1 As 121/2012-22

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému: Český telekomunikační úřad, se sídlem Sokolovská 219, Praha 9, proti rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 14. 2. 2011, čj. 4 421/2011-603, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2012, čj. 3 A 24/2011-18,

takto:

I. Návrh žalobce ze dne 6. 9. 2012 se odmítá.

II. Řízení o kasační stížnosti s e zastavuje.

III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Kasační stížností doručenou městskému soudu dne 5. 6. 2012 se žalobce (dále jen stěžovatel ) domáhal zrušení shora označeného usnesení městského soudu. Soudní poplatek splatný společně s podáním kasační stížnosti však nezaplatil. Proto ho zdejší soud usnesením ze dne 13. 8. 2012, čj.-14, vyzval, aby soudní poplatek zaplatil a doložil povinné zastoupení advokátem. K tomu stěžovateli určil přiměřenou lhůtu 5 dnů od doručení uvedeného usnesení a poučil ho o následcích nevyhovění výzvy.

Podle § 47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Z § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vyplývá, že poplatková povinnost vzniká podáním kasační stížnosti. Podle § 9 odst. 1 téhož zákona nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. Výzva k zaplacení byla stěžovateli doručena dne 27. 8. 2012 (viz doručenka na č. l. 15). V daném případě lhůta k zaplacení soudního poplatku marně uplynula dnem 1. 9. 2012 (sobota), resp. 3. 9. 2012 (pondělí). Protože soudní poplatek nebyl do dnešního dne ani přes výzvu soudu zaplacen, zdejší soud řízení o kasační stížnosti podle § 47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. zastavil.

Dne 6. 9. 2012 byla zdejšímu soudu elektronickou formou (e-mailovou zprávou) zaslána žádost stěžovatele o ustanovení právního zástupce a o osvobození od soudních poplatků.

V žádosti stěžovatel mj. uvádí, že nechce, aby mu soud zasílal tiskopis pro vylíčení svých majetkových poměrů. Namísto toho tyto poměry stěžovatel líčí sám. Uvádí, že jeho způsob bydlení je nenájemní, výše zdanitelných příjmů je nulová, nezdanitelných životní minimum, důvod nevýdělečné činnosti je plná invalidita, výše peněžitých závazků tisíce , způsobilost krást: nenarušená , úvěrová bonita:-2 atd.

Takto formulovaná žádost je podle názoru soudu zjevně šikanózní a není míněna vážně. Jediným smyslem takovéto žádosti je dosáhnout samostatného rozhodnutí soudu o této žádosti, nikoliv vyhovění žádosti. Pokud by tomu tak nebylo, jistě by žádost stěžovatel formuloval zcela jinak. Jakkoliv doposavad zdejší soud i o těchto bizarně znějících žádostech stěžovatele rozhodoval, vzal nyní v úvahu následující. K dnešnímu dni devět senátů Nejvyššího správního soudu eviduje 51 nerozhodnutých kasačních stížností stěžovatele. Celkový počet podání stěžovatele u zdejšího soudu za posledních pět let dosahuje téměř pěti set. Z celkové aktivity stěžovatele je evidentní, že jde z hlediska počtu návrhů o kverulanta, který soudům směřuje své žádosti nikoliv proto, aby bylo rozhodnuto o věci, ale proto, aby bylo nějak rozhodnuto. Stěžovatel se veškerou svou činností snaží dosáhnout toho, aby maximalizoval počet soudních rozhodnutí. Pravděpodobně v důsledku nadbytku volného času tímto svérázným způsobem hledá únik právě v komunikaci se soudy. Soudy včetně soudů správních jsou však povolány k ochraně práv, nikoliv k tvorbě zcela zbytečných rozhodnutí, která již zjevně nikoho ochránit nemohou, neboť zde o žádnou ochranu práv nejde.

Bizarně znějící žádost v kombinaci s těmito fakty vede zdejší soud k závěru, že byla podána jen proto, aby se stěžovateli dostalo dvou rozhodnutí, nejprve o zamítnutí žádosti, poté o zastavení řízení o kasační stížnosti. Z tohoto důvodu však na jeho žádost nelze nahlížet jinak než jako na zneužití práva podat žádost o osvobození od soudních poplatků a na ustanovení advokáta. Skutečný a jediný účel žádosti je jiný než ten formální. Proto o této žádosti rozhodl soud výrokem prvým tak, že jde o návrh nepřípustný a odmítl jej [§ 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 12. září 2012

JUDr. Marie Žišková předsedkyně senátu