198 ICm 2888/2014
č.j. MSPH 198 ICm 2888/2014-101 (MSPH 98INS 36628/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl JUDr. Alešem Bartošem jako samosoudcem ve věci žalobce: Josef anonymizovano , anonymizovano , bytem Mickiewiczova 555/13, 736 01 Havířov, zastoupeného Mgr. Matoušem Hrabalem, advokátem se sídlem Sokolovská 351/213, Praha 9, proti žalované: JUDr. Kateřina Martínková, se sídlem Sokolská tř. 22, 702 00, Moravská Ostrava, insolvenční správce dlužníka Metropolitní spořitelní družstvo v likvidaci, se sídlem Sokolovská 394/17, 180 00 Praha 8, IČ:25571150, zastoupenému Mgr. Ladislavem Popkem, advokátem se sídlem Sokolská tř. 22, 702 00, Moravská Ostrava o určení pravosti pohledávky

takto:

I. Žaloba, že žalobce má v probíhajícím insolvenčním řízení ve věci dlužníka Metropolitní spořitelní družstvo v likvidaci přihlášenou nezajištěnou, nepodmíněnou a nepodřízenou pohledávku ve výši 400.000,-Kč z titulu zůstatku na běžném účtu vedeném dlužníkem dle isir.justi ce.cz

Smlouvy o zřízení a vedení vkladového účtu Vkladní knížka ze dne 12.07.2010, č. 501988010 se z a m í t á.

II. Žalobce je povinen uhradit žalovanému na náhradě nákladů řízení 34.114,74 Kč a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 24.08.2014 se žalobce domáhal určení, že má za dlužníkem přihlášenou pohledávku ve výši 400.000,-Kč. Uvedl, že po rozhodnutí insolvenčního soudu o úpadku dlužníka ze dne 23.12.2013 č.j. MSPH 98 INS 36628/2013-A-11, nebyl ze strany insolvenčního správce nijak kontaktován, zejména mu nebylo zasláno oznámení dle §373 odst.2/ Insolvenčního zákona. Navrhovatel proto dopisem insolvenčnímu správci ze dne 30.01.2014 uplatnil námitku věřitele proti nedoručení tohoto oznámení, v kterém uplatil vůči dlužníkovi pohledávku ve výši 400.000,-Kč. Uvedl, že tato pohledávka vznikla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.12.2013, uzavřené mezi Ing. Stanislavem Kratochvílem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem. Touto smlouvou byla na žalobce postoupena část pohledávky Ing. Kratochvíla vůči dlužníkovi z titulu kreditního zůstatku na vkladovém účtu Vkladní knížka Ing. Kratochvíla vedeného u dlužníka. Ing. Kratochvíl měl na svému účtu u dlužníka částku v nominální výši 5.963.729,46 Kč. Žalobce následně uzavřel smlouvu o postoupení pohledávky s Danielem Homolou dne 17.12.2013 a postoupil mu část pohledávky získané od Ing. Kratochvíla ve výši 2.800.000,-Kč. Obě postoupení byla řádně oznámena dlužníkovi.

Žalobce konečně uvedl, že na jeho dopis, kterým uplatnil u insolvenčního správce námitku ve smyslu ust. §373 odst.4/ Insolvenčního zákona, insolvenční správce nijak nereagoval.

Podáním ze dne 18.11.2014 se k žalobě vyjádřil žalovaný a navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalobce nemá aktivní legitimaci k podání žaloby. Své tvrzení odůvodnil tím, že žalobce nikdy nebyl klientem dlužníka a nemohl tak dostat oznámení o výši pohledávky dle §373 odst.2/ písm.b) Insolvenčního zákona. Ze skutečnosti, že žalobce nebyl klientem dlužníka a nebylo mu proto zasláno oznámení o výši jeho pohledávky dle žalovaného vyplývá, že nemohl ani účinně podat námitky dle §373 odst.4/ Insolvenčního zákona. Žalovaný dále uvedl, že postoupení pohledávek, kterým žalobce dokládá existenci své pohledávky vůči dlužníkovi, je absolutně neplatným právním úkonem, a to pro snahu tímto právním úkonem obejít zákon. Dle žalovaného bylo účelem postoupení části pohledávky Ing. Kratochvíla na žalobce obejít ust.§41e odst.2/ zákona o bankách, dle kterého platí, že náhrada oprávněné osobě (v případě platební neschopnosti dlužníka) se poskytuje nejvýše v částce odpovídající hodnotě 100.000,-EUR. Ing. Kratochvíl by vzhledem k výši zůstatku svého účtu vedeného dlužníkem měl v případě platební neschopnosti dlužníka tzv. nadlimitní pohledávku z titulu pojištění vkladů (5.963.729,46 Kč) a obdržel by náhradu dle výše uvedeného ustanovení v maximální hodnotě 100.000,-EUR, tj. v závislosti na aktuálním kursu koruny plnění přibližně 2.700.000,-Kč. Postoupením části své pohledávky na žalobce by tak náhradu obdržel nejen Ing. Kratochvíl, ale i žalobce, oba v maximální výši. V době, kdy k postoupení části pohledávky Ing. Kratochvíla na žalobce došlo, bylo již známo, že je dlužník ve finančních problémech, od května roku 2013 měli klienti dlužníka zmrazené vklady a nemohli s nimi zcela volně disponovat.

Na ústním jednání konaném dne 06.05.2016 k dotazu soudu žalobce uvedl, že Ing. Kratochvílovi byla garančním systémem vyplacena částka 2.744.000,-Kč. K postoupení pohledávky Ing. Kratochvílem došlo poté, postupitel Ing. Kratochvíl dne 02.12.2013 dal dlužníkovi příkaz k převodu částky 3.256.000,-Kč na jiný svůj účet, vedený u jiné banky, tento příkaz dlužník neprovedl a Ing. Kratochvíl se rozhodl takto vzniklou pohledávku postoupit na žalobce.

Žalovaný uvedl, že postoupení pohledávky Ing. Kratochvíla na žalobce je neplatné, kromě již tvrzených důvodů, také proto, že odporuje ust. §4 odst.8/ zákona č. 87/1995 Sb. O spořitelních družstvech. Podle tohoto ustanovení může k postoupení pohledávky dojít pouze mezi členy úvěrního družstva.

Podáním ze dne 23.05.2016 žalobce uvedl, že zákaz postoupení pohledávek dle ust. §4 odst.8/ zákona č. 87/1995 Sb. se týká výlučně pohledávek z vkladů, takovou pohledávku však již Ing. Kratochvíl neměl poté, co podal platební příkaz, který nebyl proveden.

Mezi účastníky nebylo sporné, že Ing. Stanislav Kratochvíl, bytem Martinovo údolí 470, Cvikov II, byl členem Metropolitního spořitelního družstva-dlužníka, měl u dlužníka zřízen účet a byl osobou, které po prohlášení konkursu na majetek dlužníka insolvenční správce dlužníka zaslal oznámení dle §373 odst.2/ Insolvenčního zákona. K osobě Ing. Kratochvíla má soud v řízení za prokázané dle tvrzení žalované (dle sdělení Garančního systému finančního trhu), že Ing. Kratochvílovi byla vyplacena dne 28.01.2014 vyplacena náhrada ve výši 2.744.000,-Kč. Z částečného rozvrhového usnesení čj. MSPH 98INS 36628/2013-B-116 ze den 27.05.2015 soud zjistil, že jako věřitel je v tomto usnesení uveden Ing. Stanislav Kratochvíl s neuhrazenou pohledávkou ve výši 3.227.604,03 Kč, ze sdělení Ing. Kratochvíla insolvenčnímu správci ze dne 17.06.2015 a vyplněného formuláře pro věřitele ve věci částečného rozvrhu soud zjistil, že Ing. Kratochvíl byl ve věci výplaty částečného rozvrhu požádán insolvenčním správcem o součinnost dne 27.05.2015.

Z oznámení Fondu pojištění vkladů ze dne 27.12.2013 soud zjistil, že fond obdržel Oznámení ČNB o neschopnosti dlužníka dostát závazkům vůči oprávněným osobám s tím, že výplata pojištěných vkladů bude zahájena nejpozději 27.01.2014. Fond dále oznámil, že bude vyplácet náhrady vkladů do výše 100% maximálně však do limitu 2.744.000,-Kč na jednoho vkladatele, ekvivalentu částky 100.000 EUR dle kursu 27,440 vyhlášeného ČNB ke dni 27.12.2013.

Ze smlouvy o postoupení pohledávek, předložené žalobcem k prokázaní existence své pohledávky za dlužníkem soud zjistilo, že byla uzavřena Stanislavem Kratochvílem, bytem Martinovo údolí 470, Cvikov II, jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem dne 16.12.2013. Postupitel prohlásil, že je vlastníkem pohledávky ve výši 5.963.729,46 Kč z titulu kreditního zůstatku ke dni uzavření smlouvy na běžném účtu vedeném dlužníkem dle Smlouvy o zřízení a vedení vkladového účtu Vkladní knížka ze dne 12.07.2010, č.ú. 501988010, předmětem smlouvy bylo postoupení části této pohledávky ve výši 3.200.000,-Kč na žalobce. Dlužníkovi bylo postoupení pohledávky oznámeno dne 17.12.2013.

Soud v řízení provedl kromě výše uvedených další důkazy navržené účastníky řízení, zejména výslech svědků Daniela Homoly a člena představenstva dlužníka Daniela Turečka, zjištění z dalších provedených důkazů neměla na rozhodnutí soud vliv, soud se proto těmito zjištěními blíže nezabýval.

Dle §373 odst.1/,2/ Insolvenčního zákona, pohledávky věřitelů vyplývající z účetnictví dlužníka se pokládají za přihlášené podle zákona, okamžikem přihlášení pohledávky je prohlášení konkursu. Insolvenční správce je povinen bez zbytečného odkladu, nejpozději do 60 dnů ode dne prohlášení konkursu, zaslat každému věřiteli (jehož pohledávka vyplývá z účetnictví dlužníka) oznámení o tom, že byl na majetek dlužníka prohlášen konkursu a o výši pohledávky dotčeného věřitele včetně poučení jakým způsobem a u koho případně uplatnit námitky proti výši sdělené pohledávky. Dle odst.4/ tohoto ustanovení může věřitel, který nesouhlasí s výší své pohledávky nebo věřitel, jemuž výše uvedené oznámení nebylo doručeno, uplatnit ve lhůtě 4 měsíců ode dne prohlášení konkursu, případně 3 měsíců ode dne zveřejnění výtahu z rozhodnutí o prohlášení konkursu v Ústředním věstníku EU u insolvenčního správce písemnou námitku. Dle odst.6/ citovaného ustanovení věřitel, který uplatnil námitku a který se do 2 měsíců po uplynutí lhůty k podání námitky nedohodl se správcem písemně na výši nebo charakteru své pohledávky, může uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 3 měsíců po uplynutí lhůty k písemné dohodě, jde o incidenční spor.

Konkurs na majetek dlužníka byl prohlášen 23.12.2013, žalobce uplatil námitky u insolvenčního správce dopisem ze dne 30.01.2014, dne 27.05.2014 žalobce vyzval správce k uzavření písemné dohody o výši a charakteru pohledávek, jak vyplývá z žalobcem předložených listin : přihláška pohledávky-námitka věřitele z 30.1.2014 a výzvy k uzavření písemné dohody ze dne 26.5.2014. Žalovaný v řízení nepopíral, že uvedené listiny obdržel, soud má tak za prokázané, že žalobce má ve věci aktivní legitimaci. Žalobce neobdržel oznámení dle §373 odst.2/ Insolvenčního zákona od žalovaného, podal ve lhůtě dle Insolvenčního zákona námitky a poté, co nedošlo k dohodě o výši nebo charakteru jeho uplatňované pohledávky za dlužníkem, podal opětř ve lhůtě incidenční žalobu, kterou se domáhá určení této své pohledávky za dlužníkem. Soud se neztotožňuje s názorem žalovaného, že nebyl-li žalobce klientem dlužníka (jakkoli tento termín Insolvenční zákon nezná), nemohlo mu být zasláno oznámení dle §373 odst.2/ Insolvenčního zákona, nemohl tedy proti němu účinně podat námitky a nemohl-li podat námitky, nemohl ani být legitimován k podání incidenční žaloby. Dle názoru soudu postup upravený v §373 Insolvenčního zákona může použít každý, kdo se domnívá, že je věřitelem dlužníka, není přitom rozhodující, zda obdržel výzvu insolvenčního správce nebo zda dle insolvenčního správce jeho pohledávka nevyplývá z účetnictví dlužníka.

Co se týče samotného uplatněného nároku žalobce na určení jeho pohledávky vůči dlužníkovi, dospěl soud závěru, že dlužník nemá pohledávku vůči dlužníkovi a jím uplatněný návrh na určení tak není důvodný.

Dle §1 odst2/ písm.a) zákona č.87/1995 Sb. o spořitelních a úvěrních družstvech družstevní záložna na základě povolení ČNB mimo jiné přijímá vklady od svých členů. Dle §2a odst.3/ tohoto zákona zaniká povolení dnem nabytí právní moci rozhodnutí o odnětí povolení nebo dnem zrušení družstevní záložny, konečně dle §28h odst.2/ tohoto zákona do doby, než záložna vypořádá své pohledávky a dluhy, považuje se za družstevní záložnu dle zákona. Z výše uvedených ustanovení vyplývá, že pohledávka Ing. Stanislava Kratochvíla, jejíž část postoupil na žalobce, byla pohledávkou z vkladu Ing. Kratochvíla jako člena dlužníka na běžném účtu vedeném dlužníkem a na charakter této pohledávky nemohlo mít vliv ani odnětí povolení ČNB ani skutečnost, že dlužník neprovedl finanční operaci, kterou Ing. Kratochvíl požadoval (převod finančních prostředků na účet v jiné bance).

Dle ust.§4 odst.8/ zákona č.87/1995 Sb. o spořitelních a úvěrních družstvech je postupování pohledávek členů za družstevní záložnou, vyplývající z vkladů členů u družstevní záložny, možné pouze mezi členy družstevní záložny. Došlo-li proto k uzavření smlouvy o postoupení pohledávky mezi Ing. Kratochvílem jako členem dlužníka jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem a byla-li předmětem této smlouvy pohledávka z vkladu Ing.Kratochvíla u dlužníka, což dle názoru soudu bylo v řízení prokázáno, jedná se o právní úkon učiněný v rozporu se zákonem č.87/1995 Sb. o spořitelních a úvěrních družstvech (§4 odst.8/) a dle ust.§39 ObčZ (40/1964 Sb.) o právní úkon absolutně neplatný.

Na základě neplatného právního úkonu se nemohl žalobce stát věřitelem dlužníka, soud proto žalobu na určení že žalobce má za dlužníkem pohledávku jako nedůvodnou zamítl. Protože žalobce nemá na základě neplatně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.12.2013 vůči dlužníkovi žádnou pohledávku, nezabýval se soud uplatněnou výší tvrzené pohledávky žalobce.

O nákladech řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalované, která měla ve věci úspěch, vznikly náklady právního zastoupení ve výši 34.114,74 Kč včetně DPH. Náklady činí dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 34.114,74 Kč vypočtené dle § 7, § 9 odst. 4 písm. c), § 11 odst. i písm. a), d), g) za šest úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis závěrečného návrhu, 4x účast u jednání) ve výši 18.600,-Kč + 6 x režijní paušál po 300,-Kč podle § 13 odst. 3, celkem za úkony 20.400,-Kč, plus náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky ve výši 5.600,-Kč (za 28 hodin strávených cestami do a z místa jednání) a cestovné ve výši 2.194,-Kč (cestovné k jednání konanému dne 06.05.2016 a zpět ve výši 730,-Kč, cestovné k jednání konanému dne a zpět ve výši 697,-Kč a cestovné k jednání konanému dne 06.10.2016 a zpět ve výši 161,-Kč), celkově 28.194,-Kč. Vzhledem k tomu, že právní zástupce žalované je plátcem DPH, náleží náhrada za DPH ve výši 21 %.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 14. října 2016 JUDr. Aleš Bartoš, v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Krupařová