198 ICm 1412/2016
č.j. MSPH 198 ICm 1412/2016-55 (MSPH 98 INS 20923/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl JUDr. Alešem Bartošem jako samosoudcem v právní věci žalobce: Petr anonymizovano , anonymizovano , Tylova 734, 278 01 Kralupy nad Vltavou, zast. Mgr. Michalem Beranem, advokátem, Lazarská 11/6, 120 00, proti žalovanému: JUDr. Ing. Tomáš anonymizovano , anonymizovano , Na Sídlišti I 152, 252 43 Průhonice, zast. JUDr. Martinem Dančišinem, advokátem, Husova 5, 110 00 Praha 1, o popření pohledávky přihlášeným věřitelem

t a k t o:

I. Žaloba na určení, že dílčí pohledávka č. 1 ve výši 9 226 505,66,-Kč věřitele JUDr. Ing. Tomáš anonymizovano , anonymizovano , Na Sídlišti I 152, 252 43 Průhonice, není po právu, se zamítá.

II. Žalobce je povinen uhradit žalovanému na nákladech řízení částku 16 456,-Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal určení, že dílčí pohledávka č. 1 ve výši 9 226 505,66,-Kč věřitele JUDr. Ing. Tomáš anonymizovano , anonymizovano , Na Sídlišti I 152, 252 43 Průhonice za dlužnicí Marií anonymizovano , anonymizovano , není po právu. Předně žalobce uvedl, že se domnívá, že žalovaný v probíhajícím insolvenčním řízení dodatečně změnil důvod vzniku přihlášené pohledávky, a učinil to opožděně. Původně byla pohledávka přihlášena z titulu Dohody se svolením k přímé vykonatelnosti ve formě notářského zápisu sepsaného isir.justi ce.cz

JUDr. Danielou Jarošovou, notářkou v Praze, N 624/2013, NZ 554/2013 (dále jen Dohoda ). Tato přihláška byla soudu doručena dne 11.2.2015 a zveřejněna v insolvenčním rejstříku dlužnice pod č.d. MSPH 98 INS 20923/2014-P7-1. Dne 18. 2. 2015, tedy po lhůtě, věřitel doplnil přihlášku, resp. změnil důvod vzniku přihlášené pohledávky, a to tak, že pohledávka vznikla z titulu Smlouvy o půjčce ze dne 2. 8. 2013 (dále jen Smlouva ), uzavřené mezi věřitelem a manželem dlužnice (když dlužnice i její manžel shodně prohlásili, že tyto peněžní prostředky jsou předmětem společného jmění manželů-N 624/2013, NZ 554/2013). Podle názoru žalobce byla změna důvodu vzniku pohledávky učiněna opožděně, tudíž by se k ní nemělo přihlížet.

Žalobce se domnívá, že je třeba vycházet z původně uvedeného důvodu. Přitom notářský zápis není způsobilým titulem vzniku pohledávky, podle názoru žalobce by jím byla Smlouva o půjčce, avšak žalovaný tuto Smlouvu jako důvod vzniku uvedl opožděně. S odkazem na judikaturu NS ČR pak dovozuje, že nelze pohledávku žalovaného považovat za řádně přihlášenou, když vznikla z jiného důvodu, než jaký byl v přihlášce uveden. Co se samotné Smlouvy o půjčce týče, žalobce se domnívá, že ke vzniku pohledávky nedošlo. Uvedl, že půjčka je reálným kontraktem, tedy je třeba prokázat, že finanční prostředky byly fakticky poskytnuty. To žalovaný nedokázal, když nedoložil výpis z účtu prokazující převod peněžních prostředků. Smlouva prý ve svém textu uvádí, že nabývá účinnosti v okamžiku předání předmětné částky. Podle tvrzení žalovaného prý byly finanční prostředky poskytnuty před podpisem smlouvy, avšak žalobce se domnívá, že takový postup není možný, neboť nelze připustit retroaktivní účinek smlouvy a zpětně sepisovat smlouvy ohledně nějaké částky, která snad byla poskytnuta. Z toho důvodu se žalobce domnívá, že pohledávka nemohla vzniknout, když po uzavření smlouvy žádné finanční prostředky poskytnuty nebyly, Smlouva tedy nenabyla účinnosti. Ke Smlouvě ještě žalobce uvedl, že byla podepsána mezi manželem dlužnice a žalovaným. Výše půjčky naznačuje, že se nejednalo o správu běžných záležitostí domácnosti, tedy je nutné, aby k jejímu uzavření dala dlužnice souhlas.

Takový souhlas dán nebyl, proto nemůže dlužnici zavazovat k plnění. K notářskému zápisu pak žalobce uvedl, že ani ten nemůže dlužnici zavázat k plnění půjčky uzavřené mezi jejím manželem a žalovaným, neboť neobsahuje přistoupení dlužnice k závazku jejího manžela. Pokud v něm manželé uvedli, že předmětné finanční prostředky jsou součástí SJM, pak žalobce uvádí, že notářským zápisem N 286/2010 NZ 270/2010 z 23. 9. 2010 došlo ke zúžení SJM manželů Rosákových. Celkově má žalobce za to, že pohledávka nevznikla. A pokud ano, rozhodně ne dlužnici. I kdyby ano, pak se žalobce domnívá, že se jedná o právně neúčinný úkon, neboť ten, spolu s uznáním pohledávky dalšího věřitele, vedl k úpadku dlužnice ve smyslu ustanovení § 241 odst. 2 ins.zák.

Žalovaný s tvrzením žalobce nesouhlasí. Ve svém vyjádření uvedl, že doplnění přihlášky učinil na základě výzvy insolvenčního správce, která mu byla doručena prostřednictvím e-mailu dne 18. 2. 2015 s tím, že je třeba doplnit původní důvod vzniku pohledávky. Žalovaný obratem toto doplnění poslal. Žalovaný se ovšem domnívá, že to není ve věci podstatné. I kdyby soud přihlížel pouze k původně tvrzenému důvodu vzniku pohledávky, má za to, že by to bylo v pořádku. Neboť právě v notářském záznamu došlo k přistoupení dlužnice k závazku svého manžela. Bez sepsání Dohody ve formě notářského záznamu by dlužnice nebyla zavázána k plnění žalovanému. Žalovaný dále uvedl, že půjčka byla žalovaným manželi dlužnice poskytnuta. Odmítl tvrzení žalobce, že pohledávka nevznikla, neboť žalovaný nedoložil výpis z účtu prokazující převod prostředků na účet manžela dlužnice. Žalovaný uvedl, že finanční prostředky poskytl ještě před uzavřením Smlouvy. Tuto skutečnost potvrdil manžel dlužnice prohlášením ve Smlouvě. Smlouva zpětně stanovila některé podmínky půjčky. Nesouhlasil s názorem žalobce, že retroaktivita ve smluvním právu je zakázána. S odkazem na rozhodnutí

Shodu s prvopisem potvrzuje Ivana Brabcová.

NS ČR sp.zn. 23 Cdo 5457/2014 ze dne 25.6. 2015 žalovaný uvádí, že tento postup není v rozporu se zákonem, neboť se v něm promítá zásada smluvní volnosti. Rovněž nesouhlasil s tvrzením žalobce, že k prokázání poskytnutí půjčky je nutné doložit výpis z účtu prokazující převod finančních prostředků z účtu žalovaného na účet manžela dlužnice. Podle žalovaného vznik pohledávky, tedy skutečnost, že finanční prostředky byly poskytnuty, je doložen právě Smlouvou, ve které se uvádí, že finanční prostředky již byly poskytnuty před podpisem Smlouvy. Vznik pohledávky je pak doložen, dle názoru žalovaného, i v Notářském zápisu N 624/2013, NZ 554/2013, kde manžel dlužnice (spolu s dlužnicí) uznal dluh vyplývající ze Smlouvy co do důvodu a výše. Pokud dojde k takovému uznání dluhu, má se za to, že v době jeho uznání existoval. Podle názoru žalovaného dlužnice řádně přistoupila k dluhu. Toto své tvrzení opírá o ust. § 35 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen SOZ), podle kterého právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.

Prohlášení dlužnice, že předmětný dluh je součástí SJM je třeba, dle názoru žalovaného, posuzovat podle jeho obsahu, podle vůle dlužnice, a tím je přistoupení k dluhu. K namítané neúčinnosti této dohody pak žalovaný uvedl, že tvrzení žalobce o tom, že tento úkon je právně neúčinný, neboť je zvýhodňující, není v řešené věci relevantní. Zejména proto, že odporovat právním úkonům dlužníka v rámci insolvenčního řízení může pouze insolvenční správce a ten tak ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku, neučinil. Hypotetický odpůrčí nárok by tak stejně zanikl. V závěru svého vyjádření pak žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a požádal o přiznání práva na náhradu nákladů řízení.

Po prostudování spisu a předložených důkazů soud dospěl k závěru, že tu jsou v zásadě tři sporné body. Zda skutečnost, že pohledávka žalovaného v rámci insolvenčního řízení byla učiněna po lhůtě, má za následek, že pohledávka nebyla přihlášena řádně. Dále to, zda byla naplněna Smlouva o půjčce, a konečně, zda pohledávka žalovaného případně ze Smlouvy vzniklá jde za dlužnicí v probíhajícím insolvenčním řízení.

Nejprve se soud zabýval tím, zda z titulu Smlouvy o půjčce uzavřené dne 2. 8. 2013 mezi žalovaným a manželem dlužnice pohledávka vznikla. Ze samotné Smlouvy o půjčce, 2. článek bod 2.1., vyplývá, že věřitel složil částku ve výši 7 900 000,-Kč na účet dlužníka (Jan Rosák), což dlužník podpisem této smlouvy potvrzuje. Žalovaný předložil soudu potvrzení o provedení plateb ČSOB z 8. 12. 2017, ze kterého soudu zjistil, že došlo k převodu finančních prostředků z účtu žalovaného na účet manžela dlužnice. Částka uvedená ve Smlouvě je i předmětem notářského zápisu, ve kterém je konkrétně popsaná Smlouva, o kterou se jedná. Tady se soud přiklonil k názoru žalovaného, že pokud dojde k uznání dluhu, má se za to, že v době jeho uznání existoval. Z toho soud má za prokázané, že pohledávka, o které je vedeno toto řízení, skutečně vznikla, neboť manžel dlužnice svůj závazek ze Smlouvy nikdy nesporoval, dokonce jej v uvedeném notářském zápisu uznal co do důvodu a výše (bod I NZ). Žalobce se domnívá, že retroaktivita ve smluvním právu, stejně jako v právu obecně, není přípustná. Žalovaný s ním v tomto nesouhlasí. Zákon se touto problematikou příliš nezabývá, avšak judikatura (např. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 705/2005, ze dne 15. 6. 2005 a sp. zn. 28 Cdo 3033/2005, ze dne 22. 8. 2007) se staví k otázce retroaktivity ve smluvním právu poněkud pružněji. Vychází přitom z obecně platné zásady smluvní volnosti. Podle usnesení sp.zn. 23 Cdo 5457/2014 ze dne 25.6. 2015, je pak zpětná účinnost dohody přípustná, pokud není v rozporu s kogentní normou. Pokud účastníci Smlouvy, tedy žalovaný a manžel dlužnice, výslovně ve Smlouvě uvedli, že 1) finanční prostředky již byly poskytnuty, 2) Smlouva nabývá účinnosti poskytnutím finančních prostředků, založili tím zpětně účinnost Smlouvy ke dni poskytnutí finančních prostředků. Neporušili tím žádnou kogentní normu, neboť zákon v případě Smlouvy o půjčce nestanoví žádné další podmínky její platnosti a účinnosti, které by

Shodu s prvopisem potvrzuje Ivana Brabcová. bylo možné zpětně založenou účinností Smlouvy porušit. Ze Smlouvy samotné je patrný záměr účastníků, tedy nelze dovodit ani to, že by retroaktivita v jejich případě porušovala vůli samotných účastníků.

Z notářského zápisu N 624/2013, NZ 554/2013 sepsaného JUDr. Danielou Jarošovou dne 5. 11. 2013 bylo zjištěno, že dlužnice zmocnila svého manžela Jana Rosáka k podpisu Dohody o existenci závazku ze smlouvy o půjčce a jeho vykonatelnosti. Plná moc byla výslovně určena k uzavření a podpisu dohody, na základě které se zmocnitel jako osoba povinná (dlužnice) spolu se svým manželem zaváže splnit pohledávku osobě oprávněné, tj. věřiteli. V plné moci je rovněž označena předmětná Smlouva o půjčce i částka 7 900 000,-Kč. Podle ověřovací doložky byla plná moc dlužnicí podepsána dne 4. 11. 2013. Soud nevidí důvod, a žalobce žádný takový důvod soudu nepředestřel, proč by dlužnice zmocňovala takto výslovně svého manžela k podpisu Dohody formou notářského zápisu, kdyby neměla v úmyslu k dluhu přistoupit. Žalobce rovněž uvedl, že SJM manželů Rosákových bylo zúženo notářským zápisem N 286/2010, NZ 270/2010 ze dne 3. 9. 2010. I tento notářský zápis soud provedl k důkazu. Avšak ani existence takového notářského zápisu, podle názoru soudu, nevylučuje, aby dlužnice přistoupila k závazku svého manžela. Pokud žalobce tvrdí, že v Dohodě se dlužnice nezmiňuje o tom, že by chtěla přistoupit k dluhu svého manžela, pak soud souhlasí s názorem žalovaného na aplikaci § 35 SOZ v tomto případě. Trvání na přesné formulaci, že dlužnice přistupuje k závazku svého manžela, by, dle názoru soudu, bylo projevem přepjatého formalismu. Soud se domnívá, že vše, co dlužnice sepsala v plné moci s úředně ověřeným podpisem, vypovídá o jejím úmyslu k závazku přistoupit, a že Dohoda, kterou za ni její manžel na základě poskytnuté plné moci uzavřel, plně vystihuje její rozhodnutí.

Co se týče sporu o tom, zda opožděně podaná změna důvodu vzniku přihlášené pohledávky může v konečném důsledku způsobit, že pohledávka nebyla přihlášena řádně a včas, a tedy by k ní nemělo být přihlíženo, k tomu se soud staví tak, že skutečně doplnění bylo podáno po lhůtě stanovené pro přihlášení pohledávek. Nahlédnutím do přihláškového spisu soud zjistil, že žalovaný přihlásil svou pohledávku za dlužnicí dne 11. 2. 2015. V této přihlášce uvedl jako důvod vzniku Dohodu se svolením k přímé vykonatelnosti ve formě notářského zápisu sepsaného JUDr. Danielou Jarošovou, notářkou v Praze, N 624/2013, NZ 554/2013. Tento důvod vzniku pohledávky žalovaného za dlužnicí je správný, neboť teprve tímto notářským zápisem se dlužnice stala osobou povinnou. Doplnění přihlášky pohledávky ze dne 18. 2. 2015 soud neposoudil jako změnu důvodu vzniku pohledávky věřitele za dlužnicí, jako spíš dodatečné objasnění okolností celého případu. Rovněž v tomto doplnění pak žalovaný odkazuje na Dohodu ve formě notářského zápisu. I za situace, kdy by soud k tomuto doplnění nepřihlédl, původně uvedený důvod vzniku pohledávky je z jeho pohledu dostačující a přesný.

Ohledně žalobcem tvrzené právní neúčinnosti úkonu dlužnice pak soud, shodně s žalovaným, odkazuje na ust. § 239 odst. 1 ins.zák., podle kterého odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce. Podle odst. 3 cit.ust. insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne. Z tohoto zákonného ustanovení je zřejmé, že žalobce není tím, kdo by byl oprávněn k podání odpůrčí žaloby. K tomu ještě soud uvádí, že i lhůta pro podání odpůrčí žaloby již pominula.

Po provedení dokazování a po posouzení provedených důkazů soud nemohl rozhodnout jinak, než, že žalobu zamítl.

O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a právo na jejich náhradu přiznal v řízení plně úspěšnému žalovanému. Náklady řízení činí 16 456,-Kč a jsou tvořeny odměnou

Shodu s prvopisem potvrzuje Ivana Brabcová. advokáta, kterým byl žalovaný zastoupen, ve výši 12 400,-Kč, stanovenou dle ust. § 9 odst. 4 a § 7 bod 5 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci, 2x účast při ústním jednání) v celkové výši 1 200,-Kč, stanovenou dle ust. § 11 a § 13 odst. 3 advokátního tarifu + 21 % DPH. Lhůtu pro splnění této povinnosti soud stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 22. prosince 2017

JUDr. Aleš Bartoš v.r. samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje Ivana Brabcová.