199 ICm 1649/2013
Č.j.: MSPH 199 ICm 1649/2013-36 (MSPH 99 INS 1027/2013)

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Suchým ve věci žalobce: Michal Holý, se sídlem Škvorec, Tyršova 419, IČO: 17006899, zast. JUDr. Evelynou Lojdovou, advokátkou se sídlem Trojanova 12, Praha 2, proti žalované: JUDr. Daniela Urbanová, se sídlem Opletalova 5, Praha 1, insolvenční správce dlužníka: kytka development s.r.o., se sídlem Praha 6-Hradčany, Milady Horákové 109/116, IČO: 28545087 o určení popřených pohledávek

takto:

I. Žaloba na určení, že žalobcem přihlášená pohledávka č. 2 do insolvenčního řízení vedeného zdejším soudem pod sp. zn. MSPH 99 INS 1027/2013 ve věci dlužníka kytka development s.r.o., se sídlem Praha 6-Hradčany, Milady Horákové 109/116, IČO: 28545087, ve výši 264.600,-Kč je přihlášená po právu, s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění :

Žalobce se žalobou ze dne 7. května 2013 domáhal u zdejšího soudu určení, že pohledávky ve výši 270.000,-Kč a 264.600,-Kč, které přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka vedeného zdejším soudem pod sp. zn. MSPH 99 INS 1027/2013, jsou přihlášeny po právu.

Soud konstatuje, že usnesením zdejšího soudu č.j. MSPH-31 ze dne 3. října 2013, které nabylo právní moci dne 24. října 2013, bylo řízení v rozsahu určení pohledávky č. 1 ve výši 270.000,-Kč zastaveno. Předmětem řízení po právní moci citovaného usnesení zůstalo určení pravosti pohledávky č. 2 ve výši 264.600,-Kč.

K pohledávce č. 2 ve výši 264.600,-Kč žalobce uvedl, že spočívá v neuhrazené smluvní pokutě ve výši 0,5% z vyfakturované částky denně z faktury č. 1/2012 ze dne 16. července 2012 s tím, že k úhradě smluvní pokuty se dlužník zavázal ve Smlouvě o dílo ze dne 1. ledna 2011 (dále jen Smlouva ). Splatnost faktury nastala dne 30. července 2012, ale nebyla dlužníkem uhrazena. Dlužník svůj závazek písemně uznal dne 31. července 2012.

K prokázání své pohledávky žalobce předložil soudu přihlášku svých pohledávek do insolvenčního řízení dlužníka ze dne 14. února 2013; Smlouvu o dílo ze dne 1. ledna 2011; fakturu č. 1/2012 ze dne 16. července 2012 znějící na částku 270.000,-Kč; uznání závazku dlužníkem ze dne 31. července 2012; výpočet výše smluvní pokuty.

Žalovaná na svoji obranu uvedla, že Smlouva neobsahuje platné sjednání smluvní pokuty, neboť ustanovením Smlouvy, kterým má být smluvní pokuta sjednána, je článek X. nadepsaný jako Smluvní pokuty , který však o smluvní pokutě nepojednává, upravuje pouze nárok na úrok z prodlení ve výši 0,5% z dlužné částky denně. Dle názoru žalované je ve Smlouvě neplatně sjednaná taktéž splatnost ceny díla upravená v čl. IV. bod 2 Smlouvy, neboť váže počátek 14 denní lhůty na okamžik vystavení faktur zhotovitelem, aniž by stanovila pravidla, v jakém termínu má faktury vystavit.

Soud má z usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 99 INS 1027/2013-A-14 ze dne 12. února 2013 za prokázané, že zdejší soud zjistil úpadek dlužníka, prohlásil konkurs na jeho majetek a insolvenčním správcem ustanovil žalovanou. Z přihlášky pohledávek žalobce ze dne 14. února 2013, soud zjistil, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka vedeného pod sp. zn. MSPH 99 INS 1027/2013 dvě pohledávky v celkové výši 534.600,-Kč, pohledávku č. 1 ve výši 270.000,-Kč z titulu neuhrazené faktury č. 1/2012 vystavené na základě Smlouvy a pohledávku č. 2 ve výši 264.600,-Kč z titulu smluvní pokuty ve výši 0,5% z vyfakturované částky za každý započatý den prodlení s úhradou faktury č. 1/2012. Z upraveného seznamu přihlášených pohledávek č.d. MSPH 99 INS 1027/2013-B-28 má soud za prokázané, že pohledávka č. 1 je v celém rozsahu zjištěná, zatímco pohledávka č. 2 je popřena co do pravosti.

Ze Smlouvy o dílo ze dne 1. ledna 2011 má soud za prokázané, že žalobce jako zhotovitel uzavřel s dlužníkem jako objednatelem smlouvu o dílo, na jejímž základě měl žalobce zajistit provoz, úklid a údržbu staveniště, za což se mu dlužník zavázal platit částku ve výši 15.000,-Kč za každý započatý měsíc plnění díla žalobcem s tím, že cena díla měla být hrazena na základě žalobcem vystavených faktur, přičemž termín splatnosti faktur byl stanoven na 14 kalendářních dní ode dne jejich vystavení. Podle článku X. byl žalobce pro případ, že by dlužník byl v prodlení s placením faktur, oprávněn účtovat dlužníkovi úrok z prodlení ve výši 0,5% z dlužné částky denně. Jiné ustanovení týkající se případných peněžitých sankcí za prodlení dlužníka s úhradou ceny díla Smlouva neobsahuje. Z faktury č. 1/2012 má soud za prokázané, že žalobce vyúčtoval dlužníkovi dne 16. července 2012 cenu díla za 18 měsíců ve výši 270.000,-Kč s tím, že splatnost nastala dne 30. července 2012. Z uznání závazku ze dne 31. července 2012 soud zjistil, že dlužník uznal co do důvodu a výše svůj závazek vyplývající z neuhrazené ceny díla (faktury č. 1/2012) i smluvní pokutu.

Ust. § 192 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon-dále jen InsZ ), stanoví, že pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek mohou popírat insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé. Dle ust. § 193 InsZ jde o popření pohledávky co do její pravosti tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že zanikla anebo že se zcela promlčela. Podle ust. § 197 odst. 1 InsZ výsledek přezkumného jednání zapíše insolvenční správce do seznamu přihlášených pohledávek; takto upravený seznam tvoří součást zápisu o přezkumném jednání. Podle ust. § 198 odst. 1 InsZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. Dle ust. § 198 odst. 2 InsZ může žalobce v žalobě podle odstavce 1 uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.

Vzhledem k tomu, že se přezkumné jednání, na němž byla pohledávka žalobce popřena, konalo dne 10. dubna 2013 a žaloba byla podána dne 9. května 2013, byla žaloba podaná včas.

Ust. § 323 odst. 1 obchodního zákoníku stanoví, že uzná-li někdo písemně svůj určitý závazek, má se za to, že v uznaném rozsahu tento závazek trvá v době uznání. Z toho mj. vyplývá, že v řízení, ve kterém se domáhá věřitel splnění takového závazku, pak důkazní břemeno ohledně prokázání neexistence závazku nese dlužník (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 29 Cdo 4139/2009 ze dne 30. června 2010) V daném případě tedy nemusí žalobce prokazovat existenci přihlášené pohledávky, je to naopak žalovaná jako insolvenční správce dlužníka, kdo musí prokázat, že žalobcem přihlášená pohledávka nevznikla. Žalovaná tvrdí, že pohledávka nevznikla, neboť ve Smlouvě nebyla platně sjednána splatnost pohledávky č. 1 a dlužník tedy nemohl být prodlení s její úhradou. Žalovaná dále uvedla, že ve Smlouvě nebyla sjednána pro případ prodlení dlužníka s plněním jeho závazku smluvní pokuta, ale úrok z prodlení.

Dle ust. § 544 občanského zákoníku (dále jen ObčZ) platí, že sjednají-li si strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.

Dle ust. § 121 odst. 3 ObčZ jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Ust. § 517 odst. 2 ObčZ pak stanoví, že je-li dlužník v prodlení s plněním peněžitého závazku, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li povinen podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení.

V takto vymezeném zákonném rámci dospěl Nejvyšší soud ČR v rozsudku č.j. 33 Odo 47/2002-114 ze dne 4. března 2002 k následujícím závěrům: Smluvní pokuta, jako jeden ze zajišťovacích prostředků, je upravena v § 544 a § 545 obč. zák. Smluvní pokuta je peněžitá částka, kterou je dlužník povinen zaplatit věřiteli v případě, že nesplní svou smluvní povinnost, i když porušením povinnosti věřiteli nevznikne škoda (§ 544 odst. 1 obč. zák.). Smluvní pokutou lze zajišťovat jakoukoliv právní (smluvní nebo zákonnou) povinnost, ať již se týká např. peněžitého či jiného plnění. Zákon nevylučuje možnost sjednání smluvní pokuty za prodlení s placením peněžitého závazku. Pro smluvní ujednání o smluvní pokutě předepisuje obligatorně písemnou formu, její nezbytnou náležitostí je uvedení výše pokuty, příp. alespoň způsobu, jakým bude stanovena (§ 544 odst. 2 obč. zák.). Výše smluvní pokuty není v občanském zákoníku upravena a nestanoví se zde ani způsob jejího určení. Sjednání její výše či způsobu určení je tedy věcí dohody účastníků. Je proto možné sjednat si smluvní pokutu procentní částkou za každý měsíc prodlení stejně, jako v případě úroku z prodlení.

Na rozdíl od smluvní pokuty, která je samostatným nárokem a strany si ji musejí sjednat, je úrok z prodlení jako příslušenství pohledávky (§ 121 odst. 3 obč. zák.) majetkovou sankcí stanovenou zákonem (§ 517 odst. 2 obč. zák.), kdy věřiteli přímo ze zákona vzniká v případě prodlení dlužníka s placením peněžitého plnění nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené prováděcím předpisem-nařízením vlády č. 142/1994 Sb. Smluvní pokuta navíc vylučuje nárok na náhradu škody vzniklé z téhož porušení povinnosti (§ 545 odst. 2 obč. zák.), což neplatí o úroku z prodlení.

Z uvedených rozdílů právní úpravy smluvní pokuty a úroku z prodlení, dále z toho, že občanský zákoník neobsahuje žádnou právní úpravu o souběhu těchto majetkových sankcí a konečně i z toho, že jde o dva různé právní instituty (smluvní pokuta je zajišťovacím prostředkem a úrok z prodlení zákonným důsledkem prodlení) vyplývá, že sjednají-li si účastníci závazkového vztahu pro případ prodlení se splněním peněžitého závazku, např. zaplacení půjčky, smluvní pokutu, je dlužník povinen v případě prodlení se splněním uvedeného závazku zaplatit věřiteli sjednanou smluvní pokutu a vedle toho i úrok z prodlení ve smyslu ust. § 517 odst. 2 obč. zák. Porušení téže povinnosti je tak sankcionováno dvakrát.

Ze shora uvedeného jednoznačně vyplývá, že smluvní pokuta a úrok z prodlení jsou dva rozdílné právní instituty. Zatímco nárok na zaplacení smluvní pokuty vznikne pouze v případě, kdy je písemně sjednána ve smlouvě, nárok na zaplacení úroků z prodlení jako příslušenství hlavního závazku vzniká ze zákona jako majetková sankce za prodlení dlužníka s úhradou peněžitého závazku. Výše smluvní pokuty musí být sjednána ve smlouvě (nebo alespoň způsob určení její výše), výše úroků z prodlení stanovena být může (smluvní úrok z prodlení), ale nemusí (zákonný úrok z prodlení).

V dané věci je v článku X. Smlouvy, který je sice nazván Smluvní pokuty , sjednána výše úroků z prodlení, nikoliv smluvní pokuta. Smlouva pak ani v jiném článku neobsahuje žádné ujednání o smluvní pokutě. Jinými slovy z předložené Smlouvy vyplývá, že dlužník byl povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 0,5% z dlužné částky denně jako majetkovou sankci za prodlení dlužníka s plněním peněžitého závazku a jako příslušenství hlavní pohledávky, nikoliv smluvní pokutu jako institut zajištění závazku a jako samostatný závazek.

Vzhledem k tomu, že žalobce do insolvenční řízení přihlásil pohledávku č. 2 ve výši 264.600,-Kč z titulu smluvní pokuty, která však nebyla ve Smlouvě sjednána, a žalovaná tedy prokázala, že žalobcem uplatněná pohledávka nevznikla, soud žalobu zamítl.

Pro úplnost soud dodává, že nesdílí názor žalované, že by splatnost ceny díla byla ve Smlouvě sjednána neplatně. Dle názoru soudu je způsob splatnosti ceny díla sjednaný ve Smlouvě, tj. určitý počet dní od vystavení faktury, běžný v obchodním styku a zcela v souladu s platnou právní úpravou, přičemž doba splatnosti 14 dní od vystavení faktury není dle soudu nepřiměřená, přičemž v dané věci žalobce vystavil fakturu poté, kdy dílo provedl.

Listinné důkazy, které byly provedeny při soudním jednání dne 20. listopadu 2013, ale nejsou obsaženy v tomto rozhodnutí, nevzal soud za podklad svého rozhodnutí, neboť je shledal nadbytečnými.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, neboť oba účastníci řízení měli ve věci částečný úspěch, přičemž oba byli úspěšní v rozsahu určení jedné přihlášené pohledávky (úspěch žalobce spočíval v tom, že v průběhu řízení žalovaná vzala zpět popření pohledávky č. 1, která se tak považuje za zjištěnou, tj. přihlášenou po právu). Pro úplnost soud dodává, že žalovaná i žalobce se na jednání dne 20. listopadu 2013 práva na náhradu nákladů výslovně vzdali s tím, že žalobci by nemohlo být podle ust. § 202 odst. 1 insolvenčního zákona přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 20. listopadu 2013

JUDr. Jaroslav Suchý,v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Ruhswurmová