1 Aps 4/2012-16

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: N. D. H., zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovaným: 1) Ministerstvo zahraničních věcí, se sídlem Loretánské nám. 101/5, Praha 1, 2) Vláda České republiky, se sídlem nábřeží Edvarda Beneše 4, Praha 1, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2011, č. j. 5 Ca 435/2008-102,

takto:

I. Kasační stížnost s e odmítá.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Žalobce se v žalobě podané dne 29. 12. 2008 domáhal poskytnutí soudní ochrany před nezákonným zásahem správního orgánu podle § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s. ř. s. ), ve znění účinném do 31. 12. 2011. Ten spatřoval ve skutečnosti, že jako občan Vietnamské socialistické republiky mohl podat žádost o udělení víza k pobytu nad 90 dnů pouze na zastupitelském úřadě České republiky v Hanoji, přičemž od 21. 11. 2008, kdy došlo na základě rozhodnutí Vlády České republiky k ukončení přijímání žádostí o udělení víz na tomto zastupitelském úřadě, nemůže žádost o udělení víza učinit vůbec. Tím mělo být zasaženo do jeho práva podat žádost o udělení víza a práva na její projednání.

Městský soud nejprve usnesením ze dne 12. 5. 2009, č. j. 5 Ca 435/2008-17, řízení zastavil, uvedené usnesení však Nejvyšší správní soud zrušil rozsudkem ze dne 19. 11. 2009, č. j. 1 Aps 4/2009-36 (dostupným na www.nssoud.cz), a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Městský soud poté žalobu rozsudkem ze dne 31. 10. 2011, č. j. 5 Ca 435/2008-102, zamítl. Uvedený rozsudek napadl žalobce (dále též stěžovatel ) včas podanou kasační stížností.

Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny náležitosti kasační stížnosti ve smyslu § 106 s. ř. s. Shledal přitom, ve shodě s krajským soudem, že stěžovatelem podaná kasační stížnost ze dne 16. 11. 2011 patřičné náležitosti nemá. Neobsahuje totiž žádné konkrétní právní či skutkové důvody, na nichž je založena. Stěžovatel v kasační stížnosti pouze uvedl, že stížnost blíže odůvodní ve lhůtě čtrnácti dnů. Neboť tak neučinil, vyzval jej městský soud usnesením ze dne 14. 12. 2011 k doplnění kasační stížnosti ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení daného usnesení. Uvedené usnesení bylo zástupci žalobce doručeno dne 19. 12. 2011, do dnešního dne však k doplnění kasační stížnosti nedošlo. Stěžovatel přitom soud nepožádal ani o prodloužení stanovené lhůty podle § 106 odst. 3 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto podle § 120 ve spojení s § 37 odst. 5 s. ř. s. rozhodl o odmítnutí kasační stížnosti, protože stěžovatel neodstranil ve stanovené lhůtě vadu, pro niž není možné v řízení pokračovat.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 28. března 2012

JUDr. Lenka Kaniová předsedkyně senátu