199 ICm 1708/2013
Č.j.: MSPH 199 ICm 1708/2013-29 (MSPH 99 INS 1027/2013)

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Suchým ve věci žalobkyně: Alena anonymizovano , anonymizovano , Nuselská 683/82, Praha 4-Michle, zast. JUDr. Hanou Marvanovou, advokátkou se sídlem Újezd 19, Praha 1, proti žalované: JUDr. Daniela Urbanová, se sídlem Opletalova 5, Praha 1, insolvenční správce dlužníka: kytka development s.r.o., se sídlem Praha 6-Hradčany, Milady Horákové 109/116, IČO: 28545087 o určení popřených pohledávek

takto:

I. Žaloba na určení, že žalobkyní přihlášená pohledávka č.1 do insolvenčního řízení vedeného zdejším soudem pod sp. zn. MSPH 99 INS 1027/2013 ve věci dlužníka kytka development s.r.o., se sídlem Praha 6-Hradčany, Milady Horákové 109/116, IČO: 28545087, ve výši 351.540,-Kč je přihlášená po právu, s e z a m í t á .

II. Určuje se, že žalobkyní přihlášená pohledávka č. 2 do insolvenčního řízení vedeného zdejším soudem pod sp. zn. MSPH 99 INS 1027/2013 ve věci dlužníka kytka development s.r.o., se sídlem Praha 6-Hradčany, Milady Horákové 109/116, IČO: 28545087, ve výši 446.900,-Kč j e p ř i h l á š e n á po p r á v u.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění :

Žalobkyně se žalobou ze dne 9. května 2013 domáhala u zdejšího soudu určení, že pohledávky ve výši 351.540,-Kč a 446.900,-Kč, které přihlásila do insolvenčního řízení dlužníka vedeného zdejším soudem pod sp. zn. MSPH 99 INS 1027/2013, jsou přihlášeny po právu.

Žalobkyně uvedla, že žalovaná jako insolvenční správce dlužníka popřela dne 10. dubna 2013 pohledávky žalobkyně. Pohledávku č. 1 ve výši 351.540,-Kč žalovaná popřela z toho důvodu, že tuto částku žalobkyně zaplatila osobě odlišné od dlužníka, pohledávku č. 2 ve výši 446.900,-Kč žalovaná popřela, neboť jde dle jejího názoru o nárok na vydání bezdůvodného obohacení v důsledku plnění z neplatného právního úkonu-Smlouvy o budoucí smlouvě o převodu vlastnictví bytové jednotky ze dne 30. listopadu 2009 (dále jen Smlouva ) s tím, že dne 14. prosince 2012 došlo k promlčení tohoto nároku. Neplatnost Smlouvy měla dle názoru žalované spočívat v tom, že je neurčitá, chybí dohoda účastníků o podstatných náležitostech budoucí smlouvy dle ust. § 6 zákona č. 72/1994 Sb. a není dostatečně specifikován předmět převodu vlastnického práva (bytové jednotky a k ní náležejícímu podílu na společných částech domu a pozemku a jednoho parkovacího stání).

Žalobkyně nesouhlasí s důvodem popření svých pohledávek, neboť dle jejího názoru je Smlouva platná, protože splňuje podmínky ust. § 50a občanského zákoníku, neboť dle tohoto ustanovení a ustálené judikatury není účelem smlouvy o smlouvě budoucí vklad práva do katastru nemovitostí, ale pouze uzavření budoucí kupní smlouvy. Žalovaná následně cituje určité pasáže Smlouvy, přičemž dovozuje, že předmět Smlouvy je dostatečně určitě vymezen s tím, že přílohou Smlouvy byl schematický plánek s umístěním předmětu převodu vlastnictví, takže je naprosto nezaměnitelně určen předmět převodu za situace, kdy Smlouva byla podepsána v době, kdy předmětný dům byl pouze rozestavěný a nebyly v něm vyčleněny bytové jednotky.

Žalobkyně dodala, že ve Smlouvě byla sjednána i kupní cena ve výši 798.440,-Kč, která měla být uhrazena dvěmi zálohami ve výši 351.540,-Kč a 446.900,-Kč s tím, že první záloha byla uhrazena postoupením pohledávky v souvislosti s nedodržením smlouvy předchozím vlastníkem projektu, přičemž byla žalobkyní ve prospěch dlužníka smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 30. listopadu 2009 postoupena pohledávka ve výši 351.540,-Kč. Postoupením této pohledávky byla dle žalobkyně uhrazena první záloha. Druhá záloha byla dle žalobkyně připsána na účet dlužníka dne 14. prosince 2009.

Vzhledem k tomu, že dlužník Smlouvu nesplnil, jsou podle názoru žalobkyně přihlášené pohledávky přihlášeny jako nárok na náhradu škody. K případnému promlčení pohledávky č. 2 žalobkyně uvedla, že tuto pohledávku přihlásila dne 23. října 2012 i do insolvenčního řízení dlužníka vedeného pod sp. zn. MSPH 99 INS 21400/2012, které bylo skončeno dne 17. prosince 2012. Promlčecí lhůta tudíž byla v uvedeném období zastavena. Promlčení lhůta by tak neuplynula dne 14. prosince 2012, jak tvrdí žalovaná, ale až poté, kdy žalobkyně podala přihlášku pohledávek do insolvenčního řízení dlužníka vedeného pod sp. zn. MSPH 99 INS 1027/2013.

K prokázání svých pohledávek žalobkyně předložila soudu Smlouvu o budoucí smlouvě o převodu vlastnictví bytové jednotky ze dne 30. listopadu 2009, Smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 30. listopadu 2009 a příkaz k úhradě ze dne 10. prosince 2009.

Žalovaná učinila nesporným, že žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení dlužníka přihláškou doručenou insolvenčnímu soudu dne 6. února 2013 pohledávku č. 1 ve výši 351.540,-Kč a pohledávku č. 2 ve výši 446.900,-Kč, které uplatnila na základě Smlouvy s tím, že žalovaná na přezkumném jednání dne 10. dubna 2013 pohledávky žalobkyně popřela co do pravosti. Žalobkyně dále učinila nesporným, že dne 14. prosince 2009 byla na bankovní účet dlužníka připsána částka ve výši 446.900,-Kč, která byla ve prospěch dlužníka převedena žalobkyní.

Na svoji obranu žalovaná uvedla, že Smlouva je dle jejího názoru absolutně neplatná, neboť nesplňuje zákonné požadavky, které jsou na smlouvy o budoucí smlouvě o převodu vlastnictví bytové jednotky kladeny občanským zákoníkem ve spojení se zákonem č. 72/1994 Sb., v němž jsou v ust. § 6 odst. 1 stanoveny podstatné náležitosti smlouvy o převodu bytové jednotky. Dle názoru žalované nevymezuje Smlouva předmět prodeje, resp. předmět budoucího převodu s dostatečnou určitostí, neboť nespecifikuje všechny nemovitosti, ke kterým má dlužník v budoucnu převést vlastnické právo a nevymezuje nemovitosti, k nimž má žalobkyni náležet spoluvlastnický podíl. Na podporu svých tvrzení žalovaná odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 33 Cdo 1407/2010 ze dne 31. května 2012.

Pokud jde o zaplacení záloh, žalovaná uvedla, že částka ve výši 351.540,-Kč (tj. odpovídající pohledávce č.1) byla zaplacena společnosti LIDOVÉ BYTY s.r.o. ve dvou splátkách (200.000,-Kč dne 2. července 2007 a 151.540,-Kč dne 10. července 2007). Žalobkyně následně vyslovila souhlas, aby tato záloha byly převedena jako záloha na kupní cenu sjednanou ve smlouvě o smlouvě budoucí uzavřenou se společností BYTOVKY a.s. Tuto pohledávku pak žalobkyně postoupila smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 30. listopadu 2009 dlužníkovi, a to bezúplatně. Žalobkyni tedy nevznikla žádná pohledávka za dlužníkem, kterou by mohla započítat oproti kupní ceně sjednané ve Smlouvě. Ohledně pohledávky č. 2 žalovaná trvá na tom, že přihlášený nárok je již promlčený, a to i v případě, že by se promlčecí lhůta stavěla v období, kdy měla žalobkyně přihlášeny své pohledávky do předchozího insolvenčního řízení dlužníka.

Soud má z usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 99 INS 1027/2013-A-14 ze dne 12. února 2013 za prokázané, že tento soud zjistil úpadek dlužníka, prohlásil konkurs na jeho majetek a insolvenčním správcem ustanovil žalovanou. Z podání (přihlášky pohledávky) žalobkyně ze dne 5. února 2013, které bylo insolvenčnímu soudu osobně předáno dne 6. února 2013, soud zjistil, že žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení dlužníka vedeného pod sp. zn. MSPH 99 INS 1027/2013 pohledávku ve výši 798.440,-Kč z titulu Neplnění Smlouvy , přičemž z podání žalobkyně ze dne 25. března 2013 (doplnění přihlášky pohledávky) vyplývá, že přihlášená pohledávka ve výši 798.440,-Kč se skládá ze dvou dílčích nároků (záloh) s tím, že částka ve výši 351.540,-Kč byla žalobkyní převedena ve prospěch společnosti LIDOVÉ BYTY, s.r.o., a částka ve výši 446.900,-Kč byla převedena na účet dlužníka. Z upraveného listu seznamu přihlášených pohledávek do insolvenčního řízení dlužníka vedeného pod sp. zn. MSPH 99 INS 1027/2013 (č.d. B-11) má soud za prokázané, že přihlášená pohledávka žalobkyně byla žalovanou rozdělena na dva dílčí nároky s tím, že oba byly popřeny co do pravosti. Z podání (přihlášky pohledávky) žalobkyně ze dne 12. října 2012, které bylo insolvenčnímu soudu osobně předáno dne 23. října 2012, soud zjistil, že žalobkyně přihlásila do předchozího insolvenčního řízení dlužníka vedeného pod sp. zn. MSPH 99 INS 21400/2013 pohledávku ve výši 798.440,-Kč z titulu Neplnění Smlouvy , přičemž z usnesení zdejšího soudu č.j. MSPH 99 INS 21400/2012-A-19 ze dne 17. prosince 2012 vyplývá, že předchozí insolvenční řízení dlužníka bylo skončeno usnesením o zastavení insolvenčního řízení z důvodu nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dlužníkem, které bylo zveřejněno dne 17. prosince 2012 a nabylo právní moci dne 12. ledna 2013.

Ze Smlouvu o budoucí smlouvě o převodu vlastnictví bytové jednotky ze dne 30. listopadu 2009 soud mj. zjistil, že se dlužník jako budoucí prodávající a žalobkyně jako budoucí kupující dohodli, že předmětem Smlouvy je závazek smluvních stran zajistit a uzavřít smlouvu o převodu bytové jednotky do 30 kalendářních dnů od kolaudace předmětné bytové jednotky, kterou budoucí prodávající převede na budoucího kupujícího nemovitosti a jejich vybavení specifikované v čl. III. Smlouvy a jejích přílohách. Smluvní strany se dále shodly, že údaje katastrálního úřadu zákonně přidělované až po zápisu zkolaudované bytové jednotky do katastru nemovitostí budou doplněny podle údajů nových uvedených v aktuálním listu vlastnictví dle pravidel dohodnutých Smlouvou a takto budou obsaženy ve smlouvě o převodu s tím, že za podstatné náležitosti smlouvy jako je její předmět, cena a termín uskutečnění prodeje považují smluvní strany za sjednané Smlouvou. Smluvní strany prohlásily, že vymezení těchto podstatných náležitostí považují za určité.

V článku III. Smlouvy byl označen předmět budoucího převodu následovně: bytová jednotka 2+k.k. o podlahové ploše 46,5 m2 umístěna v 3. nadzemním podlaží domu sekce C, v příloze označena jako C13; jedna skladovací kóje; jedno venkovní parkovací stání; ideální spoluvlastnický podíl na společných prostorách a částech domu příslušející k předmětné bytové jednotce; odpovídající spoluvlastnický podíl k pozemku pod domem sekce C a k pozemku, na kterém se bude nacházet zeleň, dětské hřiště a parkoviště. Dále bylo smluveno, že schematický plánek a umístění předmětu převodu v domě tvoří přílohu Smlouvy. Velikost odpovídající ideálních spoluvlastnických podílů ke společným prostorám, částem budovy a pozemků bude určena dle výměry bytu a stanovena v souladu s ust. § 8 odst. 2 zákona č. 72/1994 Sb. v prohlášení vlastníka budovy a takto uvedena ve smlouvě o převodu. Smluvní strany se taktéž dohodly, že podlahové plocha předmětného bytu nebude po provedení stavby menší výměry a v případě, že bude větší, nebude to mít vliv na sjednanou kupní cenu.

Pokud jde o kupní cenu předmětu Smlouvy, byla stanovena na 798.440,-Kč včetně DPH s tím, že záloha ve výši 351.540,-Kč z celkové kupní ceny byla uhrazena postoupením pohledávky v souvislosti s nedodržením smlouvy s předchozím vlastníkem projektu, a záloha ve výši 446.900,-Kč bude uhrazena převodem na účet budoucího prodávajícího (dlužníka).

Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 30. listopadu 2009 soud zjistil, že žalobkyně jako postupitelka postoupila ve prospěch dlužníka pohledávku za společností BYTOVKY, a.s., ve výši 351.540,-Kč, kterou měla z titulu nevrácené zálohy na kupní cenu bytové jednotky, přičemž ve smlouvě o postoupení pohledávky nebyla sjednána úplata.

Z příkazu k úhradě ze dne 10. prosince 2009 má soud za prokázané, že žalobkyně převedla ve prospěch dlužníka (na bankovní účet uvedený ve Smlouvě) částku ve výši 446.900,-Kč, přičemž mezi účastníky řízení je nesporné, že tato částka byla připsána ve prospěch dlužníka dne 14. prosince 2009.

K platnosti Smlouvy:

Dle ust. § 50a odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, platí, že účastníci se mohou písemně zavázat, že do dohodnuté doby uzavřou smlouvu; musí se však přitom dohodnout o jejích podstatných náležitostech.

Dle ust. § 50b občanského zákoníku se ustanovení § 50a použije přiměřeně i na smlouvy, kterými se účastníci dohodli, že obsah smlouvy bude ještě doplněn, pokud přitom dali nepochybně najevo, že smlouva má platit, i kdyby k dohodě o zbytku obsahu smlouvy nedošlo.

Ze shora citovaných ustanovení občanského zákoníku tedy vyplývá, že ve smlouvě o smlouvě budoucí musí být sjednány podstatné náležitosti budoucí smlouvy, neboť ust. § 50b občanského zákoníku na tomto požadavku nic nemění, pouze umožňuje stranám, aby bylo sjednáno, že jiné (nepodstatné) části smlouvy mohou být doplněny, což mj. vyplývá z toho, že smlouva může platit, i kdyby k jejímu doplnění nedošlo, což nelze připustit při chybějícím ujednání o jejích podstatných náležitostech.

Z ust. § 588 občanského zákoníku vyplývá, že podstatnými náležitostmi kupní smlouvy jsou vymezení předmětu smlouvy a kupní cena. Ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, pak stanoví, že smlouva o převodu vlastnictví jednotky musí kromě obecných náležitostí obsahovat: a) označení budovy nebo domu údaji podle katastru nemovitostí, číslo jednotky včetně jejího pojmenování a umístění v budově, b) popis bytu nebo nebytového prostoru, jejich příslušenství, jejich podlahová plocha a popis vybavení bytu nebo nebytového prostoru, které jsou smlouvou převáděny, c) určení společných částí domu včetně určení, které části domu jsou společné vlastníkům jen některých jednotek, d) stanovení spoluvlastnického podílu vlastníka jednotky na společných částech domu (§ 8 odst. 2) včetně stanovení spoluvlastnického podílu vlastníka jednotky na společných částech domu, které jsou společné vlastníkům jen některých jednotek, e) označení pozemku, který je předmětem převodu vlastnictví nebo předmětem jiných práv ve smyslu § 21, údaji podle katastru nemovitostí, f) práva a závazky týkající se domu, jeho společných částí a práva k pozemku, která přecházejí z dosavadního vlastníka budovy na vlastníka jednotky.

Dle odstavce 2 se ke smlouvě přikládá půdorys všech podlaží, popřípadě jejich schémata, určující polohu jednotek, s údaji o podlahových plochách jednotek, jakož i písemný souhlas k převodu bytu uvedený v § 22 odst. 4,5 a 7. Dle odstavce 3 platí, že nedošlo-li k podstatné změně v charakteru jednotky, musí být zvláštní náležitosti uvedené v odstavci 1 písm. b) c) e) a f) a v odstavci 2 splněny, pouze jde-li o první převod jednotky do vlastnictví.

V takto vymezeném zákonném rámci pak dospěl Nejvyšší soud ČR rozsudkem pod. sp. zn. 33 Cdo 1407/2010 ze dne 31. května 2012 k závěru, že byt samotný (uvedený v § 2 písm. b) zákona č. 72/1994 Sb.) nemůže být předmětem převodu vlastnického práva podle ustanovení občanského zákoníku. Platná právní úprava umožňuje smluvní převod pouze podle režimu zákona č. 72/1994 Sb., v platném znění. Tomu odpovídá důsledek, aby rovněž závazek ve smlouvě o budoucí kupní smlouvě, odpovídal požadavkům uvedeného zákona. Současně platí, že k platnosti smlouvy o smlouvě budoucí stačí dohoda účastníků o podstatných náležitostech zamýšlené smlouvy, přičemž požadavku určitosti vyhovuje, je-li její předmět označen tak, aby nebyl zaměnitelný s jiným předmětem; smlouva nemusí nutně obsahovat všechny formální náležitosti budoucí smlouvy. Obligatorní (podstatné) náležitosti smlouvy o převodu bytové jednotky, tj. takové, o kterých musí být dosaženo dohody již v rámci smlouvy o smlouvě budoucí, vyjmenovává ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb. Bez dohody o nich by nemohla být uzavřena platná smlouva o převodu bytové jednotky ani smlouva o budoucí převodní smlouvě. Je tomu tak proto, že v souvislosti s převodem jednotky musí být upraveny poměry ke společným částem domu. Určení společných částí domu včetně určení, které části domu jsou společné vlastníkům jen některých jednotek, stanovení spoluvlastnického podílu vlastníka jednotky na společných částech domu včetně stanovení spoluvlastnického podílu vlastníka jednotky na společných částech domu, které jsou společné vlastníkům jen některých jednotek, je významné pro závěr o tom, v jakém rozsahu se vlastník bytové jednotky bude podílet jak na správě, tak i na nákladech údržby společných částí domu.

Žalobkyně má tedy sice pravdu, že obecně platí, že účelem smlouvy o smlouvě budoucí není vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, nýbrž pouze uzavření budoucí-hlavní kupní smlouvy, a proto postačuje, je-li předmět smlouvy o smlouvě budoucí označen tak, aby nebyl zaměnitelný s jiným předmětem (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 33 Cdo 957/2007 ze dne 27. ledna 2010), avšak tento přístup se nemůže uplatnit u smlouvy o smlouvě budoucí, jejímž předmětem je uzavření budoucí smlouvy o převodu vlastnictví k bytové jednotce. Na náležitosti takové smlouvy klade platná právní úprava vyšší nároky-viz shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ČR pod. sp. zn. 33 Cdo 1407/2010.

Shora vymezené zákonné náležitosti pak Smlouva nepochybně neobsahuje. Ve Smlouvě chybí údaje o tom, na kterém pozemku stojí budova, v níž je umístěna převáděná bytová jednotka; chybí označení budovy, v níž je umístěna bytová jednotka (zcela jistě nestačí popis dům sekce C -ze zákona vyplývá, že musí být označen údaji podle katastru nemovitostí); chybí konkrétní označení příslušenství bytové jednotky-blíží označení sklepní kóje a její podlahová plocha; nejsou vymezeny společné části domu; nebyl stanoven spoluvlastnický podíl vlastníka jednotky na společných částech domu (ve Smlouvě je stanoveno, že tento podíl teprve bude určen s tím, že se může měnit podlahová plocha převádění jednotky, takové vymezení je nepřípustné); chybí konkrétní označení pozemku, který je předmětem převodu vlastnictví (ve Smlouvě je opět jen nekonkrétní specifikace: odpovídající spoluvlastnický podíl k pozemku pod domem sekce C a k pozemku, na kterém se bude nacházet zeleň, dětské hřiště a parkoviště ). Ostatně ve Smlouvě není správným způsobem označeno ani parkovací stání, které je předmětem převodu-správně mělo být označeno jako převod spoluvlastnického podílu k nemovitosti (pozemku), který bude společný vlastníkům (zřejmě) jen některých jednotek s tím, že měl být stanoven spoluvlastnický podíl, který připadne žalobkyni. Ke Smlouvě pak nebyly přiloženy ani zákonem požadované přílohy-místo půdorysů všech podlaží byl předložen půdorys, resp. schéma pouze jednoho podlaží. Pro úplnost soud dodává, že Smlouvou mělo dojít k prvnímu převodu jednotky do vlastnictví ve smyslu ust. § 6 odst. 3 zákona o vlastnictví bytů, a tudíž Smlouva musela splňovat všechny shora uvedené náležitosti.

Na základě výše uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že Smlouva je neplatným právním úkonem.

Ust. § 451 odst. 1 občanského zákoníku stanoví, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Dle odstavce 2 je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního důvodu nebo plnění z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Dle ust. § 457 občanského zákoníku platí, že je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

K přihlášené pohledávce č. 1 ve výši 351.540,-Kč:

Tato pohledávka vznikla dle tvrzení žalobkyně tím způsobem, že uhradila původnímu vlastníkovi projektu-společnosti LIDOVÉ BYTY, s.r.o., částku v celkové výši 351.540,-Kč jako zálohu na koupi bytové jednotky, což doložila pokladními složenkami ze dne 2. dubna 2007 a 10. dubna 2007. Dne 26. března 2009 žalobkyně udělila souhlas, aby složená záloha byla účetně převedena do společnosti BYTOVKY, a.s., která měla následně zajišťovat výstavbu bytu na základě smlouvy o budoucí smlouvě o převodu vlastnictví bytové jednotky ze dne 26. března 2009. Od této smlouvy žalobkyně dne 30. listopadu 2009 odstoupila a zároveň poukázala na její absolutní neplatnost, čímž ji dle jejího názoru vznikla pohledávka za společností BYTOVKY, a.s. ve výši 351.540,-Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Tuto pohledávku následně smlouvou ze dne 30. listopadu 2009 postoupila ve prospěch dlužníka, čímž měla uhradit první část zálohy dle Smlouvy.

Ve smlouvě o postoupení pohledávky uzavřené mezi žalobkyní a dlužníkem dne 30. listopadu 2009 však není ujednána úplata za postoupení pohledávky, a tudíž je tato smlouva bezúplatná (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 28 Cdo 1092/2009 ze dne 21. července 2010) a žalobkyni z ní nemohla vzniknout jakákoliv pohledávka za dlužníkem. Dle názoru soudu nemůže případná pohledávka žalobkyně spočívat ani v tom, že by na základě ustanovení článku V. odst. 1 Smlouvy: Záloha ve výši 351.540,-Kč z celkové kupní ceny byla uhrazena postoupením pohledávky v souvislosti s nedodržením smlouvy s předchozím vlastníkem projektu měla nárok na vrácení poměrné části kupní ceny. Toto ujednání je jednak neurčité-není přesně vymezeno, kdo je myšlen předchozím vlastníkem projektu (zda LIDOVÉ BYTY, s.r.o., nebo BYTOVKY, a.s.), není uveden právní důvod vzniku pohledávky ani její výše, jednak i v případě jeho určitosti by žalovaná neměla nárok na vrácení poměrné části kupní ceny. Podle shora citovaného ustanovení § 457 občanského zákoníku by byl totiž dlužník povinen vrátit žalobkyni to, co podle Smlouvy dostal, tj. nikoliv poměrnou část kupní ceny, ale pohledávku za předchozím vlastníkem projektu. Jinými slovy řečeno dlužník by se bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně nikoliv o peněžitou částku ve výši 351.540,-Kč, ale o pohledávku za předchozím vlastníkem projektu (zřejmě v nominální hodnotě 351.540,-Kč). Šlo by však o jinou pohledávku, než která byla žalobkyní přihlášena do insolvenčního řízení (mj. o pohledávku jiného typu-nepeněžitou, zatímco žalobkyně přihlásila pohledávku jako peněžitou).

K námitce žalované, že pohledávka žalobkyně za společností BYTOVKY, a.s., je pouze domnělá, soud konstatuje, že pro určení, zda byla pohledávka č. 1 žalobkyní přihlášena do insolvenčního řízení dlužníka po právu, nemá existence postupované pohledávky vliv (případná neexistence postupované pohledávky totiž nemá vliv na platnost smlouvy o postoupení pohledávky-viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 32 Odo 1453/2004 ze dne 9. prosince 2004), a proto se jí nezabýval.

K pohledávce č. 2 ve výši 446.900,-Kč:

Dle tvrzení žalobkyně vznikla tato pohledávka tím, že na základě Smlouvy převedla ve prospěch dlužníka finanční prostředky ve výši 446.900,-Kč a vzhledem k tomu, že dlužník nesplnil své povinnosti vyplývající ze Smlouvy, má právo na náhradu škody odpovídající výši převedených finančních prostředků. Mezi stranami není sporné, že tato pohledávka vznikla, sporné však je její právní posouzení, přičemž žalovaná uplatnila námitku promlčení této pohledávky. Jak bylo vysvětleno shora, Smlouva je absolutně neplatným právním úkonem, a proto soud posuzuje tuto pohledávku žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 451 odst. 2 a § 457 občanského zákoníku.

Žalobkyně převedla finanční prostředky ve prospěch bankovního účtu dlužníka dne 10. prosince 2009, což má soud za prokázané z příkazu k úhradě ze dne 10. prosince 2009. Mezi stranami není sporné, že finanční prostředky byly připsány ve prospěch dlužníka dne 14. prosince 2009. Z výše specifikovaných listin (přihláška pohledávky žalobkyně a usnesení o zastavení insolvenčního řízení) založených ve spisu vedeném zdejším soudem pod sp. zn. MSPH 99 INS 21400/2012 má soud za prokázané, že do předchozího insolvenčního řízení dlužníka přihlásila žalobkyně svou pohledávku dne 23. října 2012 (podala přihlášku pohledávky osobně k soudu), přičemž toto řízení bylo ukončeno usnesením o zastavení řízení, které nabylo účinnosti zveřejněním dne 17. prosince 2012 (od tohoto dne se mohla žalobkyně domáhat uspokojení své pohledávky žalobou). Přihlášku do aktuálního insolvenčního řízení dlužníka vedeného zdejším soudem pod sp. zn. MSPH 99 INS 1027/2013 podala přihlášku pohledávky dne 6. února 2013 osobně k soudu.

Dle ust. § 107 odst. 1 občanského zákoníku se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo na jeho úkor k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Dle odstavce 2 se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí ze tři roky, jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. Dle ust. § 122 odst. 2 občanského zákoníku platí, že konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá událost, od níž lhůta počíná. Ust. § 112 občanského zákoníku stanoví, že uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba neběží.

V daném případě došlo k bezdůvodnému obohacení na straně dlužníka dne 14. prosince 2009 (připsáním převedených finančních prostředků v prospěch jeho účtu). K promlčení pohledávky by došlo za tři roky (neboť žalobkyně nevěděla o neplatnosti Smlouvy), tedy dne 14. prosince 2012. To však pouze za předpokladu, že by nebyla přihlášena do předchozího insolvenčního řízení dlužníka, neboť po tuto dobu promlčecí lhůta neběžela-byla zastavena, protože žalobkyně byla řádně přihlášenou věřitelkou do předchozího insolvenčního řízení dlužníka, které bylo ukončeno z důvodů na straně dlužníka (nezaplacením zálohy na náklady insolvenčního řízení), a tudíž byly podmínky pro stavení promlčecí lhůty ve smyslu ust. § 112 občanského zákoníku splněny. Žalobkyně byla přihlášenou věřitelkou, tj. uplatňovala své právo od 23. října 2012 do 17. prosince 2012, tj. 56 dnů, z čehož však tři dny byly po skončení původní promlčecí lhůty-ta tedy byla zastavena 53 dnů. K promlčení pohledávky žalobkyně by tedy došlo 53 dnů po skončení předchozího insolvenčního řízení dlužníka, tj. 53 dnů po 17. prosinci 2012, což by bylo v pátek 8. února 2013. Žalobkyně však přihlásila pohledávku, která je předmětem tohoto sporu, do insolvenčního řízení dlužníka vedeného pod sp. zn. MSPH 99 INS 1027/2013 dne 6. února 2013, tedy před koncem promlčecí lhůty. K promlčení pohledávky tudíž nedošlo.

Ze shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že pohledávka č. 1 ve výši 351.540,-Kč přihlášená žalobkyní do insolvenčního řízení dlužníka není přihlášená po právu, a proto v rozsahu určení pravosti této pohledávky žalobu zamítl, zatímco pohledávka č. 2 ve výši 446.900,-Kč přihlášená žalobkyní do insolvenčního řízení dlužníka je přihlášená po právu, a proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl.

Listinné důkazy, které byly provedeny při soudním jednání dne 1. listopadu 2013, ale nejsou obsaženy v tomto rozhodnutí, nevzal soud za podklad svého rozhodnutí, neboť je shledal nadbytečnými.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, neboť oba účastníci řízení měli ve věci částečný úspěch, přičemž oba byli úspěšní v rozsahu určení jedné přihlášené pohledávky. Pro úplnost soud dodává, že žalovaná se práva na náhradu nákladů vzdala a žalobkyni by nemohlo být podle ust. § 202 odst. 1 insolvenčního zákona přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 1. listopadu 2013

JUDr. Jaroslav Suchý,v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Ruhswurmová