198 ICm 3433/2013
č.j.: 198 ICm 3433/2013-51 (MSPH 98 INS 513/2013

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl JUDr. Alešem Bartošem jako samosoudcem v právní věci žalobce: PERFECT INVEST, a.s., IČ: 277 36 997, se sídlem Karlovo náměstí 34, 674 01 Třebíč, právně zastoupeného: JUDr. Božena Kristiánová, advokátka se sídlem Leopolda Pokorného 37, 674 01 Třebíč proti žalovanému: Mgr. Petr Brož, advokát se sídlem Nad Malým Mýtem 615/4, 147 00 Praha 4-Braník, insolvenční správce dlužníka:ViP real s.r.o., IČ: 267 79 706, se sídlem Chelčického 1241/11, 130 00 Praha 3, o učení pravosti a výše pohledávky

takto: I. Určuje se, že část pohledávky žalobce za dlužníkem ViP real s.r.o., se sídlem Praha 3, Chelčického 1241/11, PSČ: 130 00, IČ: 267 79 706, ve výši 45.000,-Kč z titulu uplatněné a vypočtené smluvní pokuty přihlášená do insolvenčního řízení vedeného Městským soudem v Praze pod spis. zn. MSPH 98 INS 513/2013 ve věci dlužníka ViP real s.r.o., se sídlem Praha 3, Chelčického 1241/11, PSČ: 130 00, IČ: 267 79 706, přihláškou žalobce ze dne 17.01.2013, je po právu.

II. Určuje se, že pohledávka žalobce za dlužníkem ViP real s.r.o., se sídlem Praha 3, Chelčického 1241/11, PSČ: 130 00, IČ: 267 79 706, ve výši 330.840,-Kč z titulu nesplaceného úvěru přihlášená do insolventního řízení vedeného Městským soudem v Praze pod spis. Zn.: MSPH 98 INS 513/2013 ve věci dlužníka ViP real s.r.o., se sídlem Praha 3, Chelčického 1241/11, PSČ: 130 00, IČ: 267 79 706, přihláškou žalobce ze dne 17.01.2013 je po právu jako vykonatelná dle notářského zápisu sepsaného dne 25.05.2011 pod č. NZ 39/2011, N 39/2011, JUDr. Věrou Hodějovskou, notářkou se sídlem Třebíč, Přerovského 6, PSČ: 674 01 isir.justi ce.cz

s právem na uspokojení ze zajištění k movitým věcem ve vlastnictví dlužníka, a to na základě Smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva a Smlouvy o výpůjčce ze dne 25.5.2011 zachycené notářským zápisem JUDr. Věry Hodějovské, notářky se sídlem Třebíč, Přerovského 6, PSČ: 674 01, č. NZ 40/2011, N 40/2011, ze dne 25.5.2011.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhá určení pravosti a výše pohledávky č.5, kterou přihlásil v insolvenčním řízení dlužníka ViP real s.r.o. Přihláškou ze dne 17.1.2013 uplatnil žalobce v insolvenčním řízení pohledávku ve výši 330.840,-Kč z titulu neplnění smluvních povinností dlužníkem ze smlouvy o úvěru č. 108111 ze dne 25.5.2011. Pohledávka byla uplatněna jako vykonatelná pro částku 3.240.000,-Kč dle notářského zápisu sepsaného dne 25.5.2011 pod Č. NZ 39/2011, N 39/2011, JUDr. Věrou Hodějovskou, notářkou se sídlem Třebíč, Přerovského 6, PSČ: 674 01. K pohledávce bylo dále uplatněno právo ze zajištění k nemovitostem zapsaným na LV č. 333 pro obec Kopidlno, k.ú. Pševes, ve vlastnictví dlužníka, když pohledávka z výše uvedeného úvěru byla zajištěna zástavním právem k těmto nemovitostem zřízeným zástavní smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 25.5.2011, právní účinky vkladu práva ke dni 25.5.2011. K pohledávce bylo dále uplatněno právo ze zajištění k movitým věcem ve vlastnictví dlužníka, a to na základě smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva a smlouvy o výpůjčce ze dne 25.5.2011 zachycené notářským zápisem JUDr. Věry Hodějovské, notářky se sídlem Třebíč, Přerovského 6, PSČ: 674 01, č. NZ 40/2011, N 40/2011, ze dne 25.5.2011, jako zástavní smlouva k věcem movitým. Při přezkumném jednání dne 22.8.2013 pohledávku č. 5-dílčí pohledávku č. 2 co do pořadí a výše 45.000,-Kč částečně popřel žalovaný s odůvodněním, že žalobci vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 3% z částky 3.000.000,-Kč jen za období od 9.8.2011 do 20.8.2011 ve výši 108.000,-Kč a za dobu od 21.8.2011 do 25.8.2011 nárok žalobce na zaplacení smluvní pokuty ve výši 3% z částky 3,000.000,-Kč popírá, neboť dlužníkovo prodlení se zaplacením splátek trvalo jen do 20.8.2011, když v tento den zanikla dlužníkova povinnost hradil úvěr ve splátkách. K tomuto dni došlo k automatickému zesplatnění úvěru podle článku třetího smlouvy o úvěru, a dlužníkovi tak vznikla nová povinnost uhradit celý úvěr najednou nejpozději do 25.8.2011.

Žalovaný přezkoumal výše uvedenou pohledávku jako nevykonatelnou s odůvodněním, že notářský zápis JUDr. Hodějovské č. NZ 39/2011 svoluje k vykonatelnosti jistiny ve výši 324.000,-Kč a smluvní pokuty sjednané v článku IV notářského zápisu. Smluvní pokuta sjednaná ve smlouvě o úvěru proto není vykonatelná. Žalovaný dále popřel pořadí pohledávky v celé výši z titulu smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva a smlouvy o výpůjčce ze dne 25.5.2011, a to z důvodu její absolutní neplatnosti pro absenci dohody o tom, jaký vliv na vlastnické právo věřitele k zajištěnému majetku bude mít byť pozdní uspokojení pohledávky dlužníkem a na jaký účel mají být v této době použity vzešlé ze zajištění. Žalovaný uznal tuto pohledávku jako zajištěnou z titulu zástavní smlouvy o zřízeni zástavního práva k nemovitostem ze dne 25.5.2011 a zástavní smlouvy k věcem movitým sepsané notářským zápisem JUDr. Hodějovské č. NZ 40/2011.

Dne 27.9.2013 obdržel žalobce od žalovaného oznámení o částečném popření přihlášené pohledávky co do výše s poučením o tom, že žalobu o určení popřené pohledávky je žalobce oprávněn podat u insolvenčního soudu proti insolvenčnímu správci ve lhůtě do 15 dnů od doručeni písemného vyrozumění o popření přihlášené pohledávky.

Přihlášená pohledávka, tedy i výše uvedená popřená smluvní pokuta, byla uplatněna na základě smlouvy o úvěru č. 108111 ze dne 25.5.2011, jejímž předmětem byla půjčka finančních prostředků ve výši 3,000.000,-Kč na provozní potřeby. Dlužník se v článku třetím smlouvy zavázal vrátit půjčenou částku včetně úroků a příslušenství ve 2 měsíčních splátkách takto: I. splátka ve výši 120.000,-Kč a poslední splátka ve výši 3,120.000,-Kč, přičemž termín první splátky byl 20.6.2011 a termín poslední splátky byl 20.7.2011 (viz splátkový kalendář). Z důvodu neplněni smluvních povinností dlužníkem odstoupil žalobce od smlouvy o úvěru č. 108111 dne 10.2.2012. Žalobci tak vznikla pohledávka (kromě neuhrazených dlužných a budoucích splátek ve výši 2.760.000,-Kč) odpovídající smluvní pokutě ve výši 0,3% z dlužné částky za každý i započatý den prodlení, sjednané v článku třetím odst. 2 smlouvy o úvěru č. 108111 z 25.5.2011, tj. od 21.7.2011 (ode dne následujícího po datu splatnosti) do 8.8.2011 (do data úhrady části druhé splátky ve výši 120.000,-Kč) z částky 3.120.000,-Kč (smluvní pokuta ve výši 177.840,-Kč), a od 9.8.2011 do 25.8.2011 (do pátého dne ode dne zesplatnění půjčky) z částky 3.000.000,-Kč (smluvní pokuta ve výši 153.000,-Kč). Žalovaný přezkoumal pohledávku jako nevykonatelnou, přičemž pohledávka, resp. smluvní pokuta byla žalobcem uplatněna a vypočtena na základě předloženého platného vykonatelného exekučního titulu, kterým je notářský zápis JUDr. Věry Hodějovské č. NZ 39/2011. Žalovaný dále nedůvodně popřel pořadí pohledávky v celé výši z titulu smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva a smlouvy o výpůjčce ze dne 25.5.2011 z důvodu její absolutní neplatnosti pro absenci smluvního ujednání, jaký vliv na vlastnické právo věřitele k zajištěnému majetku bude mít, byť pozdní, uspokojení pohledávky dlužníkem a na jaký účel mají být v této době použity prostředky vzešlé ze zajištění. Smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva a smlouva o výpůjčce ze dne 25.5.2011 byla platně a účinně sjednána mezi žalobcem a dlužníkem, obsahuje veškeré podstatné náležitosti a projev vůle obou smluvních stran, který směřuje k zajištění pohledávky žalobce za dlužníkem.

Podáním ze dne 20.11.2013 se žalovaný k žalobě vyjádřil s tím, že žalobce uplatnil nárok na smluvní pokutu ve výši 0,3% denně, která byla sjednána dle čl. III. odst. 2 smlouvy o úvěru č. 108111 ze dne 25.5.2011 pro případ prodlení dlužníka s úhradou dlužné splátky poskytnutého úvěru a za každý, byť započatý den prodlení. Dále bylo stranami ujednáno, že pro případ prodlení dlužníka s úhradou dílčí splátky po více než 30 dnů nastává automaticky splatnost celé nesplacené části úvěru včetně příslušenství a dlužník je povinen jej žalobci uhradit nejpozději ve lhůtě 5ti dnů. Prodlením dlužníka s úhradou splátky úvěru tak došlo k automatickému zesplatnění úvěru ke dni 25.8.2011 a dlužník tak pozbyl výhody ztráty splátek ke dni 21.8.2011, a byl povinen uhradit celou částku úvěru v pevném termínu, kdy pouze pro případ s prodlením dlužných dílčích splátek byla stranami v neprospěch dlužníka sjednána smluvní pokuta, jejíž přiznání se žalobce podanou žalobou domáhá.

Ode dne 21.8.2011 tak nemohl být v prodlení s úhradou jakékoliv dlužné splátky, neboť k předcházejícími dni nastala jeho povinnost uhradit celou zbývající nesplacenou část poskytnutého úvěru. Nárok žalobce byl tedy uznán za období 9.8.2011 do 20.8.2011 ve výši 108.000,-Kč, za období od 21.8.2011 do 25.8.2011 ve výši 45.000,-Kč byl nárok popřen, neboť dle smluvních ujednání žalobci za toto období nárok nevznikl. Pro případ, že by uvedenou argumentaci soud neshledal jako oprávněnou, trvá žalovaný na popření nároku s ohledem na jeho nepřiměřenost, když vlastní pohledávka žalobce byla kvalitně zajištěna prostřednictvím zástavního práva a sjednaná smluvní pokuta jako další ze zajišťovacích instrumentů se jeví jako nepřiměřená.

Žalovaný dále popřel pohledávku žalobce i co do pravosti ve vztahu ke smlouvě o zajišťovacím převodu práva ze dne 25.5.2011, a to z důvodu neplatnosti této smlouvy pro absenci ujednání o tom, jaký vliv bude mít na trvání dočasného převodu vlastnického práva na žalobce k zajištěnému majetku pozdní úhrada závazku dlužníkem a na jaký účel mají být v této době případně poskytnuté finanční prostředky dlužníkem použity (s odkazem na rozhodnutí NS ČR 31 Odo 495/2006).

Po provedeném dokazování listinami předloženými žalobcem a žalovaným má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobce s dlužníkem uzavřel v žalobě uvedenou smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytl žalobce dlužníkovi úvěr ve výši 3.000.000,-Kč, dlužník se zavázal poskytnuté finanční prostředky žalobci vrátit ve dvou měsíčních splátkách tak, že první splátku ve výši 120.000,-Kč uhradí 20.06.2011, druhou ve výši 3.120.000,-Kč dne 20.07.2011. K zajištění závazku dlužník jako zástavce uzavřel s žalobcem zástavní smlouvu dne 25.05.2011 o zřízení zástavního práva k nemovitostem ve vlastnictví dlužníka. Dlužník k zajištění úvěru uzavřel s žalobcem dále smlouvu o zajišťovacím převodu vlastnického práva a výpůjčce ze dne 25.05.2011 k movitým věcem (technologie čerpací stanice) a týž den zástavní smlouvu k věcem movitým uzavřenou notářským zápisem č. NZ 40/2011, N 40/20111 dne 25.5.2011 notářkou JUDr. Věrou Hodějovskou se sídlem v Třebíči, Přerovského 6. Předmětem smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva i zástavní smlouvy k věcem movitým jsou tytéž movité věci-technologie čerpací stanice. Poskytnutý úvěr dlužník nesplácel, žalobce ke dni 10.02.2012 úvěr zesplatnil, vyzval dlužníka k doplacení dlužné částky a odstoupil ke dni 10.2.2012 od smlouvy o úvěru.

Mezi účastníky není sporu o tom, že dlužník úvěr nesplácel a byl s úhradou splátek v prodlení, mezi účastníky není sporná výše nesplaceného úvěru ani okolnosti zesplatnění úvěru a odstoupení žalobce od úvěrové smlouvy. V předmětné věci není dále mezi stranami sporné ani to, o jakou dlužnou částku, ze které se žalobce domáhá smluvní pokuty, se jedná. Sporné bylo, zda žalobci vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty za období po zesplatnění celého úvěru, tedy v předmětné věci za období po 21.08.2011. Dle názoru žalovaného se smluvní pokuta, tak je ve smlouvě upravena, týká pouze prodlení dlužníka s úhradou jednotlivých splátek. Sporná byla také výše smluvní pokuty, žalovaný namítal, že je nepřiměřeně vysoká. Mezi účastníky bylo konečně sporné, zda byla platně uzavřena smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva.

Dle §497 ObchZ se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky, dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle §506 ObchZ je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy.

Dle §544 odst.1/, 2 ObčZ (40/1964 Sb.) sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení. Dle §302 ObchZ se odstoupení od smlouvy nedotýká nároku na zaplacení smluvní pokuty.

Co se týče smluvní pokuty sjednané ve smlouvě o úvěru č. 108111, byla sjednána písemně v článku třetím smlouvy tak, že smluvní pokuta činí 0,3% z dlužné částky za každý i započatý den prodlení se zaplacením jednotlivé splátky. Tak je totiž třeba vykládat formulaci : věřitel a dlužník se dohodli na smluvní pokutě v případě prodlení se zaplacením dlužné splátky ve výši 0,3% z dlužné částky za každý i započatý den prodlení . Smluvní pokuta se dle názoru soudu dle uvedeného výkladu neváže na jednotlivou dlužnou splátku co do výše smluvní pokuty, ale co do okamžiku vzniku nároku žalobce na smluvní pokutu. Každý den prodlení se zaplacením jednotlivé splátky vzniká nárok na smluvní pokutu ve výši 0,3% z celé dosud neuhrazené výše úvěru. Pokud tedy dlužník přestal úvěr splácet, od data první neuhrazené splátky vznikl nárok žalobce na smluvní pokutu a to nikoli ve výši odvozené od výše neuhrazené splátky, ale od celkové výše dosud nesplaceného úvěru. Na výši smluvní pokuty přitom nemá vliv zesplatnění celého úvěru žalobcem nebo odstoupení žalobce od úvěrové smlouvy. Aby platil výklad ujednání o smluvní pokutě dle vyjádření žalovaného, muselo by být ujednání o smluvní pokutě i co do výše vztaženo ke konkrétní dlužné splátce a na výši smluvní pokuty za splátku by neměla vliv celková výše nesplaceného úvěru, pro případ prodlení se zaplacením celé zesplatněné částky by ve smlouvě musela být sankce upravena odděleně pro období po zesplatnění.

Co se týče přiměřenosti sjednané výše smluvní pokuty, dospěl soud k závěru, že nepřiměřená není (žalovaný ostatně za určité období prodlení část smluvní pokuty ve výši uplatněné žalobce uznal). Soud vycházel z judikatury NSČR, která se přiměřeností sjednané výše smluvní pokuty zabývala.

V rozhodnutí 33 Odo 1385/2004, ze dne 23.10.2006 Nejvyšší soud uvedl, že při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost sjednané výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti. Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit v každém případě individuálně s ohledem na všechny zvláštnosti daného případu; závěry o přiměřenosti či nepřiměřenosti výše smluvní pokuty lze proto jen velmi obtížně zobecnit a předchozí soudní rozhodnutí mohou být jen určitým vodítkem při rozhodování soudu v jiné, konkrétními okolnostmi determinované, věci. Smluvní pokuta sjednaná ve výši 0,33 % z dlužné částky za každý den prodlení je v posuzovaném případě s ohledem na zjištěné okolnosti přiměřená a ujednání o smluvní pokutě není proto neplatné podle ustanovení § 39 ObčZ. zák. pro rozpor s dobrými mravy. V posuzované věci se jednalo o finanční částku ve výši 300.000,-Kč ze smlouvy o půjčce, kdy smluvní pokuta byla sjednána na částku 1.000,-Kč denně. Nejvyšší soud konstatoval, že taková výše smluvní pokuty nikterak nepřekračuje účel smluvní pokuty spočívající zejména v pohrůžce dostatečně citelnou majetkovou sankcí vůči dlužníku pro případ, že nesplní zajištěnou povinnost a v dostatečném zabezpečení věřitele proti případným škodám, které by mu mohly nesplněním zajištěné povinnost vzniknout. Konečná výše smluvní pokuty je plně závislá na době, po kterou žalovaný nedostojí povinnosti, kterou sám smluvně převzal. Výsledná výše smluvní pokuty je tudíž důsledkem relativně dlouhé doby, která již uplynula (a dále plyne) ode dne splatnosti zajištěné pohledávky.

V rozhodnutí 33 Odo 810/2006 Nejvyšší soud dospěl k závěru, že smluvní pokutu lze platně sjednat i tak, že její výše se bude odvíjet též od doby, po kterou bude trvat porušení smluvní povinnosti, a že na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou denní sazbu smluvní pokuty. Odvolací soud se proto dle názoru Nejvyššího soudu v posuzovaném případě neodchýlil od judikatury, dovodil-li, že sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně z uznaného dluhu (tj. z částky 115.500,-Kč) není s přihlédnutím k okolnostem daného případu nepřiměřená zajišťované povinnosti, a jeho rozhodnutí tak nemůže být v kolizi s hmotným právem.

V předmětné věci je soud tohoto názoru, že sjednaná smluvní pokuta není s přihlédnutím k výši zajišťované povinnosti nepřiměřená. Celková výše úvěru co do jistiny 3.000.000,-Kč, celková sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,3% denně tak činí (při neuhrazení ani jediné splátky) 9.000,-Kč denně. Tato výše sjednané smluvní pokuty odpovídá výše citovaným případům, řešeným Nejvyšším soudem a co do poměru denní smluvní pokuty k zajišťovanému závazku je v zásadě sjednána v obdobné výši. I v předmětné věci je výsledná výše celkové smluvní pokuty dána velmi dlouhou dobou, po kterou dlužník neplnil své povinnosti, ke kterým se ve smlouvě o úvěru zavázal a nikoli nepřiměřenou výší sjednané smluvní sankce. Soud je proto toho názoru, že výše smluvní pokuty sjednaná mezi účastníky ve smlouvě o úvěru není nepřiměřená.

Co se týče pořadí sporné pohledávky, nebylo mezi účastníky sporu o existenci zajištění dle zástavní smlouvy k nemovitostem dlužníka na LV č. 333 k.ú. Pševes uzavřené dne 25.5.2011. Co se týče zajištění na movitých věcech-technologii nadzemní čerpací stanice, žalovaný namítal neplatnost smlouvy o zajišťovacím převodu práva ze dne 25.5.2011. Jak bylo v řízení zjištěno, ohledně téhož souboru movitých věcí uzavřel žalobce s dlužníkem jednak smlouvu o zajišťovacím převodu práva, jednak notářským zápisem č.NZ 40/2011 zástavní smlouvu k věcem movitým. Dle názoru soudu tyto ve stejný den uzavřené smlouvy nemohou vedle sebe obstát, není možné zároveň tutéž věc zatížit zástavním právem ve prospěch žalobce a zároveň ve prospěch žalobce k téže věci sjednat zajišťovací převod vlastnického práva. Pokud se však žalobce domáhal určení, že jeho přihlášená pohledávka je po právu s právem na uspokojení ze zajištění k movitým věcem ve vlastnictví dlužníka, a to na základě Smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva a Smlouvy o výpůjčce ze dne 25.5.2011 zachycené notářským zápisem JUDr. Věry Hodějovské, notářky se sídlem Třebíč, Přerovského 6, PSČ: 674 01, č. NZ 40/2011, N 40/2011, ze dne 25.5.2011 , neměl důvod takto formulovanému návrhu nevyhovět neboť odkaz na obě smlouvy je v tomto kontextu odkazem na jejich předmět, tedy soubor movitých věcí ve vlastnictví dlužníka. Z dikce čl. XXII. zástavní smlouvy k věcem movitým uzavřené zápisem NZ 40/2011 jednoznačně plyne, že ujednání této smlouvy mají přednost před odlišnými dřívějšími ujednáními mezi stranami k předmětu smlouvy (technologii nadzemní čerpací stanice), proto pořadí uspokojení předmětné pohledávky žalobce ze zajištění těmito movitými věcmi se odvíjí ze zástavní smlouvy k věcem movitým dle notářského zápisu NZ 40/2011. Jinak řečeno, navrhuje-li žalobce určit právo na uspokojení ze zajištění k movitým věcem ve vlastnictví dlužníka, a to na základě Smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva a Smlouvy o výpůjčce ze dne 25.5.2011 zachycené notářským zápisem NZ 40/2011, jedná se o právo ze zajištění dle zástavní smlouvy, které je nepochybně výsledným projevem vůle smluvních stran na základě obou zmiňovaných právních úkonů. Výsledkem pak nepochybně bude to, že pohledávka žalobce bude uspokojovaná mimo jiné i ze zpeněžení předmětných movitých věcí. Není proto důvod o pořadí pohledávky-jako zajištěné i movitými věcmi dlužníka dle této smlouvy (technologii nadzemní čerpací stanice )-nerozhodnout dle žalobního návrhu.

Konečně co se týče vykonatelnosti předmětné pohledávky žalobce, má soud dle dohody o uznání závazku, jeho splnění a svolení k vykonatelnosti uzavřené notářským zápisem č. NZ 39/2011, N 39/2011 sepsaného JUDr. Věrou Hodějovskou, notářkou se sídlem Třebíč, Přerovského 6, PSČ: 674 01 za prokázané, že pohledávka je vykonatelná, žalovaný pouze uvedl, že dohoda se týká pouze jistiny úvěru. V čl. IV. dohody je obsažena dohoda na smluvní pokutě ve stejném rozsahu jako ve smlouvě o úvěru č. 108111, týká se tak nepochybně nejen jistiny, ale i smluvní pokuty za prodlení se zaplacením dlužné částky, proto i tato smluvní pokuta je vykonatelnou pohledávkou.

Soud na základě výše uvedeného žalobě vyhověl.

O nákladech řízení rozhodl soud dle §142 odst.1/ o.s.ř. podle úspěchu ve věci, kdy žalobce měl ve věci úspěch, ale dle §202 odst.1/ Insolvenčního zákona nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 30. září 2016

JUDr. Aleš Bartoš, v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Krupařová