199 ICm 1702/2013
Č.j.: MSPH 199 ICm 1702/2013-40 (MSPH 99 INS 1027/2013)

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Suchým ve věci žalobce: Michal Aschenbrenner, nar. 26.07.1976, Palackého 1119, Český Brod, zast. JUDr. Vladimírem Kovalem, advokátem se sídlem Budečská 6, Praha 2, proti žalované: JUDr. Daniela Urbanová, se sídlem Opletalova 5, Praha 1, insolvenční správce dlužníka: kytka development s.r.o., se sídlem Praha 6-Hradčany, Milady Horákové 109/116, IČO: 28545087 o určení popřené pohledávky

takto:

I. Žaloba na určení, že pohledávka žalobce ve výši 2.250.000,-Kč s příslušenstvím 145.638,-Kč přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 99 INS 1027/2013 ve věci dlužníka je po právu, s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění :

Žalobce se žalobou ze dne 9. května 2013 domáhal u zdejšího soudu určení, že pohledávka ve výši 2.250.000,-Kč s příslušenstvím ve výši 145.638,-Kč, kterou přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka vedeného zdejším soudem pod sp. zn. MSPH 99 INS 1027/2013, je přihlášena po právu.

Žalobce uvedl, že přihláškou pohledávky uplatnil v insolvenčním řízení dlužníka pohledávky v celkové výši 2.300.000,-Kč s příslušenstvím a že žalovaná jako insolvenční správce dlužníka popřela dne 10. dubna 2013 pohledávku č. 1 ve výši 2.250.000,-Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 145.638,-Kč co do pravosti a uznala pohledávku č. 2 ve výši 50.000,-Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.508,-Kč. Žalobce tvrdí, že jeho pohledávka vznikla na základě Smlouvy o smlouvě budoucí o převodu vlastnictví bytové jednotky ze dne 27. dubna 2010 (dále jen Smlouvy ), v níž je v článcích I., II. a III. popsán předmět budoucího převodu a v článcích IV. a V. je stanovena kupní cena a její splatnost. Smluvní strany (žalobce a dlužník) prohlásily, že část kupní ceny ve výši 2.250.000,-Kč byla zaplacena postoupením pohledávky za společností BYTOVKY, a.s., dne 27. dubna 2010 a zbývající část kupní ceny ve výši 50.000,-Kč byla uhrazena přímo dlužníkovi. Vzhledem k neplnění termínu výstavby následně žalobce od Smlouvy dne 20. prosince 2011 písemně odstoupil a dlužník mu tedy měl vrátit měl plnění, které mu žalobce na základě Smlouvy poskytl.

Žalobce dodal, že žalovaná posoudila Smlouvu jako neplatnou a pohledávku žalobce posoudila jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení s tím, že co nebylo zaplaceno přímo dlužníkovi nelze vůči němu úspěšně uplatnit a že se dlužník bezdůvodně neobohatil.

Ohledně postoupené pohledávky za společností BYTROVKY, a.s., ve výši 2.250.000,-Kč žalobce uvedl, že vznikla odstoupením od smlouvy o smlouvě budoucí o převodu vlastnictví bytové jednotky ze dne 1. dubna 2009, na jejímž základě žalobce zaplatil společnosti BYTOVKY a.s. ve třech splátkách kupní cenu ve výši 2.300.000,-Kč. Vzhledem k tomu, že společnost BYTOVKY a.s. nebyla schopna byty dostavět, žalobce dne 22. dubna 2010 od smlouvy o smlouvě budoucí o převodu vlastnictví bytové jednotky odstoupil. Svou pohledávku za společností BYTOVKY, a.s., dlužník následně dne 27. dubna 2010 postoupil ve prospěch dlužníka, přičemž ve Smlouvě bylo konstatováno, že postoupením pohledávky byla uhrazena část kupní ceny ve výši 2.250.000,-Kč. Z toho lze dle tvrzení žalobce dovodit, že pohledávka měla být poskytnuta dlužníkovi za úplatu ve výši 2.250.000,-Kč

K prokázání svých pohledávek žalobce předložil soudu Smlouvu o budoucí smlouvě o převodu vlastnictví bytové jednotky ze dne 1. dubna 2009 uzavřenou mezi žalobcem a společností BYTOVKY, a.s.; Odstoupení od smlouvy o budoucí smlouvě o převodu vlastnictví bytové jednotky ze dne 1. dubna 2009 uzavřené mezi žalobcem a společností BYTOVKY, a.s., ze dne 22. dubna 2010; Smlouvu o budoucí smlouvě o převodu vlastnictví bytové jednotky ze dne 27. dubna 2010 uzavřenou mezi žalobcem a dlužníkem; Odstoupení od smlouvy o budoucí smlouvě o převodu vlastnictví bytové jednotky ze dne 22. dubna 2010 uzavřené mezi žalobcem a dlužníkem, ze dne 20. prosince 2011; Smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 27. dubna 2010.

Žalovaná na svoji obranu uvedla, že popřela co do pravosti nárok žalobce na zaplacení částky ve výši 2.250.000,-Kč, kterou žalobce zaplatil společnosti BYTOVKY, a.s., neboť podle žalované dlužník tuto částku od žalobce nepřijal a není tudíž ani povinen ji vrátit v důsledku plnění bez právního důvodu. Dle názoru žalované nabyl dlužník pohledávku za společností BYTOVKY, a.s., bezúplatně, neboť z textu smlouvy o postoupení pohledávky lze dovodit, že převod pohledávky je bezúplatný a není vázán na jakoukoliv podmínku či smlouvu. Tvrzení žalobce, že pohledávka má sloužit jako plnění části kupní ceny není dle žalované ničím podloženo. Žalovaná dodala, že dle jejího názoru je Smlouva neplatná z důvodu neurčitosti v pasážích týkajících se jejích podstatných náležitostí.

Ve svém podání ze dne 26. listopadu 2013 žalobce uvedl, že dle jeho názoru je Smlouva platná, přičemž je nezbytné přihlížet k fázi rozestavěnosti objektu, který jistě prochází změnami při výstavbě, a proto bylo obtížné specifikovat některé údaje. Žalobce zopakoval, že svou pohledávku odvinul od odstoupení od Smlouvy, čímž odpadl právní důvod zaplacení kupní ceny, na straně dlužníka vzniklo bezdůvodné obohacení a právo žalobce na jeho vrácení s tím, že nic nevylučuje možnost uhradit kupní cenu postoupením pohledávky. Pokud by byl správný názor žalované, že je Smlouva neplatná, pak by byl dlužní vrátit žalobci zaplacenou kupní cenu stejně z důvodu bezdůvodného obohacení stejně jako v případě odstoupení od smlouvy. Na jednání dne 27. listopadu 2013 žalobce navrhl, aby soud vyslechl jednatele dlužníka, který by se měl vyjádřit k k předmětu plnění Smlouvy a jeho určitosti.

Soud má z usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 99 INS 1027/2013-A-14 ze dne 12. února 2013 za prokázané, že zdejší soud zjistil úpadek dlužníka, prohlásil konkurs na jeho majetek a insolvenčním správcem ustanovil žalovanou. Z přihlášky pohledávky žalobce ze dne 18. února 2013 soud zjistil, že žalobce přihlásil svou pohledávku ve výši 2.300.000,-Kč s příslušenstvím ve výši 145.638,-Kč z titulu odstoupení od Smlouvy. Z upraveného listu seznamu přihlášených pohledávek do insolvenčního řízení dlužníka vedeného pod sp. zn. MSPH 99 INS 1027/2013 (č.d. B-11) má soud za prokázané, že přihlášená pohledávka žalobce byla žalovanou rozdělena na dva dílčí nároky. První nárok ve výši 2.250.000,-Kč s příslušenstvím ve výši 145.638,-Kč byl žalovanou uznán co do výše 1.508,-Kč (část příslušenství) a popřen ve výši 2.394.130,-Kč (jistina 2.250.000,-Kč a příslušenství ve výši 144.130,-Kč). Druhý nárok ve výši 50.000,-Kč byl žalovanou uznán (nebyl popřen).

Ze Smlouvy o budoucí smlouvě o převodu vlastnictví bytové jednotky ze dne 27. dubna 2010 soud mj. zjistil, že se dlužník jako budoucí prodávající a žalobce jako budoucí kupující dohodli, že předmětem Smlouvy je závazek smluvních stran zajistit a uzavřít smlouvu o převodu bytové jednotky do 15 kalendářních dnů od kolaudace předmětné bytové jednotky, kterou budoucí prodávající převede na budoucího kupujícího nemovitosti a jejich vybavení specifikované v čl. III. Smlouvy a jejích přílohách. Smluvní strany se dále shodly, že údaje katastrálního úřadu zákonně přidělované až po zápisu zhotovené bytové jednotky do katastru nemovitostí budou doplněny podle v souladu s učiněným prohlášením vlastníka a dle pravidel dohodnutých Smlouvou a takto budou obsaženy ve smlouvě o převodu s tím, že za podstatné náležitosti smlouvy jako je její předmět, cena a termín uskutečnění prodeje považují smluvní strany za sjednané Smlouvou. Smluvní strany prohlásily, že vymezení těchto podstatných náležitostí považují za určité.

V článku III. Smlouvy byl označen předmět budoucího převodu následovně: bytová jednotka 2+k.k. o podlahové ploše 58 m2 umístěna v 4. nadzemním podlaží domu sekce C, označena jako C22 a bytová jednotka 2+k.k. o podlahové ploše 58 m2 umístěna v 4. nadzemním podlaží domu sekce C, označena jako C23; jedna skladovací kóje; odpovídající ideální spoluvlastnický podíl na společných prostorách a částech domu příslušející k jednotce-bytu; parkovací stání (dle studie označené jako G22 a G23); střešní terasy nad příslušnými byty 2x53 m2; odpovídající spoluvlastnický podíl k pozemku či pozemkům, které vzniknou z pozemku či pozemků specifikovaných v čl. I. Smlouvy. Dále bylo smluveno, že schematický plánek a umístění předmětu převodu v domě tvoří přílohu Smlouvy. Velikost odpovídající ideálních spoluvlastnických podílů ke společným částem budovy a k pozemku či pozemkům bude určena v souladu s ust. § 8 odst. 2 zákona č. 72/1994 Sb. v prohlášení vlastníka budovy a takto uvedena ve smlouvě o převodu. Smluvní strany se taktéž dohodly, že podlahové plocha předmětného bytu nebude po provedení stavby menší výměry a v případě, že bude větší, nebude to mít vliv na sjednanou kupní cenu.

Pokud jde o kupní cenu předmětu Smlouvy, byla stanovena na 2.300.000,-Kč včetně DPH (1.160.000,-Kč za pozemky a 1.140.000 Kč za byt) s tím, že budoucí kupující (žalobce) zaplatil budoucímu prodávajícímu (dlužníkovi) kupní cenu z větší části postoupením pohledávky ve výši 2.250.000,-Kč za společností BYTOVKY, a.s., a zbývajících 50.000,-Kč uhradil budoucí kupující v hotovosti.

Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 27. dubna 2010 soud zjistil, že žalobce jako postupitel postoupil ve prospěch dlužníka pohledávku za společností BYTOVKY, a.s., ve výši 2.250.000,-Kč, kterou měl z titulu nevrácené zálohy na kupní cenu dvou bytových jednotek, přičemž ve smlouvě o postoupení pohledávky nebyla sjednána úplata.

Z Odstoupení od kupní smlouvy ze dne 20. prosince 2011 má soud za prokázané, že žalobce od Smlouvy písemně odstoupil.

K dílčí části příslušenství ve výši 1.508,-Kč:

Žalobce se žalobou domáhal určení pravosti pohledávky ve výši 2.250.000,-Kč s příslušenstvím ve výši 145.638,-Kč. Z upraveného listu seznamu přihlášených pohledávek (č.d. MSPH 99 INS 1027/2013-B-11) vyplývá, že pohledávka žalobce byla popřena v celém rozsahu jistiny ve výši 2.250.000,-Kč, avšak příslušenství bylo popřeno jen co do výše 144.130,-Kč, ve výši 1.508,-Kč popřeno nebylo. Z uvedeného je zřejmé, že v rozsahu požadavku na určení dílčí části příslušenství ve výši 1.508,-Kč se žalobce domáhal určení pohledávky, která nebyla žalovanou popřena, a proto soud v tomto rozsahu žalobu zamítl.

K platnosti Smlouvy:

Dle ust. § 50a odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, platí, že účastníci se mohou písemně zavázat, že do dohodnuté doby uzavřou smlouvu; musí se však přitom dohodnout o jejích podstatných náležitostech.

Z ust. § 588 občanského zákoníku vyplývá, že podstatnými náležitostmi kupní smlouvy jsou vymezení předmětu smlouvy a kupní cena. Ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, pak stanoví, že smlouva o převodu vlastnictví jednotky musí kromě obecných náležitostí obsahovat: a) označení budovy nebo domu údaji podle katastru nemovitostí, číslo jednotky včetně jejího pojmenování a umístění v budově, b) popis bytu nebo nebytového prostoru, jejich příslušenství, jejich podlahová plocha a popis vybavení bytu nebo nebytového prostoru, které jsou smlouvou převáděny, c) určení společných částí domu včetně určení, které části domu jsou společné vlastníkům jen některých jednotek, d) stanovení spoluvlastnického podílu vlastníka jednotky na společných částech domu (§ 8 odst. 2) včetně stanovení spoluvlastnického podílu vlastníka jednotky na společných částech domu, které jsou společné vlastníkům jen některých jednotek, e) označení pozemku, který je předmětem převodu vlastnictví nebo předmětem jiných práv ve smyslu § 21, údaji podle katastru nemovitostí, f) práva a závazky týkající se domu, jeho společných částí a práva k pozemku, která přecházejí z dosavadního vlastníka budovy na vlastníka jednotky.

Dle odstavce 2 se ke smlouvě přikládá půdorys všech podlaží, popřípadě jejich schémata, určující polohu jednotek, s údaji o podlahových plochách jednotek, jakož i písemný souhlas k převodu bytu uvedený v § 22 odst. 4,5 a 7. Dle odstavce 3 platí, že nedošlo-li k podstatné změně v charakteru jednotky, musí být zvláštní náležitosti uvedené v odstavci 1 písm. b) c) e) a f) a v odstavci 2 splněny, pouze jde-li o první převod jednotky do vlastnictví. V takto vymezeném zákonném rámci pak dospěl Nejvyšší soud ČR rozsudkem pod. sp. zn. 33 Cdo 1407/2010 ze dne 31. května 2012 k závěru, že byt samotný (uvedený v § 2 písm. b) zákona č. 72/1994 Sb.) nemůže být předmětem převodu vlastnického práva podle ustanovení občanského zákoníku. Platná právní úprava umožňuje smluvní převod pouze podle režimu zákona č. 72/1994 Sb., v platném znění. Tomu odpovídá důsledek, aby rovněž závazek ve smlouvě o budoucí kupní smlouvě, odpovídal požadavkům uvedeného zákona. Současně platí, že k platnosti smlouvy o smlouvě budoucí stačí dohoda účastníků o podstatných náležitostech zamýšlené smlouvy, přičemž požadavku určitosti vyhovuje, je-li její předmět označen tak, aby nebyl zaměnitelný s jiným předmětem; smlouva nemusí nutně obsahovat všechny formální náležitosti budoucí smlouvy. Obligatorní (podstatné) náležitosti smlouvy o převodu bytové jednotky, tj. takové, o kterých musí být dosaženo dohody již v rámci smlouvy o smlouvě budoucí, vyjmenovává ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb. Bez dohody o nich by nemohla být uzavřena platná smlouva o převodu bytové jednotky ani smlouva o budoucí převodní smlouvě. Je tomu tak proto, že v souvislosti s převodem jednotky musí být upraveny poměry ke společným částem domu. Určení společných částí domu včetně určení, které části domu jsou společné vlastníkům jen některých jednotek, stanovení spoluvlastnického podílu vlastníka jednotky na společných částech domu včetně stanovení spoluvlastnického podílu vlastníka jednotky na společných částech domu, které jsou společné vlastníkům jen některých jednotek, je významné pro závěr o tom, v jakém rozsahu se vlastník bytové jednotky bude podílet jak na správě, tak i na nákladech údržby společných částí domu.

Shora vymezené zákonné náležitosti pak Smlouva nepochybně neobsahuje. Ve Smlouvě chybí údaje o tom, na kterém pozemku stojí budova, v níž je umístěna převáděná bytová jednotka (dlužník pouze v článku I. prohlásil, jaké pozemky vlastní, avšak z následného textu Smlouvy není jasné, na kterém z těchto pozemků bude budova stát); chybí označení budovy, v níž je umístěna bytová jednotka (zcela jistě nestačí popis dům C -ze zákona vyplývá, že musí být označen údaji podle katastru nemovitostí); chybí konkrétní označení příslušenství bytové jednotky-blíží označení sklepní kóje a její podlahová plocha; nejsou vymezeny společné části domu; nebyl stanoven spoluvlastnický podíl vlastníka jednotky na společných částech domu; chybí konkrétní označení pozemku, který je předmětem převodu vlastnictví (ve Smlouvě je opět jen nekonkrétní specifikace: odpovídající ideální spoluvlastnický podíl k pozemku nebo pozemkům, které vzniknou z pozemku nebo pozemků označených v článku I. Smlouvy nebo z pozemků sousedních ). Ostatně ve Smlouvě není správným způsobem označeno ani parkovací stání, které je předmětem převodu-správně mělo být označeno jako převod spoluvlastnického podílu k nemovitosti (pozemku), který bude společný vlastníkům (zřejmě) jen některých jednotek s tím, že měl být stanoven spoluvlastnický podíl, který připadne žalobci. Ke Smlouvě pak nebyly přiloženy ani zákonem požadované přílohy-místo půdorysů všech podlaží byl předložen půdorys, resp. schéma pouze jednoho podlaží. Pro úplnost soud dodává, že Smlouvou mělo dojít k prvnímu převodu jednotky do vlastnictví ve smyslu ust. § 6 odst. 3 zákona o vlastnictví bytů, a tudíž Smlouva musela splňovat všechny shora uvedené náležitosti.

Na základě výše uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že Smlouva je neplatným právním úkonem.

Ust. § 451 odst. 1 občanského zákoníku stanoví, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Dle odstavce 2 je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního důvodu nebo plnění z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Dle ust. § 457 občanského zákoníku platí, že je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

Z článku V. Smlouvy vyplývá, že žalobce uhradil kupní cenu částečně postoupením pohledávky za společností BYTOVKY, a.s., a částečně platbou v hotovosti ve výši 50.000,-Kč. Dle názoru soudu je tedy dlužník povinen vrátit žalobci právě tato plnění-finanční prostředky ve výši 50.000,-Kč (tato pohledávka nebyla žalovanou popřena) a pohledávku za společností BYTOVKY, a.s., nikoliv však finanční prostředky odpovídající nominální výši této pohledávky.

K postoupení pohledávky došlo smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 27. dubna 2010. V této smlouvě není ujednána úplata za postoupení pohledávky, a tudíž je tato smlouva bezúplatná (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 28 Cdo 1092/2009 ze dne 21. července 2010). Žalobce se tedy mýlí, dovozuje-li, že vzhledem k tomu, že postoupením pohledávky měla být zaplacena kupní cena, byla pohledávka postoupena za úplatu, tedy za 2.250.000,-Kč.

Vzhledem k tomu, že žalobce přihlásil svou pohledávku ve výši 2.250.000,-Kč s příslušenstvím jako pohledávku peněžitou, avšak dlužník od žalobce finanční prostředky v této výši neobdržel (což ostatně ani žalobce netvrdil-sám tvrdil, že finanční prostředky uhradil společnosti BYTOVKY, a.s.), nemohl se dlužník o tuto částku na úkor žalobce bezdůvodně obohatit, přičemž dlužník nebyl povinen ani z jiného důvodu uhradit žalobci částku ve výši 2.250.000,-Kč, tj. poměrnou část kupní ceny. Soud proto žalobu zamítl.

Pro úplnost soud dodává (a v tomto ohledu lze se žalobcem nepochybně souhlasit), že pro posouzení pravosti přihlášené pohledávky není rozhodné, zda byla Smlouva platná či nikoliv. V případě neplatnosti Smlouvy stejně jako v případě její platnosti a následného odstoupení (což žalobce učinil) by byl nárok žalobce posuzován jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení-v prvém případě jako plnění z neplatného právního důvodu, ve druhém případě z právního důvodu, který odpadl. Jak však bylo vysvětleno shora, žalobce finanční prostředky ve výši 2.250.000,-Kč nezaplatil dlužníkovi, nýbrž společnosti BYTOVKY, a.s.

Listinné důkazy, které byly provedeny při soudním jednání dne 27. listopadu 2013, ale nejsou obsaženy v tomto rozhodnutí, nevzal soud za podklad svého rozhodnutí, neboť je shledal nadbytečnými. Stejně tak by bylo nadbytečné vyslýchat jednatele dlužníka za účelem posouzení platnosti Smlouvy, neboť ta skutečnost, zda Smlouva splňuje zákonné náležitosti, je objektivním stavem, na níž nemůže výslech svědka ničeho změnit, a proto soud návrh žalobce na vyslechnutí jednatele dlužníka zamítl.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle nějž by žalovaná měla právo na náhradu nákladů, neboť měla ve věci plný úspěch, avšak práva na náhradu nákladů se na jednání dne 27. listopadu 2013 výslovně vzdala.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 27. listopadu 2013

JUDr. Jaroslav Suchý,v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Ruhswurmová