1 As 110/2015-17

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: P. M., proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, o žalobě proti nezákonnému rozhodnutí žalovaného, v řízení o kasační stížnosti I. M. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 2. 4. 2015, čj. 72 A 6/2014-20,

t a k t o:

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci (shora označeným rozsudkem) zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 1. 2014, čj. KUOK 10300/2014, kterým byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen Zákon o provozu na pozemních komunikacích). Přestupku se žalobce dopustil tím, že dne 24. 6. 2013 ve 22:25 hod. řídil nákladní motorové vozidlo tov. zn. Mercedes Benz Sprinter, RZ X, v obci Přáslavice ve směru jízdy na Mrsklesy, od restaurace Na hřišti k ubytovně Mikulka , a po bezprostřední kontrole byla Policií ČR u žalobce na přístroji Alcotest Dräger výr. č. ARWJ-0070 naměřena hodnota 0,38 g/kg alkoholu v dechu. Žalobce se odmítl podrobit opakované dechové zkoušce a i následnému lékařskému vyšetření s odběrem biologického materiálu. Za toto protiprávní jednání mu správní orgán prvního stupně uložil sankci v podobě pokuty ve výši 25.000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v délce trvání jednoho roku od nabytí právní moci rozhodnutí.

[2] Proti uvedenému rozsudku podala manželka žalobce I. M. (dále jen Stěžovatelka ) včasnou kasační stížnost. V záhlaví kasační stížnosti výslovně uvedla: plnou moc advokátovi pro zastoupení v řízení před kasačním soudem dle poučení doložíme dodatečně.

[3] V souladu s § 102 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen s. ř. s. ) jsou osobami oprávněnými podat kasační stížnost proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví účastník řízení nebo osoba zúčastněná na řízení.

[4] Ustanovení § 105 odst. 1 a 2 s. ř. s. normuje, že účastníky řízení o kasační stížnosti jsou stěžovatel a všichni, kdo byli účastníky řízení před krajským (městským) soudem, a že stěžovatel musí být zastoupen advokátem, což neplatí, pokud má vysokoškolské právnické vzdělání podle zvláštních zákonů vyžadované pro výkon advokacie.

[5] Z obsahu kasační stížnosti nebylo patrné, zda tato je podávána za žalobce či jí podává sama stěžovatelka. Z výše citované právní úpravy vyplývá, že kasační stížnost může podat toliko účastník řízení před krajským soudem nebo osoba zúčastněná na témže řízení. Rovněž odborná literatura uvádí, že zákon v případě kasační stížnosti nepřipouští actio popularis, tedy procesní iniciativu osoby, která se neúčastnila řízení před krajským soudem. V takovém případě by kasační stížnost byla odmítnuta, neboť by byla podána osobou zjevně neoprávněnou [§ 46 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 120 SŘS] (Potěšil, L., Šimíček, V. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Leges, 2014, s. 1022). Nejvyšší správní soud v daném případě dospěl k závěru, že stěžovatelka není oprávněnou osobou k podání kasační stížnosti svým jménem, neboť nebyla účastníkem předcházejícího řízení před krajským soudem.

[6] S ohledem na výše uvedený závěr Nejvyšší správní soud zkoumal druhé možné oprávnění stěžovatelky k podání kasační stížnosti, tedy zda je stěžovatelka oprávněna podat kasační stížnost za žalobce. Výzvou ze dne 26. 5. 2015, čj.-10, která byla doručena dne 27. 5. 2015, vyzval stěžovatelku, aby ve lhůtě jednoho týdne ode dne doručení předložila plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti a soudu sdělila, z čeho dovozuje oprávnění k podání kasační stížnosti jménem žalobce (předložila plnou moc či jiné oprávnění). Nejvyšší správní soud ji rovněž vyzval k zaplacení soudního poplatku za podanou kasační stížnost. Stěžovatelka na tuto výzvu nikterak nereagovala, ničeho nepředložila, nesdělila ani nezaplatila.

[7] Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že předmětná kasační stížnost je podána osobou k tomu zjevně neoprávněnou. Dle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. [ ] soud usnesením odmítne návrh, jestliže [ ] návrh byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou. Podle § 120 s. ř. s. není-li v ustanoveních dílů 1 a 2 stanoveno jinak, užijí se přiměřeně ustanovení části třetí hlavy I. . Dle přesvědčení soudu stěžovatelka neosvědčila své oprávnění jednat jménem žalobce, jelikož nepředložila plnou moc či jinak nedoložila oprávnění za něj jednat, a proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl.

[8] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 9. července 2015

JUDr. Lenka Kaniová předsedkyně senátu