeno k prokázání zlé víry přihlašovatelky v souladu s § 7 odst. 1 písm. k) zákona spočívalo na stěžovatelce. Ta jej však předloženými důkazními prostředky (zejména existencí její obchodní firmy a skutečností, že přihlášky byly podány teprve poté, co stěžovatelka začala na trh uvádět svůj časopis obsahově podobný časopisu přihlašovatelky) neunesla, neboť v řízení neprokázala, že by přihlašovatelka nejednala v dobré víře. Samotná skutečnost, že přihlašovatelka věděla o existenci obchodní firmy stěžovatelky a po zahájení vydavatelské činnosti stěžovatelky podala přihlášku ochranné známky, nemůže svědčit o jejím zlém úmyslu, je-li z ostatních skutkových okolností projednávané věci zřejmé, že právě podáním ochranné známky přihlašovatelka reagovala na předchozí nekalosoutěžní jednání stěžovatelky a snažila se tímto jednáním chránit svá dřívější práva.

[52] Stěžovatelka v kasační stížnosti dále městskému soudu vytýkala nadbytečnost jeho argumentace týkající se dobrých mravů, která podle ní není obsažena v námitkovém důvodu podle § 7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách. K tomu zdejší soud dodává, že městský soud zmíněnou argumentací reagoval na tvrzení stěžovatelky uváděné na straně 2 žaloby, že podání přihlášky předmětné ochranné známky přihlašovatelkou bylo reakcí na vznik společnosti stěžovatelky, a tato reakce byla v rozporu s dobrými mravy. Městský soud v napadeném rozsudku k tomuto žalobnímu tvrzení podotkl, že s ohledem na dikci předmětného ustanovení jde o argumentaci v dané věci zjevně nepřípadnou. Dospěl tedy ke shodnému závěru, k němuž nyní stěžovatelka dospívá v kasační stížnosti, že soulad podání přihlášky s dobrými mravy není relevantní pro posouzení námitkového důvodu podle § 7 odst. 1 písm. k) zákona. Uvedená výtka stěžovatelky tedy postrádá jakéhokoliv opodstatnění, neboť stěžovatelka nyní v kasační stížnosti pouze opakuje závěr městského soudu.

[53] Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud uzavírá, že žalovaný i městský soud správně posoudili, že stěžovatelka v řízení neprokázala, že by přihlašovatelka při podání přihlášky nejednala v dobré víře. Námitka nesprávného posouzení námitkového důvodu podle § 7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách tedy není důvodná.

IV. Závěr a náklady řízení

[54] Nejvyšší správní soud proto ze všech výše uvedených důvodů kasační stížnost podle § 110 odst. 1 s. ř. s., poslední věty, zamítl jako nedůvodnou.

[55] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ustanovením § 120 s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalovanému pak v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly. Podle § 60 odst. 5 s. ř. s. mají osoby zúčastněné na řízení právo na náhradu jen těch nákladů řízení, které jim vznikly v souvislosti s plněním povinností uložených soudem. Soud však osobám zúčastněným na řízení žádné povinnosti neuložil, proto rozhodl tak, jak je uvedeno v bodu IV. výroku.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. prosince 2011

JUDr. Marie Žišková předsedkyně senátu