198 ICm 3431/2013
č.j.: 198 ICm 3431/2013-48 (MSPH 98 INS 153/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl JUDr. Alešem Bartošem jako samosoudcem v právní věci žalobce: PERFECT INVEST, a.s., IČ: 277 36 997, se sídlem Karlovo náměstí 34, 674 01 Třebíč, právně zastoupeného: JUDr. Božena Kristiánová, advokátka se sídlem Leopolda Pokorného 37, 674 01 Třebíč proti žalovanému: Mgr. Petr Brož, advokát se sídlem Nad Malým Mýtem 615/4, 147 00 Praha 4-Braník, insolvenční správce dlužníka:ViP real s.r.o., IČ: 267 79 706, se sídlem Chelčického 1241/11, 130 00 Praha 3, o učení pravosti a výše pohledávky

takto:

I. Určuje se, že část pohledávky žalobce za dlužníke m ViP real s.r.o., se sídlem Praha 3, Chelčického 1241/11, PSČ 130 00, IČ: 267 79 706, ve výši 269.989,08 Kč z titulu uplatněné a vypočtené smluvní pokuty přihlášená do insolvenčního řízení vedeného Městským soudem v Praze pod spis. zn.: MSPH 98 INS 513/2013 ve věci dlužníka ViP real s.r.o., se sídlem Praha 3, Chelčického 1241/11, PSČ: 130 00, IČ: 267 79 706, přihláškou žalobce ze dne 17.01.2013 je po právu.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Od ůvo d ně n í:

Žalobce se domáhá určení pravosti a výše pohledávky č.3, kterou přihlásil v insolvenčním řízení dlužníka ViP real s.r.o. Přihláškou ze dne 17.12013 uplatnil žalobce v isir.justi ce.cz nadepsaném insolvenčním řízení pohledávku ve výši 305.475,-Kč z titulu neplnění smluvních povinností dlužníkem ze smlouvy o úvěru č. 121510 ze dne 2.12.2010. Při přezkumném jednání dne 22.8.2013 pohledávku co do výše 269.989,08 Kč částečně popřel insolvenční správce s odůvodněním, že žalobci nevznikl nárok na zaplacení uplatněných smluvních pokut za období od 21.07.2011 do 25.11.2011, neboť dlužníkovo prodlení se zaplacením splátek trvalo toliko do 20.7.2011, když v tento den zanikla dlužníkova povinnost hradit úvěr ve splátkách. K tomuto dni došlo k automatickému zesplatnění úvěru podle článku třetího smlouvy o úvěru, a dlužníkovi tak vznikla nová povinnost uhradit celý úvěr najednou, nejpozději do 25.7.2011.

Dne 27.9.2013 obdržel žalobce od žalovaného oznámení o částečném popření přihlášené pohledávky co do pravosti a výše s poučením o možnosti podat žalobu na určení pravosti popřené pohledávky. Přihlášená pohledávka, tedy i výše uvedená insolvenčním správcem popřená smluvní pokuta, byla uplatněna na základě smlouvy o úvěru č. 121510 ze dne 2.12.2010, jejímž předmětem byla půjčka finančních prostředků ve výši 4.000.000,-Kč na provozní potřeby. Dlužník se v článku třetím smlouvy zavázal vrátit půjčenou částku včetně úroků a příslušenství ve 48 měsíčních splátkách ve výši 132.629,-Kč, přičemž termín první splátky byl stanoven na 20.12.2010 a termín poslední splátky na 20.11.2014. Dodatkem č. 1 ke smlouvě o úvěru č. 121510 ze dne 4.1.2010 došlo k dohodě o zvýšení půjčených finančních prostředků o 1.000.000,-Kč, dlužník se zavázal vrátit půjčenou částku dle nového splátkového kalendáře ze dne 4.1.2011 nejpozději do 20.11.2014. Dodatkem č. 2 ke smlouvě o úvěru č. 121510 došlo k dohodě o zvýšení půjčených finančních prostředků o 3.500.000,-Kč, dlužník se zavázal vrátit půjčenou částku dle nového splátkového kalendáře ze dne 22.3.2011 do 20.11.2014. Z důvodu neplnění smluvních povinností dlužníkem odstoupil dne 10.2.2012 žalobce od smlouvy o úvěru č. 121510. Žalobci tak vznikla pohledávka odpovídající smluvní pokutě ve výši 0,3% z dlužné částky za každý i započatý den prodlení sjednané v článku tři smlouvy o úvěru, a to do pátého dne ode dne zesplatnění půjčky (do 25.11.2011), do něhož byl dlužník povinen vrátit neuhrazenou zesplatněnou částku půjčky.

Podáním ze dne 20.11.2013 se žalovaný k žalobě vyjádřil s tím, že navrhl její zamítnutí. Uvedl, že žalobce, co se popřeného nároku týká, uplatnil nárok na smluvní pokutu ve výši 0,3% denně, která byla sjednána dle čl. III. odst. 2 smlouvy o úvěru č. 121510 pro případ s prodlením dlužníka s úhradou dlužné splátky poskytnutého úvěru a za každý, byť započatý den prodlení. Dále bylo stranami ujednáno, že pro případ prodlení dlužníka s úhradou dílčí splátky po více než 30 dnů nastává automaticky splatnost celé nesplacené části úvěru včetně příslušenství a dlužník je povinen tento žalobci splatit nejpozději ve lhůtě 5ti dnů. Prodlením dlužníka s úhradou splátky úvěru tak došlo k automatickému zesplatnění úvěru a dlužník tak pozbyl výhody ztráty splátek, a byl povinen uhradit celou částku úvěru v pevném termínu, kdy pouze pro případ s prodlením dlužných dílčích splátek byla stranami v neprospěch dlužníka sjednána smluvní pokuta, jejíž přiznání se žalobce podanou žalobou domáhá. Proto žalovaný na přezkumném jednání uznal pouze nárok žalobce na zaplacení smluvních pokut ze splátek splatných ke dni 20.12.2010, 20.1.2011, 20.2.2011, 20.3.2011, 20.4.2011 a 20.5.2011, tedy nárok na smluvní pokutu celkem 8.487,-Kč a to dle vyúčtování provedeného žalobcem. Nárok na smluvní pokutu ze splátky splatné dne 20.6.2011 je uznán toliko do dne 20.7.2011 ve výši 26.998,92 Kč, celkem tedy správce uznal nárok na smluvní pokutu ve výši 35.485,92 Kč, zbývající část, která je předmětem této žaloby ve výši 269.989,08 Kč pak žalovaný neuznává. Pro případ, že by uvedenou argumentaci soud neshledal jako oprávněnou, trvá žalovaný na popření nároku s ohledem na jeho nepřiměřenost, když vlastní pohledávka žalobce byla kvalitně zajištěna prostřednictvím zástavního práva a sjednaná smluvní pokuta jako další ze zajišťovacích instrumentů se jeví jako nepřiměřená.

Po provedeném dokazování listinami předloženými žalobcem a žalovaným má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobce s dlužníkem uzavřel v žalobě uvedenou smlouvu o úvěru včetně dodatků 1 a 2. Na základě této smlouvy poskytl žalobce dlužníkovi úvěr ve výši 8.500.000,-Kč, dlužník se zavázal poskytnuté finanční prostředky žalobci vrátit v měsíčních splátkách nejpozději do 20.11.2014. K zajištění závazku dlužníka uzavřela žalobce zástavní smlouvy dne 02.12.2010 a 17.01.2012 s Mgr. Helenou Müllerovou jako zástavcem o zřízení zástavního práva k nemovitostem ve vlastnictví zástavce. Poskytnutý úvěr dlužník nesplácel, žalobce ke dni 10.02.2012 úvěr zesplatnil, vyzval dlužníka k doplacení dlužné částky a odstoupil ke dni 10.2.2012 od smlouvy o úvěru.

Mezi účastníky není sporu o tom, že dlužník úvěr nesplácel a byl s úhradou splátek v prodlení, mezi účastníky není sporná výše nesplaceného úvěru ani okolnosti zesplatnění úvěru a odstoupení žalobce od úvěrové smlouvy. V předmětné věci není dále mezi stranami sporné ani to, o jakou dlužnou částku, ze které se žalobce domáhá smluvní pokuty, se jedná. Sporné bylo, zda žalobci vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty za období po zesplatnění celého úvěru, tedy v předmětné věci za období po 20.7.2011. Dle názoru žalovaného se smluvní pokuta, tak je ve smlouvě upravena, týká pouze prodlení dlužníka s úhradou jednotlivých splátek. Sporná byla také výše smluvní pokuty, žalovaný namítal, že je nepřiměřeně vysoká.

Dle §497 ObchZ se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky, dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle §506 ObchZ je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy.

Dle §544 odst.1/, 2 ObčZ (40/1964 Sb.) sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení. Dle §302 ObchZ se odstoupení od smlouvy nedotýká nároku na zaplacení smluvní pokuty.

Co se týče smluvní pokuty sjednané ve smlouvě o úvěru č. 121510, byla sjednána písemně v článku třetím smlouvy tak, že smluvní pokuta činí 0,3% z dlužné částky za každý i započatý den prodlení se zaplacením jednotlivé splátky. Tak je totiž třeba vykládat formulaci : věřitel a dlužník se dohodli na smluvní pokutě v případě prodlení se zaplacením dlužné splátky ve výši 0,3% z dlužné částky za každý i započatý den prodlení . Smluvní pokuta se dle názoru soudu dle uvedeného výkladu neváže na jednotlivou dlužnou splátku co do výše smluvní pokuty, ale co do okamžiku vzniku nároku žalobce na smluvní pokutu. Každý den prodlení se zaplacením jednotlivé splátky vzniká nárok na smluvní pokutu ve výši 0,3% z celé dosud neuhrazené výše úvěru. Pokud tedy dlužník přestal úvěr splácet, od data první neuhrazené splátky vznikl nárok žalobce na smluvní pokutu a to nikoli ve výši odvozené od výše neuhrazené splátky, ale od celkové výše dosud nesplaceného úvěru. Na výši smluvní pokuty přitom nemá vliv zesplatnění celého úvěru žalobcem nebo odstoupení žalobce od úvěrové smlouvy. Aby platil výklad ujednání o smluvní pokutě dle vyjádření žalovaného, muselo by být ujednání o smluvní pokutě i co do výše vztaženo ke konkrétní dlužné splátce a na výši smluvní pokuty by neměla vliv celková výše nesplaceného úvěru.

Co se týče přiměřenosti sjednané výše smluvní pokuty, dospěl soud k závěru, že nepřiměřená není (žalovaný ostatně za určité období prodlení část smluvní pokuty ve výši uplatněné žalobce uznal). Soud vycházel z judikatury NSČR, která se přiměřeností sjednané výše smluvní pokuty zabývala.

V rozhodnutí 33 Odo 1385/2004, ze dne 23.10.2006 Nejvyšší soud uvedl, že při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost sjednané výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti. Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit v každém případě individuálně s ohledem na všechny zvláštnosti daného případu; závěry o přiměřenosti či nepřiměřenosti výše smluvní pokuty lze proto jen velmi obtížně zobecnit a předchozí soudní rozhodnutí mohou být jen určitým vodítkem při rozhodování soudu v jiné, konkrétními okolnostmi determinované, věci. Smluvní pokuta sjednaná ve výši 0,33 % z dlužné částky za každý den prodlení je v posuzovaném případě s ohledem na zjištěné okolnosti přiměřená a ujednání o smluvní pokutě není proto neplatné podle ustanovení § 39 obč. zák. pro rozpor s dobrými mravy. V posuzované věci se jednalo o finanční částku ve výši 300.000,-Kč ze smlouvy o půjčce, kdy smluvní pokuta byla sjednána na částku 1.000,-Kč denně. Nejvyšší soud konstatoval, že taková výše smluvní pokuty nikterak nepřekračuje účel smluvní pokuty spočívající zejména v pohrůžce dostatečně citelnou majetkovou sankcí vůči dlužníku pro případ, že nesplní zajištěnou povinnost a v dostatečném zabezpečení věřitele proti případným škodám, které by mu mohly nesplněním zajištěné povinnost vzniknout. Konečná výše smluvní pokuty je plně závislá na době, po kterou žalovaný nedostojí povinnosti, kterou sám smluvně převzal. Výsledná výše smluvní pokuty je tudíž důsledkem relativně dlouhé doby, která již uplynula (a dále plyne) ode dne splatnosti zajištěné pohledávky.

V rozhodnutí 33 Odo 810/2006 Nejvyšší soud dospěl k závěru, že smluvní pokutu lze platně sjednat i tak, že její výše se bude odvíjet též od doby, po kterou bude trvat porušení smluvní povinnosti, a že na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou denní sazbu smluvní pokuty. Odvolací soud se proto dle názoru Nejvyššího soudu v posuzovaném případě neodchýlil od judikatury, dovodil-li, že sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně z uznaného dluhu (tj. z částky 115.500,-Kč) není s přihlédnutím k okolnostem daného případu nepřiměřená zajišťované povinnosti, a jeho rozhodnutí tak nemůže být v kolizi s hmotným právem.

V předmětné věci je soud tohoto názoru, že sjednaná smluvní pokuta není s přihlédnutím k výši zajišťované povinnosti nepřiměřená. Celková výše úvěru dle dodatků činila co do jistiny 8.500.000,-Kč, celková sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,3% denně tak činí (při neuhrazení ani jediné splátky) 25.500,-Kč denně. Tato výše sjednané smluvní pokuty odpovídá výše citovaným případům, řešeným Nejvyšším soudem a co do poměru denní smluvní pokuty k zajišťovanému závazku je v zásadě sjednána v obdobné výši. I v předmětné věci je výsledná výše celkové smluvní pokuty dána velmi dlouhou dobou, po kterou dlužník neplnil své povinnosti, ke kterým se ve smlouvě o úvěru zavázal a nikoli nepřiměřenou výší sjednané smluvní sankce. Soud je proto toho názoru, že výše smluvní pokuty sjednaná mezi

účastníky ve smlouvě o úvěru není nepřiměřená. Skutečnost, že pohledávka žalobce byla navíc zajištěna zástavním právem na nemovitostech třetí osoby, nemůže mít dle názoru soudu vliv na posouzení přiměřenosti smluvní pokuty sjednané s dlužníkem. Je to primárně dlužník, který má povinnost dostát svým smluvním závazkům, nesplnění povinností by proto mělo mít prvotně dopad do majetkové sféry dlužníka.

Soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že pohledávka žalobce, přihlášená ve výši 305.475,-Kč z titulu uplatněné a vypočtené smluvní pokuty do insolvenčního řízení dlužníka, je i v popřené výši 269.989,08 Kč po právu.

O nákladech řízení rozhodl soud dle §142 odst.1/ o.s.ř. podle úspěchu ve věci, kdy žalobce měl ve věci úspěch, ale dle §202 odst.1/ Insolvenčního zákona nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 30. září 2016

JUDr. Aleš Bartoš, v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Krupařová