196 ICm 4631/2015
č.j. 196 ICm 4631/2015-45 (MSPH 96 INS 20921/2014)

Městský soud v Praze se sídlem Slezská 9, Praha 2, rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Kamilou Balounovou v právní věci žalobce: Mgr. Ing. Gabriela Jandová, IČ 71685092, se sídlem Vodičkova 707/37, 110 00 Praha 1, insolvenční správce dlužníka Sticon služby s.r.o., IČ 24825379, se sídlem Karlovo náměstí 557/30, 120 00 Praha 2, proti žalovanému: Pavel anonymizovano , anonymizovano , bytem Mjr. Šulce 3872/13, 430 01 Chomutov, právně zastoupen: JUDr. Janem Malým, advokátem, se sídlem Sokolovská 5/49, 186 00 Praha 8-Karlín, o určení neúčinnosti právních úkonů

takto:

I. Zamítá se žaloba, aby bylo určeno, že poskytnutí plnění žalovanému v částce 2.600.000,-Kč dlužníkem Sticon služby s.r.o., IČ 24825379, se sídlem Karlovo nám. 577/30, 120 00 Praha 2, evidované v účetní evidenci dlužníka jako vrácení peněžních prostředků společníkovi ze dne 23.12.2013, je vůči věřitelům v rámci insolvenčního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp.zn. MSPH 96 INS 20921/2014, neúčinné.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 23.247,70 Kč, včetně DPH, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Podáním ze dne 7.12.2015, doručeném soudu dne 7.12.2015, se žalobce Mgr. Ing. Gabriela Jandová, IČ 71685092, se sídlem Vodičkova 707/37, 110 00 Praha 1, insolvenční správce dlužníka Sticon služby s.r.o., IČ 24825379, se sídlem Karlovo náměstí 557/30, 120 00 Praha 2, domáhal rozhodnutí zdejšího soudu, aby bylo určeno, že poskytnutí isir.justi ce.cz plnění ve výši 2.600.000,-Kč dlužníkem žalovanému, evidované v účetní evidenci dlužníka jakožto vrácení peněžních prostředků společníkovi ze dne 23.12.2013, je vůči věřitelům neúčinné. Nadto žalobce požaduje, aby bylo vydáno, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do majetkové podstaty dlužníka částku ve výši 2.600.000,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Dále žalobce uvádí, že návrh na zahájení insolvenčního řízení byl podán dne 30.7.2014. Tentýž den byla zveřejněna i vyhláška o zahájení insolvenčního řízení. Usnesením ze dne 8.12.2014 č.d. 96 INS 20921/2014-A-21 zjistil úpadek dlužníka a na jeho majetek prohlásil konkurs. Žalovaný je fyzickou osobou, jednatelem a jediným společníkem dlužníka. Žalobce v účetních výkazech dlužníka za rok 2011 zjistil závazek ke společníkovi ve výši 2.600.000,-Kč. Tento závazek byl v účetní evidenci dlužníka evidován na účtu č. 365 (ostatní závazky ke společníkům a členům družstva). Z účetní evidence měl dále insolvenční správce zjistit, že žalovaný poskytl v roce 2011dlužníkovi peněžní prostředky v následujících výplatách, tj. 350.000,-Kč dne 3.10.2011, 350.000,-Kč dne 4.10.2011, 350.000,-Kč dne 7.12.2011, 350.000,-Kč dne 10.10.2011, 350.000,-Kč dne 12.10.2011, 350.000,-Kč dne 14.10.2011, 350.000,-Kč dne 26.10.2011 a 150.000,-Kč dne 31.10.2011. Žalovaný měl žalobci na dotaz sdělit, že poskytl společnosti peníze jako půjčku v roce 2011, a to na nákup vozidla a provoz společnosti, přičemž peníze vkládal na účet postupně. Z části také platil drobné výdaje a ostatní. Z účetní evidence dále vyplynulo, že dlužník poskytl v roce 2013 žalovanému plnění ve výši 2.600.000,-Kč. Toto jednání měl dlužník odůvodnit vrácením peněžních prostředků poskytnutých žalovaným v roce 2011, když tato operace byla v účetní evidenci dlužníka zaúčtována na účtu č. 365 jako splacení závazku vůči společníkovi. Z dokladů, které dlužník předložil žalobci, je zřejmé, že dlužník poskytl žalovanému peněžní prostředky z pokladny dlužníka v jedné splátce ve výši 2.600.000,-Kč dne 23.12.2013. Insolvenční správce v žalobě upozornil také na propojení osoby dlužníka se žalovaným. V době předmětného jednání byli dlužník a žalovaný osobami blízkými, které tvořili tzv. koncern. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku dlužníka je patrné, že žalovaný je od 4.5.2011 dosud jediným jednatelem a společníkem dlužníka. Neúčinnosti poskytnutí peněžních prostředků se žalobce dovolává s tím, že dlužník poskytl žalovanému částku ve výši 2.600.000,-Kč v době, kdy měl dlužník více věřitelů, a to např. Raiffeisenbank, a.s., Credium, a.s. nebo společnost UniCredit Leasing CZ, a.s. Jelikož měl dlužník v rozhodném období více věřitelů, jejichž pohledávky nebyl schopen plnit, jeho jednání zkracuje v rozporu se zásadami insolvenčního řízení další věřitele přihlášené do insolvenčního řízení. Podle správce je evidentní, že tímto jednání došlo k poškození dalších věřitelů v době, kdy byl dlužník ve stavu úpadku. K úkonu dlužníka došlo v období od 1.1.2003 do 31.12.2013, tedy v posledních třech letech před zahájením insolvenčního řízení, když insolvenční řízení bylo zahájeno dnem 30.7.2014. V důsledku úkonu dlužníka došlo k uspokojení věřitele ve výši 100%, což představuje vyšší uspokojení, než kterého se dostane ostatním věřitelům přihlášeným v insolvenčním řízení. Vzhledem k výše uvedenému je nutno dle žalobce tento právní úkon považovat za neúčinný vůči věřitelům přihlášeným do insolvenčního řízení dlužníka ve smyslu ust. § 241 IZ, jako tzv. zvýhodňující. Žalobce žádá soud, aby určil, že poskytnutí plnění ve výši 2.600.000,-Kč žalovanému je neúčinným právním úkonem, a dále aby žalovanému byla uložena povinnost poskytnuté finanční prostředky vyplatit žalobci do majetkové podstaty.

Na jednání konaném dne 21.9.2017 bylo žalobcem doplněno, že k poskytnutí peněžních prostředků dlužníkem ve výši 2.600.000,-Kč došlo dne 23.12.2013. Částka měla být vydána z pokladny dlužníka, ovšem žádný doklad o předání v účetnictví zařazen nebyl. Na jednání konaném dne 7.11.2017 bylo žalobce tvrzení, že půjčka měla být ústní, jelikož listiny dlužníkem nebyly doloženy. Poskytnutá byla někdy v říjnu 2011, neboť v tu dobu byly poskytnuty jednatelem dlužníkovi jednotlivé platby. Splatnost pouze předpokládá na rok

2013, jelikož v té době měla být půjčka dlužníkem uhrazena. Předpokládá také, že půjčka byla bezúročná a vrácena měla být v hotovosti, přičemž výdajový doklad nebyl nalezen. Žalobce vycházel z hlavní knihy, kde je zúčtován pohyb z pokladny, přičemž v té době byl stav pokladny vyšší, tudíž částka mohla být uhrazena. V hlavní knize je účtováno splacení závazků společníkovi dlužníka a v té době byl společníkem pouze žalovaný. Kdo měl částku vydat, není známo, žalobce se pouze domnívá, že se mohlo jednat o účetní.

Usnesením ze dne 10.11.2016 nadepsaný soud uložil žalovanému, aby se vyjádřil k výše uvedené žalobě ve věci samé a předložil listinné důkazy, jichž se bude dovolávat. Výzva byla žalovanému doručena do vlastních rukou dne 21.11.2016. Podáním ze dne 21.12.2016 žalovaný soudu sdělil, že s podanou žalobou nesouhlasí. Žalovaný namítá, že tvrzené plnění ve výši 2.600.000,-Kč nikdy od dlužníka neobdržel. Žalobce své tvrzení opírá o účetnictví dlužníka, resp. pohledy do účetních knih a pohybů na účtech těchto účetních knih. Účetní záznamy však nejsou důkazem o skutkovém stavu děje. Takovým důkazem může být dle žalovaného pouze důkaz založen v účetnictví, např. výpis z bankovního účtu, příjmový a výdajový pokladní doklad, faktura atd. Nic takového žalobkyně nepředložila a její údajný žalobní nárok tak zůstává v rovině pouhého tvrzení. S ohledem na výše uvedené, žalobce neprokázal své tvrzení, že by žalovaný plnění dlužníka obdržel, proto nelze než žalobu zamítnout jako nedůvodnou.

Na jednání konaném dne 7.11.2017 žalovaný uvedl, že argumentace žalobce je postavena na domněnkách, jelikož stav pokladny v rozhodném období není najisto postaven, přičemž zopakoval, že žalovaný peníze neobdržel. Vyslovil také předpoklad, že se může jednat pouze o špatné účtování, jelikož není k dispozici žádný podepsaný doklad.

Z pohybu na účtu od 1.1.2011 do 31.1.2011 bylo zjištěno, že dlužník Sticon služby s.r.o. evidoval (36500) závazky ke společníkům a členům družstva. Dlužníkovi byla dne 3.10.2011 poskytnuta jednatelem částka 350.000,-Kč, dne 4.10.2011 částka 350.000,-Kč, dne 7.12.2011 částka 350.000,-Kč, dne 10.10.2011 částka 350.000,-Kč, dne 12.10.2011 částka 350.000,-Kč, dne 14.10.2011 částka 350.000,-Kč, dne 26.10.2011 částka 350.000,-Kč a dne 31.10.2011 částka 150.000,-Kč. Ke dni 31.12.2011 byl učiněn převod z agendy (36500) na protiúčet, který je v přehledu označen číslem 702000 se zůstatkem 0,-Kč.

Z pohybu na účtu od 1.1.2013 do 31.12.2013 bylo zjištěno, že v agendě (36500) závazky ke společníkům a členům družstva, byl dlužníkem evidován počátečný stav na účtu 2.600.000,-Kč. Na základě dokladu č. 13HV02168 byla dne 23.12.2013 byl uskutečněn převod označen jako splacení závazků vůči společníkovi se zůstatkem na účtu 0,-Kč. Způsob výplaty, případně bankovního účtu, zde není uveden. Také zde není uvedena osoba, které se výplata týká.

Z hlavní knihy (sjetina hlavní účetní knihy) bylo zjištěno, že se jedná o knihu dlužníka s evidencí jeho obratů. Dne 23.12.2013 byla vyplacena částka ve výši 2.600.000,-Kč. Neuvádí se zde, komu bylo vyplaceno, ani způsoby výplaty.

Podle ust. § 239 odst. 1 IZ odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat.

Podle ust. § 239 odst. 2 IZ rozhodne-li o tom věřitelský výbor, podá insolvenční správce odpůrčí žalobu vždy. Nejsou-li v majetkové podstatě peněžní prostředky potřebné ke krytí nákladů na podání odpůrčí žaloby a vedení incidenčního sporu, může insolvenční správce podmínit podání odpůrčí žaloby nebo další vedení incidenčního sporu tím, aby mu věřitelé poskytli na úhradu těchto nákladů přiměřenou zálohu. Skončí-li incidenční spor úspěchem insolvenčního správce, mohou věřitelé, kteří zálohu poskytli, požadovat její náhradu jako pohledávku za majetkovou podstatou. Podle ust. § 239 odst. 3 IZ insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne.

Podle ust. § 239 odst. 4 IZ dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno. Tím není dotčeno právo insolvenčního správce v případě, že šlo o peněžité plnění nebo že má jít o peněžitou náhradu za poskytnuté plnění, požadovat odpůrčí žalobou vedle určení neúčinnosti dlužníkova právního úkonu i toto peněžité plnění nebo peněžitou náhradu plnění. Vylučovací žaloba není přípustná.

Podle ust. § 241 zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu (odst. 1). Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že zvýhodňující právní úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern21), je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku (odst. 2). Zvýhodňujícími právními úkony jsou zejména úkony, kterými dlužník a) splnil dluh dříve, než se stal splatným, b) dohodl změnu nebo nahrazení závazku ve svůj neprospěch, c) prominul svému dlužníku splnění dluhu nebo jinak dohodl anebo umožnil zánik či nesplnění svého práva, d) poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku, ledaže jde o vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu zastavené věci hromadné (odst. 3). Zvýhodňujícím právním úkonem není: a) zřízení zajištění závazku dlužníka, obdržel-li za ně dlužník současně přiměřenou protihodnotu, b) právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka, c) právní úkon, který dlužník učinil za trvání moratoria nebo po zahájení insolvenčního řízení za podmínek stanovených tímto zákonem.

Soud se zabýval aktivní legitimací i včasností podané žaloby. Podle ust. § 239 odst. 1 IZ odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat. Z výše uvedené plyne, že aktivní legitimaci k podání odpůrčí žaloby má pouze insolvenční správce. Ten podal žalobu na neúčinnost zvýhodňujícího právního úkonu dne 7.12.2015. Podle ust. § 241 odst. 4 IZ zvýhodňujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby. K zahájení insolvenčního řízení dlužníka došlo dne 30.7.2014. Právní úkon, který insolvenční správce ve své žalobě popisuje se měl uskutečnit v období od 1.12.2013 do 31.12.2013 a měl být učiněn ve prospěch společníka Pavla Trnky, anonymizovano , tj. osoby blízké dlužníkovi. Žaloba na neúčinnost zvýhodňujícího právního úkonu byla podána včas a osobou aktivně legitimovanou.

Z pohybu na účtu od 1.1.2011 do 31.1.2011 je zřejmé, že jednatel Pavel anonymizovano , anonymizovano , provedl vklad ve výši 2.600.000,-Kč ve prospěch účtu dlužníka. Danou skutečnost lze považovat za nespornou, jelikož ani jedna ze stran sporu netvrdila, ani neprokázala opak. Jednatel tak poskytl dlužníkovi plnění ve výši 2.600.000,-Kč již v roce 2011, čímž mu vznikl za dlužníkem závazek. Co se týká tvrzení žalobce o odčerpání uvedené částky žalovaným Pavlem Trnkou dne 23.12.2013 soud uvádí, že v dané souvislosti žalobce potvrdil, že v rozhodném období, tj. 1.12.2013-31.12.2013, neeviduje výběr z účtu dlužníka ve výši 2.600.000,-Kč do pokladny. Žalobce předpokládal, že částka byla dotyčné osobě vyplacena z pokladny dlužníka v hotovosti. Toto tvrzení žalobce se v průběhu řízení nepotvrdilo. Žádný důkaz o předání peněz právě Pavlu Trnkovi, anonymizovano , nebyl soudu předložen. Z předložených důkazů, tj. pohybu na účtu dlužníka od 1.1.2013 do 31.12.2013, příp. hlavní účetní knihy bylo zjištěno pouze to, že je zde údaj o vkladu jednatele a údaj o tom, že dne 23.12.2013 mělo být společníkovi. Zda k uvedenému právnímu úkonu skutečně došlo, nebylo prokázáno. Žalobce nepředložil ani doklad o bankovním převodu, případně doklad o vydání příslušné hotovosti žalovanému přímo z pokladny dlužníka. Žalobce byl v průběhu řízení soudem poučen o tom, že pro úspěch ve sporu je potřeba doplnit jak břemeno tvrzení, tak i důkazní břemeno. I přesto soudu nepředložil žádný důkaz, kterým by jednoznačně prokázal existenci právního úkonu, jímž byla žalovanému vyplacena částka ve výši 2.600.000,-Kč. Dle § 657 Obč.zák. Smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. (Vzhledem k tomu, že k půjčce mělo dojít v roce 2011, použil by se občanský zákoník platný ke dni uzavření půjčky.) Jedná se o reálný kontrakt, tj. musí být známo, kdy k půjčce došlo, kolik bylo půjčeno, kdy měla nastat splatnost, zda byl smluven úrok, jedná-li se o půjčku jednu nebo více apod. Přes poučení soudu žalobce nebyl schopen doplnit konkrétní tvrzení o půjčce, a tím pádem, že se jednalo její vrácení. Lze shrnout, že z nutných faktů týkajících se půjčky žalobce nevěděl jistě nic. Nelze tudíž vyloučit, že částka, která měla být údajně přijata žalovaným není vrácením půjčky, ale bezdůvodným obohacením. V takovém případě ovšem je na žalobci, aby žaloval u obecního soudu žalobou na zaplacení, nikoliv na neúčinnost. Žalobkyně zmínila, že žalovat bezdůvodné obohacení nelze z důvodu marného uplynutí všech lhůt. Žaloba na neúčinnost není ovšem prodloužením možnosti insolvenčního správce vymoci zpět bezdůvodně vydané částky. Vzhledem k tomu, že nebylo najisto postaveno, že žalovaný nějaké peníze vůbec převzal, nebylo důvodu více zkoumat, zda se jednalo o bezdůvodné obohacení nebo vrácení půjčky. Z toho, co bylo tvrzeno žalobcem lze ovšem usoudit na bezdůvodné obohacení.

Vzhledem k výše uvedenému, soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

O náhradě nákladů soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 a 2 o.s.ř. neboť žalobce nebyl s žalobou úspěšný a je povinen nahradit náklady řízení žalovanému. Poté, co Ústavním soudem ČR byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb. (viz nález Ústavního soudu publikovaný ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013 Sb.), soud náhradu nákladů řízení přiznal za úkony učiněné od

1.1.2013 dle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu (ve znění od 1.1.2013) s tarifní hodnotou 50.000,-Kč a sazbou mimosmluvní odměny 3.100,-Kč za jeden úkon právní služby.

Soud postupoval ve vztahu k žalovanému dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaný měl plný úspěch ve věci a přiznal odměnu za následující úkony:

-převzetí právního zastoupení-1 úkon právní služby -podání ve věci samé-vyjádření k žalobě ze dne 21.12.2016 (na výzvu soudu)-1 úkon právní služby -účast na jednání dne 21.9.2017-1 úkon právní služby -účast na jednání dne 7.11.2017-1 úkon právní služby

Žalobce je povinen uhradit náhradu nákladů řízení žalovanému za právní zastoupení-za celkem 4 úkony. Jeden úkon 3.100,-Kč vč. paušálních náhrad po 300,-Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu (4 x 3.100,-Kč + 4 x 300,-Kč). Dále se k uvedené hodnotě musí přičíst 21% DPH. Celkem tedy částka na mimosmluvní odměně a paušálních náhradách činí 16.456,-Kč (tj. 13.600,-Kč + 21% DPH).

Dále žalovaný uplatňuje náhradu cestovních nákladů ze dne 21.9.2017 ve výši 981,-Kč a ve výši 7.11.2017 ve výši 1.027,-Kč. Podle ust. § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu náleží advokátovi náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie. Není-li o výši náhrady cestovních výdajů dohodnuto jinak, řídí se výše této náhrady právními předpisy o cestovních náhradách. Zástupce žalovaného účtuje dne 21.9.2017 následující cestovní náhrady, tj. na trase Rožnov pod Radhoštěm-Hranice na Moravě za použití silničního motorového vozidla ve výši 209,-Kč, parkovné ve výši 5,-Kč, na trase Hranice-Praha vlakem ve výši 215,-Kč (doloženo daňovým dokladem č. 7300669680), dopravu MHD v rámci Prahy ve výši 48,-Kč, na trase Praha-Hranice vlakem ve výši 295,-Kč (doloženo daňovým dokladem č. 7300669680), na trase Hranice na Moravě-Rožnov pod Radhoštěm za použití silničního motorového vozidla ve výši 209,-Kč, tj. celkem ve výši 981,-Kč. Dne 7.11.2017 zástupce žalovaného vyúčtoval následující cestovní náhrady, tj. na trase Rožnov pod Radhoštěm-Valašské Meziříčí (14 km) za použití silničního motorového vozidla ve výši 78,-Kč, z Valašského Meziříčí do Prahy vlakem ve výši 260,-Kč (215,-Kč + 45,-Kč) (doloženo daňovým dokladem č. 7300669680), z Prahy do Olomouce ve výši 254,-Kč a dále z Olomouce do Rožnova pod Radhoštěm za použití silničního motorového vozidla ve výši 435,-Kč. Advokátovi náleží náhrada cestovních výdajů ve výši 2.429,68 Kč (2.008,-Kč + 21 % DPH).

Dále advokát účtuje náhradu za promeškaný čas ve výši 3.600,-Kč (bez DPH). Podle ust. § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, advokátu náleží náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby: a) při úkonech prováděných v místě, které není sídlem nebo bydlištěm advokáta, za čas strávený cestou do tohoto místa a zpět, a b) za čas promeškaný v důsledku zpoždění zahájení jednání před soudem nebo jiným orgánem, jestliže toto zpoždění činí více než 30 minut. Náhrada podle odstavce 1 činí 100 Kč za každou i jen započatou půlhodinu (odst. 3). Advokátovi tak náleží za každou započatou půlhodinu náhrada ve výši 100,-Kč, za 9 hod. (dne 21.9.2017) a za 9 hod. (dne 7.11.2017), tj. 4.356,-Kč ((18 x 2 x 100,-Kč) + 21% DPH).

Vzhledem k výše uvedenému, soud uložil (ve výroku II.) žalobci uhradit žalovanému náklady řízení ve výši 23.247,70 Kč, včetně DPH, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 14. listopadu 2017

JUDr. Ing. Kamila Balounová v. r. soudkyně

Za správnost vyhotovení: Jindra Králová