199 ICm 2489/2013
Č.j.: MSPH 199 ICm 2489/2013-23 (MSPH 99 INS 4053/2013)

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Suchým ve věci žalobce: ESSOX s.r.o., se sídlem České Budějovice, Senovážné nám. 231/7, IČO: 26764652, proti žalovanému: Paclík-insolvenční správce a spol., se sídlem Praha 5, Smíchov, U Trojice 2, IČO: 24836133, insolvenční správce dlužníka: STENG spol. s r.o., se sídlem Praha 9, Podnikatelská 539, IČO: 49686291, zast. Mgr. Pavlem Čvančarou, advokátem se sídlem Praha 5, Vrázova 7 o vyloučení věci z majetkové podstaty dlužníka

takto:

I. Žaloba na vyloučení nákladního vozidla IVECO DAILY 35, číslo karoserie: ZCFC35D000D367986, rok výroby 2007 z majetkové podstaty dlužníka s e z a m í t á .

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupce na nákladech řízení částku ve výši 6.534-Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění :

Žalobce se žalobou ze dne 9. července 2013 domáhal u zdejšího soudu vyloučení nákladního vozidla IVECO DAILY 35, číslo karoserie: ZCFC35D000D367986, rok výroby 2007 (dále jen automobil ) z majetkové podstaty dlužníka.

Žalobce uvedl, že uzavřel s dlužníkem dne 15. prosince 2010 Smlouvu o úvěru č. 90063252 (dále jen Smlouva ), jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 358.800,-

Kč žalobcem dlužníkovi s tím, že úvěr byl účelově vázán k pořízení automobilu. Ve Smlouvě bylo sjednáno, že poskytnutý úvěr bude dlužníkem uhrazen v 84 měsíčních splátkách ve výši 6.467,-Kč splatných vždy k 15. dni příslušného měsíce počínaje 15. lednem 2011. Dlužník však řádně uhradil pouze 22 splátek, a proto žalobce zesplatnil neuhrazený zůstatek ze Smlouvy a dlužníkovi byla zaslána výzva k vydání předmětu financování (automobilu).

Vzhledem k tomu, že dlužník žalobci dosud dlužnou částku neuhradil, přihlásil ji žalobce jako svou pohledávku ve výši 396.984,-Kč do insolvenčního řízení dlužníka, přičemž žalobce uvedl, že mu jako subjektu, jemuž svědčí vlastnické právo k automobilu na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva, nebyl automobil dosud vydán s tím, že po prodeji automobilu by byla přihlášená částka snížena o výtěžek ze zpeněžení automobilu.

Žalobce uzavřel, že se žalobou domáhá vyloučení automobilu z majetkové podstaty dlužníka na základě řádně uzavřené smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva k automobilu, neboť zahájené insolvenční řízení nezpůsobuje ve vztahu k zajišťovacímu právu jakékoliv překážky s tím, že po vydání automobilu žalobci bude s automobilem naloženo v souladu s obchodními podmínkami tak, aby došlo k pokrytí, příp. snížení pohledávky žalobce za dlužníkem.

Svá tvrzení žalobce doložil Smlouvou o úvěru č. 90063252 ze dne 15. prosince 2010, jejíž součástí je smlouva o zajišťovacím převodu práva; Kupní smlouvou ze dne 15. prosince 2010; výpisem z účtu ze dne 22. prosince 2010; protokolem o předání/převzetí automobilu ze dne 15. prosince 2010; přihláškou své pohledávky ze dne 24. dubna 2013 včetně jejího doplnění ze dne 27. května 2013.

Žalovaný učinil nesporným, že žalobce uzavřel s dlužníkem Smlouvu; že žalobce poskytl dlužníkovi úvěr; že dlužník z poskytnutých finančních prostředků zakoupil automobil; že dlužník přestal řádně hradit splátky, které měl dle Smlouvy hradit. Na svoji obranu žalovaný uvedl, že smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva není platná, a proto žalobce není vlastníkem automobilu. Žalovaný tvrdí, že smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva není samostatnou smlouvou, ale součástí Obchodních podmínek Smlouvy. Dle názoru žalovaného je smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva neurčitá, neboť neobsahuje žádné ujednání, jakým způsobem se bude postupovat při prodeji automobilu, jak se strany o výtěžek z prodeje vypořádají a zejména jak naloží s případným přebytkem ze zpeněžení.

Na jednání, které se konalo dne 13. listopadu 2013 žalobce dodal, že nepřihlásil do insolvenčního řízení dlužníka svoji pohledávku jako zajištěnou, neboť realizoval právo ze zajišťovací smlouvy dne 3. února 2013, kdy byl automobil od dlužníka převzat žalobcem do faktické dispozice. Žalobce dále činil úkony směřující k prodeji automobilu a vycházel z premisy, že vzhledem k tomu, že žalobce je vlastníkem automobilu a má ho ve faktickém držení, není možné automobil zpeněžit v rámci insolvenčního řízení. Žalobce dále uvedl, že z insolvenčního zákona vyplývá, že do majetkové podstaty může být zahrnut výlučně majetek ve vlastnictví dlužníka, avšak v tomto případě svědčí vlastnické právo žalobci, a proto nemůže být automobil zapsán do majetkové podstaty a zpeněžen v rámci insolvenčního řízení.

Soud má z usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 99 INS 4053/2013-A-18 ze dne 29. března 2013 za prokázané, že tento soud zjistil úpadek dlužníka a insolvenčním správcem dlužníka ustanovil žalovaného a následně usnesením č.j. MSPH 99 INS 4053/2013-B-11 ze dne 29. května 2013 prohlásil konkurs na majetek dlužníka. Ze soupisu majetkové podstaty dlužníka ze dne 3. října 2013 pod č.d. MSPH 99 INS 4053/2013-B-17 má soud za prokázané,

že automobil byl žalovaným sepsán do soupisu majetkové podstaty dlužníka (položka č. 5). Z přihlášky pohledávky žalobce ze dne 24. dubna 2013 soud zjistil, že žalobce přihlásil svou pohledávku za dlužníkem z titulu nevrácených peněžních prostředků poskytnutých dlužníkovi na základě Smlouvy, a to jako pohledávku nezajištěnou.

Ze Smlouvy o úvěru č. 90063252 ze dne 15. prosince 2010 má soud za prokázané, že dlužník uzavřel s žalobcem tuto smlouvu, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout dlužníkovi finanční prostředky ve výši 322.920,-Kč ke koupi automobilu a dlužník se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. Součástí Smlouvy jsou jednak Obchodní podmínky, jednak smlouva o zajišťovacím převodu práva (bod II. Smlouvy), jejímž obsahem má být převod vlastnického práva k automobilu z dlužníka na žalobce s tím, že zajišťovací smlouva se sjednává na dobu od uzavření Smlouvy do úhrady veškerých pohledávek žalobce za dlužníkem vyplývajících ze Smlouvy, přičemž podmínky smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva stanoví čl. III. B) Obchodních podmínek.

V čl. III. B) Obchodních podmínek je mj. upraveno, jakým způsobem dojde k uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva, jaké jsou povinnosti klienta (dlužníka), právo žalobce odebrat předmět financování (automobil) dlužníkovi v případě porušení povinností vyplývajících ze Smlouvy. V čl. III. C) Obchodních podmínek (Vypořádání úvěrové smlouvy) je pak mj. upraveno, jak budou v případě, kdy dojde k předčasné splatnosti úvěru (jak nastalo v tomto případě) vypořádány práva a povinnosti smluvních stran-dlužník je povinen odevzdat předmět financování (automobil), žalobce je oprávněn prodat automobil s tím, že bude vypracován znalecký posudek k určení jeho hodnoty a v této výši bude prodejní cena (pokud se nepodaří automobil prodat ve lhůtě 2 měsíců, pak bude prodejní cena ponížena o 35 %); nebude-li výtěžek zpeněžení stačit k úhradě pohledávky žalobce, dlužník se zavazuje neuhrazenou část úvěru splatit; bude-li částka získaná z prodeje automobilu vyšší než neuhrazený závazek dlužníka, bude částka přesahující závazky dlužníka vyplacena žalobcem dlužníkovi.

Podle ustanovení § 225 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "InsZ") se mohou osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. Dle ustanovení § 225 odst. 2 InsZ musí být žaloba podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu. Podle ustanovení § 204 odst. 2 InsZ věřitelé, kteří se domáhají toho, aby věc, právo, pohledávka nebo jiná majetková hodnota byla vyloučena z majetkové podstaty, tak mohou učinit jen vylučovací žalobou podle tohoto zákona.

Dle ust. § 166 InsZ zajištění věřitelé uplatňují své pohledávky přihláškou pohledávky, v níž se musí dovolat svého zajištění, uvést okolnosti, které je osvědčují, a připojit listiny, které se toho týkají. To platí i tehdy, jde-li o zajištěné věřitele, kteří mohou pohledávku vůči dlužníku uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění.

Dle ust. § 2 písm. e) InsZ se pro účely tohoto zákona rozumí zajištěným věřitelem věřitel, jehož pohledávka je zajištěna majetkem, který náleží do majetkové podstaty, a to zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitosti, zajišťovacím převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění nebo obdobným právem podle zahraniční úpravy.

Dle ust. § 205 odst. 4 InsZ náleží majetek jiných osob než dlužníka do majetkové podstaty, stanoví-li to zákon, zejména jde-li o plnění z neúčinných právních úkonů. Pro účely zpeněžení se na takový majetek pohlíží jako na majetek dlužníka.

Vyhovět žalobě o vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty lze při splnění následujících podmínek: 1. insolvenční správce zahrnul sporný majetek do soupisu majetkové podstaty, 2. žaloba byla podána včas, 3. žaloba byla podána proti insolvenčnímu správci, 4. v době rozhodování soudu trvají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení (zjištěním úpadku, prohlášením konkursu) a majetek je stále zapsán v soupisu majetkové podstaty (nebyl ze soupisu majetkové podstaty vyňat či vyloučen), 5. osoba žalobce odlišná od dlužníka prokáže, že majetek neměl být do soupisu majetkové podstaty zahrnutý a zároveň že právo, které vylučovalo zařazení majetku do soupisu majetkové podstaty, svědčí jí.

V daném případě byl automobil zahrnut do majetkové podstaty (položka č. 5 aktualizovaného soupisu majetkové podstaty na č.d. MSPH 99 INS 4053/2013-B-17). Žalovaný vyrozuměl žalobce o zahrnutí automobilu do majetkové podstaty dlužníka přípisem ze dne 17. června 2013, který byl žalobci doručen dne 18. června 2013. Žaloba byla podána dne 11. července 2013, tedy včas (ve 30 denní lhůtě). Ta skutečnost, že žalovaný je insolvenčním správcem dlužníka vyplývá z usnesení zdejšího soudu č.j. MSPH 99 INS 4053/2013-A-18 ze dne 29. března 2013. Soudu je dále známo z jeho činnosti, že stále trvají účinky prohlášení konkursu na majetek dlužníka a že automobil je stále zapsaný v majetkové podstatě dlužníka. První čtyři ze shora uvedených podmínek jsou tedy splněné a zbývá posoudit, zda žalobci svědčí k automobilu takové právo, které by vylučovalo jeho sepsání do majetkové podstaty dlužníka.

Soud se tedy nejprve zabýval tím, zda je smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva k automobilu platná. Dle ust. § 553 občanského zákoníku může být splnění závazku zajištěno převodem práva dlužníka ve prospěch věřitele, přičemž smlouva o zajišťovacím převodu práva musí být uzavřena písemně. Jiné náležitosti zákonná úprava nestanoví a byly proto vymezeny judikaturou. Z ní vyplývá, že smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva musí obsahovat označení smluvních stran; hlavního závazkového vztahu; práva, jehož převodem má být splnění závazku zajištěno; dále musí být sjednáno, jakým způsobem dojde k uspokojení věřitele z převedeného práva v případě prodlení dlužníka a v případě, že je zajišťovací převod vlastnického práva sjednán formou ujednání, podle kterého bude věřitel oprávněn majetek zpeněžit dohodnutým způsobem a vrátit dlužníku případný přebytek zpeněžení (tzv. hyperochu), musí být, jaký vliv na vlastnické právo věřitele k takovému majetku bude mít byť pozdní uspokojení pohledávky dlužníkem z jiných zdrojů a na jaký účel mají být v této době použity užitky vzešlé ze zajištění (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 31 Odo 495/2006 ze dne 15. října 2008).

Z předložené Smlouvy, jejíž součástí je smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva k automobilu, soud zjistil, že v ní byly řádně označeny smluvní strany (žalobce a dlužník); zajišťovaným závazkem je závazek dlužníka vyplývající ze Smlouvy; k zajištění slouží převod vlastnického práva k automobilu (i ten je řádně specifikován); ostatní náležitosti jsou obsaženy v Obchodních podmínkách, a to čl. III. C), v němž je stanoveno, že žalobce je oprávněn prodat automobil s tím, že bude vypracován znalecký posudek k určení jeho hodnoty a v této výši bude prodejní cena (pokud se nepodaří automobil prodat ve lhůtě 2 měsíců, pak bude prodejní cena ponížena o 35 %); nebude-li výtěžek zpeněžení stačit k úhradě pohledávky žalobce, dlužník se zavazuje neuhrazenou část úvěru splatit; bude-li částka získaná z prodeje automobilu vyšší než neuhrazený závazek dlužníka, bude částka přesahující závazky dlužníka vyplacena žalobcem dlužníkovi. Taktéž bylo sjednáno, jaký bude postup v případě, že dlužník uhradí část nebo celý závazek po sjednané době splatnosti. Dle názoru soudu je tedy smlouva o zajišťovacím převodu práva dostatečně určitá, obsahuje všechny stanovené náležitosti a je platná.

Soud se dále zabýval tím, zda je žalobce jako subjekt, jemuž svědčí zajišťovací převod vlastnického práva k automobilu, tj. věci zapsané v majetkové podstatě dlužníka, oprávněn domáhat se vyloučení automobilu z majetkové podstaty dlužníka. Na základě níže uvedeného dospěl soud k závěru, že není. Žalobce totiž není neomezeným vlastníkem automobilu, vlastnické právo k automobilu mu svědčí pouze jako právo k zajištění jeho pohledávky za dlužníkem.

Insolvenční zákon v ust. § 2 písm. g) vymezuje okruh zajištěných věřitelů i způsob, jak se jejich pohledávky přihlašují a uspokojují (srovnej např. ust. § 167 odst. 1, § 166 a § 204 odst. 1 insolvenčního zákona). Dosavadní soudní judikatura opírající se o zákon o konkursu a vyrovnání, jež je však vzhledem ke shodě právní úpravy aplikovatelná na insolvenční zákon, vychází z toho, že se věřitel, který má pohledávku zajištěnou zajišťovacím převodem práva a který svoji zajištěnou pohledávku přihlásil, považuje za zajištěného věřitele v insolvenčním řízení i za situace, kdy již došlo k převodu vlastnického práva z dlužníka na věřitele, pokud ještě nedošlo k uspokojení jeho pohledávky zpeněžením zástavy. Uspokojování pohledávky zajištěné zajišťovacím převodem práva v konkursu pak probíhá obdobným způsobem jako v případě pohledávek jiných zajištěných věřitelů v rámci rozdělení výtěžku zpeněžení zajištěného majetku podle pořadí zajištění, které provádí se souhlasem soudu insolvenční správce (viz ust. § 298 a 299 insolvenčního zákona). Tento závěr vyplývá z již zmíněného rozsudku Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 31 Odo 495/2006 ze dne 15. října 2008, dle kterého se i v případě, že pohledávka zajištěná zajišťovacím převodem vlastnického práva stala splatnou před prohlášením konkursu na majetek dlužníka, ale zajištění ke dni prohlášení konkursu trvá (nebylo vypořádáno způsobem předvídaným ve smlouvě), sepíše správce konkursní podstaty předmět zajištění do konkursní podstaty jako vlastnictví úpadce. Zajištěný věřitel má pouze právo přihlásit svou pohledávku do konkursu vedeného na majetek dlužníka jako zajištěnou (s právem na oddělené uspokojení z výtěžku zpeněžení zajištění); vyloučení zajištění ze soupisu majetku konkursní podstaty se z titulu takového vlastnictví úspěšně domoci nemůže .

Jinými slovy řečeno žalobce si měl svoji pohledávku přihlášenou do insolvenčního řízení dlužníka přihlásit jako pohledávku zajištěnou zajišťovacím převodem vlastnického práva k automobilu, z výtěžku jehož zpeněžení by pak byl uspokojen přednostně před ostatními věřiteli dlužníka. Žalobce se však nemůže domáhat toho, aby byl automobil vyloučen z majetkové podstaty dlužníka a žalobce následně zpeněžil automobil mimo rámec insolvenčního řízení.

K námitce žalobce, že do majetkové podstaty nelze zapsat majetek ve vlastnictví nikoho jiného než majetek dlužníka, je třeba uvést, že do majetkové podstaty lze zapsat i majetek osob od dlužníka odlišných, stanoví-li to zákon (viz ust. § 205 odst. 4 InsZ). V případě zajišťovacího převodu vlastnického práva pak tato možnost vyplývá z dikce ust. § 2 písm. g) InsZ. Ze shora citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ČR pak vyplývá, že automobil mohl insolvenční správce zapsat do majetkové podstaty do té chvíle, dokud nebyl zajišťovací převod vlastnického práva vypořádán způsobem předvídaným ve smlouvě o zajišťovacím převodu vlastnické práva. Žalobce se mýlí, domnívá-li se, že k jeho vypořádání došlo již tím, že se automobil dostal do jeho faktické dispozice. K vypořádání zajišťovacího převodu vlastnického práva by došlo až v okamžiku, kdy by žalobce automobil zpeněžil a získaný výtěžek by případně použil předvídaným způsobem, tj. nejspíše jeho započtením na svoji pohledávku vyplývající ze Smlouvy.

Vzhledem k shora uvedeným závěrům soud žalobu na vyloučení automobilu z majetkové podstaty dlužníka zamítl.

Listinné důkazy, které byly provedeny při soudním jednání dne 13. listopadu 2013, ale nejsou obsaženy v tomto rozhodnutí, nevzal soud za podklad svého rozhodnutí, neboť je shledal nadbytečnými.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaný měl ve věci plný úspěch. Soud mu proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 6.534,-Kč, z toho 4.500,-Kč + 21% DPH jako odměnu advokáta ve smyslu ust. § 7 ve spojení s ust. § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě a účast na jednání) a tři paušální náhrady advokáta po 300,-Kč dle § 13 vyhlášky 177/1996 Sb. v platném znění ve výši 900,-Kč + 21% DPH. Výrok o povinnosti zaplatit náklady řízení advokátu je odůvodněn § 149 odst. 1 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 13. listopadu 2013

JUDr. Jaroslav Suchý samosoudce

Za správnost vyhotovení: Ruhswurmová