19 ICm 2485/2017
Číslo jednací: 19 ICm 2485/2017-22 Sp.zn. ins. řízení: KSOS 31 INS 3025/2012

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr. Vlastimilou Potoczkovou ve věci žalobce: JUDr. Petr Konečný, se sídlem Michelská 1240/72, 783 37 Praha 4, insolvenční správce dlužníka Vladimíry Hoffmannové, Střední 1445, 783 91 Uničov, proti žalovanému: Mgr. Jan Klváček, se sídlem Tylova 1136/6, 779 00 Olomouc, insolvenční správce dlužníka Tomáše Hoffmanna, Medelská 122, 783 91 Uničov, o vyloučení majetku takto:

I. Zamítá se žaloba, aby bylo rozhodnuto, že z majetkové podstaty dlužníka Tomáše Hoffmanna, Medelská 122, 783 91 Uničov se vylučují podílová jedna polovina 1. pozemků parcelní číslo St 35 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba č. p. 122 (rodinný dům), číslo 12/2 zahrada, číslo 13 zahrada, číslo 14/3 zahrada zapsaných na LV číslo 3384 pro katastrální území a obec Uničov a 2. kuchyňská linka, včetně spotřebičů sepsána pod položkou 2.1.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění: isir.justi ce.cz

Žalobami došlými soudu dne 9.12.2016 (zapsaná pod sp. zn. 11 ICm 4672/2016) a dne 16.5.2017 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by z majetkové podstaty dlužníka Tomáše Hoffmanna byly vyloučeny věci ve výroku specifikované. Své žaloby zdůvodnil tvrzením, že :

-Usnesením č.j.: KSOS 31 INS 16408/2016-A-7 byl zjištěn úpadek dlužníka Vladimíry Hoffmannové a zároveň ustanoven insolvenčním správcem JUDr. Petr Konečný, žalobce. -Na majetek manžela dlužnice Tomáše Hoffmanna byl usnesením č.j.: KSOS 31 INS 3025/2012-B-8 ze dne 8. 10. 2012, právní moci nabylo dne 30. 10. 2012, prohlášen konkurs, insolvenčním správcem je v dané věci ustanoven Mgr. Jan Klváček, žalovaný. -Žalovaný sepsal do majetkové podstaty dlužníka Tomáše Hoffmanna pod položkou a) č. 1. nemovitosti zapsané na LV číslo 3384 pro katastrální území a obec Uničov a pozemky: parcelní číslo St 35 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba č. p. 122 (rodinný dům), číslo 12/2 zahrada, číslo 13 zahrada, číslo 14/3 zahrada zapsaných ; b) č. 2.1 kuchyňskou linka, včetně spotřebičů. -dne 8. 10. 2012 byl na majetek dlužníka Tomáše Hoffmanna prohlášen konkurs. -Žalobce odkazuje na ustanovení § 268 odst. 1 insolvenčního zákona dovozuje, že společné jmění manželů zaniklo nejpozději citovaným prohlášením konkursu ke dni 8. 10. 2012, avšak nebylo do dnešního dne vypořádáno. -Žalovanému vytýká, že tuto skutečnost již nikterak nereflektuje v aktuálním soupisu majetkové podstaty, když dle jeho názoru je jasné, že uplynutím lhůty tří (3) let od prohlášení konkursu zaniklo společné jmění manželů a protože nebylo vypořádáno, vlastní nyní nemovitosti rovným dílem oba dlužníci a do majetkové podstaty dlužníka Tomáše Hoffmanna náleží toliko podílová polovina předmětných nemovitostí a nikoli nemovitosti celé. -Tento názor žalobce se vztahuje i k věci, zapsané v soupisu majetkové podstaty dlužníka Tomáše Hoffmanna pod č. 2.1. tj. kuchyňské linky včetně spotřebičů, kterou považuje za součást citovaných nemovitostí, která následuje osud věci hlavní. -Žalobce se proto domáhá jejich vyloučení z majetkové podstaty. U jednání konaném dne 9. 11. 2017 žalobce pak, doplnil svá tvrzení tak, že: -ani dlužník Vladimíra Hoffmannnová ani žalobce nebyli o soupisu sporného majetku do majetkové podstaty dlužníka Tomáše Hoffmanna žalovaným písemně vyrozuměni a nebyli poučeni o tom, že v případě nesouhlasu s provedeným soupisem majetku se mohou domáhat jeho vydání vylučovací žalobu. -skutečnost, zda bylo SJM dlužníků předluženo či je předlužené, nemá v daném případě žádný právní význam, když nastupuje po uplynutí 3 let po zániku manželství rozvodem zákonná fikce zániku tohoto SJM a vzniku rovnodílného podílového spoluvlastnictví bývalých manželů. Na tomto právním názoru je založen žalobní návrh v obou těchto věcech. -Má za to, že na tuto věc lze analogicky použít rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, č.j. 4 VSPH 1347/2015-B-38, ze kterého vyplývá, že je-li ohledně každého z dlužníků schváleno oddlužení, v němž má být zpeněžen majetek patřící do zaniklého nebo

dosud nevypořádaného SJM, nelze ustanovení § 274 insolvenčního zákona použít a před zpeněžením je nutno provést jeho vypořádání. -S ohledem na svébytnost postavení insolvenčního správce v insolvenčním řízení vedle dlužníka má i povinnost zajišťovat majetek do majetkové podstaty k uspokojení závazků věřitelů přihlášených v insolvenčním řízení dlužnice Vladimíry Hoffmannové a podle jeho názoru mu tak svědčí také v daném řízení aktivní legitimace k této žalobě.

Žalovaný navrhl zamítnutí žalobních nároků a bránil se tvrzením, že: A) činí nesporným, že 1) na majetek dlužníka Tomáše Hoffmanna byl rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 10. 2012, č. j. KSOS 31 INS 3025/2012-B8, které nabylo právní moci dne 30. 10. 2012, byl prohlášen konkurs. 2) pod položkou 1. byl k datu 2. 8. 2012 do soupisu majetkové podstaty dlužníka Tomáše Hoffmanna sepsán nemovitý majetek v katastrálním územní Uničov, a to budova č. p. 122 postavená na pozemku parc. č. st. 35 a pozemky parc. č. st. 35, parc. č. 12/2, parc. č. 13 a parc. č. 14/3; k datu sepsání tohoto vyjádření je již (s ohledem na změnu právní úpravy) budova č. p. 122 součástí pozemku parc. č. st. 35. Tyto nemovitosti byly sepsány s poznámkou, že se jedná o majetek ve společném jmění manželů (poznámka byla provedena formou zkratky "SJM" uvedené před popisem jednotlivých položek soupisu). 3) do majetkové podstaty dlužníka Tomáše Hoffmann byla k datu 2. 8. 2012 pod položkou 2.1. sepsána též kuchyňská linka včetně spotřebičů, když i v tomto případě byla připojena poznámka, že se jedná o majetek ve společné jmění manželů. 4) souhlasí s konstatováním žalobce opírajícím se o ustanovení § 268 odst. 1 insolvenčního zákona, že prohlášením konkursu zaniká společné jmění dlužníka a jeho manžela. B) neuznává nároky žalobce (oběma žalobami) z důvodů, že: -společné jmění manželů Hoffmannových zaniklo k datu prohlášení konkursu, -vypořádání společného jmění manželů nebylo možno provést, neboť závazky dlužníka, které z něj mohly být uspokojeny, jsou vyšší než hodnota majetku náležejícího do společného jmění manželů, neboť jen v insolvenčním řízení zjištěné závazky dlužníka činí částku Kč 7.912.144,86, zatímco hodnota majetku ve společném jmění činila dle původních odhadů cca Kč 5.600.000,-, s přihlédnutím k výsledkům zpeněžování majetkové podstaty pak ve skutečnosti méně než Kč 3.200.000,-; -za této situace žalovaný postupoval dle ustanovení § 274 IZ , které jednoznačně ukládá, že celý majetek ve společném jmění manželů se zahrne do majetkové podstaty. -S ohledem na jednoznačný závěr o předlužení společného jmění manželů zahrnul žalovaný celý majetek ve společném jmění manželů Hoffmannových do majetkové podstaty dlužníka Tomáše Hoffmanna, o čemž informoval insolvenční soud přípisem ze dne 18. 2. 2013, který je v insolvenčním spisu dlužníka Tomáše Hoffmanna založen pod č. j. KSOS 31 INS 3025/2012-B9; současně byla do insolvenčního spisu založena aktualizovaná verze (1.1) soupisu majetkové podstaty, v němž již byla u položek 1. a 2. vypuštěna poznámka o tom, že náleží do společného jmění manželů.

-Má za to, že insolvenční zákon je vzhledem k občanskému zákoníku speciálním právním předpisem a ustanovení insolvenčního zákona o účincích prohlášeného konkursu na společné jmění manželů pak speciálními ustanoveními vzhledem k úpravě společného jmění manželů obsažené v občanském zákoníku. -Ustanovení § 274 insolvenčního zákona má tak přednost před úpravou obsaženou v ustanovení občanského zákoníku. Argumentaci žalobce tak nelze přisvědčit a podaná žaloba není důvodná. -Současně vylovuje názor, že kuchyňská linka včetně spotřebičů může být a v daném případě je samostatnou věcí, resp. samostatným souborem věcí, neboť se jedná o movité věci oddělitelné od nemovitostí, v nichž byly umístěny, nikoli tedy o součást těchto nemovitostí. Předmětná kuchyňská linka byla obvyklým způsobem zavěšena na stěně, resp. přistavena k ní, byla plně demontovatelná a mohla být použita i v jakékoli jiné nemovitosti. Pokud by byla kuchyňská linka toliko součástí nemovitosti, jak tvrdí žalovaný, bylo by dle názoru žalovaného žalobu nutno zamítnout, neboť jako pouhá součást věci by linka nebyla způsobilá být samostatným objektem právních vztahů a plnění ve smyslu žalobcem navrhovaného petitu by bylo nemožným. -předluženost SJM účastníků dovozuje 1) jednak z insolvenčního návrhu samotného dlužníka, ale zejména 2) z výsledku insolvenčního řízení po zjištění závazků, které byly insolvenčním správcem i dlužníkem uznány; 3) znaleckým oceněním majetku, jednak specifikovaného v žalobních tvrzeních i dalšího, jak byl sepsán v majetkové podstatě. -Následně pak zpochybňuje aktivní legitimaci žalobce, když v mezidobí bylo v insolvenčním řízení dlužnice Vladimíry Hoffmannové schválené řešení jejího úpadku oddlužením formou splátkového kalendáře.

Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 8. 2007, č. j. 11 ICm 4672/2016-17 (sp.zn. insolvenčního řízení KSOS 31 INS 3025/2012), bylo rozhodnuto, že řízení ve věcech vedených u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 ICm 4672/2016 a u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci pod sp. zn.se spojují ke společnému řízení a nadále budou vedeny pod sp. zn.. Usnesení nabylo právní moci dne 10. 8. 2017.

Z uvedeného vyplývá, že v daném případě je spor mezi účastníky o tom, zda: 1) žalobce je aktivně legitimován v tomto řízení, když u žalobkyně je řešen úpadek oddlužením formou splátkového kalendáře ; 2) je správný právní názor žalobce, že bez ohledu na případné předlužení SJM dlužníků Tomáše Hoffmanna a Vladimíry Hoffmannové, které zaniklo prohlášením konkursu na majetek dlužníka Tomáše Hoffmanna, aniž bylo vypořádáno, se bez dalšího stávají sporné věci rovnodílným podílovým spoluvlastnictvím obou manželů prostým uplynutím tříleté zákonné lhůty, která tuto nevyvratitelnou právní domněnku nastolila (§ 150 odst. 4 obč. zák. v rozhodném znění .

U jednání dne 8.11.2017 účastníci učinili nesporná následující skutková tvrzení, že

-usnesením insolvenčního soudu č.j. KSOS 31 INS 16408/2016-A7, byl zjištěn úpadek dlužníka Vladimíry Hoffmannové, a ustanoven insolvenčním správcem žalobce JUDr. Petr Konečný, soud povolil dlužnici oddlužení plněním splátkového kalendáře usnesením ze dne 19.7.2017, č.j. KSOS 31 INS 16408/2016-B10; -na majetek manžela dlužnice Tomáše Hoffmanna byl usnesením č.j. KSOS 31 INS 3025/2012-B8, ze dne 8.10.2012, které nabylo právní moci dne 30.10.2012, prohlášen konkurz. Insolvenčním správcem je v dané věci žalovaný Mgr. Jan Klváček -do majetkové podstaty dlužníka Tomáše Hofmana byl žalovaným sepsán mimo jiné i majetek: nemovitosti zapsané na LV č. 3384 pro katastrální území a obec Uničov, sestávající z pozemků parc. č. st. 35 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba čp. 122, rodinný dům, 12/2 zahrada, 13 zahrada, 14/3 zahrada, i kuchyňská linka specifikovaná v žalobních tvrzeních, jak byla sepsána pod položkou 2.1., která se nacházela (byla uskladněna) v prostorách citovaných nemovitostí.

Podle § 14 odst. 1 IZ účastníky insolvenčního řízení jsou dlužník a věřitelé, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku (1. definice účastníků). Podle § 15 IZ nejde-li o přihlášené věřitele, jsou jiné osoby uplatňující své právo v insolvenčním řízení účastníky tohoto řízení jen po dobu, po kterou insolvenční soud o tomto právu jedná a rozhoduje (2. definice účastníků). Z citovaných ustanovení je zřejmé, že k účastníkům řízení patří i osoby, které se domáhají vydání majetku prostřednictvím žaloby na vyloučení majetku z majetkové podstaty (§ 225 IZ), a další případy.

Podle ustanovení § 225 insolvenčního zákona osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty (odstavec 1). Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu (odstavec 2). Nebyla-li žaloba podána včas, platí, že označený majetek je do soupisu pojat oprávněně. Totéž platí i tehdy, jestliže insolvenční soud žalobu zamítl, nebo jestliže řízení o žalobě zastavil nebo ji odmítl (odstavec 3).

Již v důvodech usnesení ze dne 29. dubna 2010, sen. zn. 29 NSČR 30/2009, uveřejněného pod číslem 14/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, NS ČR zdůraznil, že pro insolvenční řízení nelze bez dalšího (automaticky) přejímat judikatorní závěry ustavené při výkladu zákona o konkursu a vyrovnání [a to především proto, že insolvenční zákon obsahuje poměrně podrobná procesní pravidla, jež je třeba vnímat v jejich komplexnosti a jejichž pojetí ne vždy (a to zpravidla záměrně) odpovídá tomu, jak bylo v obdobné procesní situaci postupováno za účinnosti zákona o konkursu a vyrovnání].

V rozsudku ze dne 31. května 2012, sp. zn. 29 Cdo 4034/2011, uveřejněném pod číslem 127/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud doplnil, že výše uvedené nicméně neplatí pro závěry formulované v konkursních poměrech k povaze tzv. vylučovací žaloby, jež jsou-se zřetelem k tomu, že podstata vylučovací žaloby nedoznala změn ani v nyní platné právní úpravě insolvenčního práva-použitelné i pro výklad ustanovení § 225 odst. 1 insolvenčního zákona.

K vylučovací žalobě podle zákona o konkursu a vyrovnání Nejvyšší soud uzavřel např. v rozsudku ze dne 29. července 2004, sp. zn. 29 Odo 394/2002, uveřejněném pod číslem 81/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že její podstatou je závazným způsobem vyřešit otázku, zda majetek sepsaný do konkursní podstaty byl do soupisu pojat oprávněně a zda zde není silnější právo jiné osoby než úpadce, které soupis tohoto majetku a jeho následné zpeněžení v konkursu vylučuje. Obdobně např. v rozsudku ze dne 22. června 2006, sp. zn. 29 Odo 51/2005, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročníku 2006, pod číslem 179, Nejvyšší soud vysvětlil, že vylučovací žaloba je žalobou procesní, jejímž prostřednictvím se pro dobu trvání konkursu konečným způsobem vymezuje příslušnost určitého majetku ke konkursní podstatě a ve které se soud o právu založeném předpisy práva hmotného vyjadřuje jen jako o otázce předběžné. V řízení o této žalobě jde o to, zda je dán (jakýkoli) důvod, pro který má být dotčený majetek ze soupisu vyloučen nebo zda je zde (jakýkoli) důvod, jenž vyloučení majetku ze soupisu ve vztahu ke konkrétnímu vylučovateli brání (srov. též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. dubna 2008, sp. zn. 29 Odo 502/2006, uveřejněného pod číslem 24/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Jinak tomu není ani u vylučovací žaloby podané podle ustanovení § 225 insolvenčního zákona, jejímž prostřednictvím se pro poměry insolvenčního řízení s definitivní platností vymezuje příslušnost určitého majetku k majetkové podstatě dlužníka.

I v poměrech insolvenční úpravy patří k předpokladům, za nichž může soud vyhovět žalobě o vyloučení majetku z majetkové podstaty podle § 225 odst. 1 insolvenčního zákona (excindační žalobě), ty, jež byly (obdobně) ustaveny judikaturou jako předpoklad úspěšnosti vylučovací žaloby podle § 19 odst. 2 ZKV např. v R 27/2003 nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2003, sp. zn. 29 Odo 604/2001, uveřejněném pod číslem 9/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. K těmto předpokladům patří, že:

1) Označený majetek byl insolvenčním správcem příslušného dlužníka vskutku pojat do soupisu majetkové podstaty dlužníka (což v projednávané věci bylo splněno).

2) Vylučovací žaloba podaná osobou odlišnou od dlužníka došla soudu nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy této osobě bylo doručeno vyrozumění insolvenčního správce o soupisu majetku, k němuž tato osoba uplatňuje právo vylučující soupis (k tomu dlužno dodat, že osoba, která tvrdí, že označený majetek do majetkové podstaty nepatří, může podat vylučovací žalobu bez ohledu na to, zda jí bylo doručeno vyrozumění o soupisu tohoto majetku do majetkové podstaty dlužníka, což platí i pro poměry dané věci). Legitimace k podání vylučovací žaloby je dána již tím, že věc byla insolvenčním správcem zařazena (zapsána) do soupisu podstaty.

3) Žalovaným je insolvenční správce ( v projednávané věci splněna i tato podmínka).

4) V době, kdy soud rozhoduje o vyloučení majetku, trvají účinky konkursu a sporný majetek je nadále sepsán v majetkové podstatě (nebyl v mezidobí ze soupisu majetku vyloučen), v daném případě je splněna i tato podmínka .

5) Osoba, která se domáhá vyloučení majetku ze soupisu, prokázala nejen to, že tento majetek neměl (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě již nemá) být do soupisu zařazen, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení majetku do soupisu, svědčí jí.

Poslední z uvedených předpokladů může být podle insolvenční úpravy (oproti zákonu o konkursu a vyrovnání nově) nahrazen (jinak naplněn) též tím, že osoba, která se domáhá vyloučení majetku ze soupisu, prokázala nejen to, že tento majetek neměl (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě již nemá) být do soupisu zařazen, nýbrž i to, že tu je jiný důvod, pro který neměl být majetek zahrnut do soupisu .

Přitom vylučovací žaloba je i v insolvenčních poměrech svou povahou žalobou určovací, naléhavý právní zájem se však u tohoto typu žalob neprokazuje (nezkoumá se), neboť plyne přímo z dikce § 225 odst. 1 insolvenčního zákona (srov. pro konkursní poměry k výkladu § 19 odst. 2 ZKV na dané téma rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2004, sp. zn. 29 Odo 182/2004, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročníku 2004, pod číslem 179, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2008, sp. zn. 29 Odo 1513/2005, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročníku 2009, pod číslem 36).

U určovacích žalob podle § 80 písm. c) o. s. ř. je třeba vždy rozlišovat mezi věcnou legitimací žalobce a naléhavým právním zájmem žalobce na požadovaném určení. Věcnou legitimaci k určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká (shodně srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2006, sp. zn. 29 Odo 294/2003, uveřejněného pod číslem 10/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ani u zvláštního druhu určovací žaloby, kterou je vylučovací žaloba v insolvenci (a obdobně pro dřívější poměry vylučovací žaloba v konkursu vedeném podle zákona o konkursu a vyrovnání), tedy závěr, že naléhavý právní zájem se neprokazuje (nezkoumá se), neřeší otázku věcné legitimace žalobce k podání vylučovací žaloby. Pro tu stále platí (i v režimu § 225 odst. 1 insolvenčního zákona co do obou tam zmíněných možností) požadavek, že soupis zasahuje do právní sféry žalobce (vylučovatele), tedy, že právě jeho právní sféry se týká jiný důvod pro který neměl být majetek zahrnut do soupisu .

V projednávané věci žalobce jakožto insolvenční správce majetkové podstaty dlužnice Vladimíry Hoffmannové důvod, pro který by měly být měly být sporné věci vyloučeny z majetkové podstaty, dovozoval ze skutečnosti, že od zániku spoĺečného jmění této dlužnice a dlužníka Tomáše Hoffmanna prohlášením konkurzu na jeho majetek , tj. ode dne 8.10.2012 uplynula 3letá lhůta aniž by bylo provedeno vypořádání zaniklého SJM a uplatní se tak právní domněnka, že sporné věci jsou v rovnodílném spoluvlastnictví obou dlužníků (manželů), jak to stanoví občanský zákoník v platném znění ke dni zániku SJM , tj. § 150 odst. 4. zák. č. 40/1964 Sb..

Nejvyšší soud v R 27/2003 formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého práva a povinnosti spojené se soupisem majetku do konkursní podstaty svědčí tomu správci konkursní podstaty, který majetek sepsal jako první. V pořadí druhý soupis týchž nemovitostí neopravňuje správce konkursní podstaty, který takový soupis provedl, k tomu, aby po dobu, kdy trvají účinky v pořadí prvního soupisu, s nemovitostmi nakládal, ani jej nezatěžuje povinností obstarat údržbu a správu sepsaných nemovitostí (k tomu je povolán správce konkursní podstaty, který nemovitosti sepsal jako první). V pořadí druhý soupis sporných nemovitostí tak sám o sobě žádným způsobem neomezuje správce konkursní podstaty, který nemovitosti sepsal jako první, co do jeho možnosti věc držet, užívat, požívat její plody a užitky, popř. tuto věc zpeněžit nebo s ní jinak nakládat. Význam takového druhého soupisu tak lze spatřovat pouze ve spojení se žalobou podle ustanovení § 19 odst. 2 ZKV, jíž se osoba, která druhý soupis provedla, domáhá vůči správci konkursní podstaty, který věci sepsal jako první, vyloučení těchto věcí z konkursní podstaty.

Promítnuto na projednávanou věc, je nutno akcentovat, že žalobce ani netvrdil, že by předmětné (ne)movitosti do majetkové podstaty dlužnice Vladimíry Hoffmannové sepsal.

V rozsudku ze dne 27. dubna 2005, sp. zn. 29 Odo 1005/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročníku 2005, pod číslem 113, Nejvyšší soud (navazuje potud na závěry formulované v R 27/2013) dále vysvětlil, že nemá-li v pořadí druhý soupis sporných nemovitostí do konkursní podstaty příslušného úpadce žádný dopad do poměrů správce konkursní podstaty, který věci sepsal jako první, nemůže být tento správce konkursní podstaty ani aktivně věcně legitimován k podání vylučovací žaloby podle ustanovení § 19 odst. 2 ZKV. Rozhodnutí soudu, jímž by bylo takové žalobě vyhověno, by totiž na obsahu a rozsahu jeho práv a povinností k věcem sepsaným do konkursní podstaty ničeho neměnilo (srov. též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2008, sp. zn. 29 Odo 505/2006, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročníku 2009, pod číslem 45 a sp. zn. 29 Cdo 683/2011 ze dne 29.10.2015).

Promítnuto na projednávanou věc, kdy SJM dlužníka Tomáše Hoffmanna s dlužnicí Vladimírou Hoffmanovou zaniklo prohlášením konkurzu na majetek dlužníka Tomáše Hoffmanna ke dni 8.10. 2012, byl majetek náležející do SJM citovaných dlužníků sepsán do majetkové podstaty dlužníka Tomáše Hoffmanna (řízení KSOS 31 INS 3025/2012) v souladu s ustanovením § 274 IZ, když v průběhu insolvenčního řízení bylo zjištěno, že zjištěné závazky dlužníka činí výši 7.912.144,86 Kč , zatímcco hodnota majetku v SJM činila dle znaleckých posudků výši 5.600.000 Kč (viz. přípis žalovaného soudu ze dne 18.2.2013-B9) a v průběhu insolvenčního řízení, pak méně než 3.200.000 Kč, když nemovitosti byly prodány za částku 3.100.000 Kč a kuchyňská linka se spotřebiči za částku 30.000 Kč (tyto skutečnosti mají základ v insolvenčním spisu sp. zn. KSOS 31 INS 3025/2012) .

Na projednávanou věc nedopadá žalobcem dovolávané rozhodnutí VS v Praze sp. zn. 4 VSPH 1347/2015-B-38, kterým je řešeno oddlužení dlužníka k jeho návrhu (bez souhlasu manželky), do jehož majetkové podstaty byly věci v SJM sepsány, částečně formou splátek i zpeněžením (a úpadek obou dlužníků byl řešen formou oddlužení), zatímco v daném případě byl úpadek dlužníka Tomáše Hoffmanna řešen konkurzem, jehož prohlášením dne 8.10.2012 došlo k zániku SJM dlužníka a Vladimíry Hoffmannové, kterážto skutečnost má základ v ustanovení § 268 IZ a je i mezi účastníky nesporná.

Provedeným dokazováním ze spisu KSOS 31 INS 3025/2012 bylo prokázané tvrzení žalovaného, že minimálně ke dni rozhodování soudu je SJM dlužníka Tomáše Hoffmanna a Vladimíry Hoffmanové předlužené tj. že výše zjištěných závazků přesahuje hodnotu jejich majetku v SJM. Součástí závazků dlužníka Tomáše Hoffmanna jsou i společné závazky, vzniklé oběma dlužníkům před prohlášením úpadku Tomáše Hoffnanna (viz např. věřitel Komerční banka a.s.-511.511,66 Kč-P10-směnečný platební rozkaz vydaný MěS v Praze dne 23.9.201, č.j. 24 ICm 277/201-10 vůči oběma manželům; zajištěný věřitel Česká spořitelna a.s.-P 8, ve výši 2,531.778,66 Kč, ze smlouvy o úvěru ze dne 7.2.2007,č. 0218090109/0800 včetně zástavní smlouvy č. 0218090109/1 z téhož dne, které byly uzavřené oběma manžely tj. Tomášem a Vladimírou Hoffmanovými, jejímž předmětem jsou i sporné nemovitosti).

Ustanovení § 274 IZ řeší situaci, kdy nelze se shora uvedených důvodů provést relevantní vypořádání SJM z důvodů zákonem přesně vymezených. Lze souhlasit s názorem žalovaného, že citované ustanovení pak je zvláštním ustanovením řešící poměry insolvenčního řízení a má přednost před občanským zákonem tak jako i ustanovení IZ o účincích prohlášeného konkurzu na SJM v již zmíněném ustanovení § 268 IZ .

Soud tak uzavírá, že v daném případě není žalobce, coby insolvenční správce aktivně legitimován k podání vylučovací žaloby vztahující se k předměným věcem, když zde neobstojí s ohledem na vyčerpávající shora citovanou argumentaci již stávající judikatury NS ČR, ani názor žalobce, že jeho právo je dáno v zájmu zajištění dalšího majetku do majetkové podstaty dlužnice Vladimíry Hoffmannové, které bylo dne 19.7.2017, č.j. KSOS 31 INS 16408/2016-B10 schválené oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Nad rámec uvedeného pak soud dodává, že z ustanovení § 409 odst. 2 IZ vyplývá, že dispoziční oprávnění k majetku, náležejícímu do majetkové podstaty v době schválení oddlužení, včetně tohoto majetku, s nímž dlužník nemohl dosud nakládat v důsledku účinků nařízení nebo zahájení výkonu rozhodnutí nebo exekuci, má od právní moci rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužník; to neplatí, jde-li o majetek, který slouží k zajištění. Majetek, který dlužník získá poté, co nastanou účinky schválení oddlužení, z té části příjmu, která nepodléhá oddlužení, nenáleží do majetkové podstaty.

Z uvedeného tedy vyplývá, že by vyhovění žalobě v daném případě nedošlo k rozmnožení majetkové podstaty dlužnice Vladimíry Hoffmanové, jak dovozuje žalobce a k zajištění lepšího uspokojení jejích věřitelů v tomto řízení přihlášených, ale naopak k jejich zkrácení zvláště, když její věřitel č. 2 Česká spořitelna a.s. pod číslem přihlášky P 2 přihlásil pohledávku ve výši 3.469.824,32 Kč ze stejného právního důvodu jako v insolvenčním řízení dlužníka Tomáše Hoffmanna, kde přihlášená pohledávka představuje pouze částku 2.531.778,66 Kč (srovnej obsah spisu KSOS 31 INS 16408/2016 a mimo jiné i odůvodnění usnesení KSOS 31 INS 16408/2016-B10, kterým soud povolil dlužnici Vladimíře Hoffmannové řešení úpadku oddlužením splátkovým kalendářem).

Řídě se uvedenou úvahou rozhodl soud tak, jak ve výroku v odst. I. uvedeno.

Závěrem soud považuje za potřebné se ještě vyjádřit k položce, sepsané v soupisu majetkové podstaty pod bodem 2.1, tj. kuchyňská linka se spotřebiči a to s ohledem na názor žalobce prezentovaný v žalobních tvrzeních, že se jedná o součást předmětných nemovitostí sepsaných pod položkou č. 1, se kterým soud nesouhlasí. Tyto movité věci, respektive soubor, jak z podstaty věci vyplývá, nemohou být součástí předmětných nemovitostí, neboť se jedná o soubor věcí, které jsou od nemovitosti oddělitelné, aniž by došlo k jejich znehodnocení (viz § 120 odst. 1 obč. zák. v rozhodném znění a § 505 obč. zák. v platném znění).

Nákladový výrok v odstavci II vychází z ustanovení § 7 IZ a § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšný žalovaný v celém rozsahu se náhrady nákladů řízení výslovně vzdal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e odvolání p ř í p u s t n é ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Olomouc 16.11.2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vlastimila Potoczková v.r. Vlasta Zezulová samosoudkyně