1 Ans 7/2008-56

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce C. S. N., zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalované Policii České republiky, Oblastnímu ředitelství služby cizinecké policie Brno, Inspektorátu cizinecké policie Brno, se sídlem Kopečná 3, Brno, proti nečinnosti správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 2. 2008, č. j. 36 Az 2/2007-31,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. 2. 2008, č. j. 36 Az 2/2007-31, se z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalobce (dále také stěžovatel ) podal dne 22. 1. 2007 žalobu proti nečinnosti žalované ke Krajskému soudu v Brně. Konkrétně uvedl, že dne 17. 8. 2006 podal na zastupitelském úřadu České republiky v Hanoji žádost o udělení víza k pobytu nad 90 dnů. Zastupitelský úřad vybral od stěžovatele konzulární poplatek a žádost přijal. Žalovaná, která je k rozhodnutí o této žádosti příslušná podle § 30 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen zákon o pobytu cizinců ), však o žádosti ve lhůtě 120 dnů stanovené v § 170 odst. 6 citovaného zákona nerozhodla.

Krajský soud žalobu rozsudkem ze dne 14. 2. 2008 zamítl, neboť zjistil, že stěžovatelova žádost byla odmítnuta již zastupitelským úřadem podle § 53 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. O žádosti tak bylo již před podáním žaloby rozhodnuto, a proto je žaloba proti nečinnosti nedůvodná.

Ve včas podané kasační stížnosti a v jejím doplnění stěžovatel namítl, že odmítnutí žádosti o vízum je výjimečným oprávněním zastupitelského úřadu, které může být realizováno pouze pokud žadatel nepředloží požadované náležitosti a jen do okamžiku zahájení řízení. Pokud zastupitelský úřad žádost odmítne (nepřijme), vrátí žadateli správní poplatek a sepíše o odmítnutí záznam s uvedením důvodů. V daném případě byl vybrán za přijetí žádosti o udělení víza správní poplatek a je tedy nepochybné, že úkon v podobě přijetí žádosti byl proveden. O tom svědčí i Návod pro žadatele o vízum do České republiky , podle nějž může žadatel očekávat informaci o kladném vyřízení víza či jeho zamítnutí, nikoliv však jeho odmítnutí. Nelze se proto ztotožnit s názorem soudu, že o předmětné žádosti bylo rozhodnuto. Stěžovatel se rovněž neztotožňuje s krajským soudem v závěru o nikoli výhradní pravomoci policie k rozhodování o žádostech o udělení víza k pobytu nad 90 dnů. Stěžovateli také nemůže jít k tíži, že žalovaná jeho podání neobdržela, neboť k vyřízení jeho podání není zastupitelský úřad příslušný. Řízení ve věci žádosti o vízum k pobytu nad 90 dnů bylo ve stěžovatelově případě jednoznačně zahájeno a žalovaná o něm ve lhůtě 120 dnů nerozhodla. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná vyjádření ke kasační stížnosti nepodala.

Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů, přitom však shledal vadu, k níž musel přihlédnout i bez návrhu (§ 109 odst. 3 s. ř. s.).

Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že dne 14. 2. 2007 vydal krajský soud usnesení, jímž mimo jiné vyzval žalovanou k předložení řádně vedeného správního spisu. Následně dne 6. 3. 2007 bylo soudu doručeno vyjádření žalované, podle nějž z evidencí vedených žalovanou vyplývá, že dne 21. 8. 2006 byl do informačního systému zadán vízový štítek k pobytu nad 90 dnů na stěžovatelovo jméno, přičemž dle kódu vyznačeného na vízovém štítku byla žádost zastupitelským úřadem odmítnuta. Z tohoto důvodu nebyla předmětná žádost ani zaslána žalované (což bylo ověřeno v záznamech příchozí pošty), a žalovaná tudíž soudu nemůže požadovaný správní spis předložit. Krajský soud žalovanou ani zastupitelský úřad v Hanoji k předložení správního spisu znovu nevyzýval; správní spis nebyl předán ani na ústních jednáních konaných dne 31. 1. 2008 a dne 14. 2. 2008.

V rozsudku ze dne 16. 7. 2008, č. j. 1 Ans 6/2008-58 (dostupném na www.nssoud.cz), Nejvyšší správní soud konstatoval, že ačkoliv soudní řád správní výslovně nestanoví povinnost soudu vyžádat si správní spis v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu (§ 79 až § 81 s. ř. s.), musí tak soud učinit, pokud je z okolností případu zřejmé, že právě na základě správního spisu lze zjistit skutkový stav věci a posoudit důvodnost žaloby. Tento právní názor lze plně aplikovat i na nyní posuzovaný případ, neboť se od výše citovaného liší toliko v osobě stěžovatele. Z téhož důvodu soud v podrobnostech odkazuje na odůvodnění citovaného rozsudku. Soud zároveň neshledal žádný důvod k tomu, aby se od tohoto právního názoru odchýlil.

S ohledem na výše uvedené se Nejvyšší správní soud již nezabýval stěžovatelovými kasačními námitkami.

Z výše uvedeného důvodu Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou, a proto napadený rozsudek zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 s. ř. s.). Krajský soud v Brně je v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu v tomto rozsudku vysloveným (§ 110 odst. 3 s. ř. s.). Proto si vyžádá správní spis, a to buď prostřednictvím žalované nebo přímo od zastupitelského úřadu v Hanoji, a teprve na jeho základě rozhodne o důvodnosti či nedůvodnosti podané žaloby. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v dalším řízení (§ 110 odst. 2 s. ř. s.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 3. září 2008

JUDr. Josef Baxa předseda senátu